Quote

no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom
už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,

pak sem chodila ještě
do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední
dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům))
tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak
nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový,
v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo
co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější.

LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.

JN: Besední dům...

LS: sem našel.

JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.

LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo
lepší, tam no tak.

LČ: a to byla která?

LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě
((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a...

LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda?

LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na
to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější,
ty, ty kina.

LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v
Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili.
anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té
Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko.
tak tak tam se to jmenovalo Jadran.

LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v
Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili.
anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té
Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko.
tak tak tam se to jmenovalo Jadran.

LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch
malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to
menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová,
tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy
chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali.

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

MB: a ee na němé filmy, rozdíl němý zvukový, to už asi nevzpomínáte.

LM: ((smích)) na to si vzpomínám

MB: vzpomínáte si?

LM: vzpomínám a vzpomínám si eště dobře třeba v tom v tom Královým
Poli ((pravděpodobně kino Adria)), kdy se hrávalo na klavír k tomu
filmu. tam byl člověk, který prostě e hrál na klavír, teďka byla
přestávka, protože ten ten buben jak došel, že ee dneska em máte
film v jednom kuse, ale dřív se to skládalo zpravidla ze dvou kusů,
ze dvou těch bubnů, takže byla přestávka jak došel jeden, tak bylo
pět minut přestávka a začalo pokračování, no. pak byla velká
vymoženost, když se začaly em nosit em eskyma. to byly takové takové
pěkné ty tyčinky ne, tak to bylo takové jako em zvláštní. a tak
jináč.

MB: a takže takže zase když se zeptám jakoby na to rozlišení ne-
němý zvukový, jaký to pro vás mělo význam při výběru třeba toho
filmu?

LM: ee tak ono těch, potom když začal zvukový e zvukový film, tak už
těch němých ee to už to už bylo vyloženě starožitnost bych řekla
tenkrát. to sme byli ee v tom v tom, k té ádrie ((Adria)) v tom
Královém Poli, ale bože jak se to menovalo, to byl ňáký ruský ruský
historický film, tak vím, že to bylo neoz- teda opravdu němý film,
černobílý němý film a k tomu byl ten doprovod a titulky. to už to už
mi tak, to už je takový dávnověk. ((smích))