Quote

jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.

EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.

a
potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda
americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan,
syn divočiny)) to bylo několik dílů,

MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě
jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn
divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a
takový opičky jak jak sme to viděli.

JV: mhm dobře.

MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli
a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim
fandili, my sme to prožívali.

Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch.

LS: mhm

OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.