Quote
2.351
2165:2197
LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla?
EB: tady na Jakubské.
LG: a to byla česká škola?
EB: německá.
LG: německá škola?
EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy.
LG: a pak ste přest-
EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla
Češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem
chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom.
LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše
rodina prostě byla německá?
EB: ne.
LG: ne?
EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni
sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo.
LG: jo jo.
EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, Černý Kostelec, táta po
ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka
nepřestoupila,
2.351
1102:1110
LG: em chodila ste do kostela?
EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou
roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná,
LG: mhm.
EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš
všude,
2.351
1852:1857
to bylo... vite já totiž sem měla maminku Češku a tatinka Němce.
LG: jo.
EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se
najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.
2.351
972:988
: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.
2.351
1194:1198
my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju,
2.351
55:191
narozena v roce dvacet štyři
BK: mhm
JV: a narodila ste se v Brně?
BK: hm
JV: a v Líšni nebo?
BK: ne v Žideni-
JV: v Židenicích
BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně
JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?
BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu
JV: ano
BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu
JV: mhm
BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské
JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?
BK: tatínek byl policista,
JV: mhm
BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.
JV: byla v domácnosti.
BK: mhm
JV: měla ste sourozence?
BK: ano ano dva.
JV: bratra sestru?
BK: bratra a sestru
JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo
BK: uprostřed
JV: uprostřed
BK: uprostřed
JV: dobře
BK: no
JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?
BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,
JV: mhm
BK: dámská krejčová (myslim)
JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou
BK: no už už
JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]
BK: [no no no ano ano]
JV: a ze školy ste odešla v roce?
BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku
JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]
BK: [pak sem ty tři roky] chodila
JV: to znamená do roku štyrycet dva
BK: ano
JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?
BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný
JV: hm
BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]
JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení
BK: ano jinak bysme byli
JV: hm
BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...
JV: takže dítě se vám narodilo v roce?
BK: třiaštyrycet
JV: třiaštyrycet
BK. no posledního prosince, takže...
JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]
BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti
JV: mhm
BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti
JV: mhm
BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?
BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,
2.351
1151:1155
ne, jen (...) no tak katolíci byli.
LG: [katolíci].
EB: [to byli] katolíci, takhle jo.
2.351
74:77
LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste
chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla
někde zaměstnaná?
VB: ano,
2.351
512:520
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do
kostela, když ste byla malá,
VB: mhm
LR: a nebo do toho
VB: ano,
LR: konce války, a jak často,
VB: no tak v nedělu.
LR: mhm
VB: protože se šlo na hřbitov potom,
2.351
43:96
LČ: a na rok narození?
JH: devatenácet dvacet dva.
LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se
narodil a kde jste pak bydlel?
JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině
osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam
byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona
byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se
přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do
Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku.
LČ: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady?
JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský
ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou.
LČ: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste
skončil měšťanku?
JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a
patnáct, třicet sedum let.
LČ: a pak jste nastoupil...
JH: do učitelskýho ústavu v Brně.
LČ: do učitelského ústavu?
JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl
nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku.
LČ: a po válce ste začal na vysoké?
JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce
sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel.
LČ: jako učitel, mhm.
JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních
Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce
ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako
dálkově studoval na pedagogické fakultě.
LČ: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů?
JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená
švadlena.
LČ: a měl jste sourozence?
JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.