Quote

LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva.

ML: [třicet] dva, ano

LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra

ML: Jana Uhra, [ano.]

LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště]

ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum.

LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy.

ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo,

LR: hm

ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo
přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na
letecký motory, jo

LR: hm

ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří.

LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)]

ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři.

LR: tři.

ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl.

LR: hm a to ste chodil kam na gympl.

ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam
ee elektroprůmyslovka.

LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět.

ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl
prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a
potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce
mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.

LR: takže ste se znal. a maminka?

ML: ta byla v domácnosti.

LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?]

ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší.

LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste
pak ještě [dosáhl.]

ML: [Přírodovědecká] fakulta.

LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita))

ML: [obor geologie.]

LR: obor biologie.

ML: ne biologie. g, geologie.

LR: jo [geologie, aha aha]

ML: [g jako Gustav ((smích))]

LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v
průběhu toho života? jenom stručně.

ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum,
to bylo do roku devatenácet šedesát dva,

LR: hm

ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum,

LR: hm

ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku
Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo,

LR: hm

ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na
těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.

JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.

PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.

PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.

PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,

PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní.