Quote
379.37634
2295:2303
LG: a Svět patří nám, od Friče ((Martin Frič)),
FR: tak to sem viděl. kde prostě ee (.) e mají ten ruční granát
v ruce e viděla ste to?
LG: jo jo jo.
FR: maj e e (.) krup esn ((Krupp Essen)), tak si to zača- e začnou
s Voskovcem ((Jiří Voskovec)) házet mezi sebou.
379.37634
1448:1448
Svět patří nám taky Werich ((Jan Werich))
379.37634
2601:2602
RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich))
379.37634
2499:2500
Svět patří nám, to byl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)),
379.37634
630:630
Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.
379.60633
1175:1189
MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))
AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].
MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.
AV: <vím>.
MH: to byl skutečnej film.
AV: ano.
MH: takže to nebylo vymyšlený.
379.60633
998:1005
JB: no. a jak řikám tam na Slovensku, tam měli strašně rádi ty e
český filmy, že, a ty německý tam se hodně hrály no taky, ale ty
český voni měli strašně Slováci rádi, no tak tam to bylo taky vo ty
lístky no takové zájem, no, že sme to museli jako to, si zavčas
koupit v předprodeji, že. jak to je ten e dneska, včera a zítra,
((Včera, dnes a zítra)) znáte to? jak kupoval ty lístky? a co
hrajete? no jak to vona řikala, dnes, zítra nebo, já už nevim, no
ten komik no takové ten. (.)
379.88012
292:297
ty novější byly (.)
už potom taky takový (.) na tu dobu dělaný jako (.) rok na vsi
((pravděpodobně Vzbouření na vsi)) a a nebo tak nějak se to menovalo
(.) <já vím že tam hrál> Filipovský ((František Filipovský))
nějakýho dědka <(taky takovýho), už nevím jak to bylo> jak se to
všechno menovalo, ale (.)
379.13604
178:189
EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.