Quote
2.353
1767:1793
LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.
JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.
LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?
JN: taky.
LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...
JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).
LS: ani za války?
JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.
LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.
JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...
2.353
584:591
LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?
JN: s kamarádama.
LS: tady v Brně.
JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]
2.353
1489:1546
LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?
JN: no nejlacinější bylo kino, jo.
LS: hm hm.
JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...
LS: jasně.
JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.
LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...
JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))
LS: baron Prášil.
JN: tady si pamatuju.
LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?
JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.
LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.
JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.
LS: jo, ehm.
JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.
LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.
JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.
LS: jo?
JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.
LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?
JN: já, to vám neřeknu.
LS: to nevadí.
JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.
2.353
748:775
LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.
JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.
LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?
JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost
LS: aha aha
JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.
LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?
JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.
LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...
JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.
2.353
623:633
LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?
JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.
LS: myslíte v té Telči.
JN: v Telči, jo,
2.353
1033:1041
PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste
chodila.
LH: ňáký program? jako [nebo]
PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako...
LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly
dobré,
2.353
1654:1668
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na
nepřístupné filmy?
LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch
Řečkovicích.
PV: hm
LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože,
to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat,
PV: hm
LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na
ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
2.353
810:819
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.
LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.
PV: hm
LH: když sme ovšem měli peníze,
2.353
1354:1363
PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát.
LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo
hezké,
PV: hm
LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak
šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat,
protože to kino.
2.353
1207:1210
PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech.
LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes
hodinu cesty.