Quote

Displaying 1 - 2 of 2

Marie (1928) 0.0 3:1168
Whole interview

Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]

MB: [ano.]

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

LH: ehm.

MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...

LH: [hm.]

MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.

LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...

MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...

LH: [hm.]

MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))

LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?

MB: [na- na-]

LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...

MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.

LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?

MB: no tak já nemůžu teď chodit.

LH: jasně.

MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.

LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?

MB: to si nevzpomenu.

LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]

MB: [em to-...]

LH: vzpomínka na kino?

MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))

LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?

MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.

LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...

MB: [ano.]

LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]

MB: [ano, ano.]

LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.

MB: ne, přesně nevím.

LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?

MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.

LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]

MB: [ne,] ne.

LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?

MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...

LH: ehm.

MB: nebo prostě s někým starším.

LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?

MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...

LH: [ehm.]

MB: [se] tam promítalo.

LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?

MB: ano.

LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?

MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.

LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...

MB: [né, né.]

LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?

MB: em-em.

LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...

MB: ne.

LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]

MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.

LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: [no, no.]

LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?

MB: ne to (to stejný).

LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...

MB: nó (pak) stále.

LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?

MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.

LH: a kdyby ste si vzpomněla...

MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.

LH: ehm.

MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.

LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]

MB: [no tak to sme] chodili, jo.

LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: no.

LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?

MB: no to už, to už ani moc ne.

LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]

MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...

LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...

MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.

LH: ehm, ehm.

MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>

LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?

MB: ne, ne.

LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...

MB: [no to ano.]

LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.

MB: no to ano.

LH: bavili ste se kon- ee...

MB: hlavně při týdeníku. ((smích))

LH: ((smích))

MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>

LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...

MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>

LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]

MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...

LH: [hm.]

MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.

LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]

MB: [ne, v té] v té době ne.

LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?

MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.

LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?

MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))

LH: [takže...]

MB: [<to sme] neměli čas.>

LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]

MB: [no tak to] ano.

LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...

MB: ne, ne.

LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]

MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.

LH: ehm.

MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.

LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...

MB: [no.]

LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...

MB: ano.

LH: a kde, kde?

((něco padá))

LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?

MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.

LH: ehm.

MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.

LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...

MB: [ano.]

LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]

MB: [no to víte, že ano.] ((smích))

LH: kteří to byli třeba?

MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).

LH: (...) [a vy ste...]

MB: [ten ovšem] hrál až později.

LH: ehm.

MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.

LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...

MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.

LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]

MB: [no taky taky] nó.

LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?

((ticho 13 vteřin))

MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))

LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?

MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))

LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]

MB: [no tak (.) taky], no.

LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?

MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...

MB: prosim?

LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...

MB: nó určitě.

LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?

MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?

MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.

LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]

MB: [no, no, no.]

LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.

LH: poďme.

MB: oni si chcou hrát myslim.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.

LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]

MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.

LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.

MB: [no.]

LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?

MB: ehm.

LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?

MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.

LH: ehm.

MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]

LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...

MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...

LH: [takže do konce...]

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

LH: [a až] teprve...

MB: [no.]

LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]

MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...

LH: ehm.

MB: pak byla přestávka (..)

LH: a po přestávce?

MB: prosím?

LH: po přestávce [následovalo...]

MB: [mm byl] film, no.

LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]

MB: [ano, ano.]

LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?

MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?

LH: ehm, ehm.

MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)

LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?

MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]

LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?

MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.

LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]

MB: [no, ano,] ano.

LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]

MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.

LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?

MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.

LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?

MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.

LH: takže hlavně pořád ty ty...

MB: [ano.]

LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?

MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.

LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?

MB: no, později potom ano.

LH: ehm.

MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.

LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?

MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.

LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]

MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...

LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?

MB: no určitě.

LH: a jak se to třeba projevovalo?

MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>

LH: jasně. [tak já, pardon...]

MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.

LH: ehm. takže...

MB: [prostě...]

LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?

MB: ne tom bylo venku. (..)

LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?

MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.

LH: ehm.

MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.

LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?

MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?

MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...

LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?

MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))

LH: [ehm.]

MB: to taky.

LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?

MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.

LH: ehm.

MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.

LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]

MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)

LH: a byl pro vás [ně-...]

MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.

LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?

MB: prosím?

LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?

MB: ee no ten se mně líbil.

LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?

MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.

LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?

MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).

((ticho 15 vteřin))

LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]

MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.

LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?

((ticho 20 vteřin))

MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.

LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.

Konec rozhovoru

1

Edita (1926) 0.0 3:2386
Whole interview

Rozhovor vedl/a: Haklová, Kristýna; Gorecká, Lenka
Rozhovor přepsal/a: Frodlová, Tereza; Stránská, Blažena
Datum a místo: 19.3.2009/???viz disk Klub seniorů Komín; FAV

Rok narození: 1926
Národnost rodičů: Matka Češka, otec Němec.
Bydliště do roku 1945: Ulice Tábor, městská čtvrť Žabovřesky.
Povolání: Narátorka šla ve věku svých 14-ti nebo 15-ti do učení na
prodavačku, toto povolání poté vykonávala. Později po dobu několika
let pracovala jako vedoucí v obchodě s textilem.
Povolání rodičů: otec zahradník, matka v domácnosti
Sourozenci: bratr, nar. 1933

KH: ee tak si to zopakujem (...) tak my si teda teď zkusíme, vy ste
mi říkala, vy ste mi říkala, vaše první návštěva kina...

EB: byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo
být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně
((Lucerna)) s maminkou.

KH: a líbilo se vám to?

EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong
((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no
líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích))

KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste
nechodila moc do kina?

EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.

KH: mhm

EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk
byl věčně na ledě.

KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina?

EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to
sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to
sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina.

KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli?

EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a
na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou
hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako
na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala,
že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně
amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený,
a...

KH: a vy ste vy ste mi říkala, že ste měli oblíbený herce (jesi je)
[pamatujete].

EB: [no, tak] to já sem měla, jak říkám, já sem měla roberta tajlora
((Robert Taylor)) a ona tyrone povera ((Tyrone Power)). a takže sem,
sme byly i na tom filmu Dáma s kaméliemi a (..) jó a tyrone pover
((Tyrone Power)) hrál zoro mstitel ((Zorro mstitel)). a ((smích))
vím, že sme chodily i na štanwykovou ((Barbara Stanwyck)), to byla
jako manželka tyrone po- éé, toho roberta tajlora ((Robert Taylor)).
a potom sme hodně mm edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová
((Jeanette MacDonald)) (..) a velice v těch amerických filmech tss
Byl lásky čas a rouzmerý ((Rose-Marie)) a různý filmy krásný. anebo
fred astr ((Fred Astaire)), dyť to byl stepař přece. teď sme taky
nedávno viděli vo něm filmy. džo- e džingr rougrs ((Ginger Rogers))
s ním tančívala.

KH: hm.

EB: nó.

KH: to ste chodila s tou kamarádkou?

EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký
kamarádky a to vydrželo dosti dlouho.

KH: hm, a to ste mi říkala, takhle před protektorátem, že ste
chodila takhle často do kina...

EB: to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme
chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám
dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.

KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna.

EB: Lucerna a Moderna.

KH: hm

EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a
ekselsior ((Excelsior)) byl.

KH: hm

EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to
si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol...

KH: no a jaký mezi těma kinama byl rozdíl, pamatujete si? mezi
Modernou ((Moderna)) a Lucernou ((Lucerna)), jesi nějaký [byl?]

EB: [jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k-

KH: hm

EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí.

KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily?

EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]

KH: (nevšimly)

EB: vůbec ne

KH: (..) no a vzpomenete si, z čeho se skládal ten program toho
představení filmovýho?

EB: program se skládal (..)

((jiný ženský hlas poznamenává: týdeník byl))

EB: týd- jó, že byl týdeník a (.) mm za Německa byla vochnšau
((Wochenschau)), že, a ňáké ty kratší filmy byly taky.

KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali
na ně nějak diváci?

EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si
nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo
<něco>.

KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před
protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i
z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?]

EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme
čekali na film.

KH: hm.

EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo
ani.

KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly
třeba z kina?

EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co
bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a
byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak
prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme
hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme
plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim
vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo
sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a
hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a
byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť-
propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a
<lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas>
děvč- děvčiska, že. ((smích))

KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina?

EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou
tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko,
to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený
jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.

KH: hm.

EB: to sem viděla, to tam ještě hrál Kosina ((Karel Kosina)),
Konůpka ((Vladimír Konůpka)), ale ženské už si role nepamatuju si
jména žen.

KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech?

EB: nepamatuju [si].

KH: [nepamatujete] si?

EB: ne ne ne.

KH: takže vy ste vlastně do kina, pro vás to bylo jakoby
s kamarádkou Blankou jenom, že ste měly...

EB: jen s tou Blankou, ano s tou kamarádkou. (.) jinak s tou sme moc
kamarádily, s tou sme byly denně, ona u nás i spávala, to sme byly
velký kamarádky. až do doby než sme se vdaly, tak sme každá už měla
zase svoje starosti a... (.)

KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba
diváky, který tam taky [chodili]?

EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne
ne.

KH: no a jak ste si vybírala konkrétně ty filmy?

EB: vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se
nevybíraly.

KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do
[Lucerny] ((Lucerna))

EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo
ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme
chodily hodně často.

KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně.

EB: hodně, no, moc. (.)

KH: no a informace o filmech ste získávala nějak?

EB: ne.

KH: nikde?

EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme
neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne.

KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom
že vy ste věděla kde hráli a tak.

EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když
bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu].

KH: [jo.]

EB: to je možný, no.

KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký
plakáty nebo tak?

EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala,
tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale
ty nebyly, ne ne ne.

KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál?

EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale
vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy
((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo
to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy.

KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy?

EB: všechno černobílý, všechno černobílý.

KH: úplně. a viděla ste ee ještě ňákej němej film tenkrát?

EB: ne ne ne, já sem neviděla, ne.

KH: a vzpomínáte si osvobození, vlastně když končila válka, jak ste
šla, jesi ste, jak ste šla třeba poprvé do kina, když když jako
[bylo po osvobození?]

EB: [to to sem šla] akorát je s manželem a to sme šli do na Nové
ulici Metro bylo. a to sme viděli nějaký film s Oldřichem Novým
((Oldřich Nový)).

KH: hm

EB: a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a
nebyly na to ani peníze.

KH: no, tak to bylo vlastně před před protektorátem. tady to byla
vzpomínka [těsně...]

EB: [už protek-]

KH: po protektorátu

EB: ano.

KH: a během protektorátu ee, si pamatujete, ste chodila i do jinejch
kin, nebo změnilo se to nějak?

EB: no to se potom někdy šlo do toho Kapitolu ((Kapitol)), do Skaly
((Scala)), zase do té mode- Moderna.

KH: hm

EB: to už se do Lucerny ((Lucerna)) nechodilo, to se chodilo do
městských kin.

KH: a pamatujete si, proč ste nechodila do Lucerny?

EB: (..) to bylo... já sem se učila ve městě a pro mě do m- jet
nebo nebo... já už si to tak nepamatuju. vim, že ale že sem chodila
ve městě do kina.

KH: hm.

EB: ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu
šestou anebo...

KH: jo.

EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk
nechodil ven.

KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina.

EB: ano.

KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho
protektorátu do kina? nebo nějak podobně?

EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla
jako děvče mladý.

KH: [no a pak...]

EB: [no byla sem] taky mladá. ((smích))

KH: ((smích)) no určitě.

EB: no. ((smích))

KH: no a pamatujete si zhruba jak často?

EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní.

KH: [hm]

EB: [sem] určitě chodila.

KH: no a změnil se ňák výběr filmů?

EB: ne. ne to se chodilo to, co se hrálo, tak se chodilo. a na český
filmy, že, hodně.

KH: hm. a no a s kým ste tenkrát chodila do kina?

EB: no s klukama. a s děvčatama taky, že to...

KH: že už těch kamarádů bylo víc [když ste chodila.]

EB: [myslim] že jo. ((smích))

KH: a to byli jako vaši kamarádi z učení třeba nebo odkuď ste je
znala?

EB: z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací
školu. do pokračovací sem tam chodila.

KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci
jak se chovali, když končila válka?

EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že.

KH: hm. a jakou roli pro vás hrálo jakoby ve který zemi ten film
vznikl, jo, jesi byl [třeba českej...]

EB: [to mně bylo lhost-], mně to bylo úplně lhostejné. hlavně že to
bylo zamilované. ((smích))

KH: hm.

EB: (a hezký)

KH: no a který filmy ee vlastně ste měla nejvíc ráda? nebo ráda...

EB: já sem ráda měla (.), co hod- co se zpívalo, že, jak byla ta
makdonaldová ((Jeanette MacDonald)) a a edy nelzon ((Eddie Nelson)).
potom sem měla hrozně ráda toho stepaře fred astr ((Fred Astaire))
(jej) s rougrsovou ((Ginger Rogers)), i jiný.

KH: no a kupovala ste si teda nebo měli ste doma třeba gramofonovou
desku nebo tak [jako že byste měli...]

EB: [ježiš, gramofon] sme měli na natáčení s tou troubou. jo no
jistě.

KH: a měla ste třeba ňejaký filmový melodie doma nebo ty písničky
z filmů?

EB: ne ne.

KH: ne.

EB: ne, to kupovala maminka a ta měla jiný, než my děvči-

KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...]

EB: [ne ne, vůbec na nic.]

KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...]

EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...

KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste
zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.]

EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo.
tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý
Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam.

KH: no a co třeba poslech rozhlasu?

EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se
poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly
ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že
sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...

KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát?

EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na
fotbal.

KH: hm, a vedle teda vedle teda toho divadla, kina a tak, měla ste
ještě nějaký koníčky?

EB: ne.

KH: a četla ste třeba?

EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam
byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si
pučovala. to sem četla hodně.

KH: (..) no a chcete ještě něco dodat? nebo něco jakoby vzpomenete
si ještě na nějakej zážitek třeba silnej z těch kin nebo tak?

EB: hm, nevím no, nevím, (.) co bych mohla říct, jakej zážitek.

KH: vy ste říkala, že si pamatujete dost těch německejch herců, že
ste některý [měla ráda.]

EB: [jo, no tak] jistěže, člověk je obdivoval. zara leandr ((Zarah
Leander)), ta měla to, ta zpívala, ta měla překrásnej hlas. potom,
já si teď nevzpomenu. těch německejch herců sem viděla hrozně moc a
já si teď jména nevzpomenu, ne. ((smích)).

KH: ne, to vůbec nevadí.

EB: ne.

KH: a co třeba ty filmy, jak sme si tu ukazovaly. (.) [pamatujete si
nějakej?]

EB: [to ne.]

KH: nemusí bejt německej.

EB: ne

KH: my sme se bavily vlastně o americkejch filmech, českejch
filmech, [co ste viděla...]

EB: [nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)),
s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)),
s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)),
Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co
teď i dávají v televizi.

KH: a díváte se na ně ještě teď?

EB: dívám, dívám se, dívám. s Burianem ((Vlasta Burian)), že,
s Werichem ((Jan Werich)). to sou... jenže to teď nevím, jestli bylo
předtím.

((přítomné ženy šeptem napovídají filmy Dívka v modrém, Maskovaná
milenka))

EB: ((po přítomných ženách opakuje)) Dívka v modrém, Maskovaná
milenka. to <bychom> ((smích))

KH: že bysme to ňák daly dohromady.

EB: áno.

KH: tak já vám děkuju. já si myslím, že sme to zvládly.

EB: nemáte za co, <člověk rád.> ((smích))

Konec 1. části rozhovoru

LG: tak já bych se vás (.) na začátek zeptala na celé vaše méno a
příjmení.

EB: mhm (.) edita b.

LG: mhm a narodila ste se?

EB: devátého třetí šestadvacet, devatenácet dvacet šest.

LG: mhm a bydlela ste kde?

EB: pořád v Brně.

LG: a em v Brně?

EB: v Táboře, to je v žabinách ((Žabovřesky))

LG: mhm.

EB: a teďka bydlim už třicet let, přes třicet v Komíně.

LG: jo (..) a vdávala ste se v kterém roce?

EB: já sem se vdávala v šestaštyrycátým, ale mně manžel zemřel a
potom sem se vdávala (.) v asi dvaašedesátým (..) podruhý.

LG: mhm. má- máte děti?

EB: mám dva syny. z prvního manželství, mně manžel zemřel na
tuberkulózu.

LG: mhm. a jaké bylo vaše povolání?

EB: já sem byla vyučená prodavačka a (.) nakonec několik let sem
byla vedoucí u textilu a jako vedoucí v obchodě.

LG: mhm. jo teda to sem ještě vynechala e školy, jaké ste studovala?

EB: ee e ž- ee štvrtou měšťanku.

LG: mhm. em a ta škola byla (.) kde, v které části?

EB: e no ee Jakubské náměstí,

LG: mhm.

EB: chodila sem do německé.

LG: jo a jaké bylo povolání vašich rodičů před rokem [štyrycet
(pět)]?

EB: [jé můj tatinek] byl zahradník a maminka v domácnosti.

LG: mhm. a měla ste nějaké sourozence?

EB: bratra. a ten byl horníkem poslední dobu, ale zemřel už je to
[hodně dlouho].

LG: [mhm], byl starší, mladší?

EB: mladší, mladší vo sedum let.

LG: mhm. em (.) tak jo a kdybyste tak měla říct e kdy ste tak pře-
přestala navštěvovat kina? prostě e...

EB: navštěvovat kina kdy sem přestala?

LG: mhm.

EB: asi před dvaceti lety.

LG: jo.

EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi
jakžtakž]...

LG: [jo jo].

EB: chodilo.

LG: tak jo, tak teď tu mám první okruh otázek

EB: ano.

LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu
(...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina?

EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King
Kong))

LG: ((smích))

EB: to by la ta (..) e

LG: jo.

EB: orangutan nebo h-

LG: jo.

EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl
první film.

LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo
prostě přímo z té návštěvy?

EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i
v televizi že to.

LG: mhm.

EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži

LG: jo.

EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e.
((smích))

LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do
kina?

EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na
Kašpárka Turka a takový.

LG: jo.

EB: to jako

LG: mhm.

EB: do desíti ne. ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili
do kina.

LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila?

EB: s kamarádkou.

LG: s kamarádkou.

EB: velká kamarádka, to sme byly potom až jak sme měly děti.

LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]?

EB: [ne] ne ne ne.

LG: a proč ne?

EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila

LG: jo jo.

EB: je nezajímalo.

LG: mhm.

EB: prá- no (..)

LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo?

EB: Češka.

LG: Češka. A které kina ste teda navštěvovala nejvíc?

EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu.

LG: Lucernu.

EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina.

LG: mhm.

EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva
lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z
Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly.

LG: jo.

EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne
musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám
ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to
měly zadarmo v té Moderně.

LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino?

EB: to vůbec sme nemluvili ne ne.

LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)?

EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to

LG: jo.

EB: je to nezajímalo.

LG: a ve škole se to nějak řešilo?

EB: taky ne.

LG: ty filmy?

EB: ne.

LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali?

EB: ne ne ne, vůbec.

LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku?

EB: určitě.

LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo?

EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem
chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky
čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi
už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s
džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.)
jako.

LG: (a s-)

EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v-
velký to líbání a

LG: ((smích))

EB: a to všechno. <no> my sme žili trošku jinak že no, ž- s- svět se
mění.

LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů?

EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela
Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá
děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý.

LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky?

EB: ne.

LG: takže ste se ani podle nich...

EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát
né.

LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně?

EB: no hrozně moc.

LG: ((smích))

EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako

LG: jo.

EB: vybavovaly ten film a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl
takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá
zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee
nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale
ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou

LG: mhm.

EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta
zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje
kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si
najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme
si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika
Rökk))

LG: marika rek ((Marika Rökk))

EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film
menoval to už nevím ale...

LG: a-

EB: anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té
k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a
plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina>
přišly celý uslzený ((smích)).

LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda?

EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.

LG: mhm. a tak teda nejvíc ste navštěvovala tu Modernu a tu
(Lucernu).

EB: ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve-
pořád ta Lucerna je na

LG: [jo jo, mhm.]

EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet
nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem
vždycky vod našich dostala a...

LG: jo a teď teda ste říkala, že že teda dvakrát týdně a změnilo se
se nějak ta četnost těch návštěv ee v době kdy ste ee nastoupila do
zaměstnání, uzavřela sňatek?

EB: no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se
šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi.

LG: mhm.

EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy.

LG: jo.

EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to
(.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že.

LG: jo.

EB: nám se to líbilo, času sme měly.

LG: takže se ta e četnost těch návštěv nijak nezměnila, prostě ste
stále...

EB: ne, to jednou [týdně určitě].

LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom
sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina?

EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion

LG: mhm.

EB: a tam bylo letní kino

LG: jo.

EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že
sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom
v dvaapadesátým druhý a ty finance

LG: jasně.

EB: to všecko nebylo tak, abychom

LG: mhm.

EB: navštěvovali kino tolik.

LG: a (.) kdybyste měla říct, které z těch brněnských kin bylo vaše
nejoblíbenější?

EB: (...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna.

LG: jo.

EB: (jinak...)

LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do
toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala
navštěvovat ty kina?

EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.

LG: jo.

EB: ale jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to

LG: jo jo.

EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak
přišla televize.

LG: mhm.

EB: tak kino přestalo. akorát mmě jenom syn (.) jednou řekl, abych
na to šla, to bylo nějak (.) jak to nunátko mluvilo to byl americkej
film jo, jak se mělo narodit (..) kdo to mluví ((Kdopak to mluví))

LG: jo.

EB: nebo tak nějak se to menovalo a potom mně řekl Kolju ((Kolja)),
tak na to mně taky <koupil lístek> ((smích))

EB: tak na tom sem byla.

LG: (a kde)

EB: ve skali ((Scala))

LG: líbilo se vám to?

EB: jó, jo.

LG: na tom ste teda byla ve Skale ((Scale)) jo?

EB: ve Skale ((Scale) na Kolji ((Kolja)) ano. ale to už je teď že.

LG: no jasně.

EB: ja nevím jestli deset let nebo kdy ten film (.) byl promítán.

LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla
ráda?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: (...) jo a vybírala s- vy ste teda říkala, že ste si ee do toho
kina Lucerna chodila hlavně protože to bylo nejblíž.

EB: že to bylo hned sme no jistě to c- e

LG: [takže nezá-...]

EB: [domů deset] minut, pět minut.

LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou
přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem?

EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že
dvanáct třinác- nepa-

LG: a mysim mysim mysim třeba potom pozděj když ste...

EB: e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme
byli...

LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny?

EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino
sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si
pamatuju

LG: a tam to kino... jaký bylo rozdíl teda mezi (.) tím Metrem a tou
Lucernou? vypadalo to v tom Metru jinak?

EB: no já v Metru měli i lože [jako nahoře jak toto to je]

LG: [takže to bylo takové] lepší jo?

EB: no jistě, Lucerna to bylo v žabinách ((Žabovřesky)) vobyčejný
(.) to. tam ještě chodili s takovým (.) foukali ten e voňavej vzduch
a to.

LG: jo.

EB: jejda ((smích))

LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak
měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje?

EB: né, ne ne ne.

LG: ne?

EB: ne ne ne.

LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce?

EB: v kině?

LG: mhm.

EB: kdepák.

LG: ne?

EB: kdepák.

LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta
vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]...

EB: [nerušil] nikdo.

LG: takže...

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, ne ne. Ne ne.

LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi?

EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.

LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo
(nějaké)...?

EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo.

LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. ne ne.

LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém
nepřístupném filmu?

EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám

LG: mhm.

EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do
Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti
šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>.

LG: <vás ne?>

EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky
hodně a že sem brečela> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <nepustili mě, ne> ((smích))

LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]?

EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích))

LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla
koupit ten lístek a on...

EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že
by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla

LG: jo.

EB: strašně <něšťastná>

LG: jo, takže ( )

EB: a šla sem dom.

LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film?

EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film.

LG: českej.

EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina
Mandlová)) a tototo- že ty [herečky]

LG: [jo].

EB: a ((smích))...

LG: a byla ste někdy v kině bez placení?

EB: ne...

LG: ne.

EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk
nedovolil.

LG: tak to byste se...

EB: ani myšlenkou!

LG: tak rozhodně byste nebyla první co co děláme ty rozhovory, která
která by šla bez placení.

EB: bylo jich už?

LG: no n- nevim jestli moc, protože

EB: ano.

LG: já sem já sem jako těch rozhovorů zatím moc nedělala,

EB: ano.

LG: ale určitě byste nebyla <první>

EB: <nebyla>? ((smích))

LG: em chodila ste do kostela?

EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou
roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná,

LG: mhm.

EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš
všude,

LG: jo.

EB: ale (.) musíš žít slušně a toto vite, to bylo u nás a to už
teďka by byla, teď se, dneska sem to právě vykládala, to už babička
se narodila osumnácet sedumdesát jo. to už přece by byla pani hrozně
stará že, teď je dvatisic-, nó, to by bylo e, tenkrát už měla tady
tyto myšlenky a takhle myslela, vite (ne), velice pobožná žila (.)
no tak ono trošku tenkrát byl jinej svět, tenkrát bylo všechno
trošku jinak (.) ono nemůže vše- nic zůstat že stejně... a tenkrát
ona mmě řikala, Dita, přijde doba, kdy budeš volat telefónem a budeš
toho člověka vidět! a to sem byla prcek, osum, deset let. a tenkrát
ona tady toto řikala. (..) to byla nádherná že-, nádherná! (.) já
taky, já nechodím do toho kostela, my sme chodili tak vo Vánocích a

LG: mhm jo.

EB: Velikonoce, jo a to, a já (.) myslim, že žiju slušným životem a
strašně moc věřim, že se s tou Omamou uvidím (..)

LG: mhm.

EB: vite. protože že je mi štyryaosumdesát a to už tady člověk je
tak na té návštěvě (..) hrozně si

LG: ne.

EB: toho <považuju>. ne, já sem šťastná, já ee já... i když mám
nemoci <a to všechno>, no ale, je mně dobře...

LG: tak to je důležité, že ( )

EB: je, je je.

LG: a teda ee vaše rodina se hlásila k takzvaně nějaké církvi?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, jen (...) no tak katolíci byli.

LG: [katolíci].

