Quote

ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že
sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý
tam ((smích)) [<pod vokýnkem, jo>]

LR: [((smích)]

ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo,

LR: jasně

ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se
kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo,

LR: hm

ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo
zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten,
uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký
dost divný, protože my sme jaksi byli,

LR: starší.

ML: kapánek sme byli,

LR: ((smích))

ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten,
lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.

LR: hm

ML: jo,

LR: hm

ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů.

LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili?

ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem
dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to
zaplatil.

LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba
jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje.

ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,

LR: hm

ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.

PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?

JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,

PS: hm

JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,

PS: no

JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít

PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu

JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,

PS: mhm

JV: ale jinak teda

PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky

JV: no no

PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?

JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný

PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)

JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,

PS: mhm

JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...

PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?

JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))

PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]

JV: [ale jo] určitě určitě určitě.

PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]

JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak

PS: mhm

JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.

PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila

JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli.

PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?

RS: ne ne ne my sme byli dycky dole

PS: dole vždycky?

RS: dycky sme byli dole

NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...

RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct

PS: mhm

NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově

PS: mhm

NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny

RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic

PS: mhm

RS: a tam šli za korunu do kina

PS: mhm mhm

RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...

PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?

RS: [pěšky]

PS: mhm

RS: můj děda kterej byl celej život parketářem

PS: mhm

RS: tak von chodil na různý teda ee

NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]

RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky