Quote

JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)

JV: hm

JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej

JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom

JV: mhm

JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný

JV: hm

JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak

JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk

[maminka] byla Slovenka, tatínek z Prostějova, my my sme taková,
sousedy sme měli Němce, jak z jedné strany tak z druhé strany,

a dcerka se narodila až v devětačtyřicátým roce, to bylo vlastně
po šesti letech, když to tak spočítáte, od prosince v dubnu to bylo
šest let.

do roku čtyřicet pět jsem bydlela, já jsem se narodila (.) na
Starém Brně a tam (.) jak je ten nový hotel postavený za vodou,
SM: hm
VB: ten německý hotel. tam jsem bydlela do mých devíti let.
SM: a ee nepamatujete si přímo ulici?
VB: Pod Červeným kopcem, se to menovalo tenkrát, a teď se to menuje
(.) na ňákým, ňákým nábřeží. ne Bakalovo, ale (.) nevím jaké je to
nábřeží, neznám. ((Táborského nábřeží))
SM: no to nevadí. a potom teda ste se přestěhovala v těch devíti
letech?
VB: v těch devíti letech, protože tatínek umřel
SM: [mhm]
VB: [tak sme] se stěhovali a maminka byla Slovenka, k ní do rodného
města k její mamince. ale tam maminka nemohla být, protože tam
nevydělala, tam by nás neuživila, tak sme se vrátili do Brna. a
bydlela jsem potom až do mého, než jsem se vdala, tak jsem bydlela
na Křížové padesát pět. a potom jsme bydleli jako u maminky
manželové, a to bylo zase Polní, ne Polní ulice (.) tady je ta
Švancarova nebo Reneská ((Renneská)) jak se to teď menuje,
Dvorského.
SM: mhm
VB: Dvorského ulice. tak tam jsem bydlela. no a pak po převratě
v pět- pětačtyřicátým roce sme dostali byt na lajtnerové
((Leitnerová)). a na lajtnerové ((Leitnerová)) jsem bydlela až do
roku dva tisíce jedna, než jsem se přestěhovala sem. a tady v tom
domově bydlím jako o těch osum let.

em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.

CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.

JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?

CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,

JV: hm, a

CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,

JV: a měl ste nějaké sourozence?

CN: ne.

JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?

CN: jednatřicet.

JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.

CN: no tak magisterskýho teologie.

JV: hm

CN: evangelického.

JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.

CN: počínaje vod té obecné, že jo,

JV: hm

CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),

JV: hm

CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.

JV: hm

CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))

JV: jo

CN: čili taková, spíš humanitní orientace.

JV: hm, dobře. a ještě

CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?

CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.

JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám

JV: mhm

JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota

JV: hm

JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila

JV: [hm]

JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový

JV: hm

JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))

JV: hm

JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou

JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl

JV: hm

JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu

JV: hm

JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima

JV: jo

JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo

JV: hm

JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit

JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)

JJ: do měšťanky

JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?

JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru

JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně

JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]

JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?

JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou

JV: mhm

JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo

JV: mhm

JJ: pač tam byla normálně silnic

JV: jo

JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru

JV: mhm

JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo

JV: jo

JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách