Quote

mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle
do toho roku devatenácet čtyřicet pět.

HH: em ne [ne].

LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo
měl jako promítačku doma?

JB: ne,

LG: ne?

JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí

LG: mhm

JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví
proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v
Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam
byste na něco na takovýho narazila, že, ale.

LG: a pamatujete si třeba jak to v té Lípě ((Lípa)), nebo v tom
Bajkalu ((Bajkal)) vypadalo?

JB: no to bylo dobrý no, tak třeba v té Lípě ((Lípa)), se takhle
chodilo po schodech dóle a pěkný kino to bylo no. a pokud si teda
pamatuju, to už je let, že, no taky no.

a v tech Husovicích to byly takový
menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na
ten interiér ani tak moc nedívala,

LR: [mhm]

HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný
obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.

a tady v těch Židenicích to byly kina, tam
se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný
schodiště, nic,

LR: [aha]

HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se
chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí.

LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější
někde nebo...

HH: ne ne ne.

LR: mhm

HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch
Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u
bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))

JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl
strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá
všechno, ale neuměla číst a psát,

LG: mhm

JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili
právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam
měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a
vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let
anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili
takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no
a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to
setmí a toto tak nás tam pustil, no.

a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.

LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?

JB: ne, ne ne

LG: ne? a...

JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,

LG: mhm jo

JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.

LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]

JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.)

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film?

JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>.

LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý
té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení
někdy?

JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás
nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích))

LG: ((smích))

JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo
jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,