Quote

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 12.11.2009; Arne Nováka 1, Brno

Rok narození: 1931, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Tučkova ulice (Veveří).

Povolání rodičů: Oba rodiče byli pojišťovacími úředníky.

Povolání narátora: Vystudoval teologii na UK a poté působil jako
evangelický farář.

JV: takže dneska je dvanáctého listopadu dva tisíce devět, a já tady
mám na rozhovor pana Ctirada N., em rozhovor začínáme asi o půl
čtvrté em na katedře filmu a audiovizuální kultury ((Ústav filmu a
audiovizuální kultury)). em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.

CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.

JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?

CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,

JV: hm, a

CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,

JV: a měl ste nějaké sourozence?

CN: ne.

JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?

CN: jednatřicet.

JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.

CN: no tak magisterskýho teologie.

JV: hm

CN: evangelického.

JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.

CN: počínaje vod té obecné, že jo,

JV: hm

CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),

JV: hm

CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.

JV: hm

CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))

JV: jo

CN: čili taková, spíš humanitní orientace.

JV: hm, dobře. a ještě

CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?

CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.

CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo. moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.

JV: hm

CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,

JV: hm

CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....

JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.

CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,

JV: hm

CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na tu dětskou zkušenost, to
bude em asi do období vašich deseti let,

CN: hm hm

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...

CN: určitě jenom s matkou.

JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]

CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.

JV: hm

CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.

JV: hm

CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.

JV: hm

CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.

JV: hm

CN: to víte kde je, že,

JV: ano.

CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.

JV: hm

CN: což je Městské divadlo dneska, že.

JV: ano.

CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.

JV: hm

CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.

JV: hm

CN: my sme ještě pořád v tom věku dětským, že jo.

JV: ano.

CN: ještě nejsme v protektorátě, tam by těch vzpomínek možná bylo víc.

JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.

CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.

JV: hm

CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.

JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,

CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.

JV: hm

CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,

JV: hm

CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.

JV: hm

CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.

JV: dobře. a ještě bych se zeptala, em jestli měla vaše škola nějaký
názor na film, nebo vaši učitelé. jestli nějak komentovali filmy.

CN: no tak abych si ujasnil do těch deseti let, třicet jedna, štyrycet
jedna, no tak to už sem byl potom v primě gymnázia, a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina, vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,

JV: hm

CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,

JV: hm

CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že

JV: hm

CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,

JV: hm

CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,

JV: hm

CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.

JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.

JV: hm

CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,

JV: hm

CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.

JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.

CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.

JV: hm

CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.

JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.

CN: ano.

JV: chodili ste do toho [stu- Studia]

CN: [tam sme] chodili.

JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?

CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.

JV: hm

CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.

JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.

CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.

JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.

CN: em myslím že ne.

JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,

CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.

JV: hm

CN: ne

JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.

CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,

JV: hm

CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,

JV: hm

CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.

JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek,
a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste
chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od
deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl
protektorát. Hm tak v tom.

CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já
si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?

CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.

JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období
navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm
předtím.

CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.

JV: hm

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v
každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na
Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím
jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti
Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio,
em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam
někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to
potom se menovalo potom zase...

JV: Radost myslím potom.

CN: je to možný.

JV: hm

CN: na Cejlu.

JV: na Cejlu, ano.

CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o
nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak,

JV: hm

CN: připadaly nejbližší.

JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli
tomu, že byly německý.

CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně
i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů
filmů nebo tak.

JV: hm

CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy,
ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal.

JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.]

CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho
vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se
zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to
na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky
velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo
něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda
vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to
bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to
určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.

JV: hm

CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian
jakejsi, že.

JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona
Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té
technické novosti toho filmu? nebo...

CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou,
ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl
dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů,
který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda
bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy
zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě
takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v
té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím.
museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy
ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový
brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky.

JV: hm

CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba
dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila))
anebo ňáká eště jiná německá....

JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba?

CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm
ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom
vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct.

JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle,
viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo
kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel]

CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to
je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em
vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to
hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda
hlavní,

JV: hm

CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým
filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže
nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma
technickýma možnostma.

JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme
o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě
zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu,
jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em
lidí, co tam pracovali,

CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například
proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho
se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou
ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o
němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP,

JV: hm

CN: one pause ((Ohne Pause)),

JV: u nádraží.

CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten
systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím
úplně,

JV: hm

CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase
nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se
vrací celej cyklus té řady různých filmů,

JV: hm

CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to
takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak
bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to
dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em
nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně
sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té
smyčce na začátek toho, co už viděl.

JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých
letech?

CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v
tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou
zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako
zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým
třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři
asi.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že
ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v
obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli
tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam
ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě
nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se
tam chovali ti lidé.

CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho
zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou
roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak
mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em
vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci,
jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em
z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky
cosi kouzelnýho,

JV: hm

CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to
vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale
prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i
týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.

JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.

CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.

JV: hm

CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.

JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli
ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení.

CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme
chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme
nikdy nemívali.

JV: hm

CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím
jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že
teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě,
ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.

JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.

CN: spíš to byli procházející prodavači.

JV: hm

CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.

JV: hm

CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.

JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?

CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.

JV: hm dobře.

CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.

JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em
reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se

CN: ne, ne, to určitě ne.

JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali.

CN: ne.

JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu?

CN: taky ne, ne.

JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,

CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.

JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,

CN: no asi že rozbor to nebyl.

(rozhovor přerušen na půl hodiny)

JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.

CN: nechodil, ne.

JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.

CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.

JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?

CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.

JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?

CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,

CN: ano.

JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.

CN: ano.

JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.

CN: jestli to kolidovalo jako, jo?

JV: no.

CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.

JV: hm

CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.

JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?

CN: k evangelické.

JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.

CN: někdy, kdy znamená v té době.

JV: v té době, ano.

CN: no tak v té době ne.

JV: hm

CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.

CN: taky myslím, že v tý době ne.

JV: hm

CN: ne.

JV: dobře. tak teďka se přesuneme

CN: ale

JV: no

CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.

JV: hm

CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.

JV: hm

CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.

JV: hm

CN: nevylučuju to.

JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]

CN: [nepamatuju, ne.]

JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je
filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si
vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech,
abyste si potom mohl vybrat ten film.

CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký
nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak
byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím
reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě
když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem
si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že
uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky.

JV: hm

CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a
třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem
vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho
kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu
přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno,
tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale
taky časově, jak příznivě em

JV: hm

CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba
neměli za to, že to bylo šťastný,

JV: hm

CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity, em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington)) em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,

CN: asi ten film.

JV: hm

CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,

CN: ano

JV: co se vyvěšovaly,

CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,

JV: hm

CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.

JV: hm

CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.

JV: hm

CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.

JV: hm

CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.

JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,

CN: byly malované.

JV: malované.

CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.

JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.

CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.

JV: hm

CN: zasazenej do toho obrazu.

JV: hm

CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.

JV: hm

CN: skutečně.

JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?

CN: ano, ano.

JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?

CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,

JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak

CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.

JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo

CN: i stylizovaný, no.

JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké

CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.

JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,

CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

JV: dobře.

CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.

JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]

CN: [ne, ne.]

JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.

CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho, a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké
zemi ten film byl natočen?

CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak
myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani
si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů
německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej
českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě,
kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt
taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali,
em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju,
myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky.

JV: hm

CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em
jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila.

JV: hm

CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně.

JV: takže ste měl radši české filmy než ty

CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské,

CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď
sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu
nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž
teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé
kinu ((OP – Ohne Pause)),

JV: hm

CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch
krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se
nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo
význam, z jaké ten, z jaké země ten f-

CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro
nás.

JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že
pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu
sledoval nebo měl rád.

CN: em

JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký
poselství, kterou, které ten film měl,

CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,

JV: hm

CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.

JV: hm

CN: podle níž bych postupoval.

JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em

CN: asi jo.

JV: hm

CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,

JV: hm

CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.

JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi
ano,

CN: já myslím že jo.

JV: hm a

CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát,
já myslím že třikrát asi ne.

JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?

CN: ano.

JV: a často třeba?

CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,

JV: hm

CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.

JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...

CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,

JV: hm

CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.

JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?

CN: myslím že ne.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?

CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.

JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.

CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.

JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou
kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát.

CN: hm, ale ten <už sme (vybili)>

JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké
byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé,
((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a
horší kina.

CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em
chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně
nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako
bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála
((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový
nóblovější kina.

JV: hm

CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem
hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný.

JV: hm

CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem
moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale
s tím se to nedá srovnávat tady v Brně.

JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší,
em v těch kinech, nehrál pro vás

CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme
chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory
nám sou nejběžnější.

JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin.

CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z
nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější,

JV: hm

CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil,
byly velmi slušný.

JV: hm

CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.

JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru,
třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem
nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma
kinama, nebo těma normálníma.

CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud
sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc
i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem,

JV: hm

CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako,
nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.

JV: hm

CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.

JV: dobře. a em teďka bych se zeptala, jestli em

(rozhovor přerušen na 10 minut telefonem)

JV: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch
lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených,
jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí,
které, kteří

CN: hm

JV: tato kina navštěvovala.

CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat.

JV: hm

CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že
by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne.

JV: hm

CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani
zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby
člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi
lidma.

JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se
skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku
byly reklamy,

CN: ano,

JV: hm a že tam byly týdeníky,

CN: ano, myslím jeden zpravidla,

JV: ty byly po těch reklamách?

CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po
týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším
teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo
spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže
myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako
jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost.

JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě
ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů,

CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou
daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak,
že tam být mohly.

JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před
tím hraným filmem třeba?

CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem,

JV: hm

CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já
si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch
reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu
bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom,

JV: <jo, dobře>

CN: autoritu, která vám to potvrdí.

JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte?

CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,

JV: hm

CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch
filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným
z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl.

JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?

CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,

JV: hm

CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,

JV: hm

CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.

JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda
zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný?

CN: ano.

JV: hm a to byly diapozitivy nebo to

CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se
em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý
firmy, který teda zřejmě,

JV: hm

CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em
většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu
novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak
snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská
práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to
střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy.

JV: hm

CN: velmi vzdálené intervaly.

JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název
toho obchodu, nebo to bylo...

CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy,
zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi,
ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit,
ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já
nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace,

JV: hm

CN: nebo hotelu.

JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly
zajímavý, nebo em barevný,

CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý,

JV: hm

CN: že,

JV: ano.

CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není,

JV: em a

(zvoní mobilní telefon)

JV: kdyžtak se můžete podívat.

CN: a to je jenom, to je jenom esemeska ((SMS)).

JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste
tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly?

CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem,
rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali
jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším
věku, nicméně mě zajímaly.

JV: hm

CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský

JV: hm

CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo
samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty,

JV: hm

CN: ty bitky.

JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky,
že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to
zaujalo jako kluka,

CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo.
prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás
předestírali, no tak to člověk teda sledoval.

JV: hm

CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí
vopačně, že jo,

JV: hm

CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si
vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v-
to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když
velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik
tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si
člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově
zrovna nejhlubší.

JV: hm

CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a
to, to ne.

JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?

CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,

CN: ano ano.

JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?

CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).

JV: hm

CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.

JV: hm

CN: nepletu-li se.

JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?

CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,

JV: hm

CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.

JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

JV: hm

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo
atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se
koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině.

CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná
že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí
na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než
se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když
ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice
úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do
pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace
toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a
osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne-
snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase
jenom dycky mezi,

JV: hm

CN: mezi věrnejma přáteli.

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?

CN: no to jistě.

JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.

CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.

JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?

CN: ne, to si nepamatuju.

JV: dobře. teďka už bych přešla k poslední části, a to je, že bych vám
dala seznam filmů,

CN: aha

JV: těch nejúspěšnějších, em a jestli byste si vzpomněl na ňáký, nebo
jestli nějaký film z těchto filmů vás zaujal, nebo em máte s ním
spojenou nějakou zajímavou vzpomínku, nebo em cokoliv vás u toho
napadne, něco zajímavého, co ste prožil.

CN: hm hm

JV: nebo jestli byl pro vás něčím důležitý.

CN: ano, třeba se ukáže, že vůbec. no tak Moderní dobu ((Moderní doba))
sem viděl, hm a to sou, tady je to po ročnících, že jo.

JV: mhm

CN: hm tak to já asi sem viděl daleko později, a myslím, že některý, že
třeba toho čaplina ((Charlie Chaplin)), že sem viděl až

JV: de de o to, když ste to viděl v té době, co se to promítalo.

CN: jo, která je zde uvedená.

JV: no, ano.

CN: tak to ještě se mnou nešlo, páč já sem měl tehdy pět let, jo, takže
Svět patří nám, to všecko člověk teda znal, ale až později. hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). film Ducháček to zařídí, to teda vím, že
sem někdy viděl, ale nevím, snad se to reprízovalo, poněvač v
osumatřicátým to myslím že jako sedmiletý dítě, že sem na to ještě
nešel. U pokladny stál, to jo, to sem viděl. a vás zajímá jako jestli
sem si u toho něco jako prožíval, no

JV: jestli se třeba nějak vás ten film zaujal, nebo inspiroval k
něčemu, nebo něco vás na tom zaujalo, na tom filmu,

CN: no tak třeba tady ten Burian ((Vlasta Burian)), to U pokladny stál,
to se mně, em to tam si pamatuju možná ňákej detail, jestli to bylo u
toho, ale to bych teďka nechtěl líčit, to se mně zdá, že je banální
ten, ten útržek vzpomínky, kterou na jednu scénu tam mám.

JV: tak jestli ji máte přímo z té doby, tak by to mohlo být zajímavé,
jestli se vám to třeba nevytvořilo až později.

CN: ne to já myslím, že to, že sem si to pamatoval hned, ale možná že
si třeba pletu vůbec film, v němž to bylo. tam byla, možná že úplně
jinej film teda, kdy Vlasta Burian byl v ňáký pozici, že má léčit ňákou
svou chorobu v lázních, on se tomu zpěčuje, em žádnou minerální vodu
kúru nehodlá podnikat a pít něco takovýho, ale protože někdo vyhodil z
vokna nebo co em jakousi láhev, snad em s rumem nebo s wisky
((whiskey)) nebo s čím, a vono to do tý, do tý em kašničky, ze které se
ta minerální voda pila,

JV: hm

CN: padlo, a tam se to vylilo, tak potom teda on s velikou ochotou se
léčil.

JV: hm

CN: tak to malýmu dítěti takhle uvízne, ale to vůbec nemluví o, o
směřování toho filmu. To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.

