Quote

Displaying 1 - 3 of 3

Marie 2 (1921) 0.0 3:1368
Whole interview

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Soňa Morgenthalová
Datum a místo: 9. 4. 2009, Klub seniorů Lesná, ulice Erbenova.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.

LČ: tak můžeme začít?

MS: můžete, můžete začít.

LČ: tak já bych se vás nejdříve zeptala na jméno,

MS: M. S.,

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo- nezapisuje se to?

LČ: to se zapisuje <všechno> (.) ale,

MS: takže to sou ne ee do školy sem ee takhle, já sem byla hrozně
nemocná a cho- na (endokrinologii) sem se léčila a ten doktor řekl,
dělejte něco. nějakou řeč nebo školu. a já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

MS: já sem se nikam netlačila.

LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to
mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)]

MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu
průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených
vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]

LČ: [a] kdy kdy to skončilo? todle je jenom pro [takovou rekapitulaci.]

MS: [aha, kdy] to skončilo.

LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se
ještě dostaneme]

MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme
nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla.

LČ: jo.

MS: (zase.)

LČ: ( )

MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam
sem chodila do kina.

LČ: tak tomu se pak ještě dos- dostaneme. vy ste teda říkala, že vlastně
to dětství ste prožila v těch Rosicích a měli tam [kino teh-]

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: a myslíte si, že se by se to třeba promítlo do toho, o čem ste se s
dětmi bavily, nebo jak ste si hrály, ty vaše zážitky z kina? nebo do
toho, jak ste se oblékaly [nebo podobně.]

MS: [s dětima sem] chodila, a sice na Zelný trh, jestli to bylo muzeum,
tam byly každou neděli dětský, krteček [a tak (to sem)]

LČ: [a to už ste] chodila se svými dětmi.

MS: se svými [dětmi.]

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

LČ: a teďka vlastně se budeme zabývat tím obdobím, kdy už ste ukončila
obecnou školu a ee vlastně ste měla nějakou třeba osobní životní změnu
svatba nebo zaměstnání se zm- se [( )]

MS: [(až)]

LČ: svatbu ste měla až po válce.

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo. já nevím jak to bylo, ale všichni sme se naučili, sou tam
vysokoškoláci, několik je tam středoškoláků, že učitel (jednomu) dal ee
slohový cvičení, (jednomu) eee nějakou písemku, (jednomu) matematiku, ee
další zkoušení a oni nás naučili, jestli mohu odbočit, ee já znám řadu
písniček a ty znám z obecné školy, kde nás kantor hrál na housličky a my
sme podle toho chodili ee zpívali. já sem sice chodila do houslí, ale
rok nebo co, ale to sem se moc nenaučila, akorát noty a a

((vyrušení, 14 sekund))

LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila
častěji nebo to se nezměnilo?

MS: ne, málo, [málo, málo].

LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste
byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.]

MS: [to sme chodili každý] týden.

LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden.

MS: ano.

LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?

MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),

LČ: mladých.

MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).

LČ: a měla ste [z těch]

MS: [a to] každý, [každý týden].

LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.

MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.

LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?

MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))

LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.

MS: [(to sme tam)]

LČ: do toho [kina mladých nejraději.]

MS: [no tam tam sem] tam byly (...)

LČ: a [proč vlastně]

MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.

LČ: <a proč ne?>

MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.

LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]

MS: [no.]

LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]

MS: [všechno]. že sem věděla o světě.

LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?

MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.

LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím
kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s-
proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že
půjdete]

MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee
radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o
čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem
přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali
americký filmy. ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla?
nebo se v tomhle (toto)...

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina.

MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli,
protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale
společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se
poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu. a taky se
stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty
filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer,
(nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala
sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee
ten film začal hořet nebo hmm

LČ: a to ste [chodila,]

MS: [přetrh-]

LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo...

MS: ne, že sem mohla kdykoliv.

LČ: že takhle, že s-

MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli
určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže,
opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak
to dopadne a já sem si domýšlela potom.

LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla
jen tak nakouknout na film.

MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly
třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to
bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale
jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky. byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát, až po válce teda
potom to začlo. myslím, že po válce pronikaly sem, do toho
osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli
ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak
[tam (byla)]

LČ: správně.

MS: hodně.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?

LČ: <já ano, ale tak> [ee]

MS: [já] ty mladší vůbec neznám.

LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-

MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.

LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]

MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]

LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,

MS: no.

LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]

MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]

LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...

MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].

LČ: [z novin. takže ( )]

MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]

LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na

MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to
neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec
v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako
dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si
nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli
nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl,
ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly
děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled
kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.

LČ: ale tak dobře, [tak to takhle stačí].

MS: [to byla taková brožurka].

LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?

MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].

LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.

MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]

LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci

MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm

LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.

MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]

LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]

MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?

LČ: mhm.

MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,

LČ: mhm.

MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,

LČ: divadlech.

MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.

LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).

MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům. a
(..) tak nevím co bych vám ještě ptejte se!

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a p- takže když ste pak už začla chodit pravidelně do kina, tak už
ste chodila na zvukové filmy tam nebyly [tady už se nepromítaly němé
filmy].

MS: [ano. ano, ano, ano, ano. to] už potom byly zvukový.

LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]

MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo. ale teď
v televizi nestačím. když něco je, tak ty titulky ať je to anglicky nebo
německy. tak to (pořád už) špa- já špatně vidím já vidím jenom na jedno
oko.

LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak
jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi
nimi.]

MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem
měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to
třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český,
rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by
nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to
nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám.

LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy
raději některé a raději jiné třeba?

MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to
romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to. teď e (...) už na
tyto se nedívám, nedívám se na seriály, teda v televizi (myslím), a a
pouštím si kdyžtak dvojku ((ČT 2)).

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a pak ste [taky]

MS: [a]

LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]

MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky. (...) a těch
detektivek teď je takových, tak třeba kolombo ((Columbo)) nebo ten,
kožak ((Kojak)) nebo to. tak, jeden nebo ten e e žán ((Jean Gabin)), no
to byl to byl pan herec.

LČ: gabén ((Jean Gabin)).

MS: gabén ((Jean Gabin)).

LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?

MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]

LČ: [a vzpomněla] byste [si]

MS: [ee]

LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]

MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]

LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]

MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a hmm našla byste nějaké rozdíly v těch kinech samotných, jak se
lišil třeba interiér ee jak tam bylo pokladna foajé ((foyer)) a vlastně
i zaměstnanci jak se chovali k návštěvníků, jestli v tom byly nějaké
rozdíly mezi [těmi (kiny)]?

MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo
dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali
lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to
předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa))
jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale

LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená?

MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně
dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla
už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina,
tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee
dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla
to už byly plyšový a [a]

LČ: [a]

MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom.

LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino
vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do
něj chodila radši, nebo ne?

MS: ne, nám to bylo [jedno. my když]

LČ: [to vám bylo (jedno).]

MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a
mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo]

LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-]

MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám
stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam,
abysme to viděli.

LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee

MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.]

LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno
a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle].

MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.]

LČ: a to bylo často? [nebo]

MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na
třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky
dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se
v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.]

LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a]

MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla
zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že
to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak
oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo
ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z
toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v
tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co
přemýšlet nad tím.

LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten
program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda
hlavní film. [a nějaká]

MS: [týdení-]

LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam
byla]

MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly
eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále
vždycky.

LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]?

MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty
na hlavu.

LČ: [grotesky (teda nějaké).]

MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám
nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další
[film co by šel.]

LČ: [jo že by to byly] upoutávky.

MS: ano, ano.

LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam
byly, nebo to ne?

MS: za nás eště moc animovaný nebyly.

LČ: v kině ne.

MS: za nás ne. to potom začlo až později.

LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]?

MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc.

LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky?

MS: jenom reklamy, jenom reklamy.

LČ: takže [jenom jenom ta-]

MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si
[nepamatuju. to by-]
LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.]

MS: [ano, ano, ano,] ano.

LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi

MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.]

LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a
měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?

MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale
byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až...

LČ: až [na hlavní]

MS: [po žurnále].

LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a]

MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný

LČ: mhm.

MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co
tam]

LČ: [takže]

MS: měli dávat?

LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho]

MS: [mhm. po žurnále] moc.

LČ: moc?

MS: někdo neměl čas, někdo schválně.

LČ: mhm.

MS: tak po žurnále chodili.

LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v
domácnosti, že by někdo [měl vlastní]

MS: [ne, nikdy].

LČ: promítačku?

MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má.

LČ: ale [to už bylo] pozdějc.

MS: [( )]

LČ: [v té době, v té době vůbec].

MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.

LČ: a teďka vlastně bysme se eště víc jako konkrétně zam- zaměřili na
ten protektorát, vy už ste hodně o tom mluvila, jaké byly vlastně změny,
jak ste vnímala vůbec i tu německou ee německou přítomnost vlastně tady
ee v Brně. a ty změny na vás jakoby působily nějak konkrétně, když začly
platit ty protektorátní předpisy ehm to znamená právě i te- i ta němčina
v těch titulcích, na na názvech, v reklamách. vlastně v ty- ty německé
týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm.

MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo.
tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují
se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e
sme se specielně těšili.

LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu]

MS: [mhm.]

LČ: vlastně [v]

MS: [mhm.]

LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň,
nebo stejně? [e (v tom)]

MS: [no říkám], každý týden [sme chodili]

LČ: [každý týden].

MS: s mužem.

LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil.

MS: ee dívejte se ee

LČ: to bylo

MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy,
který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to
šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do
těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly,
bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako
mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já
[nevím].

LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že
to bylo dál, a že,

MS: d- [hlavně dál,]

LČ: [že byly]

MS: ano, hlavně [dál.]

LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně]

MS: [ano, ano.]

LČ: domu. co [nejblíž].

MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme
choď- museli chodit [pěšky].

LČ: [pěšky].

MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic. až po válce tam
byla devítka zav- ee za Němců, [za Němců].

LČ: [za něm-]

MS: a teď tam je dost, ale máme to my to máme zase naše ulice je hodně
daleko. (..) a teď nechodím [nikam].

LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co

MS: bylo, bylo to [tam dražší.]

LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,]

MS: [no.]

LČ: proto tak ( )

MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich
tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a
asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.]

LČ: [( ) daleko.]

MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam.

LČ: [( )]

MS: [to byla] Nová ulice dřív.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba
změnila v i v kině? [nebo (tak).]

MS: [se] nechodila kon- konec války.

LČ: nechodila.

MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LČ: takže z tý obavy a z

MS: ano, ano, ano. sem zvědavá, co jako Laďa, ten je mladší a tak si
bude víc pamatovat.

LČ: ((...)) já teda (mám) ještě takový seznam filmů vlastně, kdybyste se
na něj podívala a jestli si vzpomenete na některý, na některý z nich a
mohla byste třeba říct, jestli byl vaším oblíbeným, jestli si na něco
konkrétního k němu vzpomenete, cokoliv vlastně. (..) be- sou to vlastně
filmy, které které byly v promítané v kinech právě v té v tom období, o
kterém sme my mluvily za první republiky a za potom za války.

MS: ((...)) Pražské švadlenky. já mám dojem, že to sem viděla.

LČ: důležité je, abyste jakoby měla [vzpomínku, že ste viděla přímo]

MS: [něco z toho si sta-]

LČ: v kině.

