Quote
0.0
3:1580
Rozhovor vedl/a: Adéla Vavrečková
Rozhovor přepsal/a: Adéla Vavrečková
Datum a místo: 09/02/2009, pracovna katedry FAV, FF MU, Brno
Rok narození: 1931
Bydliště do roku 1945: Žabovřesky, asi po roce 1939 narátor pobýval
na Slovensku, není známo, jak dlouho.
Povolání: konstruktér, technický pracovník
Povolání rodičů: ??
Sourozenci: dvě sestry, nar. 1932, 1941
AV: tak, vaše jméno?
MH: H. Miroslav, devatenácet třicet jedna.
AV: mhm a [vlastně]
MH: [třetího ledna,] (čili to je jako)
AV: [třetího ledna], ano (..) em, (.) jakého vzdělání jste dosáhl?
MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka.
AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru?
MH: dvě sestry.
AV: mhm, a v kterých letech se narodily?
MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna
v jednačtyřicátým.
AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti?
MH: v Žabovřeskách.
AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu?
MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla
hlavní škola tehdy,
AV: mhm
MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU
dneska.
AV: aha, [mhm].
MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili.
AV: mhm
MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu.
AV: [mhm, mhm]
MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou.
AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání?
MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,
AV: mhm.
MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?
MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),
AV: mhm.
MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?
MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?
MH: [sám].
AV: sám.
MH: sám.
AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?
MH: všechna.
AV: všechna? ((smích)) [aha].
MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,
AV: mhm.
MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.
AV: mhm, Edison to byl, mhm.
MH: Edison.
AV: Edison, mhm, mhm.
MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,
AV: mhm.
MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.
AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?
MH: [né]. ne, ne.
AV: ne, všechna.
MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).
AV: mhm, podle filmů.
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?
MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
AV: ((smích))
MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,
AV: ano, mhm.
MH: takže jsem peníze měl ((smích)),
AV: ((smích))
MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.
AV: mhm, mhm.
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil
AV: mhm
MH: vstupné.
AV: ((smích))
AV: hm, byl tedy film pro vás asi velice důležitý, že?
MH: no,
AV: když jste tak
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.
AV: nebyl jste dvacet let v kině.
MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).
AV: mhm.
MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,
AV: mhm.
MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.
AV: mhm. a v brněnském kině.
MH: v brněnském.
AV: mhm. (.) e, když jste tak často chodil do toho kina, jak
vzpomínáte, tak chodil jste na filmy, nebo i na oblíbené herce,
herečky, e...
MH: tak, co bylo.
AV: co bylo.
MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava
amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské
filmy a tak.
AV: mhm, mhm.
MH: říkám, mám tady nějaký ty (kdyby vás to) zajímalo.
AV: mhm.
((pauza 6 vteřin; dotazovaný hledá v tašce programy kin, následně je
podává tazateli))
AV: mhm. podívám se. á, e, byla, e, ta znalost filmů důležitá
v rozhovorech s kamarády třeba, jak jste se bavili potom a...
MH: jó.
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].
MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,
AV: mhm, mhm.
MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.
AV: mhm, takže takové soutěže
MH: no.
AV: a zábavy. mhm.
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle,
říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba
v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba
pozdější doba?
MH: ne, to až, jak říkám, až po válce.
AV: až po válce.
MH: až po válce.
AV: až po válce. mhm.
MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl
na třech představeních, (víte).
AV: mhm, [mhm].
MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).
AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.
MH: ano.
AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.
MH: ne, ne.
AV: vůbec. <mhm>.
MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin,
AV: mhm.
MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo
premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral
rozhlas.
AV: mhm.
MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo,
AV: ano.
MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino.
AV: mhm.
MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli.
AV: mhm.
MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).
AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina,
lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky,
takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého
na jídlo nebo pití?
MH: málo[kdy].
AV: [nebo] jestli to...
MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy,
AV: mhm.
MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny.
AV: mhm.
MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.
AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]
MH: [ne].
AV: nějak komunikovali,
MH: ne, ne.
AV: soustředěn na plátno.
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.
MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,
AV: mhm.
MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.
AV: ano.
MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.
AV: mhm, mhm.
MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?
AV: ano, hm.
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,
AV: ano, ano.
MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.
AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]
MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,
AV: mhm.
MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,
AV: ano.((smích))
MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.
AV: mhm, mhm.
MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
AV: mhm. hm, takže pro vás to kino bylo něco takového magického, že
jste chodil...
MH: bylo nutnost, ano.
AV: nutnost, ano.
AV: hm, kde jste získával informace o filmech, nebo při výběru jste
se řídil, že jste o nich četl, [nebo]...
MH: [tak] bývaly programy, normálně vylepený programy
AV: hm, takhle.
MH: to dneska tady není, poněvadž říkám, bylo plno kin bylo zrušeno,
že.
AV: hm.
MH: ( ) to byly velký plakáty a tak,
AV: ano.
MH: já nevím, čtyřiadvacet pětadvacet (čtyři) kin (no ...)
AV: hm, hm.
MH: (já si).. dvě kina v tomto v Židenicích, ty byly zrušený,
v Husovicích byly dvě, tam z toho zůstalo jedno,
AV: hm.
MH: v Komárově to zrušili to kino, ne, mám někde doma, musím to
najít,
AV: hm.
MH: která kina byla zrušená, tak, asi asi vosmnáct kin kin bylo
zrušeno, v Bystrci, v Komíně, jak říkám na tom výstavišti ta Luna.
AV: ano, jste vzpomněl, hm.
AV: ee, zmínil jste tedy, že že třeba Věčná Eva, že si na to tak
vzpomínáte, měl jste tedy oblíbené herce, herečky, nebo...
MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,
AV: ano.
MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,
AV: hm.
MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,
AV: aha.
MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.
AV: hm.
MH: potom to bylo pět salevenů ((Pět Sullivanů)), to je podle
skutečné události, (kdy) jedna rodina měla pět synů,
AV: hm.
MH: všichni narukovali na vojnu a všichni byli naráz potopeni na
jedné lodi jako,
AV: mhm.
MH: (si ještě) vzpomínám, (to který) na mně zanechalo velkej dojem,
že (šel z admirality) nějakej admirál a teď matka tušila něco,
povídá který a von povídá všech pět.
AV: hm, hm.
MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,
AV: hm.
MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).
AV: hm. ((smích))
AV: takže jste na mnohé filmy chodil opakovaně [dalo by se říct],
když vás zaujal tak... dvakrát třikrát?
MH: ano, ano,
AV: hm.
AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...
MH: tak ně- němý už jsem nezažil,
AV: hm.
MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.
AV: hm.
MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),
AV: ano.
MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,
AV: hm.
MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.
AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...
MH: tak to nedělalo roli.
AV: žádnou roli.
MH: ne.
AV. ne.
MH: například pro zajímavost, tytanyk ((Titanic)) jsem viděl
v pěti <různých provedeních>
AV: hm, hm. ((smích))
MH: za války to byl italský,
AV: ano.
MH: po válce anglický, ten jak říkám, a nejslabší byl ten poslední,
[ta milostná] zápletka, jak říkám, to nebyl toto ne, tytanyk
((Titanic)) byla jenom kulisa.
AV: [ano]. ano. ((smích))
AV: co bylo vedle podle vás dělalo film tím dobrým filmem, jako co
by tam podle vás mělo být a co nemělo být, co jste vyhledával, jaký
žánr?
MH: no tak, líbily se mně americký filmy,
AV: hm.
MH: protože totiž voni byli dokonalí v tom, že voni nenechali třeba
jenom napínavý (v) jednom kuse, voni to (vždycky) prošpikovali
nějakým žertem, že člověk se uvolnil, a zase pak to pokračovalo dál.
AV: hm, hm. americké filmy.
AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo...
MH: no, muziku, muziku.
AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál...
MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi
eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty,
AV: hm.
MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj,
AV: hm.
MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy.
AV: poslech rozhlasu taky?
MH: ne, rozhlas neposlouchám.
AV: ne, ne.
MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal,
(uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do
kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak
začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a
kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby
neposlouchám rozhlas, (teda).
AV: od té doby neposloucháte vůbec...
MH: ne.
AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)?
MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru.
AV: aha, hm.
MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.
AV: hm.
MH: dneska už to nehraju, poněvadž mám tady toto ((nastaví dlaň a
ukazuje prostředníček, jemuž chybí jeden článek prstu)), už jsem
přestal hrát, takže dneska už js-, ty prsty neposlouchají to, co by
chtěla hlava, že?
AV: teď když se vrátím ještě k těm kinům, jak jste říkal, že jste
chodil vlastně do všech kin, do všech velkých kin,
MH: ano.
AV: do všech v Brně kin, tak vzpomenete si na nějaké zásadní
rozdíly, co se týče třeba té architektury toho kina, že fakt některé
bylo fakt hodně dobré, že jste si tam sedl, posadil se, a některé
mělo nějaké... e...
MH: nó, co si pamatuju, tak na Hybešové ((Kino Grand)), tady u u
Pisárek, tam bylo kino, co se mu říkalo blechárna. ((smích))
AV: <blechárna>?
MH: to bylo takový ne ne úplně nevzhledný (kino), no oni pak to
zbořili.
AV: hm.
MH: no ale ty premiéry, ty byly všechny (dobrý).
AV: hm.
MH: akorát si pamatuju, že jednou, teď tedy jak je Baťův palác a
kino Kapitol jak bylo,
AV: ano, ano.
MH: tak tam je spodní voda,
AV: aha.
MH: voni ji musí odčerpávat a jednou to měli pokažený to čerpadlo a
já vím, že že voda sahala až asi do páté řady.
AV: až do páté řady.
MH: až do páté řady.
AV: a hrálo se?
MH: hrálo se.
AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...
MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.
Av: hm, hm.
MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.
AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?
MH: ano.
AV: byly. hm. á, [hm].
MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,
AV: hm.
MH: tak to byla bomba. ((smích))
AV: ano. ((smích))
MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).
AV: hm, hm.
AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...
MH: [ano, ano]...
MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.
AV: hm, hm.
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...
MH: byl.
AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...
MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,
AV: hm.
MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,
AV: hm.
MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...
AV: hm.
AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...
MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))
AV: <ano, to máte pravdu>.
MH: dělat poznámky...
AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...
MH: né...
AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...
MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.
AV: hm.
MH: tam vždycky někdo byl.
AV: hm, hm.
MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,
AV: hm.
MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...
AV: aha.
MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.
AV: hm, hm. a tady v Brně teda?
MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.
AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...
MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.
AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...
MH: české, české.
AV: české a..
MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.
AV: hm.
MH: o těch rybách, že.
AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.
MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))
AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.
MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,
AV: hm.
MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,
AV: ano.
MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...
AV: hm.
MH: dávali ty český autory...
AV: hm.
MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.
AV: hm.
MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.
AV: hm.
MH: takže se na to dalo chodit.
AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...
MH: [ne].
AV: [se] více soustředí...
MH: ne, ne.
AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...
MH: ne.
AV: nevzpomenete si.
MH: to, nepamatuji.
AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?
MH: ano.
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?
MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,
AV: hm.
MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...
AV: hm.
MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))
AV: hm.
MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.
AV: hm.
MH: a jelikož jsem byl v Žabinách ((Žabovřesky)), tak to se divím,
že kolik kin za kin za- zaniklo a v Žabovřeskách to malý kino
Lucerna to vydrželo.
AV: dodnes, ano. a můžete říct, jak se vaše chození do kina a
chování diváků měnilo s blížícím koncem války?
MH: (.) to vám neřeknu.
AV: [á]...
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,
AV: hm.
MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně>
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?
MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,
AV: hm.
MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.
AV: hm.
MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.
AV: hm.
MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
AV: hm, hm.
AV: já tady mám seznam filmů, ee, jestli se můžete na to podívat,
jestli si vzpomenete na nějaký z nich...
MH: tak moment, já si musím vzít na to druhý brejle, ( ) jsem
totiž byl
AV: samozřejmě.
MH: před Vánocama na voperaci se šedým zákalem,
AV: hm.
MH: takže krásně vidím, toto tady nejsou dioptrie, to jsou hladký
skla. ale na čtení musím mít, poněvadž...