EB: [to byli] katolíci, takhle jo.

LG: em podle čeho ste si vybírala film, na který ste šla (do toho
kina)?

EB: to se nevybíralo, to že sme měli ty lístky zadarmo, tak sme
mohli <jít že> a v Lucerně ((Lucerna)) no tak j- myslím, že sme
nevyb- no.

LG: prostě co bylo

EB: co bylo, to se vzalo.

LG: mhm.

EB: ale viděla sem nádherný, nádherný filmy. tenkrát, když mně bylo
těch třináct čtrnáct.

LG: mhm.

EB: před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně
to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon
((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný
filmy.

LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste
viděla? jestli byl nějaký, který...?

EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi.

LG: jo.

EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou
((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas
(..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred
Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger
Rogers)) jo.

LG: jo.

EB: a teďka

LG: mhm.

EB: je v televizi dávali aj.

LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako
hudební a tak?

EB: mně hrozně moc.

LG: mhm.

EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e
chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]...

LG: [rozhlasu]?

EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.

LG: jo.

EB: (vybraný) to a já sem teda byla mezi nima, no tak to už je
všechno to už je...

LG: ne tak ře- řekněte o tom něco třeba.

EB: no to ee ředitel byl velice hudebně (.) nadaný

LG: mhm.

EB: no a vybral si nás pár a (.) my sme v rozhlasu a ta kamarádka ta
Blanka právě já sem nebyla tak průbojná, ale ona ano, a tak to i
slovem uváděla, ale já si už z toho... jenom toto tak vím,

LG: mhm.

EB: ale že bych mohla vyk- ne.

LG: jo dobře.

EB: ale měla s- měly sme dobrý hlas, jako když nás vybral, tak asi
sme

LG: ((smích))

EB: trošku nám to pasovalo.

LG: a kde ste získávala informace o těch filmech?

EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že,

LG: jo.

EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě
(.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy
tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co
hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli,
co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako].

LG: [jo jasně]. a vy ste zmínila Linhartovi...

EB: Linhartovi v Táboře.

LG: no.

EB: tam jak (.) bylo Šilhanovo sanatorium, to je Tábor,

LG: mhm.

EB: a e ty rodiče právě vod té Jitky měli restauraci, to už i staří
měli zase jinde a oni, na rožku Tábor a Veveří jo, no a tak jako s-,
ta dcerka, to k- kdysi tak bylo, že když měli majetek a no
majetek... když jako byli soukromníci, tak ty děti musely tam
pracovat že a tak <ta> Jitka dodnes se s ní potkávám taky ještě žije
a sme vždycky rádi když se vidíme jo, tak jako vona tam musela, né
že by tam byla do večera, ale určitou dobu tam musela čepovat.

LG: a jim teda patřila ta ee [restaurace],

EB: [to jim patřilo tenkrát]

LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala?

EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude]

LG: [jo! takže na tom plotě...]

EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny
((Moderna)))].

LG: [jasně už to už to] chápu.

EB: ano, ano.

LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ?

EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla

LG: jo.

EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze,

LG: jo jasně.

EB: a to jako...

LG: a třeba (.) přátelé nějak em mluvili o nějakém filmu a vy ste
pak na to chtěla jít nebo...?

EB: (.) no tenkrát ne.

LG: ne.

EB: e-e ( ) nebo možná, že někdy někdo něco řekl a my sme potom s
manželem třeba šli,

LG: jo.

EB: to (.) as- možná (.) [jo]

LG: [tak] ale řikala ste, že nejvíc ste se teda řídila podle těch
plakátů ( )

EB: podle těch plakátů, co bylo.

LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli
(jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ?

EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích))

LG: ((smích))

EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.)
zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power))

LG: ((smích))

EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to
((smích)), děvčiska...

((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) ))

EB: ((smích)) no jo, to byl

LG: ((smích))

EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války.

((osoba vzadu: Český i německý))

EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou
teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do
Rakouska a hrál rakouské filmy.

((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala
Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky))

LG: ((smích))

((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já
povídám, no ty máš jiné přednosti.))

LG: ((smích))

((jiná osoba: tak (.) pardon.]

LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku?

EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou
((Jeanette MacDonald))

LG: jo.

EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to
byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to
byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert
Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl
rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.)
no tak, ale kdy zemřel to už nevím.

LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš
nejoblíbenější herec?

EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni <hráli všeci dobře i on>

LG: ((smích))

EB: to nevim, byl to můj <typ a dodneška>

LG: je mně to jasné. ((smích))

EB: <jaksi mám ten typ těch mužů jo> ((smích))

LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém
on hrál, šla (.) opakovaně?

EB: to víte že jo. jo, jo.

LG: a máte nějaký rekord?

EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly
dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.)
za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě
Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec.

LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla
víckrát.

EB: no tak když byly penízky.

LG: jo.

EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala
vod babičky.

LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom
už pozdě byly barevné... ?

EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý]

LG: [tenkrát teda]...

EB: [že], za války taky

LG: aha.

EB: že, to bylo až pozděj.

LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši?

EB: ty barevný.

LG: barevné filmy.

EB: no mysim ty barevný že.

LG: jo. a ee kdybyste si měla vybrat

EB: no.

LG: mezi němým a zvukovým, tak asi byste...

EB: no určitě zvukový, to n- němý to ještě tenkrát hráli na klavír
že a to všechno, tam byl klavírista že k tomu filmu hrával, a t- to
je něco, co já už sem nezažila.

LG: jo. a ee em jakou roli pro vás hrálo to, teda (.) ten v které
zemi ten film vznikl?

EB: to mně bylo jedno.

LG: bylo vám to [jedno].

EB: [tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo
zakázaný, že.

LG: mhm.

EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a
e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím
stoprocentně.

LG: jo, takže vám to bylo v pods- podstatě jedno jo?

EB: úplně, úplně.

LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)...

EB: no zamilovaný.

LG: zamilované?

EB: <zamilovaný> tenkrát.

LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu.

EB: no.

LG: a ještě se tam zpívalo.

EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.

LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o
tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky
kromě toho chození do kina?

EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.

LG: mhm.

EB: vy- vynikající úplně, protože jednou, to už sem byla starší (..)
sem mohla mít možná pětatřicet, a byla sem v kasi, protože já sem
zůstala (.) jako v obchodě.

LG: jo.

EB: a toto a příde paní platit, já řikám, paní učitelko, a ona se na
mě podivá (.) a říká, Editko, ja řikám, a jak ste mě poznala, že prý
podle očí a potom takovou žákyni má člověk jednou za život.

LG: to je krásné.

EB: já sem měla, já sem řekneme byla ruční práce, já sem je udělala,
děvčata ještě na to byl čas jo, jako dělaly a já už sem dělala tři
věci řekneme.