MS: dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), to neznám. Kouzlo
valčíku (..) ( ) šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to
sem viděla. (.) ne, (.) tady ta d- del franc ((Csibi, der Fratz)), ta
Zlatá Kateřina, to taky neznám. Tři muži ve sněhu, Dobrá země, Ducháček
((Ducháček to zařídí)) ano, U pokladny stál ano, Město ztracených ne,
Roztomilý člověk, to, asi, že jo, ale o čem se tam jednalo nevím. Muži
nestárnou taky sem to viděla. a (..) Dobrodružství barona Prášila, to
jo. to je o té vzducholodi myslím, ne? a Neviděli jste Bobíka? to nevím,
to asi že ne. málo sem toho tady [viděla].

LČ: [to] už je všechno takhle celý ten [seznam.]

MS: [všechno?]

LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?

MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)), ee spoustu filmů
toho ee Buriana ((Vlasta Burian)), e (...) e (..) ty historický ee já
mám parkinzona ((Parkinsonova choroba)), víte, takže

LČ: to nevadí vůbec. a vzpomínáte si třeba, když ste teda chodila s
manželem, že byste měli nějaké společné oblíbené filmy? ee nebo ste to
nemělo vlastně roli, když ste [jestli ste chodila sama (nebo)]

MS: [no tak moc rád] on nechodil do kina.

LČ: on nechodil moc rád. [aha.]

MS: [mhm.] a protože já sem chtěla jít, tak on šel se mnou, protože bych
se těžko dostávala sama. ale to bylo tolik těch k histo- Hus ((Jan
Hus)), (..) Prstýnek (.) s Fabiánovou ((Vlasta Fabiánová)), nebo
poslední Nezralé maliny, to bylo něco krásnýho. a teď to člověk (vidí) v
tomdle v televizi. ale (.) kdybyste mně říkala ty historické, (tak si)
to vzpomenu, ale já vám řeknu po pravdě, já reprízy už nemám ráda, já
nemám válečný filmy ráda. já když jako už sem to jednou dvakrát viděla,
tak to už jako mě to nebaví. tam nečekám nic, co bych neznala, nebo mě
nenapadlo. ale ty ne- na ty historický na Štěpánka ((Zdeněk Štěpánek))
na Korbeláře ((Otomar Korbelář)) na no ale v na ty filmy, co byly, tak
sme chodili všechny. na ty historický filmy.

LČ: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle
nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se
nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové
společenské vlastně drobnosti.

MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se
chodilo, v čem ste chodila do práce.

LČ: normálně.

MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím
třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp
oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a
měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.)
v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak
š- byli lidi svátečně oblečený, to ano.

LČ: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste
chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak
[v pátek.]

MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej
nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne.

LČ: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu?

MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme
nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v
těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to
nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit
Laďa. (.) škoda, že tady není.

LČ: tak on to poví <zase.>

MS: mhm.

LČ: tak jestli takhle si myslíte, že to je, tak by to bylo všechno.

MS: ježiš ale škoda

Konec rozhovoru

1

Antonie (1928) 0.0 3:2738
Whole interview

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 14. 7. 2011, Brno, sídlo Židovské obce