AV: hm.
MH: (..) Zpívající bloud neznám, Pražské švadlenky ne, cé a ká poní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jsem viděl,
AV: hm, hm.
MH: dvě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu, tak To neznáte Hadimršku,
to znám,
AV: Hm.
MH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)) to qik ((Quick)) neznám, Pobočník Jeho
Výsosti... Zlatá Kateřina, to neznám, vidíte, to neznám, Mata Hari,
to ne, to jsem neviděl, Cácorka, jo, to mám nahraný, (doufám teda).
Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin)), to si pamatuju,
AV: hm.
MH: Tři muži ve sněhu s hugo házem ((Hugo Haas)), to taky jsem
vi- to mám nahraný, Svět patří nám, ten jsem viděl kolikrát,
AV: hm.
MH: poněvadž ten se dá vidět dodneška, je <vtipnej>, Dobrá země, to
neznám, Sněhurka a sedm trpaslíků, to si pamatuju, Ducháček to
zařídí, Tři děvčátka pokračují, tak to neznám. U pokladny stál, ano,
To byl český muzikant s Kmochem ((František Kmoch)), Město
ztracených, to neznám, Opereta neznám, Roztomilý člověk, Oldřich
Nový. Vídeňská krev (.) nebylo to s hans mozrem ((Hans Moser)) a teo
lingen ((Theo Lingen))? Muži nestárnou, to vím, s Pivcem ((Jan
Pivec)), minhauser ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)),
ano, to sem to mám dokonce nějaký vobrázky z toho v těch...
AV: hm.
MH: Kino revue. Tanečnice, no to si moc nevzpomenu, La Paloma,
Neviděli jste Bobíka? ano, Její oběť, to neznám, Sobota, to
dávali... tak většinu znám, no.
AV: hm a byly to výrazné filmy, jako že se o nich hodně mluvilo...
MH: no tak...
AV: se svými kamarády, jestli jste se tak setkávali v těch kinech...
MH: no tak hodně tehdy (jela) ta Moderní doba s čaplinem ((Charlie
Chaplin)),
AV: hm, hm.
MH: Tři muži- ((Tři muži ve sněhu)) no Svět patří nám, no to jsme
prožívali, no.
AV: hm, hm.
MH: jestli to znáte, ta scéna s tím granátem ((smích)), no to je
dodneska výborný.
AV: hm, nadčasové.
MH: (ti) ti přece nedělají konzervy ((smích)),
AV: ((smích))
MH: <vyrábějí kanóny a granáty>.
AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?
MH: ano.
AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?
MH: jó.
AV: známého?
MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž
AV: hm.
MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...
AV: <hm.>
MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.
AV: hm.
MH: tak to jsme měli celou řadu.
AV: hm.
MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))
AV: ((smích))
MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.
AV: ((smích))
MH: jak říkám, teď už teď už jsu usedlej, večer nevytáhnu paty
z domu a jak říkám, naposledy jsem byl v kině v devadesátým roce.
AV: a nechybí vám dneska
MH: ne.
AV: [návštěvy kina]?
MH: [no tak], byla televize.
AV: hm.
MH: máte plno programů, říkám, pak mám video, to mám asi sto padesát
kazet,
AV: hm.
MH: dývídý ((DVD)), to mám asi vosmdesát těch kotoučů, takže když
něco, tak si vždycky si něco poušť- pustím.
AV: hm. (.) ale to ch- chození do toho kina, do té budovy, to mělo
ta- takovou nenapodobitelnou asi atmosféru, že? že to ta televize
asi těžko nahradí, [prostor]...
MH: [no tak]...
AV: nebo nechybí vám to?
AV: [vůbec]?
MH: [nechybí].
MH: poněvadž tehdy člověk, nebylo tehdy, televize nebyla...
AV: hm.
MH: nic nebylo, že.
AV: hm.
MH: tak člověku to přišlo samozřejmý, že šel do do kina, dneska to
je pohodlnější...
AV: hm.
MH: si sednout, otevřít si pívo a dívat se.
AV: <hm>. v těch kinech, prodávaly se nějaké cukrovinky [a takové
věci]?
MH: áno, tam byl bifé,
AV: bifé, [přímo].
MH: [bifátko] tam bylo...
AV: hm.
MH: tam se (dalo) koupit cukrlata, pití.
AV: hm. vzpomenete si ještě na nějakou takovou vzpomínku, co jste
třeba teď ještě nezmínil, co...
MH: jo.
AV: takový zážitek...
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.
AV: hm.
MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))
AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))
MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...
AV: přes celé plátno, přece jenom.
MH: no.
AV: když bych se ještě vrátila zpátky k těm budovám těch kin, tak to
muselo působit na diváka asi dost honosně takové ta premiérová kina,
že byla asi hodně velká,
MH: no.
AV: taková palácová, že?
MH: ano, ano.
AV: hm.
MH: říkám, pak byly ty drobný, takový jako ta Lucerna,
AV: hm.
MH: a jak jsem vám říkal na té Hybešově ((Kino Grand)), jak to
zrušili tu blechárnu, že, to byly takový podřadný kina, no.
AV: hm, hm.
AV: a, ta menší kina, byla to kina, kde třeba chodilo méně lidí nebo
vždycky bylo plno?
MH: ne- nebylo plno, záleží na tom, jakej film, no.
AV: hm.
MH: někdy byl(o) vyprodaný, někdy byl třeba jenom polovina.
AV: hm. (.) [á]...
MH: [a ceny] byly různý, že.
AV: no.
MH: třeba já nevím, jeden čas nejlacinější v té Lucerně ((Lucerna))
stálo korunu.
AV: hm.
MH: a v premiérovým bylo šest, vosm, deset.
AV: hm.
MH: před vosmašedesát-, v osmačtyřicátým.
AV: hm.
MH: no a pak to zvýšili na šestnáct až dvacet, no.
AV: hm.
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?
MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat
AV: hm.
MH: před před představením.
AV: před přímo, před představením.
MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))
AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].
MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.
AV: <vím>.
MH: to byl skutečnej film.
AV: ano.
MH: takže to nebylo vymyšlený.
AV: jojojo.
AV: á, kupoval jste si nějaký časopis o filmu? nějaký...
MH: no, po válce...
AV: vy jste zmínil [Kino Revue].
MH: [jsem si kupoval ty Kina].
AV: ano, Kina, hm.
AV: a před válkou, byly nějaké...
MH: bylo kino reví ((Kino Revue)),
AV: Hm.
MH: to sice mám doma, ovšem to jsem nekupoval, to to mně, to jsem
zdědil po jednom kamarádovi, který umřel.
AV: hm.
MH: a tak mně to vodkázal.
AV: hm.
AV: á tady tyhle programy, tak to bylo volně takhle v kinech
[k dispozici]?
MH: [jó, to po-, uvaděči], uvaděči prodávali, no. (.) no ovšem
nebylo to u všech filmů, no.
Av: hm.
MH: proto taky mám jenom část, nemám ze všech filmů, co jsem viděl,
že.
AV: hm.
MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).
AV: hm.
MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.
AV: hm.
MH: no člověk má na co vzpomínat.
AV: hm.
MH: toto dávali nedávno v televizi pod názvem čtyry pírka ((Čtyři
pírka)), poněvadž jak já říkám, ty re- remejky ((remake), to už není
vono jako ty původní filmy.
AV: hm, hm.
MH: no jako toto podstatně lepší než bylo tady toto...
AV: hm.
MH: nebo Zvoník u Matky boží, co bylo původní s tím čárl lautonem
((Charles Laughton)) a ( ) ho hrát a teď to potom ( ) a
lolobridžida ((Gina Lollobrigida)) a ten, no... ten indián, jak on
se menuje, nevzpomenu si. no tak to to nebylo už nic proti tomu. to
už jsou takový nadělaný, to už... anebo člověk má právě tím, že to
může <srovnávat, jo>.
AV: hm.
AV: teď jsem si ještě vzpomněla, když jste chodil na premiéry filmů,
těch premiér se mohli zúčastnit i herci, v souvislosti s českým
filmem, zažil jste něco takového...
MH: ne.
AV: že by tam byli ti tvůrci?
MH: ne, ne, ne.
AV: přímo, přítomní, ne.
MH: většinou, abych tak řekl, (že) bych šel první den, to to nebylo
jako.
AV: hm, hm.
MH: to až v průběhu potom.
AV: hm.
MH: no, ten taky nedávno (chválili) tu kasablanku ((Casablanca)).
AV: hm.
MH: že to byl vynikající film. (.) no, tady hrála ještě mladá, to
měla třeba deset roků nebo kolik, Elizabet Tejlor ((Elizabeth
Taylor)).
AV: ano.
MH: ještě úplně maličká.
AV: hm.
MH: no a to je od bromfílda ((Louis Bromfield)) Když nastaly
deště. a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...
AV: hm. Otázka života a smrti.
MH: to byla duchařina. ((smích)) no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.
AV: hm.
MH: to byl takovej doják.
AV: hm.
MH: (nevím), jestli to znáte...
AV: ne ne, to jsem neviděla.
MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,
AV: hm.
MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.
AV: aha.
MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.
AV: hm.
MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))
AV: ((smích))
MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),
AV: hm.
MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,
AV: hm.
MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).
AV: aha. Melodie na bruslích. mhm. (.) vzpomenete si na nějaký film,
na který jste se třeba těšil a hrozně vás zklamal?
MH: tak [to si]...
AV: [nebo]...
MH: to si nevzpomenu.
AV: že nesplnil vaše očekávání, že jste byl takový z toho rozčar-?
MH: to si nepamatuji.
AV: ne. (..) no, to byl taky... milenec dam, Erol Flyn ((Errol
Flynn)).
AV: ano. ((smích))
MH: ((smích))
AV: (..) takže kino reví ((Kino Revue))?
MH: kino [reví ((Kino Revue))].
AV: [časopis].
MH: no ne tak... mám vám to donést? nebo nebo nebudete potřebovat?
AV: já se spíš poradím a kdyžtak bych vás ještě kontaktovala.
MH: do toho pětačtyřicátýho roku a pak mám poválečný.
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...
MH: ano.
AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...
MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...
AV: hm.
MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
AV: co se děje...
AV: vzpomenete si ještě teda na něco třeba, co co jste nezmínil,
nebo jste si vzpomněl v průběhu rozhovoru, nějaké zajímavé, ohledně
těch brněnských kin, nějaký zážitek...
MH: tak to vám neřeknu. (..) to jsem vám řek, jak tam tekla voda
v tom Kapitolu ((smích)), že tam byla až po pátou řadu stála voda.
AV: hm.
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.
AV: stávalo se to.
MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...
AV: hm.
MH: i v domácnostech. teď už to ani lidi neznají, že. no...
AV: hm.
MH: ( ) jsme měli tu propanbutanovou bombu s tou punčoškou...
AV: hm, hm.
MH: na svícení, že, poněvadž... při svíčkách, no někdy t- to třeba
trvalo šest hodin.
AV: hm.
MH: to se stávalo, ty lidi, jak byly ty vichřice, že jo, <že to
strhlo vedení> a...
AV: hm.
AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi...
MH: v tom [devadesátém roce].
AV: [v tom devadesátém roce].
MH: vod té doby jsem nebyl v kině.
AV: a...
MH: nebylo vo tom, že, víte, (nově) dneska to vstupné je podstatně
dražší, že jo...
AV: hm.
MH: čili v těch... ne, velkých kinech, no třeba, ee, ve Špalíčku
((Velký Špalíček)), nebo v tom, v Modřicích, že jo, tam jsem nebyl.
AV: hm.
MH: a tam máte, já nevím, přes sto přes sto korun vstupný nebo
kolik.
AV: no, to je kolem sto třiceti korun, nějak. hm.
MH: jak říkám, člověk byl zvyklej do Lucerny ((Lucerna)) za korunu.
((smích))
AV: ((smích))
AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už
potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo...
MH: né, to byl-, to začala ta televize,
AV: hm.
MH: á, syn mně koupil právě video.
AV: hm.
MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před
válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose-
Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak
ji mám nahranou.
AV: hm.
MH: pak mám nahraný ten, od hiltna ((James Hilton)) Ztracený obzor,
jestli to znáte... nene. ten v Himalájích, klášter tibetskej
AV: hm.
MH: šángrilá ((Shangri-La)) se to jmenuje,
AV: hm.
MH: tam jako lidi nestárli.
AV: hm.
MH: a to byl svého času, jak říkám, to byl světovej světovej trhák,
takže Američani podle toho i nazvali jednu bitevní lo- loď čángrilá
((Shangri-La)).
AV: aha.
MH: (.) a tak když něco, tak si člověk si promítne, že, no.
AV: hm.
MH: no a v noci, v tý (prožívají), ja nevím, jesi jste viděla
v televizi dávali ten anglickej seriál Haló, haló,
AV: hm.
MH: ten známý, no tak kluci to prožívají, furt promítají dokola,
mají to nahraný ((smích)).
AV: hm.
MH: ( ) no prostě to prožívají strašně. ((smích))
AV: ((smích))
AV: ee, tak já vám asi poděkuji...
MH: dobře.
AV: jestli jestli jste si ještě na něco nevzpomněl nebo takhle
nějak...
MH: [nevzpomenu si].
AV: [nějaký zajímavý] postřeh...
MH: no tak člověk si vobčas pamatuje někerý filmy jenom útržky, že.
AV: hm, hm.
MH: třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) hrála v jednom, v jednom
jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženou, tam hrála, hajnz rýman
((Heinz Rühmann)), to nebudete znát, to byl komik, a tu scénu... on
ji furt sledoval a hlídal,
AV: hm, hm.
MH: a vona mu nemohla uniknout, takže já se vás zbavím, podržte mně
ak- kabelku a von ju vzal a vona začala křičet pomóc, von mně
<ukradl kabelku>. ((smích))
AV: jak ještě, teď jste zmínil německý film, tak jak to bylo
s titulky u těch filmů, jestli si nějak [vzpomenete]...
MH: [byly titulky].
AV: byly titulky?
MH: po válce byly i i anglických a amerických filmů byly titulky, i
u ruských.
AV: hm.
MH: dabovat se začalo až teprv později.
AV: hm.
MH: jak říkám, jak jste řekla, že jste měla francouzštinu, my jsme
právě taky měli francouzštinu a znám hodně anglických slovíček právě
z těch filmů
AV: hm.
MH: a z těch titulků, že.
AV: hm.
konec rozhovoru
1
0.0
3:3248
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.
Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).
Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.
JV: tak (...) ee paní J. J.
JJ: [mhm]
JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]
JJ: [pětadvacet], no
JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]
JJ: [no já su] pořád v Jundrově
JV: [vy ste celý život...]
JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]
JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?
JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady
JV: ale pořád [v Jundrově]?
JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění
JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?
JJ: [já sem na]
JV: [obecnou?]
JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově
JV: aha
JJ: a pak sem chodila do Pisárek
JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?
JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii
JV: [mhm]
JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka
JV: v Pisárkách?
JJ: v Pisárkách
JV: mhm
JJ: jo jak je dneska tá [škola]
JV: [mhm]
JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá
JV: mhm
JJ: a štvrtá pátá
JV: [a tam ste chodila?]
JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí
JV: mhm
JJ: jo (.) a štvrtá pátá
JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?
JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté
JV: mhm
JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru
JV: em
JJ: zrovna jak je
JV: jo
JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]
JV: [(do měšťanky)]
JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola
JV: mhm a...
JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola
JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?
JJ: za války sem byla zamě- já sem se
JV: [( ) nastoupila ste...]
JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila
JV: mhm
JJ: jako švadlena
JV: mhm
JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat
JV: jo
JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství
JV: mhm
JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva
JV: mhm
JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství
JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?
JJ: to bylo za války jako
JV: pořád za války?
JJ: [no]
JV: [mhm] a...
JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní
JV: mhm
JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec
JV: mhm
JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla
JV: mhm
JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma
JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?
JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým
JV: mhm
JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým
JV: jo
JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým
JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?
JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel
JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?
JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že
JV: mhm
JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo
JV: mhm
JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici
JV: mhm
JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků
JV: mhm
JJ: u té pošty jako, roznášela poštu
JV: jo
JJ: jako
JV: [poštačka, jo?]
JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>
JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?
JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou
JV: mhm
JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)
JV: mhm
JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)
JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?
JJ: hm?
JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?
JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo
JV: mhm
JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )
JV: mhm (.) a měla ste sourozence?
JJ: ne (.) já sem byla sama
JV: jedináček
JJ: (já sem) byla jedináček
JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že
JV: [mhm]
JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině
JV: mhm
JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství
JV: mhm
JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý
JV: mhm
JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]
JV: [a to bylo jaký rok (todle)]
JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]
JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?
JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo
JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?
JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým
JV: mhm
JJ: no tak nějak [to mohlo být]
JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu
JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým
JV: hm
JJ: osumapadesátým [roku]
JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...
JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy
JV: [mhm]
JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
JV: aha
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky
JV: mhm
JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho
JV: aha
JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>
JV: [a to ste to ste]
JJ: [tak bylo to] mládí, že
JV: to bylo za války ještě?
JJ: no to bylo za války
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?
JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]
JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?
JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že
JV: mhm
JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))
JV: mhm
JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne
JV: mhm
JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>
JV: [(šly ste) ( )]
JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo
JV: mhm
JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak
JV: jo
JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny
JV: mhm
JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
JV: mhm (.) [k tomu]
JJ: [až]...
JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky
JV: mhm
JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance
JV: mhm
JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))
JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?
JJ: to sme byli ze školou
JV: ze školou
JJ: tam jako
JV: mhm
JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě
JV: mhm
JJ: bylo (.) [no a tak]
JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)
JJ: do měšťanky
JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?
JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru
JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně
JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]
JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?
JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou
JV: mhm
JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo
JV: mhm
JJ: pač tam byla normálně silnic
JV: jo
JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru
JV: mhm
JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo
JV: jo
JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]
JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]
JV: [mhm]
JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla
JV: mhm
JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas
JV: mhm
JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]
JV: [mhm]
JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu
JV: [mhm]
JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)
JV: jo
JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?
JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama
JV: mhm
JJ: šla taklec
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]
JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]
JV: [(v rámci školy)]
JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava
JV: mhm
JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]
JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?
JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...
JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?
JJ: ne ne ne
JV: ne
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom
JV: mhm
JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný
JV: hm
JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak
JV: mhm
JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit
JV: hm
JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?
JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu
JV: hm
JJ: nějak
JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?
JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný
JV: hm
JJ: jak je to třeba dneska, jo
JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo
JJ: [no tak]...
JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]
JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka
JV: mhm
JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už
JV: mhm
JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli
JV: mhm
JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue
JV: mhm
JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali
JV: kupovali (ste si)?
JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo
JV: hm
JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?
JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým
JV: mhm
JJ: po válce
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?
JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]
JV: [mhm]
JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že
JV: mhm
JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?
JV: mhm
JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky
JV: mhm [rozumim]
JJ: [někam] tam jit do kina
JV: hm
JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní
JV: mhm
JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma
JV: hm
JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že
JV: hm
JJ: rodičům je to jedno
JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?
JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc
JV: [hm]
JJ: [nepamatuju ( )]
JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky
JJ: no
JV: a pak ste tam už přestala chodit?
JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky
JV: hm
JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))
JV: hm
JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly
JV: [hm]
JJ: [do te] sokolovny, jo
JV: takže ste občas šla i s kamarády?
JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší
JV: mhm
JJ: že, to bylo už jako ve válce
JV: jo
JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám
JV: mhm
JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota
JV: hm
JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila
JV: [hm]
JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový
JV: hm
JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))
JV: hm
JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?
JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))
JV: ne?
JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali
JV: hm
JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili
JV: hm
JJ: po kinách (.) jo
JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako
JV: mhm
JJ: chodili, [že, ale]
JV: [(za té války)]
JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo
JV: hm
JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo
JV: mhm
JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne
JV: mhm
JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu
JV: mhm
JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad
JV: hm
JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese
JV: mhm
JJ: nebo tak někde na nějakou končinu
JV: mhm
JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))
JV: mhm
JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>
JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?
JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený
JV: hm
JJ: že
JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?
JJ: no no no
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?
JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství
JV: hm
JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
JV: mhm
JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter
JV: mhm
JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)
JV: [a]...
JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter
JV: mhm
JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký
JV: hm
JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo
JV: hm
JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]
JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?
JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se
JV: hm
JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci
JV: mhm
JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času
JV: hm
JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně
JV: hm
JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako
JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]
JJ: [nee]
JV: dětem (.) ne?
JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně
JV: mhm
JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?
JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc
JV: hm
JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát
JV: hm
JJ: to nebylo taklec
JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?
JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát
JV: mhm
JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat
JV: hm
JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)
JV: mhm
JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo
JV: hm
JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce
JV: hm
JJ: Mikuláša bylo
JV: mhm
JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe
JV: hm
JJ: tenkrát (.) jo.
JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby
JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní
JV: hm
JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok
JV: hm
JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo
JV: čeho se myslite bála?
JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru
JV: mhm
JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo
JV: hm
JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?
JJ: [hm to]
JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?
JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]
JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?
JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola
JV: mhm
JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek
JV: mhm
JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny
JV: mhm
JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním
JV: mhm
JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že
JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?
JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka
JV: mhm
JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo
JV: mhm
JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
JV: hm
JJ: že
JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci
JV: mhm
JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům
JV: mhm
JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)
JV: mhm
JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]
JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]
JJ: [no právě] a pak já sem byla sama
JV: mhm
JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle
JV: hm
JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta
JV: [hm]
JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli
JV: mhm
JJ: a byli sme spokojení (...) to e
JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát
JJ: no
JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli
JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení
JV: mhm
JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama
JV: [mhm]
JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]
JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že
JV: mhm
JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko
JV: mhm
JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...
JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))
JJ: [no]
JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?
JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]
JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města
JV: mhm
JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina
JV: hm
JJ: že a bylo zas jiný [starosti]
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?
JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako
JV: hm
JJ: bych řekla [( )]
JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?
JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]
JV: [ne]
JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili
JV: hm
JJ: sme vo kinách nebo to
JV: [takže]...
JJ: [tam třeba] sme byli úplně
JV: hm
JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]
JV: [kinoreví] ((Kinorevue))
JJ: jo
JV: mhm
JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi
JV: hm
JJ: [jo (.) učiteli to]
JV: [zakazovali...]
JJ: kolikrát zabavili
JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala
JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila
JV: mhm
JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám
JV: hm
JJ: ledasco zabavili (..) když něco...
JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?
JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě
JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)
JJ: ne ne ne
JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?
JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná
JV: hm
JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]
JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?
JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho
JV: mhm
JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco
JV: [mhm]
JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho
JV: hm
JJ: tak byli hned k raportu
((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))
JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee
JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako
JV: hm
JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný
JV: hm
JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení
JV: hm
JJ: jinak [toto]
JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?
JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)
JV: mhm
JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola
JV: mhm
JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)
JV: hm
JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)
JV: hm
JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že
JV: mhm
JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec
JV: hm
JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo
JV: hm
JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi
JV: jo
JJ: nebyli, už byly v německé [školi]
JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...
JJ: [to bylo] akorát ten překlon
JV: hm
JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým
JV: jo
JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]
JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět
JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce
JV: hm
JJ: to už tady byli [Němci]
JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení
JJ: no sem chodila do učení jako
JV: mhm
JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří
JV: hm
JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]
JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?
JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne
JV: no a potom právě...
JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení
JV: hm
JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky
JV: mhm
JJ: to bylo hračkářství
JV: mhm
JJ: [no a tam (už sme se)]...
JV: [to bylo] kde to hračkářství?
JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))
JV: v Žabovřeskách (.) mhm
JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole
JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...
JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]
JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?
JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů
JV: hm
JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam
JV: [mhm]
JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]
JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?
JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila
JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?
JJ: od Svratecké je to em...
JV: nebo...
JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám
JV: mhm
JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most
JV: mhm
JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem
JV: hm takže jak je dé jednička
JJ: jak je dé jednička přes ten most
JV: mhm [tak tam]
JJ: [taklenctak] jako (.) jo
JV: mhm
JJ: tak to bylo tak nějak za ním
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?
JJ: tak tam s- ne
JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?
JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně
JV: mhm
JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...
JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))
JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych
JV: [mhm]
JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)
JV: [mhm]
JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina
JV: mhm
JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče
JV: [mhm]
JJ: [byly] ee takový [ty...]
JV: [takže] na zábavy
JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]
JV: [(.) mhm]
JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to
JV: mhm
JJ: se rodiče zas hlídali
JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?
JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních
JV: mhm
JJ: jo
JV: a to bylo za války?
JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly
JV: mhm
JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali
JV: [mhm]
JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne
JV: mhm
JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)
JV: hm
JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky
JV: mhm
JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))
JV: mhm
JJ: že [my sme šli přes to]
JV: [to ste řikala]
JJ: po té Královopolské
JV: hm
JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer
JV: hm
JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako
JV: mhm
JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být
JV: mhm
JJ: do devíti hodin doma
JV: [mhm]
JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)
JV: hm
JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo
JV: hm
JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti
JV: (jasně no) hm [rozumim]
JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma
JV: hm
JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?
JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue
JV: mhm (.) a třeba [ee]...
JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)
JV: no
JJ: já sem to teda si nekupovala tak často
JV: mhm
JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo
JV: mhm
JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)
JV: mhm
JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]
JV: [neměla] pro to pochopení
JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli
JV: hm
JJ: že
JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))
JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)
JV: hm
JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...
JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?
JJ: [hm?]
JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?
JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo
JV: mhm
JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)
JV: hm
JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...
JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?
JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě
JV: mhm
JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]
JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]
JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak
JV: mhm
JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]
JJ: [nó]
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...
JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti
JV: mhm
JJ: jiný trampoty, že (...) takže
JV: [(a když...)]
JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu
JV: mhm
JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř
JV: mhm
JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo
JV: mhm
JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo
JV: mhm
JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala
JV: mhm
JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne
JV: mhm
JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života
JV: hm
JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda
JV: hm
JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno
JV: mhm
JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně
JV: [mhm]
JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]
JV: [jeho] matka?
JJ: jeho matka [jeho matka]
JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk
JV: hm
JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]
JV: [ještě ve válce]
JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku
JV: mhm
JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě
JV: mhm
JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela
JV: hm
JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu
JV: mhm
JJ: jo
JV: jo (.) rozumím
JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no
JV: hm
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)
JV: hm
JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej
JV: hm
JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]
JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...
JJ: no právě to bylo a
JV: [a]...
JJ: [potom] sem byla v tom květinářství
JV: hm
JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl
JV: hm
JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu
JV: hm
JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima
JV: jo
JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo
JV: hm
JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?
JJ: no tak většinou sme chodivaly
JV: mhm
JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily
JV: jo?
JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít
JV: hm
JJ: sme se zešly odpoledne, jo...
JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]
JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly
JV: mhm
JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]
JV: [to ste chodila třeba...]
JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo
JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?
JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu
JV: mhm
JJ: teda víc v neděli
JV: mhm
JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo
JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?
JJ: ne
JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily
JJ: my sme já sem byla v tom květinářství
JV: mhm
JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne
JV: [mhm]
JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...
JV: [a večer] už ste prostě...
JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...
JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo
JV: mhm
JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]
JV: [mhm]
JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma
JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...
JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti
JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?
JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam
JV: mhm
JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit
JV: hm
JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]
JJ: [tenkrát]...
JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli
JV: mhm
JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]
JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?
JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili
JV: no
JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)
JV: hm
JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska
JV: takže nejčastěji ste chodili
JJ: [no]
JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina
JV: hm
JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...
JV: [(Jalta)]
JJ: [skala] ((Scala)) byla
JV: mhm
JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))
JV: mhm
JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))
JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?
JJ: [no většinou sme] si
JV: hm
JJ: vždycky někam zalezli [do]
JV: [mhm]
JJ: toho kina
JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?
JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]
JV: [hm]
JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem
JV mhm
JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo
JV: hm
JJ: tak sme šli
JV: aa e...
JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]
JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]
JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali
JV: hm
JJ: to bylo všechno stejný
JV: jo (myslim)
JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to
JV: [hm]
JJ: [bylo] to všechno [stejný]
JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?
JJ: [(někdy sme...)]
JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?
JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím
JV: mhm
JJ: ste si nevybral nějak
JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?
JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli
JV: hm
JJ: nikdy nějak naříkat
JV: mhm
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla
JV: mhm
JJ: na Veveří
JV: mhm
JJ: do starýho divadla
JV: mhm Na Hradbách
JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou
JV: mhm
JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata
JV: mhm
JJ: jo (.) na konec perníkový
JV: mhm
JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?
JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš
JV: bárová ((Lída Baarová))?
JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty
JV: mhm
JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...
JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?
JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))
JV: mhm
JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že
JV: mhm
JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce
JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?
JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám
JV: hm
JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...
JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?
JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]
JV: [hm]
JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou
JV: mhm
JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]
JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]
JJ: [jo]
JV: silně vidím
JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)
JV: mhm
JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci
JV: mhm
JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]
JV: [ten] film ste pak už neviděla později?
JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla
JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...
JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)
JV: hmm
JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]
JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct
JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju
JV: mhm
JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo
JV: mhm
JJ: [to mě tak nějak]
JV: [tyhle dva ee hodně...]
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
JV: mhm
JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové
JV: mhm
JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak
JV: mhm
JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo
JV: [na Hybešce]
JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film
JV: [a]
Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene
JV: tomu to úplně rozumím
JJ: no
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?
JJ: to vám nepovim
JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?
JJ: já mám dojem že před válkou
JV: [ne]
JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný
JJ: protože aj ty dětský filmy
JV: [mhm]
JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý
JV: černobílá jo (.) byla?
JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný
JV: mhm
JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní
JV: jo
JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl
JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]
JJ: [já nevím čím to...]
JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?
JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku
JV: mhm (..) [(knížku)]
JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo
JV: mhm
JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je
JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?
JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?
JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly
JV: mhm
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam
JV: mhm
JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?
JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...
JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne
JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]
JV: [mhm, veselohry]
JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo
JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]
JJ: [anebo]...
JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...
JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]
JV: [ano]
JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé
JV: mhm
JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film
JV: mhm
JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...
JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?
JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>
JV: mhm
JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)
JV: nestěžovala <ste si>?
JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy
JV: mhm
JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...
JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?
JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla
JV: mhm
JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že
JV: hm
JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco
JV: [hm]
JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]
JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?
JJ: tak voni týdeníky byly u všeho
JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?
JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo
JV: že vám to scházelo
JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali
JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?
JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo
JV: mhm
JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...
JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké
JJ: no to bylo hodně právě
JV: mhm
JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno
JV: hm
JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film
JV: opravdu?
JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný
JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší
JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník
JV: hm
JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku
JV: mhm
JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi
JV: hm
JJ: až vijou, že už bude po týdeníku
JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?
JJ: hm?
JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?
JJ: no tak (.) zabral dost dlouho
JV: hm
JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník
JV: například [ještě]...
JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]
JV: [hm]
JJ: ty týdeníky
JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?
JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím
JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?
JJ: ton- to si nevzpomínám
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?
JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom
JV: hm
JJ: až po válce
JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]
JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho
JV: hm
JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film
JV: hm
JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo
JV: mhm
JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?
JJ: (.) to si nepamatuju
JV: ne?
JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky
JV: hm
JJ: to teda...
JV: a ty vás teda nebavily?
JJ: [hm]?
JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film
JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky
JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?
JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu
JV: hm
JJ: jo
JV: jakto?
JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo
JV: hm
JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova
JV: mhm
JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky
JV: mhm
JJ: a teď kam pudem? (.) ne
JV: mhm
JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové
JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká
JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)
JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...
JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály
JV: mhm
JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))
JV: [nebylo dobré?]
JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam
JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...
JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?
JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]
JV: [protože v sobotu byl pracovní den]
JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?
JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?
JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo
JV: hm
JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička
JV: mhm
JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]
JV: [mhm]
JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo
JV: mhm
JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]
JV: [mhm]
JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali
JV: mhm
JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né
JV: mhm
JJ: tam vedle (.) právě u těch
JV: [mhm]
JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval
JV: hm
JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co
JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?
JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo
JV: mhm
JJ: on uměl dobře německy
JV: no
JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]
JV: [mhm]
JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali
JV: mhm
JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo
JV: mhm
JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi
JV: [mhm]
JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu
JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...
JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )
JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]
JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]
JJ: [no no no]
JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]
JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to
JV: mhm
JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama
JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?
JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech
JV: mhm
JJ: nebylo nějaký [že by tam]...
JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?
JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej
JV: [hm]
JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]
JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]
JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku
JV: mhm
JJ: byl poměrně klid
JV: mhm
JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]
JV: [mhm]
JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...
JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]
JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů
JV: mhm
JJ: raději každý držel hubu
JV: mhm
JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky
JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?
JJ: (.) to nevím to...
JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?
JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]
JV: [hm]
JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]
JV: [hm]
JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou
JV: takže třeba na ňáké [hlasité]
JJ: [to mate] to stejný, jak
JV: mhm
JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská
JV: mhm
JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]
JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?
JJ: hm? [ten]
JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?
JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie
JV: mhm
JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou
JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]
JJ: [ten to je] no to je to stejný, že
JV: mhm
JJ: to (...)
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?
JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]
JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady
JJ: [ne]
JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]
JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka
JV: mhm
JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo
JV: mhm
JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky
JV: mhm
JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]
JV: [mhm]
JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl
JV: mhm
JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci
JV: hm
JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,
JV: mhm
JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti
JV: jo
JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...
JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?
JJ: hm?
JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...
JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]
JV: [jasně, rozumím]
JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?
JV: co myslíte teď konkrétně?
JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé
JV: (občas)
JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát
JV: mhm
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]
JV: [hm (..) ještě]
JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech
JV: mhm
JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi
JV: mhm
JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi
JV: mhm
JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi
JV: hm
JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?
JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))
JJ: ((smích))
JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]
JJ: [ježiši]
JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?
JJ: no tak (..)
JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?
JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo
JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]
JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci
JV: mhm
JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?
JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že
JV: mhm
JJ: protože to (.) [raději]
JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?
JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo
JV: mhm
JJ: [že]
JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]
JJ: [no]
JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]
JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci
JV: mhm
JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali
JV: hm
JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno
JV: jo
JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců
JV: hm
JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat
JV: mhm
JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky
JV: mhm
JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat
JV: mhm
JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde
JV: mhm
JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]
JV: [tenkrát]
JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď
JV: [nevadí]
JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření
JV: mhm
JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech
JV: no (.) je [to těžké]
JJ: [je...] je
JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]
JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]
JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?
JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...
JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]
JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo
JV: mhm
JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?
JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]
JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo
JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?
JJ: tak ee
JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm
JJ: tak já (.) (povidám)
JV: mhm
JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy
JV: mhm
JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený
JV: jo
JJ: už to není (.) [toto]
JV: [dobře]
JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte
JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]
JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]
JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...
konec rozhovoru
1
0.0
3:1788
Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 25.6.2010, Brno
Rok narození: 1929, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Mateří (Maloměřice), tam bydlela asi do roku
1937. Poté asi do roku 1939 na Palacké (Královo Pole). Pak ulice
Holubova (Lesná).
Povolání rodičů: Otec vyučený tkadlec, pracoval jako zástupce u
banky Slávie. Poté, co byla banka zrušena, dělal jiné práce.
Biologická matka byla služebnou, adoptivní matka nebyla vyučená, ale
pravděpodobně chodila do práce. Adoptivní matka asi v roce 1936
zemřela, po roce se otec znovu oženil, žena do práce nechodila.
Povolání narátora: Mateřská a základní škola v Maloměřicích.