LG: mhm.

EB: a taky já sem se, to dosvědčí každej, já pletení... moje práce
je (..) pletení, ty sou po celým světe pomalu.

LG: jo?

EB: ano. protože řekneme za (.) e éry komunistické no tak nic neb-
že, hodně lidí ee od rodičů syni dcery o- odešli, utekli ano a teď
ty rodiče co? já sem byla v obchodě, jako vedoucí, měla sem
galanterku, měla sem to, tak sem nabídla vlnu to všechno a hned sem
jim aj upletla a voni kdyžtak poslali a nebo když tam někdy za-, tak
s-

LG: mhm.

EB: no, a teď když už sem byla stará, už sem byla v důchodě, tak to
(..) kniha, měla sem známou paní knihovnici a no různý, já sem byla
hrozně známá, to tady Renata řiká, tys byla vždycky umělkyně na ty
věc-

((další osoba: krásný pletený věci))

EB: né já dovopravdy.

LG: no já vám to věřím.

EB: jo ((smích)), já bych tak ne-, to (.) já nejsu, že bych se
vychloubala. [já jen že je to]

LG: [ale to není vychloubání]

EB: ne to není, to byla pravda.

LG: jo.

EB: jenže je to teď to bude pět let, v září, sem měla infarkt (..) a
zakázali štrikování (.) tak sem okamžitě přestala. já sem upletla, i
když sem pracovala, že manžel ten měl tuberkulózu a (.) peněz nebylo
a (.) tak já sem (.) i při zaměstnání sem ty dva svetry za měsíc
řekneme udělala. prvně sem začala, brala sem padesát korun za svetr.
a nejvíc sem brala, řekneme, teď tu poslední dobu, co sem pletla,
těch tři sta korun. tak sem ty dva tři svetry upletla.

LG: tři sta korun [za svetr]

EB: [za sve-].

LG: to není moc.

EB: no to není vůbec nic, děvčátko, já sem brala dvě stovky až tady
u nás, když sem pletla děvčatům, ježišmarija ty seš blázen a toto
(..) tak mně Renata dávala tři stovky za svetr. jenže mě to,
ježišmarija, to bylo moje hoby ((hobby)) obrovský, obrovský. a taky
su bez něho (.) zase žiju dál.

LG: ((smích))

EB: ((smích))

LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla...

EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak

LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste
dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak
ste zpívala v tom rozhlase...

EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili
sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa
hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá
říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla
to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.)
maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení,
to bylo něco.

LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo?

EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá,

LG: mhm.

EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila
do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly
hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a
to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci
(..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)

LG: to nevadí.

EB: to ( ) moc, ne ne.

LG: i když si...

EB: chodili sme moc do divadla. a co sme teda, i s manželem, ten
teda nerad t-, a (.) v devětaosmdesátým hráli (.) Na tý louce zelený
a to byl takovej (...)

((další osoba: krásné.))

EB: takový divadlo, že?

((další osoba: no.))

EB: to bylo, ale prů- tak jejda tam se pleskalo, to je po tom
devětaosmdesátým vlastně to bylo. když tady ty komu- to přišlo a to
ještě bylo uvolněný že, protože můj manžel byl jako politicky
zavřenej v padesátých letech.

LG: jo?

EB: no to je všechno pryč, to je. on už zemřel je to rok. rok a půl.

LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala?

EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee
Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u
Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s
ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se
hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka
takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata
a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se
muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože
((smích))

LG: [ste měly dobré].

EB: [<potřebovali děvčiska>] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se
tam naučila výborně tančit

LG: mhm.

EB: a vím, že sem tančila hrozně dobře. že kdysi sem sme byli s
manželem nebo něco to a přišel pro mě jeden takovej mladší pán a
řekl pani, a ee to už v letech, to mně mohlo být těch padesát nebo
něco, řiká vite když bych zavřel voči, tak myslím že ste úplně
mladica, jak vy <tančíte> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <jé, teda na co já si nevzpomenu!> ((smích))

LG: vy máte zajímavé historky.

EB: jéjda, to mně sousedka řiká, Dito ty kdybys vykládala, protože
(.) já sem si svoje zkusila po válce v kouničk- ((Kounicovy koleje))
to je jedno jo, řiká, ty kdybys vykládala různý ty, to je na tři
životy, co tys prožila. a to byly zlý že první manžel na tuberkulózu

LG: no.

EB: [umřel, že já ty dvě děti]

LG: [no to muselo být hrozné.]

EB: teď ten malej to chytl (.) ve žlázičkách jo (.) to se na to se
přišlo (.) a když manžel první zemřel, tak mně doktorka ta dětská,
co sme k ní chodili řikala, to byl zázrak, zázrak že vy ste, protože
manžel vykašlával krev jo, dával i děcko když já sem do práce přišla
sem jednou dom a von měl, to si pamatuju, měl (.) zavařeninu jo a
malýmu dával, svou lžičkou mu dával (...) já sem z toho byla
zoufalá, ale no tak všechno, přežili sme to a všechno je dobrý
((smích))

LG: to je důležité.

EB: to je důležitý, to je důležitý.

LG: a tak teda zpátky teda k těm kinům. jaké byly (.) no vy ste teda
řikala, že ste navštěvovala prakticky jenom tú Modernu a

EB: to a e [Lucernu] ((Lucerna)).

LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama
rozdíly?

EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( )

LG: mhm.

EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee
renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl
velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl.

LG: a tak mě by to

EB: no.

LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi
si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)).

EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty
křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no
bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a

LG: jo.

EB: vylepčí si všechno.

LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak?

EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm...

LG: jo.

EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no.

LG: jo jo jo.

EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)).

LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)?

EB: na té Nové. [no to se...]

LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už
hodně hodně lepší.

EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo.

LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli
obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka
jestli tam byla?

EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej].

LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky?

EB: ne, děvčátko, ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: jo a em nap- e

EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do
té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku.

LG: jo?

EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten
týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války.

LG: mhm a p- a proč?

EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník.

LG: jo jas-

EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to
(.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to
přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.

LG: a byla teda nějaká přestávka tam?

EB: jo to už nevím, ale mysím že (.) nevím nevím to bych (.)

LG: mhm.

EB: jenom...

LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti?

EB: ne ne ne.

LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( )

EB: ne ne ne ne ne.

LG: jo jo jo. jo a tak teď tu mám otázky, které se vztahují k
protektorátní době. hm (...) no e jak na vás teda působily ty změny
po roce třicet devět, kdy začaly teda platit ty protektorátní
předpisy?

EB: já nevim ja sem si toho vubec ani...

LG: neuvědomova-?

EB: a- ne. ne ne. to se šestadvacát- to sem byla třináct štrn-, ne
vůbec

LG: jo mhm.