JV: hm

CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
a některý ty další filmy, třeba Roztomilý člověk to vím že bylo, víne
blůd ((Wiener Blut – Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi
viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama,
německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em
takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě
přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době,
tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi
em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního
prostředí tam, že to mně bylo jasný. Muži nestárnou sem taky viděl, a
viděl sem to jako vtipnou záležitost. no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy, jiný filmy tady si vybavuju, že sem přinejmenším teda vo nich
věděl, že sou, Neviděli jste Bobíka?, aha, ano. to je tak asi z těch,
který tady předkládáte všecko co si,

JV: hm

CN: co si vzpomínám. a některý jiný zase mně tady em scházejí, který
taky v té době běžely, že.

JV: hm a třeba ňáký, na kerý si vzpomenete vy, kerý vás zaujal hodně,
nebo na vás zapůsobil.

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh, a myslím, že ještě by se i em no jo, tak Noční motýl,
že jo, třeba. to byly, to byly všecko filmy tohoto typu, takový
zaměřený teda spíš na intimní scénu, na, všecko se to jaksi odstřihlo
od té veřejné zkušenosti, která nás obklopovala, a byly to takový jako
únikový, útěšný em nabídky

JV: hm

CN: který se přijímaly v té době jako určitá relaxace.

JV: hm dobře. a tak to by asi bylo všecko, ještě bych se zeptala em
jestli byste chtěl něco dodat, něco, co vás třeba napadlo ještě,
k tomudletomu tématu, cokoliv,

CN: ne, já myslím, že ne, ne jenom bych rád přál, aby vám ta práce
uďála to, co od ní čekáte, a aby to bylo ještě i potom případně možno
tu, ten, ty rezultáty z toho ještě sklízet i jako, i jako lajckej
((laik)) divák nebo, nebo em návštěvník Moravské galerie, nebo tak.

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Kateřina Borovská
Datum a místo: 7. ledna 2010, FAV

Rok narození: 1926

Bydliště do roku 1945: Přadlácká (Zábrdovice). Od roku 1942 do 1945
žil na Slovensku.

Povolání rodičů: Otec soustružník ve Zbrojovce, 1941 byl přeložen do
Zbrojovky na Slovensko, kde dělal mistra. Matka žehlířka.

Povolání narátora: Obecná škola na Vranovské, měšťanka na Cejlu. Na
Slovensku se vyučil soustružníkem. Po válce vystudoval průmyslovou
školu a pracoval ve výstupní kontrole v nářaďovně ve Zbrojovce.

JB: J.B. tak co dál?

LG: (datum narození)

JB: devatenácet dvacet šest

LG: a kde ste bydlel do roku čtyřicet pět?

JB: ( ) no tak do dvaačtyřicátýho roku sem bydlel Přadlácké a potom
sem odešel no za rodičama na Slovensko do Povážské Bystrici, což byl
závod Zbrojovky, jo, v Povážské Bystrici, otec tam dělal mistra, tak
sem se potom vyučil a byl sem tam až do pětačtyřicátýho roku a potom
sme se vrátili domů do Brna, a em bydleli sme na Francouzské ulici.

LG: a jaké školy ste navštěvoval? (v tom Brně).

JB: no první sem navštěvoval obecný, čtyry obecný a čtyry měšťanky,

LG: a ta obecná ta byla?

JB: pět let vlastně to bylo, pět obecné a čtyry tej měšťanky.

LG: takže ty školy byly dvě?

JB: byly na Vranovské ulici, ta obecná škola a měšťanka byla na
Cejlu, ale to sme chodili na na (.) jak se to menuje tá ulic, tam
potom jak byly ty ( )

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 11. listopadu 2009, Domov pro seniory Věstonická

Rok narození: 1919. Matka Češka, otec napůl Němec, žil v Brně.
Narátorka vychována česky.
Bydliště do roku 1945: Ulice Za zahrádkou (dnes Sochorova -
Žabovřesky)
Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, po vyučení toto zaměstnání
vykonávala. V roce 1941 se vdala. Od narození syna (3,5 roku po
svatbě) až do synova nástupu do školy, byla narátorka v domácnosti,
poté až do důchodu pracovala jako stolařka.
Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: dva zemřeli během 1. sv. války, dále 1 bratr

VB: já sem si to všechno vyřídila a
LR: mhm, tak jo, tak můžeme začít?
VB: ano [prosím]
LR: [jo]? tak, já bych nejdřív začala úplně na začátek si (.) ňák
řekneme něco přímo o vás, abychom mohli pak identifikovat ten
rozhovor, tak kdybyste mi mohla říct, jak se jmenujete, aby to tam
bylo nahrané
VB: (vil-) Vilemína B.
LR: mhm a rok narození, jestli se můžu teda zeptat,
VB: deset deset, devatenáct devatenáct.
LR: devatenáct set devatenáct, desátého října tedy,
VB: a desátýho desátý.
LR: aha. a do roku devatenáct set čtyřicet pět ste žila v těch
Žabovřeskách,
VB: v Žabovřeskách,
LR: a e v jaké ulici?
VB: na Sochorové.
LR: mhm.
VB: to byla Za zahrádkou, pak se to přejmenovalo, a zase Za
zahrádkou, tak,
LR: mhm
VB: a teď je to Sochorova.
LR: mhm dobře. a kam ste chodila do školy, nejdřív do obecné jste
chodila,
VB: v ž- v Žabovřeskách,
LR: [ano]
VB: [teď] je tam e e dům s pečovatelskou službou.
LR: mhm
VB: a do měšťanky sem chodila na Sirotkovu.
LR: mhm
VB: a ta je pojmenovaná po učitelovi Sirotkovi, který zahynul v
koncentračním táboře a jeho manže- on učil na chlapecké škole a jeho
manželka na dívčí.
LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste
chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla
někde zaměstnaná?
VB: ano,
((krátký rozhovor s návštěvou v místnosti: domluva termínu schůzky s
paní Procházkovou))
LR: takže obecná škola, potom měšťanka.
VB: měšťanka.
LR: a pak už ste [šla do zaměstnání],
VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu]
LR: [do učení], aha
VB: čas sem šila,
LR: mhm
VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla
abych neseděla. tak sem si <vychu-> no šila sem po doma, protože pak
se mně narodil ee chlapec,
LR: [mhm]
VB: [vdala] sem se teda,
LR: mhm
VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak,
tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem,
LR: mhm
VB: no a potom už šel do školy, do velké, tak prostě to bylo pár
kroků.
LR: mhm
VB: takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, (
) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet.
LR: mhm
VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let.
LR: aha
VB: a vyučila sem. se, mám výuční list stolařa,
LR: <opravdu no>
VB: ((smích))
LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se
vdala,
VB: v jedna e, je prvního
LR: aha
VB: jedenáctý jedna čtyřicet.
LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil
VB: za tři a půl roku.
LR: dobře, děkuju. a ještě se zeptám, co ste dělala, když ste se
teda vyučila to stolařství a potom v průběhu života [ste dělala]
VB: [tam sem dělala] až do důchodu.
LR: opravdu?
VB: ano.
LR: mhm, dobře.
VB: do šedesáti let sem tam byla,
LR: mhm
VB: v dize. potom to bylo družstvo, tak to bylo jako (.) no tam sem
měla celkem (.) mě to bavilo, dřevo je nádherná věc,
LR: mhm
VB: voňavá, a tak sem e prostě, sem začla vod píky, vod lepení dyh,
LR: mhm
VB: to se tenkrát dyhovalo, teď je všechno fólie, máloco je
dyhovaný,
LR: mhm
VB: no ale to se dyhovalo, tak slepovat dyhu, potom s- seškrabávat
tu palcku, a prostě postupem, a ještě jsem stříhala lakem, leštila
ručně,
LR: mhm
VB: takže sem si prodělala všechny (.) jako, i na stroji jsem
dělala, na bruskách,
LR: mhm, tak. a můžu se ještě vrátit teda do toho dětství, jaké bylo
povolání vašich rodičů?
VB: no, já se nemám čím chlubit, tatínek byl krejčí,
LR: mhm
VB: maminka byla v domácnosti, to tenkrát nebylo, že by, ale chodila
sem (na ) pomáhat, jo, já jako děcko sem, víte, chodila s <ňou>
LR: mhm
VB: ale jinak teda e zaměstnaná nebyla, až v pozdějším věku, tak
byla u Batě ((Baťa)) jako e uklízela,
LR: mhm
VB: a to byla o obchod v Žabovřeskách nahoře na Minské.
LR: mhm
VB: takže to neměla daleko, no a,
LR: dobře. tak a ještě by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru, ňákého [sourozence]
VB: [měla jsem] j- no maminka měla štyry děti, ale bohužel ti první
dva za války zemřeli na úplavicu, a potom měla bratra, ten se dožil
sedumdesáti let, no ale já su tady.
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě.
VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to
nebylo tak finančně
LR: mhm
VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino
((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to,
jako kona- e e
LR: mhm
VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to
bylo levný,
LR: mhm
VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak,
LR: mhm
VB: tak sme s manželem jako šli.
LR: mhm, dobře. tak, a teď už se přesuneme opravdu va- do vašeho
dětství, budeme se bavit o tom, jak ste navštěvovala kina asi do té
doby, než vám bylo těch deset let, jestli ste teda ještě vůbec e v
té době navštěvovala kina, tak mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte
na svoji první návštěvu kina,
VB: no to byl Pat a Patachon,
LR: mhm
VB: <to byl cizí film.> protože tam bylo, maminka povídá e
vodpoledne to bylo, prej, pudem do kina. já povídám ee a můžu? no to
víš, no vona, e první tři řady byly za korunu, no tak to nebyl
<takovej problém> ale, to to byl první film, to si pamatuju, protože
to byla samá legrace, no tak.
LR: a kolik vám asi bylo
VB: cože?
LR: kolik vám asi bylo?
VB: jestli deset let,
LR: aha,
VB: no tak nějak.
LR: a [v kině]
VB: [dřív ne],
LR: mhm, a v kině ste byla v těch
Žabovřeskách? ((kino Lucerna))
VB: ano.
LR: mhm [poprvé],
VB: [to většinou] sem byla,
LR: většinou,
VB: protože e já sem byla myslím v Kapitolu ((Kapitol)) na náměstí
na Katanským ((Scala)), tenkrát se říkalo
LR: mhm
VB: tam sem byla za svůj život dvakrát. tam to bylo celkem drahý,
LR: mhm
VB: pro mě, tak tam sem moc ne, ale tam když dávali novej film, to
se dycky dávalo dýl, ne jak teďka každý den něco jinýho,
LR: mhm
VB: víte, a tak e, když bylo něco pěknýho tak, a když tam byli
herci, co se narodili v Brně,
LR: hm
VB: tak to bylo takový e že to (sou naši) lidi ((smích)) ale no tak,
měli sme z toho radost, že (z tama) dost jich pochází.
LR: mhm, a vy ste teda říkala, že ste byla na tom prvním filmu asi
když vám bylo deset.
VB: ano,
LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že.
VB: no
LR: a předtím ste do kina moc...
VB: ne
LR: vůbec. mhm
VB: to sme chodili do lesa víc.
LR: mhm
VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže
LR: mhm
VB: nebyla to taková možnost jak dneska,
LR: mhm
VB: to vůbec ne,
LR: mhm
VB: (to)
LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým?
VB: no s maminkou,
LR: s maminkou.
VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no
ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.
LR: mhm
VB: ta jedna teď šla do domova důchodců do Králova Pole, tam na tu
nebo jak se jmenuje ta, je to velká, velkej d- velká budova taky,
LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v
Žabovřeskách,
VB: no
LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách,
VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino,
LR: aha
VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.
LR: mhm
VB: [a tam]
LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina
VB: teď e
LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli
ste ještě jiná kina?
VB: ne ne [ne]
LR: [mhm]
VB: tam bylo ochotnický divadlo,
LR: mhm
VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí
ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo,
pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no
bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy.
LR: mhm
VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas
vod nás, to byla taková výhoda.
LR: mhm
VB: no,
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký
byl názor rodičů na film a na kino,
VB: no vona taky ráda šla no,
LR: mhm
VB: ale někdy nebylo.
LR: a tatínek?
VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej,
a to to byla práca, když byla sezóna. když nebyla sezóna, tak
sháněl, e (prostě) našel něco, kni- Kníničky to nám když byly ještě
(.) žádná přehrada, tam šel i sedláci tenkrát se nosily vesty, tak
von našel vesty a tam to šel prodávat, třeba
LR: mhm
VB: na za- na za záplaty po pěti korunách. víte to dneska si každej
řekne, to není možný, je to pravda. takže když bylo, tak sme šli.
LR: mhm
VB: no.
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o
filmu vůbec ve škole,
VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny,
tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá
třída.
LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída,
VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e
většinou vybrali pěkný, jako že
LR: mhm
VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý.
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]
LR: [mhm]
VB: ale zážitky sem měla pěkný, to sme měli učitelku e
z přírodovědy, a ta nás místo učení ve třídě spakovala a řekla a
příště bude dvě hodiny a pudeme do přírody.
LR: aha
VB: tak sme chodili do wilzonovýho lesa ((Wilsonovůl les))
LR: mhm
VB: vona nás učila znát kvítka, kameny, všechno jsme jí nosili,
anebo na Palackej vrch ((Palacký vrch)).
LR: mhm (..) a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?
VB: cože?
LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku,
VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního.
LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že
ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo,
VB: no
LR: [povídaly ste si o filmu],
VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar-
škaroupky víčka naškrabaly něčeho
LR: mhm
VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky,
LR: mhm
VB: my sme si hrály skoro s ničím.
LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no
LR: ve škole,
VB: někdy e my sme tam měli i Jarmilu Pechovou, ve třídě, ona potom
byla e jako baletka v Praze,
LR: aha
VB: když sme měli sedumdesátníci v Jundrově
LR: mhm
VB: takovou slezinu, tak přijela z Prahy za nama,
LR: mhm
VB: a tak e, ale vona byla vona se cítila vždycky trošičku výš než
my, a tak my sme jí někdy aj i dělali <naschvály>
LR: mhm
VB: ale no tak, vona byla opravdu, vona žila e byla z rodiny, kde e
Sokol divadlo to bylo všechno nejpřednější.
LR: mhm dobře. tak a teď se už budeme bavit o té době, když ste
chodila do té měšťanky, tam ste chodila tedy od roku devatenáct set
dvacet devět, pokud se nemýlím,
VB: no
LR: a pět let? nebo
VB: ne
LR: ne?
VB: tři, tři [tři roky].
LR: [tři roky]
VB: [tři ano]
LR: [takže] devatenáct set třicet dva.
VB: [tam byly] tam byly tři (ne),
LR: mhm
VB: byla tam čtyř e e, ale do čtvrté já sem nešla,
LR: mhm
VB: protože sem musela už do učení a
LR: mhm
VB: prostě,
LR: dobře.
VB: no a,
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě
když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak
často?
VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách
LR: mhm
VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na
to nebylo.
LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně
[často],
VB: [no to] ne. to nebylo možný.
LR: ne
VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak,
LR: mhm
VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom.
LR: mhm
VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla
někde jako (.) tak se podívat,
LR: mhm, mhm
VB: no,
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak?
VB: [no (něk-)]
LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to?
VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni,
LR: mhm
VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě
stala <pečovatelka>,
LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky,
ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně,
VB: no,
LR: a chodila ste kam do kina, v této době?
VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))],
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)),
VB: no,
LR: pořád, do Žabovřesk.
VB: tam
LR: mhm
VB: v Žabovřeskách.
LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla
příležitost?
VB: no
LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám
tam něco? proč ste tam chodila, nebo...
VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino,
LR: mhm
VB: ale e bylo to tam takový příjemně,
LR: mhm
VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam,
tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky,
tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>,
LR: aha, byla to jakože vaše známá,
VB: no, maminčina.
LR: maminčina známá. aha. a bylo naopak v br- v Brně kino, které ste
třeba neměla ráda, kam byste nikdy nešla?
VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní,
LR: mhm
VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala.
LR: mhm
VB: tak sem byla tam na Starým Brně, ale tam se mně nelíbilo.
LR: nelíbily se vám tam kina.
VB: ne,
LR: a jaké třeba kino se vám tam nelíbilo, pamatujete si?
VB: no tam je tam já sem myslim byla jednou nebo dvakrát,
((pravděpodobně kino Grand))
LR: mhm
VB: a e tam to já sem byla z- to byl takový zvyk,
LR: mhm
VB: víte? tam su doma
LR: mhm
VB: tam su zvyklá, dneska je to už jiný.
LR: mhm
VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra
zaměstnanýho v divadle
LR: mhm
VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme
LR: mhm
VB: chodily do divadla. a tak tam
LR: mhm
VB: sem tam sem chodila moc ráda,
LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak
s kým ste chodila nejčastěji do kina,
VB: no, s manželem.
LR: mhm
VB: jako s chlapcem,
LR: hm
VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku,
LR: mhm
VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta,
LR: mhm
VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina
LR: mhm
VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to
LR: mhm
VB: tak, ale e tak sama s- to ne.
LR: to ne. spíš ve skupině.
VB: ne
LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí],
VB: [jo],
LR: jo? a když ste se pak vdala, tak s manželem ste chodili [občas]
VB: [no],
LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině
chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá,
nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině
Lucerna))
VB: no ne, ne bufet tam nebyl,
LR: ne,
VB: ne.
LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo
nápoje?
VB: ne
LR: ne
VB: ne to nebylo.
LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky?
VB: kdepak.
LR: vůbec.
VB: to bylo tichůčko.
LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h-
reagovali jste ňák hlasitě?
VB: ne.
LR: ne.
VB: (to) si nikdo nedovolil.
LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho
skončení, že se třeba opravdu film líbil,
VB: [no to až cestou to]
LR: [pamatujete si?]
VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a
ten se mně líbil, jo,
LR: mhm
VB: to už po cestě ano.
LR: po cestě ste se [bavili o filmu],
VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo.
LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda
s tou skupinou těch kamarádu a
VB: no
LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy
všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý,
VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou
LR: mhm
VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala.
LR: mhm a když ste, mhm
VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do
kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích))
LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se
často bavili, [o filmech],
VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý
holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla
dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale
cestou dom, jako.
LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila
někdy na nepřístupné filmy,
VB: na jaký?
LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem,
VB: ne ne
LR: vůbec,
VB: to my sme si nedovolili,
LR: mhm
VB: tenkrát to
LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala
ňákého kamaráda do kina bez placení? občas.
VB: ne [to]
LR: [že byste] proklouzli,
VB: ne to
LR: ne
VB: to pro nás neexistovalo,
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do
kostela, když ste byla malá,
VB: mhm
LR: a nebo do toho
VB: ano,
LR: konce války, a jak často,
VB: no tak v nedělu.
LR: mhm
VB: protože se šlo na hřbitov potom,
LR: mhm
VB: ale my sme měli farnost v Komíně, takže my sme, a tam byl hned
blízko kostela je teďka je znovu zřízenej, za komunistů byl
zrušenej,
LR: mhm
VB: ten e hřbitov, ale teď je znovu, tak sem je nechávala všechny
právě ( ) a sou všichni v Komíně.
LR: mhm [takže tam vy ste byla]
VB: [tak to pro nás to byla] taková, do kostela takový, no to se
vzaly nejlepší šatečky, že
LR: mhm
VB: a dělali sme, že máme něco na sobě, no,
LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom,
jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině,
VB: ne,
LR: ne.
VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli.
LR: mhm
VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne.
LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do
kostela? ne.
VB: no tak to myslím ne.
LR: mhm
VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno,
LR: mhm
VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo,
takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne.
LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste
chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala?
VB: no tak já sem měla ráda přírodu,
LR: mhm
VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na
obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to
víte, jako mladí lidi.
LR: mhm
VB: no a někerý z ti herci byli vopravdu ze Žabovřesk, takže prostě
to byli naši lidi a
LR: mhm
VB: byli sme tady pyšní <nevím proč>
LR: mhm
VB: ale tos- něco se mně opravdu líbilo tak (.) třeba já sem byla e
(.) můžu říct e a dodneska, nemůžu zapomenout na Babičku
((Babička)),
LR: mhm
VB: paní Brzková ((Terezie Brzková)), když hrála babičku, tak já sem
na to byla myslim ale pětkrát,
LR: opravdu?
VB: to bylo prostě, to bylo takový kouzelný, jak ta herečka dovedla
všechno tak (.) procítěně udělat, jo? zahrát. vopravdu to bylo,
LR: a pamatujete si, kde ste byla na Babičce ((Babička))? v jakém
kině?
VB: jaká byla?
LR: ne, v jakém kině ste byla na Babičce ((Babička))?
VB: no no v lu- Lucerně ((Lucerna)),
LR: jo?
VB: no
LR: taky v Lucerně ((Lucerna)).
VB: aj i v divadle, sem byla z e na Babičce ((Babička)).
LR: hm mhm
VB: jako na hra,
LR: mhm
VB: takže já sem měla, já taky pak sem se musela jako s manželem sme
byli na zájezdě a jeli sme do Ratibořic, [a na bělidlo]
LR: [aha]
VB: a to a byli sme tam v tom muzeu a tam nám ta e co prováděla, tak
nám řekla, že e to je jenom, já sem furt žila, že to je pravda
všechno. a vona řekla ne, to byl syn ee sen e té Boženy Němcové
((Božena Němcová)),
LR: mhm
VB: jak chtěla mít, ale že měla hodně trpkej život. tak sem byla
taková zklamaná z toho, jo, že chudák musela tolik prožít,
LR: mhm
VB: ale to by-, to se e víte, že když by, když je člověk mladej, tak
mně- něco mně nedojde, že něco může být jináč, a tam to bylo všechno
takový pravdivý, jo,
LR: mhm a když ste teda byla na té Babičce ((Babička)) pětkrát,
VB: no
LR: tak stávalo se i někdy jindy, že ste šla na film [vícekrát?]
VB: [ne, ne] ((smích))
LR: to byla [výjimka],
VB: B: jo maminka, von byl původně Pecha ((Pech)),
LR: mhm
VB: Pešek ((Ladislav Pešek)) je jeho e filmový méno.
LR: mhm
VB: takže, toho sem měla ráda, protože byl takovej, no, prostě
legrace a dovedl i vážně a všecko, tak e na toho sem měla opravdu
ráda, pana hégra ((Karel Höger)), a pana Korbeláře ((Otomar
Korbelář))
LR: mhm
VB: no prostě, těch herců bylo moc.
LR: mhm
VB: no.
LR: a ještě někteří jiní ti brněnští herci, vy ste říkala, že ste
dycky
VB: no, myslím paní Kabátová ((Zita Kabátová)) je eště,
LR: aha, mhm
VB: a paní Matulová ((Vlasta Matulová)), ta byla tady ze Židenic, to
nevim esi žije eště, no paní Pechová ((pravděpodobně Ema Pechová)),
ta zemřela už dávno, pan hégr ((Karel Höger)) taky,
LR: mhm
VB: moc jich pomřelo. no. (.) oni už mají teďka svý e syny a dcery u
u filmu, že, a taky su ráda, že je vidím
LR: mhm
VB: teďka v Ulici ((Ulice)) hraje paní, že tatínek byl herec, a to
člověkovi to tak řekne, no to je, to už sou jeho děti, já a to, a
líbí se to.
LR: mhm
VB: umijou zahrát, víte? no to, vod každýho není stejný, podaný
teda.
LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech.
VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky,
LR: mhm
VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je,
LR: mhm
VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na
to běž, to je pěkný.
LR: aha, [takže i teta vám radila]
VB: [e jo] no
LR: jo,
VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo
v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
LR: mhm
VB: bohužel. (.) svět se mění.
LR: mhm
VB: a my s ním.
LR: tak, a ještě by mě zajímalo (.) bylo jich teda málo těch
barevných, ale jestli pro vás bylo důležité, jestli jde o film
černobílý nebo barevný,
VB: no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl
chlapec malej,
LR: mhm
VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem
nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to
bylo barevný,
LR: mhm
VB: a tak sem to vzala i hm potom byla taky spartakiáda a já sem e
v televizi ne sme neměli, ale měli tam zahradníci, ke kterým sem
chodila a ona povidá, tak přindite, a tak sem to viděla, v tom e na
tým sletě
LR: mhm
VB: tak potom ten f- film už mě lákal, vidět ho.
LR: mhm
VB: no a bylo to pěkný no.
LR: (.) a mě by zajímalo, jestli ste byla ste někdy na němém filmu?
VB: na no to byl ten Pat a Patachon,
LR: pat a patašon ((Pat a Patachon)),
VB: ty to, to bylo němý ještě,
LR: mhm
VB: no, a Werich ((Jan Werich)) a Burian ((Vlasta Burian)), to už
byly
LR: mhm
VB: zvukový.
LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně
vadilo.
LR: mhm
VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk
nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to
LR: mhm
VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,
LR: mhm, a které filmy ste měla ráda a které ne, nebo spíš co pro
vás bylo tím dobrým filmem.
VB: no tak takhle sem myslím ani e (.) že by nebyly tak to ne, to
sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to
byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý,
LR: mhm
VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně,
LR: mhm
VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste
něco nepřehlídla, že to bylo takový,
LR: mhm
VB: no trošku náročnější myslím,
LR: mhm
VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e
lepší no.
LR: a měla jste ňáké žánry, které ste měla radši?
VB: no říkám, tu [přírodu]
LR: [přírodu]
VB: nebo takový (.) jak byla ta Babička, nebo prostě já už si
nevzpomenu všechno ( ) všechny ty filmy, to už je hrozně dlouho,
ale e tak vo přírodě, když tam
LR: mhm
VB: bylo něco na obrázkách, že dou tou přírodou a ukážou to, tak to
mě hrozně bavilo.
LR: mhm
VB: nebo z nějakých hradů, když to bylo,
LR: mhm
VB: jo film, tak to mě bavilo. (.) ale nemohla jsem toho prožít
kolik bych bývala chtěla.
LR: (.) a byly zase filmy, které ste zase neměla ráda, ňáké žánry,
VB: no nemám, a dodneska nemám, vraždy, kde je krev, válečný, když
se zabijou lidi,
LR: mhm
VB: to prostě nesne- úplně nesnáším,
LR: mhm
VB: a dodneska. (.) já nemůžu vidět, i byly filmy za za e ru- za
rakous- rako- e za ra- ruské éry, jo,
LR: mhm
VB: a když tam stříleli a padali, mně to hrozně vadilo. to já sem
neměla nikdy ráda násilí.
LR: mhm, takže [to vám] to se vám nelíbilo, když bylo ve filmu.
VB: [no]
LR: a ještě by mě zajímalo, vy ste chodila do toho kina, pak ste
ráda chodila do divadla, jak ste říkala, tak estli ještě byly jiné
druhy zábavy, které jste měla ráda.
VB: no,
LR: kromě kina a divadla.
VB: ((smích)) e já sem ráda chodila v kroju,
LR: aha
VB: mám náš žabovřeskej kroj a je moc hezkej, podobnej jak je tady
líšeňskej, ale e trošku jinej.
LR: mhm
VB: to sem ráda chodila, to mám fotky, to byly ee hasiči vždycky to
pořá- e pořádali, tak e jako e byly star- e (babský) hody, tak sme
se domluvily, všechny byly starší, já byla ještě taková celkem
mladá, ((smích))
LR: mhm (.) dobře
VB: <a ráda jsem zpívala>, ve škole jsme měli e pěveckej kroužek,
tak to sme zpívali, jo, ale teď neumím, ne neumím, ale nemám hlas.
LR: mhm
VB: no, na ty hody, a má záliba sou kvítka, dělání věnců,
LR: mhm
VB: z kytek, prostě, teďka vyšívám a maluju, tady to to je všechno
jsem dělala
LR: mhm
VB: a takových všelijakých, skoro tři sta.
LR: hm.
VB: tady mám můj e ( ) ((smích))
LR: aha
VB: <barvy>
LR: ještě ((smích))
VB: a všecko.
LR: jo. tady máte takový tvoři- takhle tvoříte tady.
VB: no to si musím tak (naše vaše) [dotáhnout]
LR: [aha]
VB: a tady sedím a maluju,
LR: mhm mhm. tak a ještě se vrátíme teda k těm kinům, k těm filmům,
e kromě těch Žabovřesk do té Lucerny ((Lucerna)) ste teda jes- moc
nechodila do toho centra.
VB: moc ne
LR: říkala ste, dvakrát ste byla v Kapitolu ((Kapitol)),
VB: no to sem byla jenom dvakrát.
LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně
((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy
[tam se vám to nelíbilo],
VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to <kino nelíbilo>
LR: aha mhm
VB: a já sem e dost byla taková nervózní, já nevím proč, ale prostě
nemohla jsem se pořád jsem se někde dívala,
LR: mhm
VB: soustředit že,
LR: mhm
VB: sem byla zvyklá na to jedno kino ((Lucerna)),
LR: mhm
VB: no kdybych bejvala chodila tam a ta možnost, že to nebylo,
LR: hm
VB: jistě že to nebylo, ale prostě to bylo že e sem byla vopravdu e
(.) zvyklá na tu Lucernu ((Lucerna)).
LR: mhm a pamatujete si na ten Kapitol, jak na vás třeba působil,
něco [si z něj pamatujete]?
VB: [takový] e pro bohatý,
LR: mhm
VB: takový už luxusní víc, jo a e já nevim, na mě nepůsobil nijak že
bych se cítila, to když sem přišla do divadla, tak jsem se cítila
jak e to,
LR: mhm
VB: ale tam sem ne- nemohla přijít do té takové pohodové nálady.
LR: mhm (.) a v těch Žabovřeskách ((kino Lucerna)), pamatujete si
třeba na Niké, říkala ste ta pokladní, že byla známá maminky, a
ještě na jiné zaměstnance, na to, jak se třeba chovali,
VB: tak tam byly dvě starý uvaděčky.
LR: mhm
VB: a když bylo to plno, vyprodaný, tak sme museli jít tam, kde sme
měli lístky. ale stalo se taky, že třeba už to dávali potřetí, tak
už tam bylo pár lidí, tak řekla, sedněte si tadyk, je to stejnak
volný.
LR: mhm
VB: takže sme si sedli blízko dveří a bylo to e (.) teďka to myslím
není vůbec <možný něco takovýho>
LR: a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program? té projekce,
když ste přišla do kina.
VB: no tak to se votvíralo pět minut před začátkem.
LR: mhm
VB: takže to každej už honem honem na si se- [za chvílu]
LR: [mhm]
VB: pustili e tu hudbu
LR: mhm
VB: no a pak e kdo hraje co co se hraje a začal film,
LR: mhm (.) takže byl hned film,
VB: no no,
LR: mhm (.) a byla přestávka?
VB: no ně-
LR: jo
VB: někdy jo. já si pamatuju, že v jednom a byl to ňákej slovenskej
film, ten šel bez přestávky,
LR: mhm
VB: celý ty dvě hodiny byl film vopravdu, bylo to z Tater, to si
pamatuju, že to byly hodně hory, a to nebylo vůbec přerušený, ale
jinak byla jedna přestávka.
LR: mhm a pamatujete si, že by tam třeba eště kromě toho filmu byla
třeba reklama, nebo já nevím, [ňáký týdeník, krátký film]
VB: [no rek- reklama tam byla] malinko,
LR: malinko,
VB: malinko reklamo bylo,
LR: mhm
VB: to teďka je e zvlášť v televizi, to je přerušovaný a to potom e
e začnou zase a e to není dobrý.
LR: mhm
VB: to bylo jenom ze začátku. reklama. třeba Baťa tam měl reklamu
nebo Škoda e ty e auta, jo, ale tak e dlouho ne.
LR: mhm dobře. a zajímaly vás tyhle č- doprovodné části, třeba ta
reklama, bavilo vás to nebo...
VB: ne, no tak, já sem věděla, že to hnedka přestane a
LR: mhm
VB: tak s- hm my sme to brali úplně jako tak e dost lhostejně,
LR: mhm
VB: nás se to netýkalo, jo ani Baťa to,
LR: mhm
VB: protože i když to byly dobrý boty, takže (.) ale moc ráda
vzpomínám na to všecko,
LR: mhm (.) tak a ještě taková taková otázečka, byla ste někdy
přítomná promítání filmu v domácnosti? doma, ne. tak a teďkon se
budeme bavit o protektorátu, vlastně
VB: no
LR: protože to vy už ste teda byla, vy ste říkala devatenáct set
čtyřicet jedna? pokud se nepletu, ste se vdala.
VB: ano.
LR: takže to bylo období, kdy ste
VB: no
LR: vlastně už byla vdaná, a jak na vás působily změny [po tom roce
devatenáct se třicet devět]
VB: [no hrozný] hrozný,
LR: hlavně v kinech teda teď myslím, [jestli ste to ňák vnímala]
VB: [no za prvý] začly německý filmy,
LR: mhm
VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý
tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to
vadilo, ta němčina.
LR: mhm
VB: já sem to neměla ráda ((smích))
LR: a byla některá kina německá a některá česká? pamatujete si, že
by tam bylo takové rozdělení?
VB: ne, no jako [osazenstvo]?
LR: [v Brně] e no tak jako vůbec, jako jestli [někam víc chodili
třeba Němci]
VB: [v Žabovřeskách nebylo moc Němců]
LR: mhm mhm a jinde v Brně nevíte,
VB: ne,
LR: ne.
VB: to nevím.
LR: mhm dobře. a v té době toho protektorátu, chodila ste do kina
více nebo méně, [než dříve]
VB: [míň] me- méně,
LR: méně (.) protože a e důvod je
VB: no zaprvní ta němčina,
LR: němčina [mhm]
VB: [že to se] všechno e překládalo,
LR: mhm
VB: tak to sem nevěděla kam e se podívat a to, byly taky zamilovaný
filmy
LR: mhm
VB: z toho Německa, ale, prostě e no mně to nesedělo.
LR: mhm
VB: <já sem z toho taky měla škaredou známku, já se přiznám> a
naučila sem se němčinu víte jak? odposloucháváním,
LR: aha
VB: protože sem se vyučila u německé e firm- e paní teda,
LR: mhm
VB: a jak mluvili, tak to mně zůstalo tady,
LR: mhm (..) a změnil se výběr filmů, na které ste chodila, když ste
teda šla do kina, tak šl- chodila ste na jiné filmy než v těch
třicátých letech?
VB: tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň,
LR: mhm
VB: nebyla ta možnost, jako.
LR: mhm
VB: potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba
dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo,
LR: mhm
VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda.
LR: mhm
VB: protože peníze byly potřeba.
LR: a jak se diváci v kině v té době protektorátu chovali, jestli
tam byly ňáké
VB: no na německý filmy moc nechodili,
LR: mhm
VB: já aspoň co si pamatuju, tak akorát na ten jeden, a to byla
taková příjemná herečka mladá a taky všecko, jako byla taková (.)
žádná taková (.) drzost nebo tak, to nebylo v ní, víte, tak to na tu
dost jako byli se podívat, ale jinak teda nevím, já sem moc teda do
toho kina vopravdu nechodila,
LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si
třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák
třeba hučeli,
VB: em-em
LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo?
VB: [to sem nezažila]
LR: [třeba během týdeníku]
VB: ne,
LR: ne
VB: to sem nezažila.
LR: mhm a vnímala ste nějak e když ste teda byla v kině a blížil se
konec války, tak jestli diváci se chovali třeba jinak,
VB: no, to už sme bejvali na té Polní,
LR: mhm
VB: když bylo konec války, tak sme se já sem byla teda vdaná, a tak
maminka protože tam potom dostali do toho domečku zásah, tak maminka
se přestěhovala zpátky do Žabovřesk a bývala u té sestry.
LR: mhm
VB: u té tety.
LR: mhm
VB: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na
jejich atmosféru?
VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo,
LR: mhm
VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti
v té Praze,
LR: mhm
VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk]
LR: [aha aha]
VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne.
LR: mhm
VB: to sem neslyšela (nikde).
LR: mhm dobře. tak, já už tady mám p- úplně poslední věc, (já) tady
mám seznam filmů, a (.) kdybyste si je přečetla a třeba jestli se
vám nevybaví ňáká vzpomínka, že ste na tom byla v kině, s kým
nebo...
VB: no
LR: jo? zkusíte to? tak počkejte, tady máte...
VB: když já si e vemu lupu, [já mám]
LR: [jo určitě]
VB: po operaci očí [ale brejle mně nedali, takže]
LR: [(já vám to kdyžtak)]
VB: no na (c. k. polním maršálku) ((C. a k. polní maršálek)) sem
byla, (.) to nemáte hadim- ne Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)) to
bylo, e s Burianem ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VB: no, Kouzlo valčíku, to nevim to si nevzpomínám, lilíček ve
službě e šerlok- ((Lelíček ve službách Sharlocka Holmese)) to taky
sme byli, vik- to si nepamatuju Pobočník Jeho Výsosti (.) šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) <na to si vzpomínám, jak to
bylo> ((smích)) mě e vždycky ( ) ty starý oblečení,
LR: aha jo,
VB: víte to prostě tam dycky měl,
LR: mhm
VB: jak muselo tam být všechno no a
LR: takže na tom ste byla v kině,
VB: jo ((smích))
LR: to si pamatujete.
VB: (..) no tady německy ne, Zlatá Kateřina to taky ne, Mata Hari,
to byl německej film
LR: mhm
VB: na tom sme byli.
LR: mhm
VB: to si vzpomínám, to bylo ze z toho začátku, ještě než sme měli
chlapca. tak jak potom to už nešlo a, ale tu Mata Hari sme viděli.
Cácorka to tak Moderní doba ne. Tři muži ve sněhu, ne v ofsajdu
((Muži v offsidu)) ((smích)) Svět patří nám, to ano, Dobrá země, to
ne. to nevim. no Sněhurka a sedm trpaslíků (.) Ducháček to zařídí,
Burian ((Vlasta Burian)).
LR: mhm mhm ještě [tam je ještě]
VB: [no to už je]
LR: druhá stránka (.) a
VB: to bylo za celý můj život.
LR: ((smích))
VB: Tři děvčátka pokračují taky ne, U pokladny stál, no Burian
((Vlasta Burian)), já sem měla Buriana ((Vlasta Burian)) ráda
LR: mhm
VB: že von dovedl vážně a z toho takový <jeho obličeje> a to to bylo
kouzelný teda, no.
LR: mhm
VB: (.) (Město ztracených) tak ne, Roztomilý člověk pan e (.)
LR: Nový ((Oldřich Nový))
VB: Nový ((Oldřich Nový))
LR: ((smích))
VB: Muži nestárnou, to byl pan e e, ká ká ká
LR: tak teď nevím teda, Muži nestárnou.
VB: Korbelář ((Otomar Korbelář)),
LR: Korbelář ((Otomar Korbelář)), mhm ((smích))
VB: ((smích)) (...) no taky ne, (..) toto ty poslední už to
LR: mhm to už je právě za té [druhé světové války, ty poslední]
VB: [no to je ale ten přechod a to už teda]
LR: mhm
VB: to už teda sem bohužel nemohla chodit.
LR: dobře. tak, a já už sem v podstatě skončila, ale ještě se vás
zeptám, jestli třeba ještě sama nechcete něco dodat, nebo něco na o
čem sme se nebavily, co sme nezmínily,
VB: no co sme se nebavily, e já vám to ukážu.
LR: aha (...) co to máte? aha mhm
VB: <no vodevřte si to ( )>
LR: ((smích)) (...) mhm takže vy ste dělala pečovatelku, aha.
VB: manžel byl vod čtyřiceti let nemocnej,
LR: mhm
VB: do sedumasedmdesáti sem ho dochovala, tchýňu, pak sem měla paní
po mrtvici.
LR: mhm
VB: tři a půl roku.
LR: mhm a to ste dělala jako ještě po zaměstnání nebo
VB: no to to sem dělala po zaměstnání, a před ní sem měla, to sem
chodila nakupovat tam jedné staré babičce, tak to sem dycky co
potřebovala, tak
LR: mhm
VB: tak sem jí udělala a
LR: mhm
VB: a pak mě ocenili takhle.
LR: mhm a to ste dostala v jakém roce?
VB: cože?
LR: v jakém roce ste to dostala?
VB: bylo mně devětapadesát let,
LR: aha
VB: k šedesátce sem táhla,
LR: mhm
VB: to už teda, to sem opatrovala, manžel skončil na vozejku,
nemohl, no on byl hodně postiženej, a a to těžko se vo tým mluví.
LR: mhm tak to ste určitě byla pyšná, že ste to dostala, ne?
VB: no
LR: [takové hezké ocenění]
VB: [byla sem] ráda, že sem mohla pomoct.
LR: mhm
VB: dřív se to tak nebralo, jak teďka. to když mně třeba některá
řekla, až pudeš, kup mně tamto, dones mně to, mě ty nohy bolijou, my
sme to nebrali, no tak sme pomohli, to bylo e takový (.) samozřejmý.
LR: mhm
VB: dneska už to není, nakonec ten e u nás v Žabovřeskách, zrušili
hasiče, zrušili Červenej kříž, protože my sme s- e schůzovali ve
škole, a škola si to vzala, jo tak s- jednou nebo dvakrát sme byli
na na Národním výboře, tam nás nechtěli, že tam není místo, tak
jednoduše zrušili Červenej kříž. a to byla velká chyba. i ty hasiči,
to byli dobrovolní hasiči, a tam právě přes jeden barák hořelo, a já
sem s tou paní potom jela komínskou sanitkou k svaté anně ((Fakultní
nemocnice u sv. Anny v Brně)) ona se popálila, druhý den zemřela.
LR: mhm
VB: bylo jí akorát padesát let. a pak sem pomáhala té její dceři, ta
neuměla podojit, neuměla prostě, vona na poli dělala, ale tu těžkou
práci dělala maminka. tatínek už jí zemřel, tak vona byla, ale to
byla veselá paní, opravdu, taková, taková šikovná.
LR: mhm
VB: a tak voni byli v kině, mladí, tak jak přijela sanitka, já
povídám jedem. tak sem byla jedi- tak sem prožila prakticky poslední
chvíle s ní. no a takovejch věciček bylo víc. paní srazila tramvaj
mně zrovna u baráku,
LR: mhm
VB: tak sem ji honem podložila polštářama, než přijela sanitka, pak
holka e naskakovala, to byly eště ty tramvaje jako [vodevřený]
LR: [bez dveří]
VB: naskakovala, vona ju srazila, tak e honem s- jako sanitku a tak
sem ji držela jenom prostě aby ne toto, protože byla domlácená dost.
a pána po mrtvici, chytl ho záchvat, tak sme ho dovedli ke mně, dala
sem ho na židlu, aby ne- nelehl, a pán ještě jeden šel, tak sme ho
drželi a no dostal se z tohohle, tak to byly takový zážitky, který
ale sem za nic nebrala, no.
LR: mhm
VB: a voni mně to spočítali <všechno> ale
LR: tak to je to je moc hezký. dobře. a kinech o filmech už nic,
VB: no, víte, já sem nebyla majetná,
LR: mhm
VB: my sme neměli majetek,
LR: mhm
VB: a vono se těžko tenkrát žilo. já vám jenom řeknu, když sem měla
jít k prvnímu příjímání, tak sem dostala vod sestřenky šatečky,
pěkný, vopravdu hezký. ale neměla sem boty. a maminka řekla, no
musíš jít v těch vysokejch, já nemám penízky, a stály no tejden sem
plakala, dennodenně. já povídám, všichni pudou v bílejch botečkách a
a já pudu v černejch botách. a nakonec maminka ušetřila šest korun,
LR: mhm
VB: takový jak tenisky, ale bílý byly hlavně, no, tak sem si
vyplakala tenisky k prvnímu příjímání. (..) víte, byl to dost těžkej
život. (..) proto říkám, že dneska si nedovedou vážit života ani.
kouřijou, vopíjejou se, drogujou, a to není dobrý. (.) to je, třeba
můžou flámovat celou noc, to je pravda, že jim to dá sílu třeba
momentálně,
LR: mhm
VB: ale jinak pochybuju. a já to nemám sama ráda, u nás nikdo
nekouřil,
LR: mhn
VB: manžel ne, děda ne, můj tatínek nekouřil, můj tatínek vlastně
kouřil, ale když potom e byl starší, tak nesměl kouřit, (proto-) měl
hodně špatný srdíčko.
LR: mhm
VB: ale přestal. no. aby i ženský kouřily no to vůbec ne. to
nepřipadlo v úvahu. i když ta Zorka ((Zora)) byla <nejlevnější
cigareta, jo, tak to nešlo.> ne nešlo, prostě u nás nikdo nekouřil.
no nakonec e s- sme za války měli schovanej prapor sociálních
demokratů, tak ho po válce tatínek, děda teda, no vod manžela otec,
dával do Prahy do muzea.
LR: mhm
VB: (..) takže sme měli, ale my sme ani vo tom nevěděli, že ho má
schovanej tam, takže sme byli rádi, že, protože sme poslouchali e
rádio, všecko zatemnit honem za Německa, já (povídám), kdyby nám tam
poslali ňákýho blba <tak tak nás postříleli> všechny.
LR: mhm
VB: no.
LR: tak jo, tak já to vypnu, protože už [stejně asi o těch kinech]
VB: [to snad nenahráváte co sem teď]
LR: to už je stejně jedno ale

konec rozhovoru