Quote
09.376
337:342
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými
synovci, tak ste do kina nechodila?
LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou
maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá,
takže si z toho moc nepamatuji.
09.376
344:347
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často?
LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to
bylo,
09.376
471:476
LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když
dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka,
SM: mhm
LS: nebo navečer sme většinou nechodili.
09.376
496:506
LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.
SM: aha
LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí
sestřenicí,
SM: mhm
LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina,
říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého
09.376
572:584
SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla
třeba sama nebo s rodiči,
LS: ne s rodiči sem nechodila do kina.
SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho]
LS: [no jen] v tom Králově Poli.
SM: mhm
LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém
kině ((pravděpodobně Besední dům)),
09.376
590:604
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako
podle toho, s kým ste šla? do různých kin.
LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala
chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc
často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže
SM: mhm
LS: to kino bylo vždycky večer, že,
SM: mhm
LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani
pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
09.376
774:779
LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se
hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu,
tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo
třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i
když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat
když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda.
09.376
104:134
LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si,
když ste byl poprvé v kině?
JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.
LČ: aha.
JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel
nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to
byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky
přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo.
LČ: a to už ste byl vy a eště kdo?
JH: no tatínek a maminka.
LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.]
JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků
vůbec nechodil.
LČ: takže s nimi ste dycky chodil...
JH: vždycky jsem chodil prostě.
09.376
171:189
LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?
JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.
LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda?
JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa...
LČ: zvyk.
JH: ten <kinový den>.
09.376
266:274
JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do
stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád,
se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili.
LČ: mhm.
JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky
vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále
byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili