Quote
03.370
216:219
RM: no to ne (.) to si nepamatuju, protože to sem byla děcko (.) a
vím že to ee né nevím, mohlo to být jedině nějaká pohádka nebo něco
takovýho, jo (.) a (.) potom když byly filmy jak český tak německý,
který byly (.) přístupný dětem (.) tak (.) tam sem chodila (.)
03.370
609:625
LG: (..) a em podle čeho ste si vybírala (.) teda ten film na který
ste šla do kina?
RM: (..) taky že se slyšelo (.) pozdějš teda už jo
LG: mhm
RM: že to je ohromnej film, že to je dobrý tak na to se šlo
LG: a když ste byla dítě?
RM: to nevím (...) když to byla pohádka, tak to muselo být dobrý
LG: mhm
RM: že (.) a když to byla nějaká veselohra (.) to se zase vědělo (.)
že to je bezvadný a tak se na to šlo
03.370
659:661
LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál?
RM: ne nebylo to důležitý
03.370
855:858
LG: a vybírala ste si třeba ty filmy podle podle země, ve které
vznikly?
RM: ne ne ne
03.370
1557:1564
LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film,
MB: mhm mhm
LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal
ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo
jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no
tak to ne. na to nebyl čas. ((smích))
03.370
1858:1883
MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to
jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do
některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo?
LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě
na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím
až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě
mnohé věci mě štvou.
MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že
vlastně e [Češi chodili jenom]
LM: [ne, už ze zásady]
MB: nebo
LM: ze zásady, prostě to je německy a ne.
MB: mhm
LM: úplná ignorace.
MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy,
ale i třeba, že to byla jakoby německá kina
LM: ano, ano, [ano, ano, ano]
03.370
1953:1961
MB: tak ta, ten vlastně ten výběr filmů, to už si asi, vlastně ste
mi říkala, že ste prostě [chodili na ty české filmy. takže asi
v tom]
LM: [ano, ano. ano]
MB: v tom byla ta změna
LM: to ano
03.370
171:174
LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?
JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
03.370
594:606
LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina?
JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to
jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to
byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v
té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko
mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze
zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby?
LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))...
JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné
filmy pro nás tady toto.
03.370
835:840
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.