Quote

JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...

CN: určitě jenom s matkou.

Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?

CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.

JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.

CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.

JV: hm

CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.

JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,

CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.

JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,

CN: no asi že rozbor to nebyl.

JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?

CN: ano.

JV: a často třeba?

CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,

JV: hm

CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.

JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...

CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,

JV: hm

CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.

JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?

CN: myslím že ne.

JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.

CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.

LM: no veselohry a potom krásný film byl Sněhurka a sedm trpaslíků,
to sem zapomněla říct, protože to sem přišla jako veliká novinka a
to mně bylo myslím čtrnáct roků a to bylo barevné a to bylo hrozně
hezký, protože to co potom už dál bylo nafilmované, to viděla sem
víc těch em těch filmů, to už nebylo ono. možná že to jednak, že to
bylo první a v tom věku, že to člověk jináč vnímal, ale vopravdu to
bylo nejkrásnější ee z té doby. ta ta ty ten první film, který sem
přišel o Sněhurce a sedmi trpaslíků.

MB: mhm, takže takže ta ta vlastně, je to pro vás d- d- důležité
právě proto, že to byl třeba barevný film, [je to tam důležité?]

LM: [no tak jednak že to bylo barevné] tak to bylo zvláštní jak to
jak to dělali, to já nevím, no dyť sem, o to sem se tenkrát vůbec
nezajímala, taky sem nebyla ve věku, že bych pátrala po tom, proč je
to barevné když ten druhej je černobílej. a ee tak tak to to to se
mně to se mně strašně líbilo a dokonce sem myslím si třikrát na tom
byla, to to možná možná víckrát eště, já nevím, no ale pořád sem
chtěla chodit no tak, naši se nade mnou dycky ustrnuli a a šla sem.
((smích))

MB: pustili vás. ((smích))

LM: <jo>.

MB: a takže to byl i první barevný film, co ste viděla, nebo

LM: no, dá se říct [dá se říct]

MB: [mhm zřejmě ano]

LM: ano dá se říct a to mohlo, jéžiškote, kolik to bylo to bylo
v sedm a třicátém, jestli mně bylo ňákejch těch třináct, dvanáct
třináct roků.

MB: hm já si myslím, že to mohlo být tak třicet sedm třicet osm, [ta
Sněhurka] ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LM: [no, tak nějak, ano] tak, tak nějak to je, to je dobrý

LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý
týden, [to sme chodili]

MB: [každý týden] mhm

LM: každý týden

MB: a jednou nebo

LM: to sem chodili s manželem ee ne eště jako ale ze známosti e a to
zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě
koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda
nejlacinější, no ale s kvalitními filmy.

MB: mhm, mhm

LM: protože na ňáké hlouposti, my sme zase byli sportovci, takže
když už, když sme chtěli, tak to muselo za něco stát. aby na ňáké
hlouposti sme ne- nechodili, to nechci dělat ze sebe pán bůh ví co,
ale je to pravda.

a já
dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé,
mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké
kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký
cit.

MB: (..) takže při tom výběru ee byl důležitější třeba ten žánr než
e než třeba, kdo v tom filmu hrál, to pro vás taky roz- ee jako mělo
roli při tom rozhodování.

LM: no, nedá se to nedá se to tak u- úplně, někde převažovalo jedno,
někde převažovalo druhé, víte? ee že někde byly opravdu špičkové
herecké ee výkony a z toho zase mě uchvátil děj.

MB: mhm mhm

LM: takže to se tak tak vyloženě nějak rozškatulkovat nedá.