Quote

já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat
do školy,
SM: jo, mhm
VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali
všechna okna ve škole,
SM: hm
VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách
zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká,
že dávali všechno zadarmo,
SM: hm
VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.

ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu,
jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém
roce, tak sme spolu nejvíc chodili,
SM: mhm
VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco
hráli já bych bývala šla ráda,

MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho

LČ: hm

MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla

LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.

MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.

matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.

protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti,
že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni
se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam
postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě
sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo
((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka,
sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem
tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila>
ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.

MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]

LČ: [váš manžel]

MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,

tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym

JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas

ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.

JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší

ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.