LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten
protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba
změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila,
jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než
předtím.
LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.
LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?
LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.
LJ: mhm
LŠ: ne
LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst
LŠ: a ty tu- ruský taky ne.
LJ: větší nárůst těch německých filmů?
LŠ: bylo to, ano, ano.
LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?
LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.
LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...
LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.
LJ: a v českých filmech? bylo něco?
LŠ: ne českej film byl českej film, jo.
LJ: v českých byly jenom české.
LŠ: jo.
LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu?
LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)).
LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s
válečnou tématikou nebo víc?
LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak
LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou
vybírala víc komedie v té době?
LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)).
LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka?
LŠ: jo, pořád jo.
LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo.
LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila?
LŠ: ech, já špatně slyším.
LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce.
LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala.
LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost?
LŠ: ne ne.
LČ: ne.
LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování
těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo
LŠ: ne ne ne.
LJ: pořád stejně.
LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu
nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí.
LJ: mhm
LČ: že byli pokornější nebo tišší a ...
LŠ: no
LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho
protektorátu byl takový přístup?
LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny.
LJ: mhm
LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké
jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky.
LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že
byste si míň užívali, toho kina teda.
LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu,
LČ: mhm
LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak