Quote

AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,

AV: mhm.

MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),

AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?

MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),

AV: mhm.

MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.

AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?

MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.

AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?

MH: [sám].

AV: sám.

MH: sám.

AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?

MH: všechna.

AV: všechna? ((smích)) [aha].

MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,

AV: mhm.

MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.

AV: mhm, Edison to byl, mhm.

MH: Edison.

AV: Edison, mhm, mhm.

MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,

AV: mhm.

MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.

AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?

MH: [né]. ne, ne.

AV: ne, všechna.

MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).

AV: mhm, podle filmů.

AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali

MH: [ne],

AV: [k filmům]

MH: ne.

AV: ne, ne, ne. mhm.

AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?

MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,

AV: hm.

MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...

AV: hm.

MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))

AV: hm.

MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.

JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?

JG: tak...

JV: jako malá holčička?

JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.

JV: mhm.

JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.

JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?

JG: ne, určitě ne.

JV: vůbec.

JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.

JV: ee mhm.

JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]

JV: [mhm].

JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].

JV: [mhm]

JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.

JV: mhm.

JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.

JV: mhm.

JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.

JV: mhm.

JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].

JV. [jasně].

JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)

JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.

JV: mhm.

JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]

JV: [teta], teta.

JG: teta.

JV: mhm.

JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].

JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu
výhodu.

JV: mhm.

JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.

JV mhm.

JG: protože tam [jako nikdy kontrola].

JV: [tam nechodilo moc lidí].

JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,

JV: jasně.

JG: to stálo ale kačku [dvacet]

JV: [mhm].

JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se
myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské.

JV: myslíte ee

JG: [mělo to tam s-...]

JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo]

JG: [no to] bude vono.

JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl.

JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za...

JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino
pro mládež.

JG: no, tak [to se začlo jmenovat...]

JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio.

JG: no, no.

JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda
chodila taky?

JG: tam [taky].

JV: [taky].

JG: no, tam hodně.

JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala,
že na [té]

JG: [Metro. (medl-)]

JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).

JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.

JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně.

JV: hm

JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl
myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo,

JV: hm

JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás
vylítlo šest, protože tam byli ještě,

JV: jo

JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni.
přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt
ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli
ve vodě.

JV: ((smích))

JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.

JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila,
kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství,
nepamatujete?

JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může
jít, tak už sme mazali.

JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často.

JG: no často teda. [to určitě.]

JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste]

JG: [určitě, no, no]

JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti
let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu
((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia))

JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo,

JV: hm

JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]

JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]

JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo
Pole)),

JV: ano,

JG: na tom tak ňák se to menovalo.

JV: a takže to ((smích))

JG: to víte, to bylo okolí, jo,

JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na
náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste
nechodila.

JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem
teda nechodila.

JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.]

JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali-
dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a
myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody?

JV: do Kapitolu ((Kapitol))?

JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam
samozřejmě, to jako,

JV: v dětství, ne?

JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se
dostali.

JV: takže vy ste, vy ste...

JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?