EB: mně to nepřišlo ne ne. akorát co bylo teda co j- člověk ale zas
to nějak nevním- nebo nevim (.) že sme bydleli v tom Táboře a nap-
dál tam byly Kounicovy koleje, vite, a že člověk věděl jak

LG: jo jasně.

EB: tam ty ee

LG: no ano.

EB: zachází

LG: mhm.

EB: s lidima (.) vite to. jenže o tom to se všechno jako tutlalo to
byl č- (..)

LG: no vy ste vy ste řikala teď

EB: no.

LG: když si to uvědomuju, že ste byla poprvé takhle v kině když vám
bylo (.)?

EB: třináct let, ne ne vlastně, to sem musela být mladší.

LG: jo. dobře [teď sem si až uvědomila]

EB: [to sem teď si to] áno [to sem musela být mladší]

LG: [že by to bylo vlastně za protektorátu]

EB: když byl ten kin kong ((King Kong))

LG: [jo jo].

EB: [jistě.]

LG: (počkejte) já to tady dokonce myslím... (...) ne nevidím to
tady. (...) a

EB: no.

LG: em ja- některá teda ty brněnská kina byla spíš německá a některá
česká jakože e [aspoň u těch jiných ( )]?

EB: [no tak já] sem to nevnímala.

LG: jo.

EB: já sem to nevním- nevim nevim nevim, no vono ee česká, bylo? ((k
další osobě)) ta je tady neni. byly teda že by byla čes-, já sem to
ne- já nevim,

LG: jo.

EB: o tom já nevim.

LG: a em vnímala ste třeba takové věci jaké byly ehm třeba povinné
německé titulky ve filmech nebo (..)? jestli s-...

EB: no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom
všechno s titulkama.

LG: mhm.

EB: to bylo... vite já totiž sem měla maminku Češku a tatinka Němce.

LG: jo.

EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se
najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.

LG: jasně. (...) no a když ste teda

EB: no.

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly
ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...?

EB: určitě.

LG: takže?

EB: určitě, určitě, spiš německy než česky.

LG: jo.

EB: určitě.

LG: a em (...) vnímala ste takové věci jako třeba byl zákaz vstupu e
židovského obyvatelstva do těch kin a jesi se to jako dodržovalo
nebo?

EB: no tak (.) e em já jak s babičkou toto se strašně odsuzovalo (.)
hrozně.

LG: mhm.

EB: s vím, že když přišla nějak začátek války nebo co, naši totiž ee
ch- k nám chodila návštěva židi, Češi, to všechno bylo ee jo a vím
že, když zemřel Masaryk, tak Omamá řiká, tak a teď je konec (..) to
už nikdy nebude (.) tady takový, to bylo ještě za první republiky,
(jak když) žil Masaryk, jo ona už (.) prezidentu Beneš- no tak to
tenkrát ja to vykládám co mně jenom řekla že

LG: jo jasně.

EB: a (.) pro ně byl ten Masaryk ja nevim takovej (.) to my všechny
sme ho strašně zbožňovaly (...)

LG: a tak teda...

EB: jo a teď tady s těma židama, jak

LG: jo.

EB: ste řikala. to právě když přiš- to sem taky ještě byla děvčisko
že těch třináct nebo něco, tak naši vím že Omamá mně dala dávala
baličky, abych nesla (.) to bylo někde na Kolišti, mně řekli, tebe
si nikdo nevšimne, a nosila sem těm známým židům nějaký (.) jídlo
nebo asi nebo já nevim.

LG: jo.

EB: ( ) teda byli nebo nevim proč to, toto si nepamatuju, to s-,
jenom právě abych něco tam donesla.

LG: a v době teda (..) v- toho protektorátu té války (.) chodila ste
do toho kina víc nebo (.) míň nebo prostě se to nezměnilo?

EB: no já bych řekla že (.) že sme chodili tolik tak že to bylo
zadarmo

LG: mhm.

EB: a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná
holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se
tam učila

LG: no.

EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé
tři roky jako po vyučení.

LG: [jo].

EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako.

LG: jo a (v době t-)...

EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.

LG: a v době toho učení vám teda bylo kolik, když ste tam byla?

EB: já sem šla ve čt- tak nějak po čtrnáctým roku.

LG: jo mhm.

EB: jo sem šla a tři roky sem se učila.

LG: jo.

EB: (nebo) patná- tak nějak.

LG: jasně. em (..) to ste pořád f- chodila do toho kina s tou
kamarádkou v tom...?

EB: né to už ne.

LG: to už ne?

EB: to už ne, to už ne, to už ne.

LG: [(a teda...)]

EB: [to už sme] te te teda tu dobu potom my sme se zase hodně
skamarádily až (..) po válce jako sme zase začaly (.) až sme se
vdaly, to byla určitá doba, kdy jako sme se nestýkaly.

LG: [takže (.) vy]

EB: [ale trošk-]

LG: vy ste s tou Blan- Blankou

EB: s Blankou.

LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)]

EB: [před tou] válkou ano

LG: jo.

EB: ano a (..) po válce a toto.

LG: a teda e během té války ste chodila do toho kina s kým?

EB: no tak asi s klukama.

LG: s klukama?

EB: ((smích)) <asi jo> ale už začinají chodit. ((k zvonku a hlasům v
pozadí))

LG: jo. a tak ono to už bylo...

EB: bóže to už.

LG: jo jo jo. hm jo a když ste teda chodili ee chodila

EB: no.

LG: chodila s těma klukama

EB: no no no.

LG: do těch kin

EB: ano.

LG: na ty filmová představení, tak (.) podle čeho ste si ty filmy
vybírali v té době?

EB: pf to já nevím.

LG: to už si

EB: to nevím, to podle toho, co hráli,

LG: jo.

EB: tak se šlo.

LG: a to ste pořád navštěvovala tu...?

EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už]

LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina?

EB: jo, no no

LG: a

EB: za války určitě.

LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol].

EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím
menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-

LG: [dobrý den.]

EB: [dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly
různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.

LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši?

EB: pf to mně bylo jedno,

LG: bylo vám to jedno.

EB: co akorát hrají.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti
lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba
promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..)
jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se
se to muselo během toho týdeníku dělat?

EB: ne.

LG: ne?

EB: já sem v životě bych nehajlovala.

LG: jo jasně.

EB: v životě.

LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi?

EB: tak to s- já si toto fakt

LG: mhm.

EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v
každé době.

LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po
konci války? po osvobození? jes-

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích))
<(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: jo a tak teď tu mám poslední otázky,

EB: no.

LG: které se teda vztahují ee no některé věci se se tam asi budou
opakovat. vy ste teda řikala, že ste bydlela ee v tom tady v tom ko-
Komíně?

EB: no teď bydlim v Komíně.

LG: v Komíně.