Rok narození: 1928

Bydliště do roku 1945: Rybářská ulice (Pisárky), předtím Křížová

Povolání rodičů: Otec správce, matka v domácnosti

Povolání narátora: neznámé

LČ: e já právě na začátek vlastně bych potřebovala začít e vlastně
re- rekapitulací vašich osobních údajů,
AM: [mhm]
LČ: [budou] to úplně otázky jednoduché abysme měli na tom záznamu
vlastně [představeno]
AM: [mhm]
LČ: jak se jmenujete
AM: [ano]
LČ: [a tak] dále.
AM: beze všeho.
LČ: takže, ee zeptala bych se na vaše jméno,
AM: ano, já jsem a.m.,
LČ: na rok vašeho narození,
AM: devatenáct set dvacet osum.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, jak se to vlastně, vaše
bydliště jak se to třeba měnilo, (pokud) se to měnilo,
AM: ano, já sem se narodila v brně, a v třicátém roce, e se moje
rodiče (.) přestěhovali e na sportovní hřiště makabi co je blízko
(.) od dnešní riviéry
LČ: [mhm]
AM: [nebo] tehdejší už taky (.) a (bydleli) v pisárkách.
LČ: mhm
AM: [a]
LČ: [a do] té doby ste bydleli kde? předtím [ještě]
AM: [no] to sme bydleli e na křížové ulici.
LČ: mhm
AM: a e ten dům už nestojí tam, ten prostě, je e odstraněn, ( ) po
válce když se upravovalo e to staré brno, celé, tak ty sta- budovy
některé byly postiženy, samozřejmě ne jenom že by to byly tam staré
budovy ale ale samozřejmě frontou a bomba- hlavně bombardováním.
takže tam je e ta celá oblast na tom starém brně nová.
LČ: a pak ste tedy bydleli na těch pisárkách,
AM: no a potom sme bydleli ee bylo to vlastně v pisárkách, ale ulice
sahala ee právě z toho starého brna, [až do pisárek]
LČ: [mhm]
AM: takže to byla rybářská, ulice. to e sportovní hřiště židovské,
makabi, e bylo na ulici e když se to hledalo,
LČ: mhm [a]
AM: [ee tak] je to rybářská ulice, e myslím si to, pět.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době,
AM: no tatínek e tam ee byl e přijal místo správce,
LČ: mhm takže jak ste se přestěhovali [tak on přijel]
AM: [tak e] s maminkou a se mnou sme se přestěhovali, když mi byly
dva roky, do toho e služebního bytu,
LČ: mhm
AM: který tam stojí ještě doteď protože to hřiště bylo e vybudovaný
(.) e jako e velice ohromný [areál]
LČ: [mhm]
AM: v pisárkách, jestli to znáte,
LČ: mhm
AM: tak je to pod tím [lesem]
LČ: [mhm]
AM: teče tam [svratka]
LČ: [ano]
AM: a e je byl to tam e fotbalový hřiště, a potom tam e byly
tenisový kurty, pros- tak a e a postavily se budovy e pro e děl- pro
společenský
LČ: mhm
AM: pro užívání, e vila pro restauraci, kavárnu a e bylo to hlavně
na letní měsíce, tak tam byla o- velká terasa,
LČ: mhm [mhm]
AM: [která] se užívala taky e jako taneční parket, no a jinak ee
byly tam aleje, e ovocný a a taky e kaštany vysázený pod kterýma se
sedělo, v letních měsících, louky, aby tam mohli lidé (.) trávit e
ty piknik aby si mohli dělat, a e prostě s dětma aby mohli na
loukách jít, a když bylo hezky a měli zájem tak mohli vyjít ven e
k řece, taky mimo mimo těch sportovních ee
LČ: jasně,
AM: akcí, tak mohli taky, e jako se rekreovat, no potom tam bylo
hřiště na košíkovou, atletická dráha, a všechno ostatní k tomu,
takže velký parkoviště a a e (.) takový nádherný areál
LČ: [mhm]
AM: [kterej] e v brně už nebyl nikde.
LČ: [a teď]
AM: [v tom] rozsahu, takže (.) společnost e která to ee teda e e se
tam hlavně v sobotu, ee jela tam se svýma rodinama, a e jinak se
hrály sporty, jako (.) to bylo, ee ří- (teda) klub makabi, ee
samozřejmě hráli s ostatníma klubama
LČ: jasně,
AM: v republice, a tak dále, no jinak a tak to bylo v letních
měsících, a byl tam taky denní pionýrskej [tábor]
LČ: [mhm]
AM: no k tomu příslušela kuchyň a a e když nebylo e dobrý počasí,
tak aby děti po obědě měly kde spat, jinak se spalo ee na lehátkách,
pod [těmi kaštany]
LČ: [mhm]
AM: to bylo e v bezprostřední blízkosti. (.) (už ten) jídelny nebo
verandy takové velké, kde se jedlo, a ty děti tam měly denní
pionýrskej tábor, kdo se přihlásil tak rodiče do určitých e nevím,
do určitých let možná
LČ: [mhm]
AM: [do čtrnácti] (.) a ty děti ee byly většinou z brna,
LČ: mhm
AM: a ee byd- (objednávali) (.) ee tedy e teda e tramvaj,
LČ: [(ta svážela)]
AM: [která byla] e byla u divadla, u starýho divadla ještě, jak je
na u nás tady (národní) divadlo, a tam stála tramvaj (.)
pravděpodobně asi v půl osmé, a ee tam ty děti nastoupily, rodiče je
předali vedoucím, a jely do pisárek a z pisárek šly pěšky
LČ: [mhm]
AM: [na to] hřiště, do toho tábora, a e ve- ee odpoledních hodinách
potom e po svač- ee před večeří, (.) jely zase
LČ: [(zpátky)]
AM: [šly do těch] pisárek, a u toho divadla si zase ty rodiče ty
děti rozebrali, tak to byl denní denní tábor, moc hezký. no tak se
tam hezky žilo,
LČ: a tatínek to spravoval, [teda]
AM: [a tatínek] no tak, každopádně tam byly kabiny
LČ: [mhm]
AM: [samozřejmě] e koupelny a všechno pro hráče, a všechno bylo
v pořádku, no a maminka udržovala ten pořádek, tenkrát se muselo i e
těm sportovcům, ale hlavně ee jedině teda, e <jedině> hm e (.) těm
fotbalistům, ee se praly ty dresy,
LČ: [mhm mhm]
AM: [a tatínek] je musel spravovat boty,
LČ: mhm
AM: ee (.) ty kopačky, všecko, to všechno náleželo k tomu,
LČ: mhm
AM: k té práci. no ale my jako děti sme měly tam dobrej život, mně
se tam v dvaatřicátým narodil můj bratr,
LČ: takže ste měla
AM: karel,
LČ: bratra sourozence,
AM: ano,
LČ: [mladšího]
AM: [sem] měla, (.) tak se narodil, já už sem měla čtyři roky, no a
tak sme to měly v dětství, a soustředily se tam jiné děti,
LČ: mhm
AM: z okolí a tak dále. takže ee to bylo něco úžasného, co všichni
říkali, a ty se máš dobře, když tady bydlíš, už děti to říkaly, že
nemusíš jet domů někam, jo, seš tady doma a (.) a ty rodiče dělali
všechno tam bylo, ohromný života až do osumatřicátého roku.
LČ: a jak ste to měla se školou, tam ste [chodila do školy a]
AM: [no tam] sem chodila do ee sem chodila do mateřské školy, a
potom na šilingrovo náměstí do e židovské školy.
LČ: mhm
AM: to patřilo (.) e to nepatřilo ee jako židovské obci, (.) ale
jinak tady makabi a to e ty kluby a všecko bylo ee samozřejmě ee
všechno bylo e podporovaný
LČ: mhm
AM: židovskou obcí. ee měli hodně členů, tady bylo (.) tady bylo
třináct tisíc lidí, byli tady registrovaní a ti co (.) byli na tom
dobře finančně, měli obchody a továrny, a banky, a tak dále, tak ee
prostě platili, aby se všecko vybudovalo.
LČ: a jakého [(z těch)]
AM: [a to se] ty příspěvky, té společnosti se dávaly podle daňových
LČ: [aha]
AM: [přiznání] (.) takže proto se shromáždilo tolik peněz, aby se
sport aby se mohly postavit, aby se podporovalo školství, studie,
nemocní lidi,
LČ: takže e to [to je ( )]
AM: [ee děti] sirotky, postavil se sirotčinec, byly vše- e byla tam
menza pro studenty, prostě všecko, a společenskej život aby byl,
stavěly se budovy, a hlavně se starali vo starý a chudý lidi. a vo
děti opuštěný, a podobně. prostě všecko, na všechno muselo být
peníze, tak ti co měli, ti lidi, tak dávali do té obce a s tím se
muselo hospodařit. podporoval se sport, a vš- ee vzdělání, což bylo,
u židů to nejdůležitější.
LČ: a jakého vzdělání vy ste dosáhla?
AM: no tak já sem chodila e na e pět tříd do do té školy obecné, na
to šilingrovo náměstí, tak já sem chodila, pěšky sem šla do pisárek,
vod tam sem jela tramvají,
LČ: [mhm]
AM: [na] pekařskou, to byla přímá tramvaj, (.) ee a jela až nahoru,
tramvaj jedna, a později se museli dokonce i na starým brně (.)
přestupovat, protože ta e tramvaj co jela nahoru tak tam přijela
z druhé strany, a (.) nepřijela z pisárek
LČ: mhm
AM: ee a tak sem e jezdila tam tramvají až do páté třídy, no a od
prvního gymnázia sem ee na první gymnázium sem byla na hybešové bylo
gymnázium
LČ: [mhm]
AM: [taky] postavený,
LČ: [jo]
AM: [židovský] gymnázium, a tam sem šla, ze školy, ale tam sem byla
jenom ee začátek třetí třídy a a e to se to už sem šla do
koncentráku.
LČ: a potom e ste měla jaké povolání, ve svém životě jako
AM: no tak já ee povolání, samozřejmě sem e doufala že e budu ee si
eště e že si něco vyučím, nebo vlastně sem chtěla jít do nějaké
školy, tady byla tenkrát ee rodinná škola, (.) e v pisárkách byla, a
to sem e si jako přála, to je pro e děvčata, to bylo e na všechny
(.) možný povolání, a to kdybych e prostě dokázala, a tak sem si to
tak představovala pro život rodinnej to bylo, i pro ee zaměstnání,
protože ty dívenky, co tam dělaly, tu ves- vesna [to byla]
LČ: [mhm jasně]
AM: menovala se, víte o tom něco,
LČ: mhm
AM: tak e tam se vyuči- tam nejenom e se vyučily, za prvé jak e se
samozřejmě všeobecný vzdělání, a potom se soustředily taky na e
ruční práce a co budou v životě potřebovat na e a doká- aby e
všechno co co bude potřeba pro rodinu, nejenom pros- ee se e ob-
objevit s manželem někde v ňákým prostředí rituály aby ho uměli taky
u- u- teda zařídit, udržet, (.) no a samozřejmě když přijdou děti
tak tam byla po- výchova dětí, a všechno po- se učili, ee jak se
budou o to dítě starat a vychovávat, jak to budou (.) e pěstovat
zdravotně a tak dále, no a potom se (.) potom byly ještě další
odborný e předměty a (...) já mám ((začíná plakat)) promiňte, já mám
takovej že když na to všechno vzpomínám tak vidím ty lidi a to mně
dělá trošku
LČ: mhm, rozumím,
AM: že nemůžu se dost ovládat, si to nemůžu prostě se citově
ovládat, (..) (to mě za chvíli přejde) (..) a (.) potom, e sem
chtěla říct ještě k té škole, (..) já si musím donést jenom
ubrousek, jo?
LČ: ano,
AM: takže.
((nahrávka pokračuje po přerušení))
LČ: no, mě by teď (ještě spíš) zajímalo jak ste pak pracovala, třeba
i
AM: no, já sem ještě k té [školi]
LČ: [ano]
AM: chtěla říct že sme potom ee potom měli předměty ee e vš- ee
nejenom všeobecné (.) e prostě e jak bych to ře- na všech sm- mířily
na všeobecný vzdělání že, ale ee od tam e takový odborný ee předměty
tam byly, že když (nás) to byl e ty čtyři roky obstáli maturovali,
tak je přijímali do [zdravotnictví]
LČ: [mhm]
AM: a potom, na na úřady, a mohli být e kuchařkama, už jako měly už
k tomu ten papír nemusely už (.) dělat výuční listy a tak dále (.)
no, a byly švadleny, a e a byl- a mohly dělat (.) jako aranžérky, a
[všechno]
LČ: [ano]
AM: tolik oborů, že (.) nevím jestli v takovým rozsahu něco je
LČ: mhm
AM: aby e to stačilo, dneska ten nárok je ee samozřejmě oprávněně
větší, na všechno, tak e to už dneska nemůže být, ale tenkrát
opravdu to stačilo a ee ty ženy mohly být i nejenom v rodině aby
obstály, ale ee jako manželky aji matky, a (.) e tak, aby jako mohly
taky eventuelně být zaměstnaný, (v určitým oboru) (.) tak ee na to
vzdělání ste se ptala, ale já jsem se vrátila, ee s- byla sem sama,
ee v koncentračním táboře v terezíně, ee a (.) a byla jsem tam ee
podle e co němci vydali, norimberský zákon. jelikož můj tatínek byl
křesťan, tak na ee on e jako maminku a mýho bratra, podle těch
zákonů, ee tak zvaně chránil doma,
LČ: mhm
AM: ee ale, samozřejmě to bylo do určité doby. ale, to se eště
nevědělo, zatím to vyšlo že chrání manželku a děti, ee ta árijská
strana. buď to byla žena, nebo muž, když bylo e smíšené manželství.
ale ee a tam ta hranice byla že, manželku ano, ale děti do čtrnácti
let. no a já jak sem měla čtrnáct let, tak ee už mě otec jako
nechránil. (..) no mezi- my sme e eště sem chtěl říct že sme se
z toho makabi přestěhovali (.) že e prostě v osumatřicátým už když
bylo obsazený rakousko (.) tak tady ee už byla taková proti- ee ee
nejenom že v brně bylo hodně němců, a fašistů, (.) tak už začala
protižidovská hodně, ee já bych řekla ta ee nálada,
LČ: (nálada)
AM: ee a začali to, ee i židům prostě tady ti e lidé a ee úřady, e
dávat najevo, e prostě že, v německu už norimberský zákony vyšly
v třiatřicátém roce, tak už se vědělo, už stál dachau, a už stál ee
eště buche- buchenvald ((míněno Buchenwald)) (.) a věděli že to
vraždí na ulici a vyhánějí, a lidé u- někteří kteří mají peníze tak
utíkají, do ciziny, ale, hodně už postupně ty lidi, a byly ty první
koncentráky (se) začaly budovat postupně, a vystěhovávali, tak to se
vědělo, ale tady se pořád tomu ňák nevěřilo, a (.) doufali že ee že
to tady ee na nás nepřijde. (..) ta lavina. ale e už v osumatřicátým
jak říkám, tak ee za prvé e z nás ee z páté třídy obecné, to se
vracím ještě zpět, tak sme museli tu budovu opustit, a (.) tady,
teda ještě naše budova, tady tato, existovala, tak první poschodí
(.) udělali obec- ee [třídy]
LČ: [mhm]
AM: obecné školy, pět tříd (.) udělali, takže, jeden rok sem tady
chodila, do devětatřicátého do páté třídy, no a tady nás přepadli
němci.
LČ: mhm
AM: v devětatřicátým patnáctého března. (.) no a celou tu dobu už ty
ee fašisti všechno proti nám vystupovali, tak my sme e se museli
z toho makabi taky, ee (..) eště, to patřilo eště židovské obci, ale
už se tam prostě nálada, a samozřejmě ta radost už nebyla z e toho,
ee života tam, a prostě to utiskování ze všech stran, ee by- ee tak,
bylo tak silný, že ee (.) to krásný, to sportování, ten život, a to
všechno, ee už nebylo samozřejmě tak rozvinutý, a naopak se tam ee
