Quote
03.388
660:689
BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích
JV: mhm
BK: v podnájmu [samozřejmě]
JV: [ano]
BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))
JV: mhm
BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli
JV: mše
BK: mše
JV: kázání
BK: ano
JV: to je hezké
BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích
03.388
1146:1178
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?
BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.
JV: jako třeba z recese jako s děckama.
BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili
JV: mhm
BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]
JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?
BK: to né ne to nikdy
JV: nelákalo vás to.
BK: ne ne ne
JV: dobrodružství
BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno
JV: že ste to brala jako něco špatného
BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství
JV: hm
BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
03.388
1196:1218
JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?
BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by
JV: mhm
BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak
JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina
BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.
JV: mhm
BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,
JV: mhm
BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.
03.388
1637:1645
JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]
BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství
JV: mhm
BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval
02.387
396:412
JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...
BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm
BK: jo, to to nebyl problém jako.
JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]
BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký
02.387
181:190
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
01.386
161:164
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?
MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
01.386
246:251
BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase
JV: hm
BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no
01.386
272:299
JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.
BK: ano
JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,
BK: ano
JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]
BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší
JV: mhm
BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]
JV: [takže ona se starala o děti]
BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly
JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee
BK: no to ano ano maminka zase do divadla
JV: měla radši divadlo
BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina
01.386
379:394
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo
BK: ano
JV: tatínek zase rád chodil asi do kina
BK: no ano
JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee
BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...