EB: to sme bydleli v Táboře, [na veve- jak je Veveří].

LG: [v Táboře a to byla] to byla e byla to čtvrť německá nebo vy ste
tam převážně bydleli Češi?

EB: to bylo napůl.

LG: napůl?

EB: ale možná víc Češi.

LG: víc Češi.

EB: že tam bydleli.

LG: a pak ste se přec- přestěhovala?

EB: no já sem, manžel byl (politickej) a já sem tady (.) z té rodiny
německé, tak sem čekala na byt, mně bylo dvacet let sme zažádali vo
byt, až mně bylo padesát, tak sem teprv dostala byt, třicet let!

LG: třicet let.

EB: třicet let. někdo si myslí, že je teď těžkosti, ale ty byly
vždycky.

LG: mhm. třicet let.

EB: třicet let. a to ještě, že manžel jako šofér jezdil s
generálním, ten si ho vzal tenkrát k sobě, jezdil s generálním
ředitelem a ty stavěli jako (.) s průkopníkem (.) byty takže napůl
dostali ty a napůl od průkopníka a tak sme (.) protekčně dostali byt
tady toto.

LG: jo a...

EB: ale zase si ho vážim. mám hrozně hezkej byteček, jednopokojovej,
cihlovej, hrozně se mně dobře bydlí.

LG: ( )

EB: ((smích))

LG: a byla v Brně nějaká kina, která byla typicky německá?

EB: jo to nevim.

LG: nevite.

EB: nevim, možná, že byly všechny, ale já nevim.

LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla?

EB: tady na Jakubské.

LG: a to byla česká škola?

EB: německá.

LG: německá škola?

EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy.

LG: a pak ste přest-

EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla
Češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem
chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom.

LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše
rodina prostě byla německá?

EB: ne.

LG: ne?

EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni
sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo.

LG: jo jo.

EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, Černý Kostelec, táta po
ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka
nepřestoupila,

LG: mhm.

EB: řiká ne a to já si u maminky strašně strašně vážím.

LG: jasně. (...) no (.) já tu mám teda všechny otázky

EB: no.

LG: které se teda

EB: nó.

LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během
třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo?

EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no.

LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo?

EB: to s- (.) to bylo f- jedno.

LG: jedno to bylo.

EB: já sem měla za války sem měla řekneme vod té Blanky nebo něco,
já sem měla český kamarády, já sem měla německý kamarády.

LG: mhm.

EB: tó (.) jednou sme tak byli (.) jako (.) naučený jo za první
republiky k nám chodi- to bylo jedno a tak to pokračovalo stále.

LG: jo a jak ste teda vnímali ty týdeníky promítané během e během té
války? (..) jasné no, mhm, jo, je mně to jasné. a jako ee dítě byla
ste nebo potom později byla ste třeba v Junáku, v Sokole nebo?

EB: ne.

LG: v žádné teda

EB: ne.

LG: organizaci ste nebyla?

EB: ne. ne ne, ne. nikdy.

LG: jo. a teď tu mám (.) otázku

EB: no.

LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války?

EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu,
bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako
vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do
jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už
teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod
štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s-
mě teta mohla pozvat,

LG: mhm.

EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem
jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod
štyryaštyrycátého roku.

LG: tak to je ( )

EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla
Češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu
policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale
možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla
(...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza.

LG: a...

EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál.

LG: a vaši rodiče teda...

EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili

LG: mhm.

EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak.

LG: jo a tak (.) je je něco o čem byste chtěla ještě se zmínit co se
[vztahuje k kinu nebo tak]?

EB: [ne (.) ne]. <ne ne to je to, je to, ne vo ničem už ne>

LG: jo tak já tady mám teď seznam filmů, které byly (.) v té době
hodně populární, tak jesi si třeba na ňáký film vzpomenete.

EB: cvai hercn in draj firdrtakt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) toto.

LG: mhm.

EB: jo.

LG: jo.

EB: to neznáte

LG: a a

EB: hadimršku. ((To neznáte Hadimršku))

LG: a e kdybyste třeba k tomu filmu něco (.) na co si si třeba
pamatujete z toho filmu nebo jesi se vám líbil ten film.

EB: Mata Hari no tak, Moderní doba, šak t-, to nebyly tak Tři muži
ve sněhu, ale to nebyly filmy..., Svět patří nám, Frič (Martin
Frič)), Dobrá země, Dobrá země to sem buďto knihu četla anebo sem
ten film viděla.

LG: mhm.

EB: no Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LG: jo vlastně.

EB: vod dizn- ((Disney)) no. Tři děvčátka pokračují, to byla asi ta
co sem vo ni řikala, vo té zpěvačce, ( ) To byl český muzikant (
), Město ztracených, Maršál ((C. a k. polní maršálek)) (.) asi taky.

LG: mhm.

EB: Opereta, vily foast ((Willi Forst)) no jo to bylo ale po ve
válce, roztomilý ((Roztomilý člověk)) Martin Frič, Vídeňská
((Vídeňská krev)) víne blůt ((Wiener Blut)), Muži nestárnou, no
jistě. mynchnhaus ((Münchhausen - Dobrodružství Barona Prášila)), no
taky, ale toto je za války, to je..., la palóma ((La Paloma)) (.)
taky, (...) no (.) s- sou tady některý filmy jesi byste chtěla, já
teda je p- právě mám tady jenom napsaný.

LG: jo a tam máte napsaný jaký filmy teda?

EB: no já to, já si ty f- e ména filmů už si tak netoto, si
nepamatuju. vím že ten tyron neboé ((neidentifikováno)) to sem si
tak..., Zoro mstitel ((Zorro mstitel)) že

LG: mhm.

EB: ta rozmeri ((Rose-Marie)) byl ten edi nelzon ((Eddie Nelson)) s
tou makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), Byl lásky čas, jo potom
ještě byl laue a hardy ((Laurel a Hardy)) ty ty

LG: jo

EB: jo, no ((smích))

LG: grotesky.

EB: <no> no a Greta Garbo to sem viděla hrozně moc filmů s ní,

LG: jo?

EB: moc. ale nepamatuju si tak, vím, že

LG: jo jasně.

EB: ta Dáma s kaméliemi.

LG: takže to byla jedna z vašich oblíbených hereček ta Greta?
((Greta Garbo))

EB: no tenkrát byla tenkrát byl t- to ještě bylo víc těch hereček,
ale tady že si na ni tak, ta štánviková ((Barbara Stanwyck)) byla
no, ale (.) to byly jiný ještě herečky, ale to si člověk už tak ty
ména a to nepamatuje.

LG: jo.

EB: tak jo.

LG: takže teda už nechcete nic dodat?

EB: nechci nic.

LG: ne? tak jo

EB: ne.

LG: tak já vám...

konec rozhovoru