soustřeďovaly ee od ee ňáký krátký pobyty ee většinou mladých lidí,
kteří chtěli tehdy jít ještě do palestiny.
LČ: mhm
AM: to nebyl eště stát izrael jak je teď, e to bylo po první světové
válce, e bylo určený že tam bude, ee že to to území ee který e už
tam někteří ( ) ee židé byli, ale hlavně tam byli arabi protože
to území pozbyli (.) ee židé, když je římané vyhnali, tak ee, prostě
museli (.) e z toho historicky dokázaného státu, prohraným prohranou
tady touto válkou, (.) přestože (byl pronásledován) už předtím ale
vždycky se někdo zachránil a zas byla válka, zase někdo zachránil,
zas to budovali, zase (.) prostě to tak šlo pořád až (.) až e před
válkou už se toho (.) ujali, a (řekli si) že ee když je to
historicky dokázané tak ((krátce se pozdraví s příchozím)) e tak ee
(.) že ee se budou snažit ee aspoň e ze zač- ee prostě ten e stát
dostat zpět, ee což ee nejenom že měli historicky dokázaný, ale
prostě e by- ee nebylo možný protože to byla kolonie anglická, a e
tak židé ee začali ee teda š- ee vybrali e v celým světě dělali
sbírku (.) a když byly peníze tak ee začali vykupovat to území.
LČ: mhm
AM: ee vyk- a arabi a ty turečtí šejkové a tak dále, kteří už byli
majitelé těch e to těch ee částí té země, tak ee když v soukromí
majitele tak (.) prostě, beze všeho prodávali, a prodali to tady té
židovské
LČ: [mhm]
AM: [organizaci] e zase a (.) ale prodali jim ee samozřejmě skály,
(močály) (.) a pouště. ((mluví s pláčem)) a když to židé tady toto
koupili teda organizace židovská, kdo měl víru a národnost
židovskou, a tak ee se udělala ta akce, takže toto už bude vaše
území, to sme koupili, to patří e nám, soukromě, a (.) musíte tam
dělat ee musíte to obrátit ee v e urnou půdu, a tak abyste tam mohli
žít. (.) no a z- ee samozřejmě (.) lidé kteří e byli dobře situovaný
tak o to zájem neměli ale chtěli aby se (ten stát vrátil) a aby židé
tam žili aby ten stát existoval, když tam nebudou už (.) a pomohli
k tomu, a nejvíc teda e ti chudí lidi (.) e se tam začali a chudý
rodiny stěhovat, (a budovali a)
LČ: mhm a vy ste se pak teda [e z toho makabi]
AM: [a tak jenom chcu říct] že (.) na tom makabi se něk- byli taky
se školili, protože tam chtěli jít do [palestiny]
LČ: [mhm]
AM: mladí lidi, který eště byli buď v gymnáziu nebo dokonce byli na
vysoké škole, ale už se chtěli stěhovat,
LČ: mhm
AM: v tom osumatřicátém roce, (.) ee to už hodně lidí tam žilo, od
LČ: mhm
AM: od e před válkou, v [kraji]
LČ: [mhm]
AM: ne dlouho, ale potom před první válkou,
LČ: [mhm]
AM: [a potom] celou dobu, že? no a, e oni tady tito mladí lidi se
školili a hlavně se teda školili (.) e na ee na statku, a tak [dále]
LČ: [ano]
AM: když někdo to na- e potřeboval ty dělníky tak tam dělali i
zadarmo, aby se něco naučili, když přijdou aby uměli vzít [ten]
LČ: [ano]
AM: rýč do ruky, krumpáč, nebo něco, aby prostě všechno, něco něco
uměli o tom, hospodaření, (.) e celkově, e na venkově, jo?
LČ: ano,
AM: tak, až ten byli takže tam taky se dělaly přednášky, učili se, a
všechno, a taky e z toho makabi odjížděli potom e ty ee lidi e do té
palestiny, takže tam přijely autobusy, zavezli je (.) e zavezli je
do e bratislavy, a
LČ: mhm
AM: od tam už lodí, e se dostali dál, no a když to bylo později tak
(.) tak prostě bohužel, někteří tam ani nedojeli, už začala [těžká
doba]
LČ: [mhm ano]
AM: [všude] (.) tak to sem jenom chtěla říct k tomu makabi, a my sme
se přestěhovali, tatínek (.) ee vzal jeden pozemek nedaleko, a tam
byly takový (.) menší domky, tak jeden koupil, a eště e udělal
nástavbu, vět- aby to zvětšil, a (.) tam sme se nastěhovali.
LČ: mhm a teďka [ještě]
AM: [a] to nebylo daleko.
LČ: ano.
AM: a to je e už dneska to zase převzala výstaviště, jo? asi v tom
(.) [(v té poloze)]
LČ: [a jak ste teda] potom pracovala, [po návratu]
AM: [no]
LČ: [ee ještě]
AM: [ne, já sem] aha, e já sem jenom ještě chtěla říct že sme tam e
byli a e to už sem e jako šla do té do toho gymnázia a potom přijela
(.) byl třiačtyřicátej rok, v lednu, přijela jed- přišla jedna moje
kamarádka, to už sme měli zavřenou školu, a přišla ee ke mně, já sem
říkala že sem ráda že ee že přišla, e se za mnou podívat, a (..) a
ona řekla, no já sem přišla, ale e (.) ee nejenom že sem chtěl
s tebou mluv- ee tě vidět, ale já sem ti přišla říct že bohužel je
listina napsaná ee bude transport a v tom transportu seš ty i já.
pudeš do koncentráku. a podle těch norimberských předpisů, víš něco
vo tom, já říkám, vím. a je to jisté? a ona říkala, ano, můj otec
eště (.) pracuje na židovské obci, která tady byla na jednatřicítce,
v tom
LČ: [mhm]
AM: [sme] měli dům, tady e v té ulici (..) kapitána jaroše, tenkrát
legionářská, a ee tu listinu viděl. (..) takže a ee říkám, jano, a
co, co myslíš že já mám dělat, jo? (.) a řekla, tak řekneš to
rodičům, a můžeš mít s sebou třicet kilo, (.) oni ti dají, co
potřebuješ. já sem řekla, no tak rodičům, tak (.) ee no zatím eště e
kdy to má být, nebo povolání nepřišlo, (.) zatím, a ona řekla, ne,
zatím ne, nevím přesně kdy to bude, (.) ale bude to brzo. ale, já
sem říkala, tak prosím tě, buď tak hodná, neříkej nic mým rodičům,
(a jo to tvým taky neřeknu), že už sem na listině, protože každej
den kdy to nebudou vědět je to lepší. (..) a (.) tak, sem jim to
neřekla, a prostě sem na to myslela, a mezitím se staly takový
události že nás němci odtama hnali a do čtrnácti dnů, a (.) ee
tatínkovi, e teda rozkázali srovnat to se zemí, (.) no a tak lidé si
to rozebrali, my sme spali každej někde (spali sme čtyři) (.)
samozřejmě nás brzo ráno vypouštěli aby e žádní sousedé ( ) (.)
no a můj tatínek (by měl) a ještě mimo to že byl zaměstnanej, na tom
makabi jako správce tak (.) e ee ještě měl obchod s uhlím, a
s dřevem. (.) a takže tam udělal, ee nad těma e já bych řekla,
boxama, kde bylo uhlí, tak (.) se udělala taková palanda, a nahoře a
tam se dal nábytek, a všel- dost věcí, co se dalo převézt, a (.)
teda nebylo tak nejnutnější k dennímu životu, a zatloukli to tam
LČ: [mhm]
AM: [špatnýma] deskama a prostě jako vypadalo to jako, nahoře sklad,
nebo to, že, to si teda přes válku jako nikdo nevšiml vůbec že tam
je všechno, a ňákej bídnej byt, ee sehnal, na hybešové ulici
jednopokojovej co ani ee domovnice nechtěla bydlet, tak od tam sem
šla do lágru, tam sem spala den, to už se rodiče dozvěděli,
LČ: mhm
AM: (.) a to mě přišli vybavit, ee kamarádka maminky a ( ) maminka
moje, (..) ((šeptá)) (do toho koncentráku se úplně zhroutila) (...)
no, a tatínek mě doprovodil, já sem předvolání do toho transportu
dostala až do prahy.
LČ: mhm
AM: ale tak byl přesto zvláštní vagón, protože my sme nesměli nikam
chodit a ee samozřejmě, e a jezdit vlakem a tramvají, a jenom na
jedné plošině, a to se potom taky zak- zakázalo lístky a tak dále,
to bylo strašně omezený a e několik potravin, a my sme neměli
potravinový lístky, jenom tatínek.
LČ: (..) no a když se teď dostaneme k tomu
AM: jo,
LČ: hm eště e kinu,
AM: ano,
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.
LČ: chodili ste teda [výhradně do toho]
AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo
eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom]
LČ: [mhm]
AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý
filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha
nebo něco, ale toho se chytli, katolické víře, (.) protože katolická
víra dycky byla (.) e bohužel (.) (lety) tisíciletí pronásledovala
židy.
LČ: (.) a do toho kina ste chodili třeba v který den?
AM: (.) a, toho se taky chytl hitler, (.) ((mluví s pláčem)) chopil,
že měl za sebou, (.) katol- křesťanskou celou společnost, v celým
světě.
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud
jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo]
AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e
radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší
tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla
televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.)
takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který
už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to
nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e
židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když
byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a
tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli
spisovatelé, (všecko)
LČ: a když [byste]
AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej
krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se
zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak
vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli
sme taky e sme cvičili
LČ: [mhm]
AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na
stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly,
(.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl
možnost, no.
LČ: a když si vzpomenete na ten ještě na to kino grand, jak ste ho
jakoby vnímala, jako co si (přímo) třeba vybavíte, když si na něj
vzpomínáte, [na to]
AM: [mhm]
LČ: kino,
AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor,
třeba, líbilo se vám [tam?]
AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý
výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme
na e veletrhy s rodičema chodili každý rok,
LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě]
AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam
byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého
skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.)
úplně jedno,
LČ: a
AM: <hlavně že tam byly filmy>
LČ: a by-
AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo
hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale
když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e
střídaly, podle toho co sme chtěli vidět.
LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich
[zajímalo]
AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )]
LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle
něčeho jinýho]
AM: [no, taky] taky trošku.
LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na
které ste chodila, [které to byly]
AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty
[dětský filmy]
LČ: [ano]
AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
LČ: grotesky,
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla
až po válce.
LČ: ano. mhm
AM: cizí, všechny.
LČ: [a když]
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických,
anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako,
ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila
po válce jít
LČ: mhm
AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..) ((mluví
s pláčem)) nemohla sem. protože já sem přišla (.) mezitím co sem
byla já pryč tak to bylo v třiačtyřicátým v dubnu, sem jela do
terezína, a přijela sem, a (sem se) to náhodou přišla jedna
sportovkyně která mě hned když sem přišla do terezína, a byla tam e
při té kontrole, byla v té (.) už tam byla ňákou dobu, a e byla
takový e samozřejmě ty jednoduchý práce dělali vězni, všechno, tak
ona byla v takové organizaci, přitom jak, například lidi (.)
přijížděly transporty, a odjížděly (.) a ona tam byla, a jinak tam
byly esesačky, esesáci, při těch prohlídkách, když sme přijeli, ale
(.) ona teda ee (.) mě uviděla, (.) a jak to bylo možný, (.) taky, i
když měla tu službu, tak neznamenalo že se mohla ke mně ňák
přiblížit ňák, ale v určité době jo, potom. (.) ale e když to bylo
možný, a už bylo po prohlídkách a všechno už (.) e sme pozbyli, co
sme měli s sebou, a tak dále, a e tak už tak ona se ke mně dostala a
řekla, ((mluví s pláčem)) já (si na tebe pamatuju) (.) ty seš
tonička (.) michalová, vy ste bydleli na makabi, my sme tam cvičili.
říkám, já si na tebe taky vzpomínám. a ona měla už, ona už chodila
na vysokou školu tak měla dvaadvacet nebo něco, a ona řekla, neboj
se, já se na (.) já (.) dám na tebe pozor, (..) a (…) ty (..) e
řekni že (.) e chceš bydlet v dívčím lágru (..) a potom že bys
chtěla pracovat (.) v zemědělství, to řekni (.) při tym, oni to
budou všechno zapisovat, a já tě tam zavedu. ona ty lidi odve- vedla
tam. no a to oni zapsali a ona mě vedla. (..) byla tam krátkou dobu,
než (se potom nevrátila už) (..) (vyjela) transportem, dalším, pryč.
(ale) my sme měli malej transport, (sto padesát) (..) když nás dali
do těch e jako kasematy, ty (.) ee znáte terezín? jo? jak je e
[obklopenej]
LČ: [mhm]
AM: těma valama a tak, tak tam když přišel transport tak se do těch
valů, tam byly místnosti, e tak tam se dělala ta registrace, a od
[tam se]
LČ: [mhm]
AM: vodili ti lidi ven. (.) a (..) takže (.) e tam, e jenom sem
chtěl říct, že sme tam přišli a (..) e byli sme ve velké místnosti
kde sme se vešli, tam byly jenom takový malý okýnka, a ňáký světlo.
no, a esesáci s nama, a esesačky, a teď nám řekli že (.) podívejte
se, vy ste přišli sem, (.) a když e budete dodržovat ee pořádek, a
