Quote

Displaying 1 - 6 of 6

Miloslava (1925) 02.387 362:386
School

JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?

MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.

JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]

MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).

JV: jo.

MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.

JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy

MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.

Miloslava (1925) 02.387 595:635
School

JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.

MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).

JV: hm

MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,

JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance

MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.

JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.

MM: no, samozřejmě, samozřejmě.

JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?

MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.

JV: a to vám mohlo být kolik let?

MM: co já vím, devět, deset.

Miloslava (1925) 02.387 991:1005
School

ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.

JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?

MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))

Ludmila (1922) 02.387 518:532
School

JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]

LH: [ne, málo.]

JV: hm

LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.

JV: do kina že ste šli? se školou do kina?

LH: ano.

JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo

LH: no, tak moc často ne, někdy.

Zofie (1925) 02.387 429:472
School

JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu

ŽH: ano, (jenom tu)

JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina

ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]

JV: [nemáte vzpomínky, ne]

ŽH: s náma někdy někdo hovořil.

JV: a třeba učitelé nikdy jako

ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.

JV: a jestli třeba [učitelé]

ŽH: [společně]

JV: ve výuce [ve výuce]

ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]

JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]

ŽH: ne

JV: na co to chodíte dneska

ŽH: no

JV: nebo představte si, co to dneska hrají,

ŽH: ne, [opravdu]

JV: [nechoďte <tam>]

ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.

Zofie (1925) 02.387 2325:2348
School

JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]

ŽH: [určitě]

JV: i za tou zábavou nebo do toho kina

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.

JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee

ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]

JV: [chodili ste společ]ně mhm

ŽH: společně