Quote

Sobota, to ta Sobota už byla ke konci války.

JV: hm

JC: ta byla, to byly ty děvčata jako v tom, obchodním domě mám dojem
nebo něco.

a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]

LS: [Jiřina Štěpničková?]

SM: Štěpničková, ano.

LS: Štěpničková.

SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.

LS: Hana Vítová,

SM: je to docela

LS: Adina Mandlová tam hrála taky.

SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]

LS: [myslím].

SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (

AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.

MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,

AV: hm.

MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,

AV: ano.

MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...

AV: hm.

MH: dávali ty český autory...

LM: em jeho. potom vim, že byl úžasný film Jan Cimbura. to nás taky
velice e em zajímalo, o Cimburovi, potom em, co tam bylo takovýho
(..) no to co se vztahovalo když tak k našim našim, Jánošík a takhle
k našim dějinám.

Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.

LS: jo [jo jo jo].

SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co,

MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).

AV: mhm.

MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,

AV: mhm.

MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.

AV: mhm. a v brněnském kině.

MH: v brněnském.

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)),
Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em
původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky
můj taky ten...

jó, když byla ta
Sextánka, tak tam hrála takovou kamarádku a vždycky takového
diblíka, kde zpívala nějakou pisničku takovou, jo. já sem hned uměla
tu pisničku. my sextánky sami na to dbáme, naše třída ustavuje
vzory, to ještě do dneška si pamatuju. ale ta byla taková moje bych
řekla i, i nejmilejší. skoro bych řekla. Ferbaska ((Věra
Ferbasová)).

pak byly ty školní, sme se rády chodily dívat na ty školní, že,
filmy, tak Sextánka, já nevim, takový, to už taky bylo takový už
trošku zamilovaný, no tak, to, v těch letech,