vaše předpisy, (.) a nebudete se vymykat té organizaci, toho tábora,
tak ee se budete mít lepší jak naši vojáci na frontě. ale když ee to
nedodržíte tak (.) ee (.) tady nezůstanete. (..) tak to je to
nejhlavnější je to že, jestli máte u sebe nějaký kontraband, (.) to
znamená peníze, zlato, stříbro, léky, cigarety, a vůbec nějaký
cennosti, tak můžete tady za tu plachtu, tam sou bedny, hoďte to
tam, nikdo to nebude kontrolovat od koho to tam je, (.) a nic se vám
nestane. (.) v případě, (.) potom bude kontrola, pro ženy sou tady
ženy, vojenské, (.) a pro muže muži. (.) bude prohlídka tělesná,
nejenom zavazadel, a v případě že se někdo z vás, u někoho něco
najde, tak celej ten transport okamžitě jede dál do polska. (..) tak
každej z vás si vezme (..) e na svědomí (..) tady tuto cestu. oni
řekli (co a jak) (..) teď já sem si řekla, mně kamarádka vod mé
maminky mně do podvazkovýho pásu zašila marky, plný, v noci to
dělala a ee a ee všechno mě dali, plný kapsy, zubní pastu, léky,
všelijaký ee no všecko, mýdlo, a všechno mně dali, a měla sem takový
malinký dva kufry, a na záda jednu deku, (.) do ruksaku, a teď sem
řekla, můj tatínek tak těžko dře, má vydělal hodně peněz, a sehnal
nám jídlo, všecko, všechno kupovali na venkově, (protože) bral to
dřevo, na těch pilách kupoval, a tak měl velký známosti, tak všechno
kupoval, a z toho sme žili, protože jinak (by sme) ne- neměli sme
lístky, e takový aby se z toho dalo žít, (.) a teď to mám dat, a teď
sem si takhle rozhlížela, a vidím kousek vedle stojí (.)
(treontýnka) vajzová ((míněno Weissová)) ta bydlela (.) ee já na
hybešové a ona bydlela e na (.) bez- e ne, (tak byla) bezručova, ale
(.) hned ústí do hybešové taky ulice, a (.) e měla ještě bratra (.)
a ona ona šla se mnou do toho transportu, on ještě zůstal doma, a
najednou ju vidím, ona měla takovej, její e rodiče byli bohatí, její
tatínek byl architekt, (.) zahradnická se ta ulice menovala, možná
se menuje pořád, a ona měla takovej krásnej zelenej lyžařskej oblek
( ) a na tom měla velkej pás, ee (..) e kožený, a najednou ju
vidím, ona sundá ten pás a nůž, a takhle to (.) rozřezávala, protože
to velkýma stehama bylo samozřejmě sešitý, vadily tomu pásu, a
padaly z toho marky, a zlato, všecko padalo na zem, tak to šla,
hodila to do té bedny, tak, a tam, viděla sem jak lidi tam chodí
taky, tak já taky. tak sem vzala ten pás a hodila sem ho tam.
všichni to udělali. a pak byly prohlídky, (.) a to ostatní nám vzali
stejně. no (..) [(to)]
LČ: [a potom]
AM: ee takhle, to začalo.
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve
zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee
AM: [to ne]
LČ: [to ne?]
AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim]
LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom
sledovali]
AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak
LČ: (..) [a]
AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se
nebavili, nemůžu říct.
LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské]
AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková
nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny
lidi.
LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili?
AM: ne.
LČ: ne, to ne.
AM: (..) já sem se přece jenom chtěla vrátit, to nevadí, ať je
zapsa- nam- <namluvený> ((pousmání)) že sem nemohla po válce, e v ú-
potom e ve čtyřiačtyřicátým roce zrušily tyto norimberský [zákony]
LČ: [mhm]
AM: a začali nový, opravili je, a to znamenalo, že maminka nebyla
chráněná ani její
LČ: mhm
AM: a její e děti nebo, [jejich děti]
LČ: [mhm]
AM: a ti muži co měli (.) židovský manželky tak na ně se vztahovaly
taky norimberský zákony. (.) a nebo, na ženy který ee měli židé,
[žida]
LČ: [mhm]
AM: za manžela, a děti. no a to se stalo ve čtyřiačtyřicátým roce,
že maminka dostala transport, e s mým bratrem, tenkrát měl dvanáct
let.
LČ: mhm
AM: no a tatínek řekl, tak, bohužel, deš do toho transportu, nedá se
nic dělat, musíš dělat aby ses zachránila, ale karlíčka nevezmeš
s sebou. ten měl dvanáct let, (můj bratr). on řekl, jak ee ale, teď
co já budu dělat? co já řeknu? jak to bude? když nevezmu to toho
chlapca s sebou. (.) a ten e jí vyplňoval ten život, když já sem
byla pryč, a vůbec jako každé mamince dítě, ale rodičům řekl
((krátké pozdravení s příchozím)) ee je to, (.) ee (.) je to strašně
těžký ale, prostě, ho nevezmeš s sebou, abys mu zachránila život. a
ona řekla, co jim řeknu? když se budou ptat. no řekni, od prvního
bombardování si děcko neviděla, (.) že se nevrátil domů, a že tak
oni na bí- tak on bude pro ně nezvěstnej. (.) a ona řekla, co když
mně nebudou věřit, co se se mnou stane, tatínek řekl, doufám že ne,
ale, prosím tě (.) ((mluví s pláčem)) prosím tě, na nic nemysli,
jenom že se karlíček musí zachránit, a že nepude do lágru, protože
tyto děti nepřežívají. (.) no, a maminka, teda šla se strachem sama,
ale tam byl takovej chaos že (.) nikdy se ne- e říkala že, že to ani
ee e ňák e se jí vůbec se jí neptali, kde to děcko je. byl tam ňákej
chaos v té době,
LČ: [mhm]
AM: [že] ona prošla bez něho, a už (.) prostě byla registrovaná sama
a (.) no a přijela do terezína, v praze byla zavřená e šest měsíců.
(.) potom přišla do terezína, v únoru, tak sem se vo ní starala a
byla hrozně zlomená, už z té celé války, a z toho že já sem byla
pryč, (.) a nevěděli vo mně, (protože) já sem (dycky) občas sem (.)
ee neměli stopy, (.) tak ee (.) e bylo to pro e ni velmi těžký, no
a, ee můj tatínek (.) ale za čtrnáct, to se dozvěděl, zase od
jednoho policisty českýho protektorátního, že za čtrnáct dní budou
sbírat ty muže. a tak šel za e za svojím kamarádem, (.) ee panem
šturzou, on byl, na hybešové měl, eště e za války, a měl to předtím,
byl závodník a mechanik, (.) automechanik, tak tam měl autoservis,
dílny, a měl tam velký učiliště, a tatínek za ním šel, a říká, já
sem celej nešťastnej slyšel sem že já du do transportu za čtrnáct
dní, moje žena už je pryč, a já ee se bojím vo mýho syna, co tady
bude s dvanáctiletým (.) chlapcem. a von řekl, prosím tě von má ty
auta a ty motorky tak rád, a tady bude, přijde sem, jo? já mu dám
modráky a já tady mám osumnáct učňů, von se tady ztratí. tady je pod
světlem největší tma. protože já smím oprav- tady smíme opravovat
jenom (.) vozy vojska německýho, gestapa, německé policie, konec. a
nesmíme ani civilu, ani němcům nic opravovat, tady nemá civil co
dělat, a momentálně pro něho je to to nejnebezpečnější jsou lidi.
(.) němci i češi, jsou pro něho nebezpeční, protože někdo prozradí
že je tady, a (.) už ho nikdo neuvidí. (..) tak tatínek říkal fajn,
tak mu nechal peníze a všecko, tam ten byt se zatloukl, tam bylo
jedno okno z toho e bytu, a to se zase, přízemí, na dvoře to se
zatlouklo škaredýma deskama, ty dveře který šly do toho bytu se taky
daly desky, aby to vypadalo že tam skladiště, (.) on dostal klíče,
karlíček dostal klíče vod dílny, a vod ee a vod toho, ee od
kanceláře, a k té dílně, a skutečně, ((mluví s pláčem)) a říkal pan
šturza po válce že on byl nejlepší učeň. jemu se nemuselo dvakrát
říct co má donést.
LČ: mhm
AM: když přijely auta, a mechanici si ho brali, v zimě, jezdil na
masarykovým okruhu generální jízdy,
LČ: mhm
AM: když dělali po opravách, (.) v (lednu), a potom byly cesty (
) chvála bohu přežil. a rodiče jenomže se vracím k tomu, (.) ((mluví
s pláčem)) no a já sem přijela s maminkou (.) nazpátek a tak sme ho
hledali a bože, chvála bohu sme se s ním setkali a potom nám tatínka
dovezli ale toho nám dovezli zabalenýho v dece, (.) protože tatínek
on se (vrátil a přišel) o obě nohy. (…) a já sem toho tatínka (.)
víc sem neměla eště s- no, (už sem) (.) skoro měla sedmnáct let, tak
sem ho dostala na vozíku, maminka byla nemocná na srdce, bratr tři
roky nechodil do školy, (musel se) učit aby se dostal do školy aby
(.) šel jenom o jeden rok později, aby ty dva roky trošku, aby mu
odpustili, protože on měl jít tři roky zpátky do školy, měl třináct
let. měl jít do čtvrté třídy (..) a s ním sem se učila, a museli sme
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to
všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když
sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou
přednášku, (.) [a nebo sem si]
LČ: [mhm jasně]
AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to
sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.)
do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a
to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
LČ: [mhm]
AM: v jednom místě ještě ta jedna noha nebyla dobrá, tak (byl) zase
operovanej protože nebylo to dobrý, když ho zachránili, v březnu se
to stalo, e vlak ho přejel (.) e v cestě do lágru, když šli, ale tam
byli český [železničáři]
LČ: [mhm]
AM: a ti ho okamžitě zabalili
LČ: mhm
AM: a e odvezli ho a ještě ho hned ho v nemocnici operovali. takže
to přežil dokonce, (.) tu amputaci. v březnu, v pětačtyřicátým roce,
kdy nebyl konec války. (.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči a můj bratr, když
jemu bylo sedmnáct, no tak jel do izraele, a říkal že už to nechce
tady prožít všecko, (.) a že se to může opakovat, i když já sem mu
říkala že ne, ale to bylo marný, on chodil zase do (.) do těch ee
společnosti nejenom do společnosti e sportovní, ale taky do toho e
zájmů, že se školil že pojede do palestiny, a tak jel. a vodjel i
když maminka to těžko snáš- ale tatínek ho viděl jako (.) když si to
přeje ( ) nebyl ještě vyučenej mechanik, ještě mu trval e rok
mu chyběl.
LČ: mhm
AM: se učil potom, [jako (učeň)]
LČ: [mhm mhm]
AM: aby to stihl všechno. (…) škoda že jsem nevzala fotku. (…) a
loni zemřel, (v sedmdesáti osmi letech) ( ) (..) má dceru, ( )
jsem byla u hrobu ( )
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde
ste získávali informace o tom co se hraje,
AM: (.) no
LČ: ee na [plakátech]
AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie,
byly takový jednoduchý skříňky venku,
LČ: mhm
AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak
nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že?
LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete,
AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam
přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání))
LČ: a e
AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit, a potom už vůbec
LČ: [(jasně)]
AM: [potom] vůbec podle ničeho a naprosto zakázaný. (.) to ty starší
ročníky vám můžou něco říct o tom
LČ: mhm
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní
film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to?
na [třeba týdeníky? nebo]
AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno
[samozřejmě ( )]
LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete]
AM: [ne nebyly, ne]
LČ: [ne]
AM: nic. na ty dětský ne.
LČ: mhm
AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem
už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.)
in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový
vysvětlení k tomu dat, osobní trošku.
LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,
LČ: mhm
AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu]
LČ: [mhm] (.) mhm
AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu.
LČ: mhm
AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji
maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby
(.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým
obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho
dozoru, určitýho.
LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně
AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný.
LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to
vypadalo v sále]
AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.)
dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak
sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne,
no>
LČ: (..) a oni pak znovu promítali,
AM: no pokud se to podařilo ( ) [no]
LČ: [mhm]
AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro
dospělí,
LČ: mhm
AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže
to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli
jak to dopadlo všecko,
LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
LČ: (.) dobře, a máte třeba ještě ňákou zvláštní vzpomínku s kinem
spojenou, co sme tady neuváděly,
AM: [ne]
LČ: [třeba] ne?
AM: jinou ne.
LČ: mhm tak v tom případě vám poděkuju,
AM: nemáte [zač]
LČ: [byla ste moc hodná]
AM: [nebylo] to pro vás ee dostatečně e technicky, e vůbec (.) e
cenné, co sem vám [vyprávěla]
LČ: [ale] to ne, to [určitě bylo]
AM: [technicky] to jenom takový, (..) jak jsem už říkala vaší
kolegyni že (.) to prostě, nemám, neznám, nic (.)
LČ: [ale to]
AM: před válkou takovýho co by bylo hodnotný na moj- co se týká e e
nejenom programu ale, herců, a prostě, ňákýho vývoje určitýho, nebo.
to nemůžu.
LČ: ale to bylo užitečný. tak děkuju.
AM: já [taky]
LČ: [děkuju]

