LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?
VP: no to zrovna vypukla válka
LR: mhm
VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.
LR: mhm
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.
LR: mhm
VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,
LR: mhm
VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako
LR: mhm
VP: jako ee jako za války
LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]
VP: [no] tak pravidelně taky ne.
LR: taky ne.
VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
LR: [mhm to už ste si vybírala sama]
VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně