LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?]
LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková
nová, pak se to zpívalo a.
LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali?
LŠ: no to sme si pamatovali.
LČ: přímo z toho kina?
LŠ: no.
LČ: anebo ste třeba měli...
LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak...
LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky...
LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam
vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu.
LČ: a to ste si kupovala?
LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený],
LČ: [aha]
LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to
koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na
Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích,
Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře
byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do
obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to.
LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné].
LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba
a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat
a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu
taky udělaly pořádek, [tak vona...]
LČ: [a tak ste] za to dostala peníze.
LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích))
LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té
paní, jak ste říkala?
LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký
ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu
a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.
LČ: jasně.
LŠ: ((smích))