konec rozhovoru

Ludmila (1920) 0.0 4:1074
Whole interview

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 15.10.2009, Brno (DD Podpěrova)

Rok narození: 1920. Sourozenci: Bratr narozen 1922.

Bydliště do roku 1945: Kabátníkova ulice.

Povolání rodičů: Otec mistr montér v První brněnské strojírně,
jezdil za prací i do zahraničí. Matka nejdříve uklízela, poté
v domácnosti.

Povolání narátora: Měšťanka na Kotlářské. Od roku 1935 se v Černých
Polích učila na švadlenu, kde poté jako švadlena i pracovala. Stejné
povolání pak vykonávala v Oděvní tvorbě (ta se později přejmenovala
na Oděvnictví města Brna).

Za války se narátorka vdala a měla prvního syna.

LČ: tak dobrý den,

LŠ: dobrý den.

LČ: já bych si s vámi na začátek nejprve zrekapitulovala, ověřila
vaše osobní údaje, abysme měli zaznamenáno vlastně s kým hovoříme.
takže já bych se vás nejprve zeptala na vaše jméno,

LŠ: ano. L. Š.

LČ: na rok vašeho narození,

LŠ: aj j jako de- em

LČ: [můžete to říct] celé,

LŠ: [jenom rok.]

LČ: jinak stačí rok.

LŠ: devatenáctýho devátý, dvacet. devatenáct dvacet.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět,

LŠ: v Brně tady, na Kabátníkově ulici.

LČ: na Kabátníkově ulici. a do jaké školy jste do té doby, vlastně
do roku čtyřicet pět, chodila?

LŠ: no já sem chodila na Kotlářskou,

LČ: ano?

LŠ: aj do štvrté měšťanky, jako a pak sem chtěla jít na obchodní
akademiu, jenže byla už jsem přihlášena ale, manžel ee manžel
tatinek mně zemřel, víte, tak maminka by to bývala neutahla sama,
ještě jsem měla bratra, tak sem se šla učit na švadlenu.

LČ: a to bylo kde? v Brně,

LŠ: ano v Brně, tady v Černých Polích u nějakýho ha- Hanákovi se
měli oni měli tu Krkonošskou tržnici na Lidické ulici vedle ee jak
je pasáž tam [víte?]

LČ: [mhm].

LŠ: tam nahoře kavárna bývala, to v té pasáži

LČ: a to ste [začala]

LŠ: [a hned] těsně vedle bylo měli obchod, potom měli ještě obchod
filiálky v Bratislavě a a v Krkonoších, tam měli hotel Morava, tak
tam u nich sem se vyučila.

LČ: a to bylo v jakém roce, když ste začala s s učením?

LŠ: dva roky sem se tam uči- ne...

LČ: a [je]

LŠ: [já] já špatně trochu slyším,

LČ: aha

LŠ: já jsem měla mozkovou mrtvici.

LČ: ne v pořádku. ee v jakém roce jste začala chodit do učení?

LŠ: jó no no tak hned [jak sem vyšla]

LČ: [kolik vám] bylo?

LŠ: no tak bylo mně patnáct roků.

LČ: mhm.

LŠ: ano

LČ: takže v tom pětatřicátém ste začala chodit do učení.

LŠ: ano. ano ano.

LČ: a do to a dva roky ste teda ď- chodila na [tohlecto učení],

LŠ: [ano], dva roky byla tehdy učební doba, já jsem se vyučila jako
na pánský prádlo, u nich.

LČ: a potom jste dělala co, po těch dvou letech?

LŠ: pořád sem šila.

LČ: šila ste u nich ste, nebo...

LŠ: no u nich, ale potom jako to že zrušilo (.) a (.) tak potom jsem
(.) pořád sem šila no tak (.) nejdýl sem napřed bylo Oděvní tvorba,
byla, tam jsem šila a potom se to zase změnilo Oděvnictví města
Brna,

LČ: mhm.

LŠ: no tak jsem tam byla třicet roků.

LČ: takže už od toho roku třicet sedum ste začala šít,

LŠ: ano.

LČ: pro tu, Oděvní tvorbu, hnedka nebo...

LŠ: ne třicet sedum eště né, to sem byla pořád u těch [Hanáků,
víte?]

LČ: [ano.] takže do války ste byla u těch Hanáků?

LŠ: ano a ve válce sem měla sem se vdávala už,

LČ: ano.

LŠ: to mně bylo třiadvacet roků dvaadvacet a v třiadvaceti rokách
roku jsem měla chlapečka,

LČ: takže ste..

LŠ: jsem byla doma jako.

LČ: mhm.

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: ano.

LČ: á jaké bylo povolání vašich rodičů, před válkou a v době [války]

LŠ: [maminka] byla em v domácnosti jako, vona mě pak vopatrovala
děti že a, a předtím chodila uklízet, no tatinek, já jsem měla
tatínka, ten byl mědíkovec první brněnské ((První brněnská
strojírna)) jako montér a on jezdil do zahraničí, byl tam mistr a
jezdil do zahraničí tam stavěli cukrovary,

LČ: mhm.

LŠ: takže on byl v celé Evropě víte?

LČ: mhm.

LŠ: jo takže byl málo doma pořád a maminka tehdy brala přes skoro
tři sta korun týdně, víte co to bylo peněz, když kilo hovězího masa
stálo devět korun, že tak že sme se měli dobře, jenže on už potom
zemřel, mu bylo devětatřicet roků, měl rakovinu.

LČ: a měla ste sourozence?

LŠ: ano, bratra.

LČ: bratra staršího, nebo kdy se narodil on

LŠ: bratr se narodil ve dvaadvacátém roce [my sme byli]

LČ: [takže byl mladší?]

LŠ: jenom o šestnáct měsíců [od]

LČ: [mhm.]

LŠ: od sebe mladší. no a ten ten ten dělal zase ve Šmeralových
závodách závodech byl elektrikář a taky tam dělal mistra, pak vedl
učně, no dělal tam taky vod pětaštyrycátýho roku, tam dělal až do
důchodu, no a potom (.) měl takovou smolu že, zajela ho elektrika.

LČ: aha.

LŠ: tady na v Řečkovicích na konečné, no.

LČ: a vy sama ste až do důchodu teda byla švadlenou?

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: já mám štyrycet roků odpracovaný.

LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba.

LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve
válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila nakon- já jsem
potom eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von
dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl
čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak
zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak
to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona
brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam],

LČ: [mhm ano.]

LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže
tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak
sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já
jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika,

LČ: mhm.

LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak
léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak
já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak
až tam pěšky...

((zazvoní zvonek))

LŠ: promiňte

((nahrávka přerušena))

LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.

LČ: takže až třeba v [důchodu?]

LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,

LČ: mhm

LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).

LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...

LŠ: <teďka už nechodím.>

LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?

LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,

LČ: takže to je [poslední (dobou)].

LŠ: [ale] tady už teďka né, no.

LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do
toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši
vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala
třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji
první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé?

LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,

LČ: mhm

LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,

LČ: ano

LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,

LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]

LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili, no to taky každej film sem tam chodila. to
eště hrála any ondráková ((Anny Ondráková)), víte a ty starý herci,

LČ: a tam ste vlastně začala chodit do kina?

LŠ: ano, ano, ano.

LČ: do těch kasáren.

LŠ: ano, ano to mně bylo, to sem byla eště do školy chodila.

LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?]

LŠ: [deset] roků.

LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila?

LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili
tak.

LČ: a s kým ste tam chodila?

LŠ: s kamarádkama.

LČ: ze školy?

LŠ: no ze školy, aj z domu a z ulice a tak sme se tam spíš byli ty
lidi takový víc jako spolu, víte jak jsou než jak je to dneska.

LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste
nechodila?

LŠ: s bratrem taky ano.

LČ: [on chodil s vámi,]

LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata
skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v
protektorátě taky tak, že.

LČ: a třeba když ste šla s těma kamarádkami a když ste šla s se s
bratrem, lišilo se na který film byste šli, nebo do kterého kina?

LŠ: no tak sme si mohli vybrat, to bylo strašně moc kin tady v Brně.
byly takový, říkali sme jim blechárny, malinký kine- kina třeba
elektro ((Elektra)) na Šumavské na tym rohu dole, dole tak to byl ee
tenkrát se to jmenovalo Nová ulice.

LČ: a mě zajímá, jestli třeba s tím bratrem byste šla na jiný film
do jiného kina než s těmi kamarádkami, nebo byste šla nebo jestli to
bylo jedno.

LŠ: mně to bylo jedno [jo].

LČ: [vám] to bylo jedno. [to ste]

LŠ: [my sme] spíš hráli hezký filmy.

LČ: a která kina ste v té době teda navštěvovala v těch do v těch
zhruba deseti letech? chodila ste i jinam, než jenom do těch
kasáren?

LŠ: no ano. tak to sme chodili taky do té elektory ((Elektra)),
anebo do...

((zvoní zvonek))

LŠ: jéžišmarjá. toto je dneska tady (hrozný).

((nahrávka přerušena))

LŠ: ( ) chodila že?

LČ: ano

LŠ: no tak, to bylo třeba na Lidické taky bylo ten kino to k- kino
dops ((Dopz))

LČ: ano

LŠ: jo, potom potom sme chodili ee třeba do tej Jalty ((Jalta)) taky
tam, víte? do Jalty, jak je jak je Dominikánský [náměstí],

LČ: [ano]

LŠ: a tak taky v té pasáži, to [bylo]

LČ: [a to] ste chodili takhle i když ste byli malí? v té době ste
chodili do tolika kin.

LŠ: [nó tak]

LČ: [když vám bylo těch deset třeba.]

LŠ: tak zase s těma kamarádkama jo.

LČ: jo.

LŠ: vono to nebylo tak drahý, že.

LČ: a jak ste tam chodi- jak jak ste se tam dopravovali?

LŠ: pěšky.

LČ: pěšky ste chodili.

LŠ: no pěšky.

LČ: takže do tolik velké spektrum kin ste vlastně navštěvovali
poměrně, [už v tak malém věku]

LŠ: [jo] já sem byla hrozná kinařka, víte.

LČ: mhm

LŠ: jo

LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec?

LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla
<kinařka>.

LČ: ale nezakazovala vám to?

LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že
dem do kina, no tak.

LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino.

LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak
jsem dostala,

LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho.

LŠ: od maminky <ne>.

LČ: takže vám maminka na kino nedávala?

LŠ: em-em ((míněno ne))

LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od
toho, abyste...

LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to
hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla.

LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom
ve třídě [s učiteli?]

LŠ: [ve škole] vůbec ne.

LČ: ve škole ne?

LŠ: vůbec ne. ne.

LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film
důležitý nějakým způsobem?

LŠ: zajímavý. jo.

LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo
byly tam nějaké vlivy na to jak jste...

LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska
bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo
vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam
projevovala,

LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?]

LŠ: [já si myslím že]. ano

LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten
ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech
(potom)?

LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký
měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný
takový (.) prostředek. [na tu mládež].

LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat?
nebo...

LŠ: a to ne.

LČ: ne?

LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.

LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?]

LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková
nová, pak se to zpívalo a.

LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali?

LŠ: no to sme si pamatovali.

LČ: přímo z toho kina?

LŠ: no.

LČ: anebo ste třeba měli...

LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak...

LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky...

LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam
vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu.

LČ: a to ste si kupovala?

LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený],

LČ: [aha]

LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to
koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na
Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích,
Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře
byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do
obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to.

LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné].

LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba
a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat
a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu
taky udělaly pořádek, [tak vona...]

LČ: [a tak ste] za to dostala peníze.

LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích))

LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té
paní, jak ste říkala?

LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký
ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu
a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.

LČ: jasně.

LŠ: ((smích))

LČ: a teďka bysme se vlastně podívaly na další okruh vlastně otázek.
tady mě bude zajímat spíš kde, s kým a kdy ste do kina chodila a
zeptala bych se, když už vám bylo trochu víc než těch deset roků,
tak kdy, jak často jste chodila do kina, bylo to třeba už častěji
nebo...

LŠ: no taky sem chodila často do kina. sem byla starší už potom,
těch patnáct roků nebo tak, víc eště, tak pořád do kina.

LČ: a ee když ste potom začala chodit na to do toho učení třeba?

LŠ: ano

LČ: to ste říkala, že bylo v pětatřicátém,

LŠ: ano

LČ: tak ste chodila častěji nebo...

LŠ: jo no to eště častějš.

LČ: eště častěji [když...]

LŠ: [mm] to už sem si vyšila nějakou korunu, víte tak,

LČ: mhm když ste [měla víc peněz], tak už ste chodila

LŠ: tak sem chodila často.