Měšťanka na Cacovické v Husovicích. Vyučila se dámskou krejčovou na
Pekařské, učení ukončila roku 1946. Poté odjela za prací ke Karlovým
Varům do textilní továrny, tam byla rok. Vdala se a žila Ústí nad
Labem, kde pracovala jako dílenský plánovač. Poté, co se ji narodily
děti, pracovala v jeslích. Při zaměstnání vystudovala střední školu
a vyšší pedagogickou, poté pracovala až do důchodu jako učitelka.
SM: takže dneska máme dvacátého pátého června dva tisíce deset a já
tady mám paní narátorku sebou. já se vás nejdřív zeptám na celé vaše
jméno?
LS: já se jmenuji L. š. [S.].
SM: a za svobodna ste se jmenovala?
LS: Š.
SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození.
LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý
devatenácset dvacet devět.
SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste
bydlela do roku štyřicet pět.
LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali,
byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří,
třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací
nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem
čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil,
pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám
zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska
je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v
Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do
Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky.
SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom
Králově Poli?
LS: na Palacké
SM: Palacké a číslo si eště pamatujete?
LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká
banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora
to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé
nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam
nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam.
SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že,
nebo...
LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se
to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic,
pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje
hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až
na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka
dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále
jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu
novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a
dneska tam jezdí vlak teda,
SM: mhm
LS: tudy. bylo to podél naší zahrady.
SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala?
LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v
Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí
třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je
tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do
měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu
jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná
už při zaměstnání,
SM: mhm
LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou,
protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti,
takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v
Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už
dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do
Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další.
SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde
zaměstnaná? nebo nebo [ste]
LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště.
SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že.
LS: to sem nebyla zaměstnaná.
SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání
vašich rodičů?
LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím,
ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z
rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta
nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený
tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie.
SM: mhm
LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal
i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka
Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to
už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec,
ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let.
SM: mhm mhm
LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta
do práce nechodila.
SM: jo. a měla ste nějaké sourozence?
LS: neměla ne.
SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla...
LS: středoškolské.
SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně
shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do
důchodu?
LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si
to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do
fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice,
takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem
chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit
dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k
tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou
krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem,
takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a
nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou
dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské
zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi
zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak
che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny,
kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi
mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a
sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý
ten rok.
SM: mhm
LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se
vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský
plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím
armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem
dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a
s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak
běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle,
tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné
matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já
samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí
lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň
pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a
neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam
pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se
rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí
nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola
pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla
do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také
jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom
pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět
hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak
teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš-
naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno
on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě,
SM: mhm
LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy,
čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a
vracela sem se tak <v půl osmé>.
SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom
pracovala...
LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch
Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací
maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem
byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl
roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl
můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s
dětmi, tak sem šla učit.
SM: mhm a učila ste až do důchodu?
LS: učila sem asi padesát let.
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné
navštěvování kina?
LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a
začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili
spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly,
takže sme chodili na pohádky a,
SM: mhm
LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně
pravidelně, protože televize nebyla,
SM: mhm
LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více
prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily
do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr,
že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo
dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas
upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly
čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky.
SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do
kina, když vám vyrostly děti.
LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme
chodili do kina taky.
SM: mhm
LS: to ehm
SM: i potom teda?
LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla,
což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do
divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový
prostě zvyk a to byla naše kultura, že.
SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili
tak často třeba jako to do toho divadla, že?
LS: no do divadla myslím tak stejně asi,
SM: mhm
LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina.
SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila
s manželem do kina?
LS: ano ano chodili sme, ano.
SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina?
LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně.
protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně
nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do
toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a
to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost
neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do
divadla, na předplatné.
SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s
kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív
bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu
kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino.
LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích,
takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na
začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem,
maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými
synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze
nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala
korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé,
jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na
kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli
a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak
sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty
filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla
většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené
na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já
už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak
zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím
že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly
ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi
chodila do toho kina a [byly malý]
SM: [a to vám bylo] kolik let asi?
LS: no tak řekněme do těch dvanácti let.
SM: mhm mhm
LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a
já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela
chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě
postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na
tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a
tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no
a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na
tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
oni si museli postupně půjčovat peníze, no a protože sme museli
bourat kvůli státnímu zájmu, kvůli tomu nádraží, tak taky sme
dostali povolení na tu stavbu, že, jinak Češi nesměli, pokud vím,
tak za války nedostali povolení ke stavbě nějakých domů, to jenom
výjimečně, to jenom když se muselo bourat, tak zas dostali povolení
a to sme byli my a ještě další sousedé, kteří tam nebo někde jinde
také zbourali a stavěli.
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými
synovci, tak ste do kina nechodila?
LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou
maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá,
takže si z toho moc nepamatuji.
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často?
LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to
bylo,
SM: mhm
LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř,
takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu
obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný.
SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta
husovická? ten Jas a Sibiř?
LS: ne.
SM: ne?
LS: myslím že ne, až později v Králově Poli, protože tam sem měla
jako ty příbuzné od matky, jeden rok sem tam také bydlela nebo asi
půl roku, u té nevlastní matky a tam sem chodila také do školy to
sem chodila ale do třetí třídy, to bylo eště před tím, no a tam bylo
kino Morava, kino myslím no už nevím to je tam dodnes, ale to jméno
sem zapomněla, takže tam sme občas do té Moravy anebo do toho
velkého kina chodili.
SM: mhm
LS: a spíš později až potom až po válce.
SM: mhm mhm dobře a do těch husovických kin tam ste chodili asi
proto, že to bylo blízko, pokud se nemýlím.
LS: protože tam všude jinde to bylo daleko.
SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina?
LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do
divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme
ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak
starší.
SM: mhm mhm a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinům? vyjadřovali
se učitelé nějak ke kinům nebo?
LS: no nevím že by se vyjadřovali, ale eh vím že sme začali chodit
se školou, sme začli chodit až po válce. začli chodit.
SM: na filmová představení?
LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako
vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne-
někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec
školního roku a tak. ale i mezi rokem a pak v době kdy sem já učila
tak sme chodívali nevím tak jednou za čtvrt roku se chodívalo s
dětmi, když dávali nějaký film který doporučilo ministerstvo
školství zřejmě tak sme na to chodili no a to už to už nebyla taková
pohoda, protože to už děti byly mm dost rozjívené a dost neukázněné
to bylo to každý ten učitel měl co dělat, aby je udržel vůbec při
kázni a v pozornosti, to.
SM: mhm a byl pro vás film v tom dětském věku důležitý?
LS: ano velmi. velmi, já sem se strašně těšila někdy říkám, že to
bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch
týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak
lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla
schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a
klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se
rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo
vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat,
když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden
syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a
babička ale <měly stejné děti> takže tím e
SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy?
LS: ne ne to v životě ne
SM: [mhm]
LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že
sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila
nikam, to.
SM: mhm dobře, tak teď se dostáváme k vašim diváckým návykům, eh já
bych se zeptala nejdřív jak často ste chodila do kina po tom eh když
ste když ste už vlastně byla trochu starší, to znamená eh
LS: když sem mohla sama jít do kina?
SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět.
LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo
do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat, nebo eh s Jindřichem Plachtou
((Jindřich Plachta)), to bývaly taky filmy, které byly i pro děti,
eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem
milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já
sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se
začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka
Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat, a no nebo Dana
modřická ((Dana Medřická)), ta byla tenkrát mladá krásná, tak ta
také byla v těch filmech, když sem já mohla se podívat, Věra
Ferbasová, to byla taková veselá jako holka, ta také vždycky hrála
mm no byla oblíbená mezi děvčaty velmi.
SM: mhm, dobře a kdybyste měla nějak eh jako říct jak jak často ste
chodila? v té době do toho kina.
LS: no tak často tak
((někdo vchází do dveří))
LS: dobrý den
SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý
týden, že,
LS: no to sem chodila ale ale...
SM: a teď už to bylo méně často nebo více?
LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když
dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka,
SM: mhm
LS: nebo navečer sme většinou nechodili.
SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho
kina?
LS: no, začala válka.
SM: mhm
LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se
báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho
ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo
večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to
gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě
někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro
normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven.
SM: mhm mhm a a a která kina ste navštěvovala tedy ještě potom do
toho roku štyřicet pět, když už ste chodila třeba sama do toho kina?
LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.
SM: aha
LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí
sestřenicí,
SM: mhm
LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina,
říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého a pak tam bylo eště
jedno kino teď jesi je tam nějaký seknd hend ((second hand)), to
bylo říkali tomu blechárna ((pravděpodobně Besední dům)), nevím
proč, jestli tam byly ty blechy nebo ne, ale byl to takový dlouhý
sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle,
a kam sme eště chodili, no ve městě sme občas byli, protože kino Čas
hrál celý den, tak asi dvakrát sme tam zašli, se podívat, ale tam
byly samé aktuality jako a zase ty to vítězství německých vojsk, to
bylo neustále, mezi tím nějaké reklamy sem tam, to tenkrát spíš
začínalo, no a na nám- ta Úderka, to bylo na náměstí Svobody, tak
tam sem myslím taky jednou dvakrát byla. i i na večerní představení
a to už to už asi po po válce pot- ne teda ano po pětačtyřicátém.
takže to už bylo volnější to už sem byla v tom učení, takže už sem
měla malinko větší volnost, i když naši kontrolovali kdy příjdu
domů, že,
SM: mhm mhm
LS: to bylo správné, no.
SM: dobře a měla ste nějaké své oblíbené kino?
LS: no tak oblíbené myslím že spíš ten Sibiř se mi zdál nějaký
takový příjemnější, tam sem chodila raději. takže když něco hráli
dobrého v Sibiři tak sme šli do toho Sibiře.
SM: mhm a-
LS: ale jinak nevím kde.
SM: a mohla byste nějak jako říct, co se vám na tom Sibiři ((Sibiř))
teda líbilo?
LS: no mně se mm připadalo lépe vybavené a takové eh mám dojem, že
tam to bylo vymalované nebo vytapetované, možná vytapetované tmavě,
a ten Jas, ten byl světlejší, jestli to taky to odpovídalo tomu
názvu, nevím, ale v tom Sibiři ((Sibiř)) se mi líbilo lépe, takové
komornější prostředí tam bylo. nevím i jako později, po válce také
sem tam chodila raději do toho Sibiře. ne neumím to dneska ani moc
zdůvodnit určitě, to mělo nějaký důvod.
SM: mhm mhm a bylo naopak v Brně kino, které ste ráda neměla?
LS: no já sem je neznala ta ta kina, ve městě,
SM: mhm
LS: já sem je neznala a mně eh protože sem neměla nikdy moc penízků,
tak sem se musela vlastně řídit podle toho, kolik na to mám, že.
SM: mhm mhm
LS: že myslím, že některá kina byla dražší, třeba skala ((Scala)),
nebo Kapitol nebo já ne- tak nějak se to menovalo, tak to to byla
dražší kina, tam byli tak komfortnější, a myslím že velmi brzo měli
tam tu velkoplošnou mn ne obrazovku ale...
SM: širokoúhlé
LS: ale širokoúhlý, no to v Králově Poli také začalo to bylo, no ale
tak to už to už bylo po válce to to nebylo za války, to určitě ne.
SM: mhm
LS: to bylo až po válce.
SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla
třeba sama nebo s rodiči,
LS: ne s rodiči sem nechodila do kina.
SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho]
LS: [no jen] v tom Králově Poli.
SM: mhm
LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém
kině ((pravděpodobně Besední dům)),
SM: [takže se dá]
LS: [širokoúhlém]
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako
podle toho, s kým ste šla? do různých kin.
LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala
chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc
často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže
SM: mhm
LS: to kino bylo vždycky večer, že,
SM: mhm
LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani
pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala?
LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký
výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo
holku, dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože
z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím
že žádná uvaděčka nezvládla.
SM: mhm
LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo
nápoje?
LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala.
SM: mhm
LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to
ruší všechny.
SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil?
LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak
se to stávalo.
SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho
skončení potlesk?
LS: ne to ne, to nikdy ne.
