Quote
1.352
186:220
LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů
dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina,
vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v
kině?
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,
LČ: ano,
IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em
jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá
holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky
postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a
když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo,
no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten
Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl
němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a
němý film Jánošík sem tam viděla.
LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti.
IK: ne.
LČ: to bylo obecně...
IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole.
LČ: aha
IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino,
LČ: aha
IK: takže začali promítat se zvukem,
1.352
790:809
LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala
ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo?
IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když
třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la,
((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak
je to doprovázený.
LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.]
IK: [jo, to si] pamatuju.
LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo?
IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně
první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už,
LČ: to bylo všude.
IK: to bylo normální, ano.
1.352
235:257
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské.
IK: to sme chodili tam, ano.
LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně?
IK: no vždycky v neděli.
LČ: v neděli.
IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se
cvičilo, čili židle se sba-
LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení.
IK: odpolední, odpolední.
LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...
IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,
LČ: ano
1.352
775:784
LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové,
na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového
filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to
vnímali.
IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku,
1.352
1612:1619
kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo
(.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej
kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil
proklouznout
PS: mhm
RS: a sednout si do kina
1.352
269:282
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch
Židenicích ještě do kina.
IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že,
LČ: a chodili s vámi, nebo
IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a
něco dělali, že, a já sem se tam dívala.
LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam?
IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama>
a to do Sokola vůbec chodim.
1.352
2217:2226
Američani teda vedli ti měli
nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky
PS: mhm
RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly
furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey))
a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to
si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na
koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále
1.352
181:190
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
1.352
111:159
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?
MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?
MH: [sám].
AV: sám.
MH: sám.
AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?
MH: všechna.
AV: všechna? ((smích)) [aha].
MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,
AV: mhm.
MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.
AV: mhm, Edison to byl, mhm.
MH: Edison.
AV: Edison, mhm, mhm.
MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,
AV: mhm.
MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.
AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?
MH: [né]. ne, ne.
AV: ne, všechna.
MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).
AV: mhm, podle filmů.
1.352
92:109
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,
AV: mhm.
MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?
MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),
AV: mhm.
MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.