LČ: a potom když po těch dalších dvou letech, když už vám bylo těch
sedumnáct a začala jste pracovat, tak tam se to změnilo eště nějak?

LŠ: ne, pořád sem do toho kina chodila.

LČ: tam ste nene- neřekla byste, že se to nějak změnilo?

LŠ: ne, vůbec.

LČ: dobře. a která kina ste navštěvovala tehdy? bylo to stejné nebo
se to nějak změnilo?

LŠ: třeba do Kapitoly ((Kapitol)), já nevím jestli pořád se jmenuje
Kapitol kino?

LČ: no ono už ani neexistuje

LŠ: to tam naproti starýho divadla tam

LČ: to už neexistuje ale...

LŠ: už je to tam zavřený?

LČ: ano

LŠ: jé, no vidíte, tam sem,

LČ: ale vím kde myslíte.

LŠ: tam se tam sme hodně chodili, no potom do toho dopsu ((Dopz))
jak bylo, tam, ten- tenkrát se to jmenovalo Nová, ta ulice Nová,
teďka Lidická, že? nó a potom do takovejch jak sme říkali blecháren
do té Elektry ((Elektra)) nebo sme šli do Lucerny ((Lucerna)) do
Žabovřesk, byla Lucerna.

LČ: a podle čeho ste si vybírali?

LŠ: no to byly velký plagáty všude.

LČ: takže podle filmu nebo podle kina?

LŠ: prosim?

LČ: vybírali ste si [podle kina] nebo podle filmu?

LŠ: [ano, ano] podle filmu

LČ: mhm

LŠ: no. taky ee spíš ty americký film byly ty kovbojky, to ten gary
kúpr ((Gary Cooper)) a ty, tak to sme taky hodně chodili, že, na ty,
kovbojky,

LČ: takže pro vás bylo důležité ne to jaké kino to hraje, ale který
film.

LŠ: ne, kde hrál se film.

LČ: mhm

LŠ: tak sme si vybrali.

LČ: a řekla byste, že třeba některá kina hrála některé filmy, určitě
to je...

LŠ: no tak český filmy, to taky byly pěkný filmy, tak to sme taky na
každej českej film sem chodila.

LČ: a měla ste nějaké kino mezi těmi co jmenujete, které by bylo
vaše oblíbené? nějak zvlášť?

LŠ: no tak...

LČ: (vy) ste ho...

LŠ: já sem si tady poznamenala ty kina, ee, to mám tady, no tak tady
bylo hrozně moc kin tady v Brně.

LČ: ale mě zajímá, jestli měla nějaké radši než než ostatní.

LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v
Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili.
anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té
Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko.
tak tak tam se to jmenovalo Jadran.

LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla.

LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho
Oka ((Oko)).

LČ: takže do těch...

LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo

LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam
chodila [tak ráda]?

LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky.

LČ: takže ta cena hrála roli nebo...

LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli

LČ: mhm. a našla byste třeba nějaké kino, které byste ráda neměla?

LŠ: ne to ne.

LČ: neměla ste třeba ně-

LŠ: vůbec ne.

LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho, s kým ste chodila
do kina? že by...

LŠ: a no tak když potom sem se vdala v tym protektorátě ee tak, tak
manžel taky byl kinař. a když, tak to von...

LČ: a spolu ste chodili do kterých kin?

LŠ: no tak to víc do takovejch lepších

LČ: jo? takže s manželem ste chodili třeba v centru víc.

LŠ: jo, v centru.

LČ: a s bratrem a kamarádkami, ste chodila do jiných kin?

LŠ: no tak to už bratr se voženil, a tak to už zas sem tak moc
nechodila, kamarádky už byly taky vdaný někerý.

LČ: takže tam už se to potom změnilo, když ste se vdala, tak už ste
chodila víc s manželem, a předtím s těmi kamarádkami.

LŠ: ano ano.

LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba
jíst nebo pít v kině?

LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale
jinak nic, tam se nejedlo.

LČ: a bonbóny ste si kupovali?

LŠ: no to von koupil vždycky nějaký.

LČ: před kinem nebo jak se to...

LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej
malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata.

LČ: a lidé si to kupovali?

LŠ: ano, hodně.

LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako
mohli...

LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý
rozčilovali, víte

LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek?

LŠ: no

LČ: co to vlastně bylo?

LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně
nějaká sle- děvčica nebo tak, jo,

LČ: mhm

LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím.

LČ: a to byly nějaké limonády?

LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply.

LČ: a to ste museli

LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do
tech umělejch.

LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo?

LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte?
jako to trhali ty lístky tam,

LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu?

LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo.

LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne.

LŠ: ne. s pitím ne.

LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s
ostatními?

LŠ: nebavili sme se.

LČ: bavili se lidé v kině?

LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř?

LČ: v kinosále.

LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak?

LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali.

LŠ: ne, to sme se nebavili.

LČ: ale o přestávce třeba potom,

LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak
víte s tema šplíchačkama,

LČ: tam osvěžovali vzduch?

LŠ: osvěžovali vzduch, jo.

LČ: o přestávce.

LŠ: o přestávce.

LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal?

LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak
víte? tak si to ještě vzala mimo.

LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo?
LŠ: jo, takovej parfem nějakej

LČ: tam osvěž-

LŠ: jo jo jo

LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na
promítaný film?

LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne.

LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi...

LŠ: ne to neexistovalo. ne.

LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po
představení.

LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne.

LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.

LŠ: no tak málo.

LČ: málo.

LŠ: málo.

LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?

LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.

LČ: dobře. teď bych se vás zeptala, jak ste si vlastně vůbec
vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. podle čeho?

LŠ: no tak sme se podívali, protože všude byly vylepený, že ty ty
třeba na plotech nebo na tech svíc svítil ee jak svítilo ty, ty
světla, tak na tom to bylo, všude to bylo vylepený, no tak sme si
vybrali.

LČ: a to byly plakáty na konkrétní filmy, nebo to byl jako souhrn
souhrn kin.

LŠ: no to bylo jako na všechny na všechny kina tady

LČ: mhm

LŠ: v Brně jako vylepený a měnilo se to myslím každej týden.

LČ: ano a jak ste si teda vybrala film podle podle čeho?

LŠ: no tak vybrala sem si třeba hrála Greta Garbo, že, no tak tu sem
měla ráda a a nebo marlene ditricha ((Marlene Dietrich)) a tak tak
sme si to vybrali podle taky podle herců, a voni spíš opravdu pěkný
filmy.

LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee
měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se
hraje?

LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi
že, a tak v televizi taky málo, ale...

LČ: takže žádný časopisy třeba.

LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?

LČ: mhm

LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.

LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...

LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.

LČ: a četla ste si to...

LŠ: i kino, divadlo bylo.

LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...

LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.

LČ: v obojím tedy?

LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.

LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.

LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.

LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když
ste si vybírala?

LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla...

LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky?

LŠ: no měla sem měla.

LČ: které to byly?

LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si
)

LČ: v tom období před válkou hlavně teda.

LŠ: ano, před válkou.

LČ: nebo za protektorátu.

LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku
((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj
Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any
ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová
((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála

LČ: [a na které]

LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída
Baarová)).

LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle
herečkami?

LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s
Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno
pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu
podivočenou. no...

LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že
že si je takhle pamatujete.

LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to
byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša
myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že.

LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá?

LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte

LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců
opakovaně?

LŠ: ano.

LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film.

LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla
mockrát.

LČ: ale to je v televizi.

LŠ: to je v televizi, no.

LČ: ale v kině?

LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla.

LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně?

LŠ: to ne.

LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně.

LŠ: nechodila ne ne.

LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité.

LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového.

LČ: na nového.

LŠ: mhm

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.

LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový
film?

LŠ: no tak to sme vítali, že.

LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film
zvukový nebo němý,

LŠ: no

LČ: jak ste si to vybírala?

LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě
sem byla malá, že.

LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější?

LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba,
víte,

LČ: a orchestr nebo...

LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo.

LČ: pouštěli z desky teda nebo.

LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli.

LČ: mhm

LŠ: no

LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste
to preferovala němý nebo zvukový film?

LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej.

LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda?

LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc
a...

LČ: a bylo pro vás důležité, z jaké země byl ten film, jestli byl
český, německý,

LŠ: ne. ne ne ne, měla sem ráda německý filmy ( ) víte
třeba když hrála jo tak to sem měla taky ráda německý filmy, aj
americký, protože to byly dobrý tenkrát americký filmy, dneska je to
samá střílečka vražda tak to, tak já to já tak neberu.

LČ: a na jaké americké filmy ste teda chodila v té době?

LŠ: tak třeba grata garba, garbo ((Greta Garbo)) když hrála třeba,
že, ta hrála hezky a d- no tak hodně sem měla těch herců ráda.

LČ: a jiné americké filmy byste si vzpomněla? kromě těch s Garbo
((Greta Garbo))?

LŠ: s Gretou Garbo?

LČ: ne, jiné americké, jaké žánry třeba, když ne ty střílečky.
kovbojky přeci tenkrát také byly.

LŠ: no byly, ale bylo to málo to byly ty kovbojský filmy takový
víte,

LČ: a na ty ste chodila?

LŠ: taky.

LČ: taky, ale...

LŠ: (.) sem měla ráda gary kúpr ((Gary Cooper)) se mně líbil a...

LČ: mhm

LŠ: a tak to sme chodili, no.

LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.

LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty
válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))

LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru,
jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie,

LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla,
romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový,
víte?

LČ: mhm

LŠ: aj drama.

LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla
že, to byl opravdu dobrý film.

LŠ: no

LČ: jaké znaky by film musel mít?

LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to.

LČ: ale před tím ste říkala...

LŠ: ale nešla sem. nešla sem.

LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda
viděla eště jednou by byl dobrým filmem.

LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych
uvítala aj teď eště.

LČ: mhm

LŠ: ale to už nedávají.

LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda?

LŠ: ne ne.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda?

LŠ: tancovala sem hodně.

LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala.

LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně
dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda.

LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste...

LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku.

LČ: a to se nějak spojovalo s kinem?

LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem.

LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím
kinem nebo jak to vlastně bylo.

LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino.

LČ: nejradši kino.

LŠ: ano kino.

LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní.

LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).

LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala
vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste
nějaké rozdíly mezi brněnskými...

LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo
lepší, tam no tak.

LČ: a to byla která?

LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě
((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a...

LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda?

LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na
to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější,
ty, ty kina.

LČ: a ta...

LŠ: některý.

LČ: a ta ostatní ta vypadala jak?

LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch
malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to
menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová,
tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy
chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali.

LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala?

LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské
tam sme taky hodně chodili.

LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo?

LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký
kino v Žabovřeskách tam,

LČ: ale bylo to menší.

LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám,

LČ: mhm

LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát.

LČ: takže vám to nevadilo při výběru?

LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne.

LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten
program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního
filmu.

LŠ: no bylo ty události, byly že taky.

LČ: týdeníky?

LŠ: týdeníky, před jako filmem.

LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly?

LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho.

LČ: reklamy nebyly?

LŠ: ne nebyly. ne ne.

LČ: ani třeba krátké filmy?

LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic.

LČ: ne, nepamatujete si.

LŠ: jenom ten týdeník.

LČ: a přestávky se dělaly?

LŠ: přestávka byla, jo, jedna.

LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce?

LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film
taky, že jo.

LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film?

LŠ: no kolikrát.

LČ: a co se jak to vlastně vypadalo.

LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no.

LČ: ale neděly se nějak...

LŠ: ne, nic se nedělo.

LČ: že by takže ani

LŠ: ne ne ne vůbec.

LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste
chodili...

LŠ: ne ne, na místech se sedělo.

LČ: nechodili se z místa.

LŠ: nechodilo se.

LČ: mhm

LŠ: ne.

LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda?

LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a
všecko.

LČ: takže vás to bavilo?

LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.

LČ: ani třeba potom za protektorátu, když ty týdeníky byly...

LŠ: no tak za protektorátu ukazovali jako válku, že, ty vojáky a tam
kde se válčilo a tak ukazovali že, nálety a to, no tak to se nedalo
nic dělat, no.

LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?

LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.

LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.

LŠ: to nikdo neměl můj známej.

LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten
protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba
změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila,
jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než
předtím.

LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.

LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?

LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.

LJ: mhm

LŠ: ne

LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst

LŠ: a ty tu- ruský taky ne.

LJ: větší nárůst těch německých filmů?

LŠ: bylo to, ano, ano.

LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?

LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.

LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...

LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.

LJ: a v českých filmech? bylo něco?

LŠ: ne českej film byl českej film, jo.

LJ: v českých byly jenom české.

LŠ: jo.

LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu?

LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)).

LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s
válečnou tématikou nebo víc?

LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak

LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou
vybírala víc komedie v té době?

LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)).

LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka?

LŠ: jo, pořád jo.

LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo.

LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila?

LŠ: ech, já špatně slyším.

LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce.

LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala.

LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost?

LŠ: ne ne.

LČ: ne.

LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování
těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo

LŠ: ne ne ne.

LJ: pořád stejně.

LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu
nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí.

LJ: mhm

LČ: že byli pokornější nebo tišší a ...

LŠ: no

LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho
protektorátu byl takový přístup?

LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny.

LJ: mhm

LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké
jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky.

LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že
byste si míň užívali, toho kina teda.

LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu,

LČ: mhm

LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak

LJ: a změnila ste nějak...

LŠ: a já sem šila pořád doma, třeba ze starýho sem ušila, jela sem s
tým na venkov, zase pro nějakej mak nebo nebo sem tam dostala sádla
nebo.

LČ: takže ste měla dost peněz a nemohla ste si...

LŠ: peněz jo, bylo dost, ale nebylo zase <zboží, víte>, to bylo
horší.

LJ: mhm a když ste teda...

LŠ: ale do kina sme chodili furt ((smích)).

LČ: a v té době ste měli také jiné druhy zábavy? krom toho kina?

LŠ: ne, to nebylo nic. to bylo zatemnění večer, nesmělo se tančit,
že, brzo se zavíraly ty restaurace a všecko, protože, byla tma.

LČ: ale to kino zůstalo teda?

LŠ: ale kino bylo.

LJ: a změnily se nějak vaše návyky, jako s kým ste chodila do toho
kina za protektorátu?

LŠ: no tak já sem chodila s bratrem, no, tak potom sem začala chodit
s manželem, za protektorátu sme se vzali, to bylo ve dvaaštyrycátým
roku sem se vdávala.

LJ: a když ste teda měla dost peněz, zvala ste někdy někoho do kina?
ste někoho pozvala...

LŠ: jo, chodili sme do kina pořád.

LJ: že byste někoho vzala sebou a zaplatila za něj.

LŠ: ale jo, jo, kolikrát sem zaplatila. já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.

LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?

LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.

LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?

LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.

LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?

LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.

LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.

LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.

LJ: když ste říkala, že už žádná jiná zábava nebyla, všimla ste si
že by narostla návštěvnost kin třeba, že víc lidí chodilo do toho
kina?

LŠ: já si myslím, že jo, no no nebylo nic, nebyla televiza, že. to
já myslím, že to hodně udělala ta televiza, že se málo chodí do kina
teď.

LJ: vzpomínáte si na první návštěvu kina po osvobození? a jaké to
bylo v tom kině?

LŠ: na první, když sem šla poprvní do kina?

LČ: ne po osvobození.

LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy.

LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem
toho května jaká byla.

LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný.

LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a...

LŠ: jo jo .

LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození.

LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty
filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že.

LJ: a když už ste [teda...]

LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky
bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí.

LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s
manželem a ještě ste vzali nějaký pár.

LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.

LJ: i celá rodina?

LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.

LČ: ve dvojici?

LŠ: maminka hlídala děti.

LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba?

LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina.

LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě.

LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově,

LČ: mhm

LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal
modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no
postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba
sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam
v okolí.

LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak?

LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko.

LČ: takže vám to bylo jedno nebo.

LŠ: mně to bylo jedno.

LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů...

LŠ: a říkám, byly to většinou český,

LČ: většinou český.

LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně.

LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama?

LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a
koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt
vyprodaný.

LČ: museli ste si teda dřív kupovat?

LŠ: aj dopředu sme chodili, ano.

LČ: do předprodeje.

LŠ: ano.

LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste
chtěli?

LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu
lístky.

LČ: takže byla taková pásma?

LŠ: jo jo.

LČ: rozdělený v tom sále.

LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala.

LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly
levnější nebo třeba.

LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no.

LJ: a cena se nelišila?

LČ: jak se lišila cena lístků?

LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no.

LČ: mhm

LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě

LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině?

LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu,

LČ: mhm

LŠ: ale dopředu <ne>.

LČ: a tak my teďka nakonec bychom vám ukázali vlastně seznam filmů,
které v té době byly v podstatě největšími hity, by se dalo říct,

LŠ: mhm

LČ: a ee mě by zajímalo, jestli si na některé z nich vzpomenete,
když se na ně podíváte a jestli vás jestli si něco vybavíte u nich.

LŠ: kam sem dala brejle. tady. (.) no Pražské švadlenky lída bárová
((Lída Baarová)) ((smích)) jo polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) Burián ((Vlasta Burian)), Hadimrška ((To neznáte
Hadimršku)) Burián, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) zase Burian, Pobočník Jeho Výsosti, Pobočník Jeho Výsosti
Burián, že? šest žen jindřicha páté šesté osmého ((Šest žen
Jindřicha VIII.)), tam hrál Werich ((Jan Werich)) mně se zdá, že?
jo? Zlatá Kateřina, to nevím, Mata Hari, Mata Hari, jo, to sem
viděla Mata Hari, Mata Hari, nehrála tam tá ehm Greta Garbo, no,
Cácorka to nevím, to byl myslím slovenskej film nebyl? ne? Tři muži
ve sněhu, to byl českej, Svět paří nám, českej. Dobrá zem ((Dobrá
země)), Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
Ducháček to zařídí, Burian, U pokladny stál, Burian, Tři děvčátka
pokračují to nevím, To byl český muzikant kolberář ((Otomar
Korbelář)) a Zita Kabátova, Město ztracených, Opereta, Roztomilý
člověk, Nový ((Oldřich Nový)), Vídeňská krev, Vídeňská krev, to je
mně taky povědomý, Muži nestárnou, jo, za úsměv jediný má krásná
paní tam zpíval Pivec ((Jan Pivec)) ((smích)) Muži nestárnou, tam
hrála, tam hrála, počkejte kerá tam hrála, Zita Kabátova.

LČ: a vzpomněla byste si na nějaký ten film konkrétně, třeba kde ste
ho viděla,

LŠ: já sem viděla všecky, ale už si nemůžu vzpomnět, kdo tam hrál,
La Paloma, Neviděli jste Bobíka? to bylo česky. Sobota českej film,
když já si nemůžu vzpomnět, víte, na ty herce, kteří tam hráli.

LČ: ale třeba nějakou vzpomínku konkrétní z kina? to byste neměla?
že byste věděla třeba kde ste to viděla nebo.

LŠ: jo tak toto, já sem viděla všecky ty filmy, no ale říkám, nemůžu
už si tak vzpomnět. dyť mně už táhne na devadesát roků.

LČ: anebo s kým ste na nich byla třeba?

LŠ: jo tak to sem byla vždycky s nějakým ((smích)) sem měla rande,
tak sme šli do kina že, em

LČ: a tak vzpomněla byste si ještě na něco, o čem sme do teď
nemluvili? co by vás na nějakou konkrétní vzpomínku z kina třeba ee
ohledně toho přetrhávání pásu nebo cokoli.

LŠ: ale nic to nás tak ne ne nevadilo, víte, to sme brali jak
samozřejmost. tak vono to nebylo pokaždý, že, to nebylo pokaždý. ale
(.) byly to hezký filmy všecko.

LČ: [a ty zážitky...]

LŠ: [a měla sem] taky ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)),
strašně. ta hrála, víte, třeba víte Kříž u potoka, nebo to byl
hezkej film a teď už to vůbec neopakujou a Maryšu no Maryšu
((Maryša)) taky málo kdy.

LČ: vás tedy zajímala tahlecta dramata hlavně, taková vážná tvorba
se mi zdá.

LŠ: ty vážný, jak sem brala?

LČ: no jmenujete je hodně, tak si myslím, že to byly vaše oblíbené
filmy.

LŠ: ano.

LČ: a co vás na nich tak přitahovalo?

LŠ: mě to přitahovalo ee na ty filmy ty herci zaprvé, tak Buriana
((Vlasta Burian)) sem taky měla ráda, že.

LČ: ale to zas byly komedie spíš zase že, vy ste říkala že...

LŠ: no to byly, ale ale komedie vod různejch herců, víte, ale mu to
sedlo no, von to uměl, že.

LŠ: takže jeho komedie ste vnímala jinak?

LŠ: ano jinak než, já nevím kdo to tady hrál tak ty komedie, nemůžu
si vzpomnět teď.

LČ: a v čem byly ty filmy jiné?

LŠ: já nevím, no. von to uměl jinak podat všecko víte ((smích)). von
v těch komediách byl svůj, no.

LJ: a můžu se zeptat, jestli ste se s někým předháněla, kdo dřív
nějaký film viděl? jestli ste měli nějakou rivalitu.

LŠ: to ne. to ne, to ne.

LČ: tak já bych vám asi poděkovala za ten rozhovor. ste moc hodná.

LŠ: ((smích)) <není zač.> esi s ...

Konec rozhovoru

Rozhovor s L. Š. - telefonický dodatek

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 19.10.2009, Brno

LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině,
o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu
zeptat, kde přesně to bylo?

LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou.

LČ: aha

LŠ: víte?

LČ: vím no.

LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit,
protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na
horu je Kabátníkova.

LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda?

LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka.

LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce.

LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo.

LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala
jak?

LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba
tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý.

LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-]

LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to
potom byl, nebo tak něco víte?

LČ: a byly tam sedadla... prosím?

LŠ: bylo to dost veliký.

LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle?

LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)).

LČ: a to teda pořádali ti vojáci?

LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam
tak taky šli, no.

LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost?

LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi,
ale málo.

LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ...

LŠ: no tak děcka pustili, no.

LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili.

LŠ: za padesát halířů ((smích)).

LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních?

LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky.

LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu?

LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty
herci, německý, no.

LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali?

LŠ: ne ne ne ne.

LČ: ne.

LŠ: vůbec ne.

LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo,
nějaká...

LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale
to taky nebylo každej den to kino.

LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli
tam taky nějaké plakáty?

LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích))

LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna...

LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska
zrovna jako představení.

LČ: mhm mhm

LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( )

LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde
promítali filmy.

LŠ: ano ano

LČ: jo.

LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že?

LČ: mhm

LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.

LČ: jo, dobře, tak to mně <stačí>. děkuju mockrát. [měj-]

LŠ: [už je to] všechno?

LČ: jo. mějte se pěkně, děkuju moc.

LŠ: taky

LČ: nashledanou.

LŠ: nashle.

Konec rozhovoru