Quote
04.396
875:880
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,
AV: hm.
MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně
04.396
882:901
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?
MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,
AV: hm.
MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.
AV: hm.
MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.
AV: hm.
MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
04.396
1093:1109
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.
AV: hm.
MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))
AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))
MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...
AV: přes celé plátno, přece jenom.
MH: no.
04.396
1164:1173
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?
MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat
AV: hm.
MH: před před představením.
AV: před přímo, před představením.
04.396
1381:1396
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...
MH: ano.
AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...
MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...
AV: hm.
MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
04.396
1409:1419
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.
AV: stávalo se to.
MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...
AV: hm.
MH: i v domácnostech.
04.396
98:102
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy
ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě?
JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď
mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
04.396
796:800
to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( )
04.396
983:1014
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?
LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.
KH: hm.
LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.
KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?
LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.
KH: hm.
LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako
KH: hm.
LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.
03.395
181:190
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.