SM: em-em
LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si
vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale
myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako
fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil
za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak
to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i
ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo.
SM: mhm
LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení?
LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v
královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava)))
moje dě- moje jedna teta, byla biletářka,
SM: mhm
LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo,
tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina
se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s
old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to
byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat
s nimi ale jinak.
SM: mhm dobře a chodila ste do kostela?
LS: no já sem do kostela nechodila, i když sem chodila do
náboženství, ta moje první maminka nechodila, ta co zemřela, tak ta
nechodila do divadla tatínek už vůbec ne,
SM: do kostela.
LS: ano.
SM: jo, ste říkala...
LS: nechodili do kostela, ale byla sem u svatého příjímání, jak se
říkalo, no a dopadlo to velmi škaredě, já nevím jesi to stojí za to
říct,
SM: možete.
LS: <dopadlo> to škaredě, měla sem krásné bílé šatičky, vyšívané, a
eh jak sme stály v houfu s dětmi, tak jiná holka eh kýchla a
posmrkala mně rukáv, a já sem z toho byla tak zoufalá, že sem ty
šaty chtěla sundat, že sem se jich štítila a nějaká teta mě tam
ošetřovala a já sem měla už po po slavnostní náladě, všechno bylo
krásné, ale pro mě to bylo hrozné a už sem to proplakala a to byl
jeden taky z důvodů, proč sem pak do kostela nechtěla na takovédle
sešlosti chodit, no.
SM: mhm, takže takže
LS: já sem v tom nebyla vychovaná. to.
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy,
eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film,
na který ste šla do kina?
LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu,
umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách
vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata,
anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale
protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta
děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který
byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh
odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás
fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch
mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už
tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta
Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké,
Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační,
Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který
eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si
vybrala eh
SM: mhm
LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se
také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek>
protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak
to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla.
SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste
radši do kina nebo nebo na film?
LS: já vám teď nerozumím.
SM: mhm eh to [znamená jestli]
LS: [jako] podle toho filmu
SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když...
LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv?
SM: mhm
LS: ne.
SM: ne, [takže]
LS: [ne]
SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně]
LS: [no bylo] ano.
SM: ten film.
LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní
matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a
prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to
byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná,
když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a,
SM: mhm
LS: výsledek nebyl.
SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u
těch ki- u těch kin, že,
LS: mm
SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech?
LS: ne. nikde.
SM: takže vyloženě jenom [z]
LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se
hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu,
tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo
třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i
když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat
když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda.
SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené
herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo
důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci?
LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to
nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho-
psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné.
SM: mhm
LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem
potom je ráda teda viděla,
SM: mhm
LS: ty filmy.
SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli šlo o film černobílý nebo barevný?
LS: no tenkrát byly jenom černobílé, barevné začly až po válce aspoň
u nás,
SM: mhm
LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné,
ale mně to nevadilo že ten černobílý.
SM: mhm
LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo
rozhodující.
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se
menuje ten komik? sem ho zase zapomněla,
SM: čeplin ((Charlie Chaplin))
LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh
také ti humoristé,
SM: [Laurel]
LS: [to] nebyli Češi eh...
SM: Laurel a Hardy
LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly
němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda
na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i
když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to
připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla
sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco
dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo
takový jako že si hrají na děti.
SM: mhm
LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m
velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle.
SM: mhm
LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem
kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly
nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o
ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film
vznikl?
LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec
nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a
zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v
pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím
opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde
tam z dalekých krajin, no a když tam bylo třeba moře, tak sem taky
věděla, že to není u nás, že tak, ale že bych se s tím nějak
zabývala to, to mě ani nějak moc, jak někdo vždycky se pyšnil tím,
to je já nevím jugoslávský film, to je ruský film, to je německý, to
to mně bylo jedno,
SM: mhm
LS: nějak mě to to ne to a prostě když sme se museli dívat na ty
německé týdeníky a na ty válečné, a eště po válce byly dlouho filmy
válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný,
ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy
protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový,
zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o
německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus
byl pro nás tak tak krutý a postupně po válce jak sme se dovídali o
těch koncentrácích a o těch o tom co oni dělali, postupně, tak to
bylo z naší rodiny také byl tak z rodiny té mé nevlastní matky,
vlastně byl toho strýce bratr nebo bratranec, nevím, ten pan Berka,
ten byl také nějak umučen nebo zastřelen v té za války, po něm se
menuje v Králově Poli ta ulice Berkova,
SM: mhm
LS: on tam asi bydlel někde, já sem ho osobně vůbec neznala, ale ten
strýc Berka, ten měl pekařství v Králově Poli, takže tam sme,
protože měl maminčinu sestru, za ženu, tak sme se stýkali a on nám
dodával teda chleba, my sme mu dali všechny lístky, to byly lístky
na potraviny, jinak ste potraviny nekoupila, tak sme mu dali všecky
lístky a pak sme mohli chodit kdykoliv si eh prostě dostatek chleba,
ale rohlíky eh to už sme nikdy neviděli, já sem za celou válku
neviděla jeden rohlík nebo neměla, protože to už nám nedal a místo
toho dával matce trochu mouky, takže mm to se nedalo nic dělat.
SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne?
LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když
to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak
nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo
nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány,
že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich
pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat
nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo.
SM: mhm
LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm
si myslím že nikdo.
SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film
vlastně dobrým filmem?
LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji
oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude
pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky,
protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy
namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme
četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy...
SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo?
LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se
jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak
už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a
opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už>
SM: mhm
LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo
nedávno. že, to to bylo hrozné.
SM: a šla jste na nějaký film víckrát?
LS: jo.
SM: a...
LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh...
SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))?
LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden
si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty
ostatní už si nepamatuju,
SM: mhm
LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to
bylo moje, pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo
taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě,
to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už
nepamatuji, ale na všechny sem šla.
SM: a na všechny ste šla víckrát?
LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas.
SM: mhm mhm
LS: to bylo to bylo úžasný.
SM: jo
LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový
důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako
měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a
navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a
dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě
učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no
a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako
vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od
Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože
zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit
jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít
a všichni eh no,
SM: mhm
LS: <se ke mně přidali.>
SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a...
LS: zábavy?
SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem?
LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas
pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si
třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny,
takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze
starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi
bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě
no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní
matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak
to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje
nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala
číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a
támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v
těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u
večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla
jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch
deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko
zvládla,
SM: mhm, takže s-
LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do
Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje
nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se
mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se
dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé
Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko,
večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili
domů, protože sem byla na trávě, takže
SM: mhm
LS: pro králíky na seno, že,
SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té
trávě, nebo
LS: ano
SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina?
LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina,
my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak
dlouho trvalo než nám udělali přípojky. to už sem vlastně ani v Brně
nebydlela, to už sem bydlela v Ústí nad Labem a dostali naši
elektřinu. vodu, elektřinu, tak sem měli vlastní vodu, ale jinak
petrolejku. přesto že to bylo v Brně.
SM: mhm
LS: to no a oni pak se rozhodli zřejmě že tam postaví sídliště, tak
velmi rychle byly přípojky, takže večer se třeba výkresy sem musela
dělat při petrolejce, což bylo opravdu těžké, protože ta petrolejka
svítí často tak jako,
SM: mhm
LS: jo podle po- jak je ten petrolej tak to mrká, no a dělat rysy
když už sem chodila na měšťanku, že, dělat rys to s redisperem nebo
ty ty výkresy malovat, to bylo em
SM: mhm
LS: to bylo dost, přesto sem myslím dost dobře to dopadlo ale jinak,
jinak to nebylo ideální, a šít vůbec večer to se nedalo.
SM: mhm dobře. zaměříme se teďkom ještě na konkrétněji trochu na fi-
na kina a přímo na filmová představení, vy už jste vlastně něco málo
o těch místních kinech říkala, ještě bych se vás znovu zeptala jaké
byly rozdíly v těch kinech třeba z hlediska interiérů nebo přístupu
zaměstnanců, a jestli tyto vlastnosti vlastně hrály roli při výběru
toho kina?
LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v
tom Čase ((Čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy,
ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek,
všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam
courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít,
já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu
jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi
nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla,
jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak,
zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli
zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a
dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to
prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si
nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)).
SM: mhm
LS: tak jinak nemůžu to hodnotit, no to určitě tam byl pořádek.
tenkrát bych řekla že byl všude <pořádek>, v tech kulturních
zařízeních.
SM: mhm mhm eh a z čeho se obvykle skládal ten program projekce?
LS: no každý film měl eh jako na začátku ten týdeník, říkalo se tomu
já nevím jak se tomu říká správně, ale e e myslím že [týdeník]
SM: [týdeník]
LS: no, a tam byly všechny možné jako ty třeba no hlavně teda ty ty
boje, to já když si vzpomenu tak jenom vidím ty ty rozbitá ta
rozbitá města, jak padají bomby, jak tam lidé utíkají, jak m m
prostě se všecko vyletí do vzduchu, no a to bylo asi to byla asi
jejich idea všecko rozmlátit, eh všechno, prostě silnice když spadl
když spadl granát nebo bomba na silnic, tak to zrovna tak udělalo
tam kr- kráter, vylétlo to, že, někdy lidé tam lítali, no když si na
to vzpomenu, tak to je jenom jenom hrubosti, no,
SM: mhm
LS: nic jiného nebo honili honili partyzány nebo někoho honili, pak
jako vel- velká sláva, že ho zajali nebo to, no a to byly to byly
naše to bylo naše poučení, že, jak to bude do budoucnosti, asi si
mysleli že nás teda všechny takhle vyhladí pomalu.
SM: mhm mhm, a pamatujete si třeba ještě na nějaké jiné části toho
programu, třeba na nějaká hudební vystoupení, reklamy?
LS: ne. ne, možná že byly nějaké reklamy, mám dojem že byly nějaké
reklamy, určitě ne tak takové na úrovni,
SM: mhm
LS: určitě ne.
SM: a bylo třeba běžné, že byla během toho programu nějaká
přestávka?
LS: ano to potom byla obyčejně přestávka, pokud si myslím tak byla
přestávka, aspoň když tam byly děti, a já si myslím že jestli byla
potom pro dospělé vždycky přestávka nevím, ale aby děti mohly asi na
záchod ještě nebo em se uklidnit, nevím, ale byla přestávka, bývala
přestávka.
SM: mhm mhm, a měla ste o ty doprovodné části toho programu zájem?
to znamená ste vyjmenovala ty týdeníky a že ste že si vzpomínáte, že
existovaly i nějaké ty reklamy, bavilo vás to sledovat?
LS: ne. ne vůbec ne, nikdy. já si vzpomínám že nikdy, vždycky sem eh
každý každý když něco začne, tak je zvědavý, co bude dál, no tak to
také sem byla zvědavá a vždycky mě to zklamalo. vždycky to bylo něco
co se em dneska bych řekla pod úrovní.
SM: mhm
LS: s kulturou to vůbec nemělo nic společného, no a ty moje zájmy
nebyly zaměřené na takovédle věci, že, to vůbec, možná kluci někdy
se třeba jim něco líbilo, protože se obyčejně o tom bavili a
projevili řekla bych trochu zájem, ale, no a (postupně) tam býval i
sport, ale velmi málo. to,
SM: mhm
LS: velmi málo, to tomu sportu dneska se věnuje mnohem více času,
což je teda dobré, pořád lepší sportovat než válčit, že jo.
SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v
domácnosti?
LS: ne nebyla. nikde.
SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých...
LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé
kamery, to už si filmovali, obyčejně děti.
SM: jo
LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom,
abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí
nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že,
já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla.
SM: mhm
LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže
ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také
samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak
vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu
Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele
(šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací
prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po
válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový,
napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo
strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město,
nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam
děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším,
tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle
estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a
moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam
prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj,
no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo
nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak
sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty
pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k
ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují
ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je
taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil
nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já
už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně
postavený na hlavu>
SM: ((smích))
LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo,
SM: mhm mhm
LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo
<tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou
dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska,
že>.
SM: dobře, tak teď teď se teda přesuneme ještě hm k předposlední
vlastně části a to jsou to je část o protektorátu, nejdřív bych se
zeptala, jak na vás působily změny, které nastaly po roce třicet
devět, to znamená když začaly platit protektorátní předpisy?
LS: no co se týká filmu? nebo vůbec? když k nám přišla fronta?
SM: no tak můžete říct i co se týče filmu i i vůbec.
LS: no když k nám přišli eh ta německá armáda, tak to sme zrovna šli
ze školy, když obsadili teda Maloměřice, protože tam sem bydlela, a
když sme šli ze školy, tak sem viděli frontu, frontu lidí, frontu
vojáků německých, jak stojí u nějakého stolu, a tam byly koše s
chlebem a každý dostal možná ještě něco jiného k tomu, ale já si
pamatuju jen ten chléb, takové malé bochníky, a eh eště menší, jako
dalamánky, tak takový boch- takový bochníčky dávali eh dětem, dávali
našim dětem, protože my sme byli zvědaví, že, co to tam je no a, ti
co na nás mluvili mluvili česky, protože to byli eh vlastně Němci,
kteří byli bydleli v pohraničí, a ti museli potom na vojnu, že,
jejich ale oni uměli česky i německy, takže oni chodili zřejmě do
českých škol, tak na nás mluvili česky, velmi kamarádsky a nabízeli
nám ten chléb, a protože už sem byla z domova dost informovaná co co
je, že tam vládne ten fašizmus a že tedy je nebezpečí že nás obsadí
a tak dále, tak sem říkala aha tak je to tady, no když mně bylo des-
to mně bylo deset. takže s- eh sem byla z toho velmi rozčilená,
řekla sem aha tak opravdu nás obsadili, no a řekla sem jim že
nechci, ten chleba, že nechci ani ochutnat, že dávali nám to že, no
a přišla sem domů a říkala sem to a tatínek jako říkal eh že tomu
chlebu se říká komisárek nevím asi on za Rakouska byl vlastně voják,
můj tatínek, takže asi se tomu tak říkalo. no ale já sem z toho byla
úplně špatná a všichni lidé, to bylo to bylo pro nás...
SM: mhm
LS: to bylo pro nás kruté, protože sme nevěděli co nás čeká, to ta
nejistota, ta je horší než jistota, že. no a už se potom se brzo a
tatínek, protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to
vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.)
my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli
už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď
si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a
večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní
sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh
jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo
jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad
že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i
děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče
voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň
kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání, no a my děti sme byly
poučovány, abychom to nikde neříkaly a nesmíme. to <sem> vám říkala
jak mě strýc zkoušel, když sem si zpívala tuhle písničku, protože
sem ráda zpívala, no a to je tak krásná písnička, a dost se na ní dá
jako vyzpívat bych řekla, tak sem si ji zpívala když sem byla u u
nich jednu dobu, a strýc mi říká eh vodkud znáš tu písničku? no a
tím sme se dostali k tomu, že on mě teda upozornil, že to nesmím, že
to nikdy nesmím jako že to můžu říct že to umím vod maminky, ale
nesmím říct
SM: hm
LS: že to vím z toho rozhlasu, že by nás všechny zavřeli. no tak to
už sem byla tak rozumná že sem věděla že to
SM: mhm, dobře, a eh už- vlastně jak to na vás teda působilo
vzhledem třeba k té filmové kultuře nebo k tomu k těm kinům, jestli
třeba existovala některá kina, která byla známá že že třeba sou jako
více německá, některá jako více česká...
LS: ne k tomu se nemůžu vyjádřit, protože nevím, já sem tolik, za
prvé sem neznala tolik kina a ani nechodila, že, no jako jako dítě
mám dojem, že byla kina, kde hráli asi jenom německy, mám dojem že
ano, protože to si určitě ti fašisté vydupali, možná ta skala
((Scala)), ne- nevím nebo ten Kapitol, myslím že byla kina kde hráli
jenom pro Němce jako, ale nemůžu to potvrdit a nevím která,
SM: mhm
LS: já eh
SM: a...
LS: my sme toho měli mišmaš, my sme museli co dávali, tak to na to
sme se dívali, že,
SM: mhm
LS: i když sme si mysleli že je to třeba dobré, že je to pro nás,
nebo že je to bude jenom příroda, no tak to těch těchto filmů bylo
dost pomálu.
SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války
ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že?
LS: ano. ano.
SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo?
LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to
peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za
zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou
mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se
mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh
proti eh já nevím, proti nám bych řekla,
SM: mhm
LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem
hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té
petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme
petrolejem takže,
SM: mhm
LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě
samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne.
SM: jo, a a změnil se v té době teda výběr těch filmů, na které jste
chodila, když už ste občas šla do toho kina?
LS: no až po válce, to ne.
SM: takže ne?
LS: ne myslím že ne.
SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v
době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo...
LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe
učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a
to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje
děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak
ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně
než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti,
které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to
vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím
jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám
že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda
bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli
pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj,
ale to.
SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba
nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba...
LS: k těm filmům?
SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u
nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo
dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo?
LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam
byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali
poturčenci,
SM: mhm
LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého
německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se
bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali
poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí, já sama
sem znala když sem chodila třeba s těmi eh s těmi synovci když sem
chodila třeba v zimě na na sáňky, to teta vždycky byla ráda že jdu s
nimi, že, a má od nich klid, takže tam sem se seznámila v Husovicích
byl jeden takový dům, kde bydleli eh kde tito lidé bydleli. to je
byl nevím jak se to jmenovalo, takový ne moc velký, ale asi tam byl
i klubovna těch Hitlerjugend, protože odtud sem často potkávala eh
děti, kluky i holky s těmi jejich uniformami hitlerjudendskými, no a
tam sem se seznámila třeba s jedním chlapcem, který se menoval Pepe,
a který mluvil česky, a který mi tuto situaci vyprávěl, on byli tak
kolik mně bylo tak asi těch deset a jemu mohlo byt tak dvanáct, a
jak to mezi dětmi bývá, tak v této době už začínají děcka hodnotit
jestli se mi líbí nebo nelíbí, ano, no a asi sem se mu líbila, tak
sem vždycky tahala ty kluky, na těch sáňkách a on mi pomoh, on mi
pomáhal, protože byl aspoň o hlavu větší než já, no a slovo dalo
slovo a on mi začal vyprávět takhle jak oni se k tomu dostali, že
tatínek já nevím něco měl nějakou německou školu nebo co, a tak si
řekl že to využije a že se celá rodina bude mít lépe, on mi to
takhle vysvětlil, já si myslím že on měl pravdu, ale že on je z toho
nešťastný, že on nechce být jako v té hitlerovské m- mládeži, že on
nikdy nechtěl byt Němcem,
SM: mhm
LS: on vlastně nebyl Němec, on byl Čech a mluvil česky, ale ten otec
to zařídil tak, no, já si myslím že takových rodin bylo asi více.
SM: mhm
LS: to, já konkrétně na když sme bydleli v Maloměřicích na Mateří,
tak tam byl zase chlapec, který s námi chodil do školy. velmi sme si
rozuměli, hrávali sme si na ulici, oni bydleli kousek za Mateří,
měli tam takový sólo dům, na nevím proč no a byl to jejich vlastní
domek, ta ulice byla jako řad- řadové domy tam byly a oni měli svůj
dům, a vždycky když sme ráno šli do školy, tak někdy sem ho viděla,
tak sme ještě s jinými dětmi na něho počkali, protože přes celé
Maloměřice sme šli pěšky, a on když najednou začal ten Hitler se
prostě vlastně ten henlajn ((Konrad Henlein)) původně to byl nějaký
pohlavár té organizace německé, tak když on začal se jako prosazovat
u nás a získávat kolem sebe prostě s- takové eh lidi, kteří by
chtěli také, že, tak on začal nosit takové ty kožené kraťasy s tou s
tím padacím mostem, jestli vám to něco říká,
SM: mhm, jo jo
LS: no a to byly to byl znak jako těch Němců,
SM: mhm
LS: ano, no a já sem já sem mu říkala, já eh říkal a já nejsem Pepa,
já jsem já nevím co nějak jinak mi to říkal, Sepl nebo já nevím tak
nějak jinak říkal, a já sem říkala prosím tě, dyť si pořád stejný
jako si byl, ne, no tak to mně bylo teprv asi těch osum, devět, a
postupem času, protože ta organizace musela sílit a na něm sem
viděla jak se chová, on si s nama už vůbec nechodil hrát, nosil
takové ty bílé podkolenky pletené, ty kraťasy, holé nohy že, dřív
chodili jako ostatní kluci, a na hlavě měl já nevím takovou čepičku
klobouk klobouk s takovým tím pérem nebo štětkou, no oni zřejmě byli
zámožní, mohli mu to koupit, chodil dobře oblečený, ale už se s námi
nebavil, když šel do školy, tak šel sám, a pak jednou říkal, no já s
tebou nemůžu mluvit, maminka mně to zakázala nebo tatínek já nevím,
já sem říkala proč, no my už nejsme Češi, víš.
SM: mhm
LS: no a t- já sem začla pomalu chápat že tady se něco děje, a to
eště nebyla válka, že jo, no a na tomhle chlapci sem si ověřila jak
se jako eh ti lidé, kteří byli postiženi tou mánií důvěřovat
Hitlerovi, jak vychovávali děti, a ten kluk se prostě byl obrazem
svých rodičů, i když já ty rodiče vůbec ne- sem neznala, no a ten eh
pak nám začal nadávat, no a kluci eh se s ním často prali, protože
to byla česká ulice, že, no a já jsem si to dávala pomalinku
dohromady právě s těmi fašisty, co tatínek o nich hovořil a tak to.
SM: mhm mhm dobře, eh eh ještě se zeptám, jak se vaše chození do
kina a chování vlastně i diváku měnily s blížícím se koncem války?
LS: no já nevím, pokud vím pokud si vzpomínám, tak se lidé začli už
dost projevovat nahlas, i mezi sousedy, ale víte ten strach, eh z
těch fašistů byl tak (.) a ty zkušenosti byly tak zlé, že oni i
bezdůvodně člověka zastřelili, no to to byly však to je v historii
zaznamenáno co všechno dělali, a stačilo aby je jenom soused udal,
že poslouchají cizí rozhlas, to stačilo k tomu jakoby svědectví, to
stačilo k tomu aby tu rodinu třeba celou sebrali a dali do
koncentráku.
SM: mhm mhm
LS: to eh to byl a ten strach těch lidí bylo já si vzpomínám, že sme
jednou udělaly takovou lumpárnu, že sme šly ze školy a to už sem to
m bylo taky v té době, že sme šly tři holky ze školy, byla tma a my
sme zazvonily já nevím jestli já také zazvonily na ty zvonky v tom
domě, asi tři zvonky tam bydleli teda tam byly tři partaje, my sme
zazvonily, a potom když sice oni nevyšli vůbec, asi čekali že budem
zvonit víc nebo že to někdo je, ale až sem přišla domů, tak sem si
to uvědomila, když eh prostě tatínek vyprávěl jak jako někde u
jejich známých, večer někdo zazvonil aniž by čekali návštěvu, a když
hned neotvírali tak hned začali mlátit do dveří, a že to byli že to
byli esesáky gestapo, že chtěli teda informaci, ale když jim vůbec
neotvírali, tak to pokládali za eh za prostě schválnost, že tam mají
někoho ukrytého, tak jim prohledali byt,
SM: mhm
LS: a hrozili jim že je teda zavřou a tak, a on mi když mi toto
vyprávěl, tak sem si uvědomila jakou sme udělaly věc, že to že to
bylo nezodpovědné velmi, no tak co já nevím jedenáct dvanáctiletá
holka, tak sme se z- z- já nevím to nebyl můj nápad, ale byla sem
přítomna a souhlasila sem s tím, takže sem spoluvina že, a já sem do
dneška si říkám jak je možné, že sem tomu nezabránila, že sme to
udělaly.
SM: mhm
LS: nic se nedě- nestalo, ale ty lidi jak museli byt vyplašeni, jo,
SM: no no
LS: to bylo...
SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste
třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do
kina nebo spíš méně?
LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak
časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná, a to
už to to už bylo vlastně já už sem byla v učení, a to už tam sem šla
odevzdat nějako práci, a schovala sem se tam, protože začal nálet, a
já sem byla zrovna teda u té Křenové a nějaký pán mě zahnal, říkal
tam běž se schovat, já sem se chtěla vrátit, a přes celý město
musela bych kolem nádraží a to to byla hrozba největší, však taky
tenkrát bombardovali to naše nár- eh nádraží, takže já sem z té
Křenové už nevyšla, a schovala sem se tam v nějakém sklepě, v
nějakém skladišti drogérie, no a eh to proč vlastně sem to sem to
říkala?
SM: že ste byla zasypána.
LS: no eh my sme byli zasypaný tak, že se nám zasypalo okénko které
tam bylo jako do toho sklepa,
SM: mhm
LS: a eh a přístup k jako do toho sklepa ale ne- mohli sme teda
vyjít, ale bylo to tam jako sesypané, no a mm bylo to celkem dost
drastické protože v tom sklepě, jak to někde proniklo ta ta bomba
asi eh hlouběji, tak se porušilo plynové spojení, a slyšeli sme jak
z toho vedlejšího sklepa, my sme vůbec nevěděli jako kde to je, jak
z toho vedlejšího sklepa ženské křičí že tam uniká plyn a že sou tam
rodiny s dětmi,
SM: mhm
LS: no a tenkrát byla taková organizace, říkalo se jim lufčuc a tito
lufčuci, to byli mladí chlapi, myslím že většinou Češi, tak ti
chodili osvobozovat ty lidi co byli zasypaní, ty chodili prostě to
řešit tyhle věci, no a pak to dopadlo dobře ale aspoň půl hodiny
křičeli tam, ať je někdo že tam uniká plyn, ať je někdo osvobodí.
tak samozřejmě mužský hned cho- šli někam telefonovat, to mobily
neexistovaly, že jo, vůbec nevím jestli bylo nějaké spojení, no a my
sme byli v takové místnosti kde byly jak má drogerie takové ty
obrovské barely, s kyselinami, v jednom asi byl benzín, v jednom byl
kyselina solná a já nevím co, jo, no a jeden ten člověk který tam
byl zaměstnán, to byla to byl zážitek uprostřed té místnosti byl
zřejmě to podepíralo nějaké eh nějaké traverzy, protože tam byla
železná tlustá tyč nebo železný takový válec, a ten člověk byl v
civilu, to byl asi zaměstnanec nějakej účetní nebo něco z toho a ten
tam klečel u té objímal tu to, a říkal já nechci umřít proboha já
nechci umřít pane bože, on se tam tak strašně modlil, no tak my sme
byli mladí, že jo, tak mně bylo těch čtrnáct, teď tam byli eště dva
kluci se mnou, ti byli pravděpodobně zaměstnanci tam toho skladu,
SM: mhm
LS: ti byli starší než já, nebo byli učni já nevím to už sme si
neříkali kolik je komu, no a tak ten jeden se prvně dostal ven, a
přišel tam nějaký ten člověk potom z té drogerie zřejmě zaměstnanec
a říkal teda děcka vy máte hrozné štěstí, tady ty barely, to nebyly
barely to byly demijóny, skleněné,
SM: mhm
LS: bez opletu jen takové skleněné, kdyby sem to bouchlo, tak ste
všichni votrávení, tady je kyselina solná, tady je čpavek a já nevím
co, kdyby toto rozbili, tak už ste tady nebyli, jo,
SM: mhm
LS: tak to sou takové věci, když sem potom vylezla, samozřejmě šla
do dílny na tu Pekařskou sem šla přes náměstí, tak sem poprvé v
životě a doufám že naposledy, <ne doufám, už ho neuvidím> nebo
doufala sem že naposledy viděla ká há franka ((Karl Hermann Frank)),
SM: mhm
LS: ten co nám nadělal tolik škody, ten tam stál rozkročený, a
voják, já sem si to mířila kolem něho, já sem nevěděla kdo to je,
že, nějakej důstojník sem viděla že tam je, a on tam stál a dva
vojáci vedle něho si ho hlídali nebo doprovod, tak přišli s tou
zbraní namířenou na mě a říkal říkal mi německy eh eh ge- du gehst
weg, musíš jít pryč, jo, já sem už němčinu zapomněla, musíš jít
pryč, já sem říkala proč, já du tam, do Masarykové třídy že jdu, jo,
a von říkal ne ne a začal na mě křičet že musím pryč, tak sem se
musela vrátit až jako k nádraží to bylo rozbitý ty ty protože
tramvaj tam jezdila, že jo, ty dráty byly všecky na zemi, tak říkal
že musím dávat pozor nesmím stoupnout protože zřejmě byly pod
proudem,
SM: mhm mhm
LS: no tak to byla eh jako pro mě čest, že sem se setkala s ká há
frankem ((Karl Hermann Frank)) se ho tak nenáviděla potom když mi to
řekl, von mi to říkal že to je ká há frank ((Karl Hermann Frank)),
SM: mhm mhm
LS: jo, tak sem si říkala, <že nemám pistoli že bych ho> to víte,
bylo mi čtrnáct no, tak sem říkala jaká čest pro mě, že bych mohla
ho zabít.
SM: mhm
LS: <no tak mě by mě okamžitě zastřelili, že jo.>
SM: ano, a vzpomínáte si na první návštěvy kina vlastně po
osvobození a na tu atmosféru po v těch kinech třeba?
LS: jo. no to to byla atmosféra taková eufórie, všichni byli
šťastní, že už je no ale začalo to zase válečnými kiny filmy, no a
tyto válečné filmy, jo já se omlouvám, já se musím dívat na hodiny,
protože mám schůzku potom,
SM: už budeme <za chvíli končit>.
LS: takže to byla taková opravdu taková eufórie taková přirozená,
všichni byli plní žhaví do práce, odklízeli se třeba ten Německý
dům, ten byl rozbitý, tak jako děcka eh z té učňovské jako třídy sme
také pomáhali odklízet, to byla pro nás jako čest, že můžeme ten
Německý dům který stál na Moravském náměstí, možná víte, to byl
takový nějaký jako uvnitř byl lusk- luxusní,
SM: mhm
LS: já sem tam nikdy nebyla, to bylo celé z červených cihel, taková
dost monumentální stavba dost velká, no a to byly jejich eh to byl
jejich stan takový, de- do poslední chvíle tam se schovali esesáci a
do poslední chvíle byli eh byli rozhodnutí eště vyrazit na nás, jo,
což při tom už tady byla ta sovětská armáda, všechno jako zařizovala
a proto na tom náměstí zahynulo na tři sta sovětských vojáků,
SM: mhm
LS: ty urny které tam byly, ty už někdo rozkradl, protože byly z
toho e z toho dražšího kovu, z mědi nebo z mosazi,
SM: em
LS: ty už vy nepamatujete takovýdle obrovský takový jako mísy, a to
byly popelnice těch vojáků, co tam zahynuli. proto se postavil ten
pomník taky na počest jim. no a pak že je to komunistický tak se to
muselo to, já si ale myslím že oni si zaslouží tu památku, protože
tady vopravdu pro nás vlastně zemřeli, že, tak oni by stejně museli
bojovat se probojovat domů, ale chtě nechtě, je to tak.
SM: mhm
LS: no a ty v těch filmech tam byly samé většinou sovětské filmy, a
zase válečné, jak Sověti zase vítězí a tak dále, tak to mě vůbec
teda nezajímalo, i když sem věděla že to tak teda musí být, no a
postupně k nám začly chodit filmy z ciziny. se asi kupovaly,
půjčovaly, já nevím, takže postupně začaly filmy a filmy které
nebyly do té doby jako povoleny eh u nás promítat,
SM: mhm
LS: jo pro- Němci je prostě do do nějakých skladů zavřely, takže to
už začlo. a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý
týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo
před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,]
SM: [mhm mhm]
LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi
tancovali, eh (.)
SM: mhm
LS: promiňtě ((pláč)) člověk si to znovu prostě mm vybaví, promiňte.
SM: ne nic se neděje.
LS: všichni byli šťastní, všichni byli mm prostě úplně ((s pláčem))
nadšení, že sme zase osvobození, já sem sice nikam nesměla do
nějakých tancovaček, ale protože se tancovalo na ulici všude, kde
byla harmonika kde byl kde byla kytara, tak se tancovalo v každém
lokále.
SM: mhm, tak když tak se třeba napijte nebo...
LS: promiňte.
SM: ne nic se nestalo
LS: no to už se mi nestalo moc dlouho
SM: tak
LS: ne změňme téma něco jinýho prosím vás.
SM: jo jo dobře, tady to už je vlastně konec tady eh téměř tady už
mám jenom seznam filmů,
LS: jo já si vezmu brýle.
SM: tady máte na stole brýle.
LS: ty sou na dálku.
SM: aha aha. tak to sou tady sou vždycky vlastně pod sebou napsány
eh jeden český a jeden zahraniční film, které byly v těch letech
vlastně největší...
LS: to snad není možný.
SM: největšími hity,
LS: to sem netušila, že by mě to eště dneska takhle...
SM: mm
LS: tolik let po, po tom, to snad není možný.
SM: no a vy ste teda se narodila v roce dvacet devět, to znamená že
pro vás to tak připadá v v úvahu možná esi od toho roku třicet čtyři
ale spíš později, tady vlastně to začíná to sou ty starší filmy, a
já bych se vás chtěla zeptat, jestli si třeba pamatujete nějakou
konkrétní vzpomínku na jeden z těch filmů, třeba kdy ste byla na něm
v kině, nebo jestli si pamatujete že je znáte ty filmy?
LS: no ten film sem viděla, to je s tím myslím že hégr ((Karel
Höger)) tam hrál, Muži nestárnou, to bylo fantastický,
SM: mhm
LS: to také no,
SM: Roztomilý člověk?
LS: no no to byl myslím on počkejte to byl Oldřich Nový myslím
SM: to byl Oldřich Nový, no.
LS: to byl Oldřich Nový a tohle byl myslím hégr ((Karel Höger)), ne?
SM: mm myslím že...
LS: no bylo to úžasný, to víte že jo, ty se opakovaly, ty sem viděla
samozřejmě.
SM: a vi- viděla ste je v kině?
LS: ano, viděla, jistě.
SM: a máte třeba v- vybavujete si ještě s kým ste třeba byla tenkrát
na tom v tom kině?
LS: ne to už ne.
SM: to už ne.
LS: je možné, že sme někdy byli i s tou nevlastní mámou a s tatínkem
ale
SM: mhm
LS: nevzpomínám si vůbec kdy, je možné že po té válce, jako že byli
všichni tak oni byli samozřejmě také. toto né, to neznám, U pokladny
stál, to je myslím s tím ne, eh
SM: s Burianem ((Vlasta Burian))
LS: s Burianem ((Vlasta Burian)), no to také to je také s Burianem
((Vlasta Burian)),
SM: Ducháček ((Ducháček to zařídí))
LS: to je taky vynikající, to nevím to mně nic neříká, to už to sem
asi viděla, ale už už nevím o vůbec o čem jo jo s čeplinem ((Charlie
Chaplin)) tak to je možný,
SM: to je to je to nad tím ta Moderní doba, no, Moderní doba, to je
s čeplinem ((Charlie Chaplin)), mhm.
LS: jo, ano to je vono no, eh tak
SM: tady je to potom [tady už ste byla asi malá, to už]
LS: [tady mně to nic neříká], ne to mně nic neříká, no tak voni ty
filmy mohli dávat eště i potom, že,
SM: mhm
LS: ale to mi nic neříká.
SM: dobře, tak...
LS: jo toto sem viděla ale [později pochopitelně]
SM: no no no
LS: ne jako malá. to ne už.
SM: mhm
LS: to myslím po- taky později sem viděla jako jako historický film,
SM: mhm, já se vás teda eště na konec zeptám, jestli byste chtěla
dodat něco něco třeba v souvislosti s těmi filmy a kiny o čem sme
nehovořili.
LS: nevím co bych vám co bych mohla dodat. nevím
SM: tak jestli je to všech- jestli je to všechno, tak já myslím, že
už to můžeme ukončit ten rozhovor. tak děkuju.
LS: <já vám děkuju za trpělivost.>
konec rozhovoru