Quote
02.384
589:594
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.
JV: [to ste říkala.]
JC: [a já sem ho] musela vopatrovat,
02.384
751:760
ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.
JV: hm
JC: takže von té mamince, co vona vydělala, to to je tak taková
historie, a no vůbec, je to takový, že to všecko vydržela, člověk si
řekne, vona jako takový jak teďka je, něco se děje, hned je rozvod,
tak tenkrát ty ženy se bály těch rozvodů a, spíš něco vydržely, když
ten, když ten mužskej nebyl hodnej, tak bych to řekla.
02.384
1272:1275
no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten
manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák
prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali
nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali,
02.384
833:840
(.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči
02.384
873:887
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
01.383
214:226
JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo
čtyřicet?
JC: čtyřicet jedna.
JV: čtyřicet jedna, hm.
JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko-
Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo
JV: [v Brně]
JC: [zdravotnické] zásobování, jo?
01.383
236:250
JV: takže vy ste tam pracovala celou válku?
JC: nó, celou [válku, nó,]
JV: [celou válku.]
JC: no no tam sme zažili aj ten nálet velikej, v tom listopadu,
[v tom Brně.]
JV: [a vlastně] pak vy ste přešla do jiného zaměstnání? nebo...
JC: no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a
pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor,
investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar,
jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět.