Quote
0.0
2:1314
Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 11.1.2010, Brno
Rok narození: 1922, matka polská Ruska, otec Čech.
Bydliště do roku 1945: Narátor se narodil na Ukrajině, kde žil osm let.
Roku 1930 se jeho rodina přestěhovala do Brna do Bohunic a o tři roky
později z Bohunic do Židenic na Starou Osadu.
Povolání: Narátor byl po maturitě, roku 1942, nasazen do Německa. Po
roce 1945 pracoval jako učitel v Mikulově na měšťanské škole, od roku
1951 do 1960 byl ředitelem školy v Dolních Dunajovicích, pak byl 5 let
zástupcem ředitele ve škole v Opatově. Poté pracoval jako učitel v Brně.
Povolání rodičů: otec holič, matka švadlena
Sourozenci: žádní
LČ: takže dobrý den, já bych se vás nejprv zeptala na vaše jméno.
JH: no tak já se jmenuji Jiří H.
LČ: a na rok narození?
JH: devatenácet dvacet dva.
LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se
narodil a kde jste pak bydlel?
JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině
osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam
byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona
byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se
přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do
Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku.
LČ: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady?
JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský
ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou.
LČ: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste
skončil měšťanku?
JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a
patnáct, třicet sedum let.
LČ: a pak jste nastoupil...
JH: do učitelskýho ústavu v Brně.
LČ: do učitelského ústavu?
JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl
nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku.
LČ: a po válce ste začal na vysoké?
JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce
sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel.
LČ: jako učitel, mhm.
JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních
Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce
ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako
dálkově studoval na pedagogické fakultě.
LČ: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů?
JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená
švadlena.
LČ: a měl jste sourozence?
JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy
ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě?
JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď
mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si,
když ste byl poprvé v kině?
JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.
LČ: aha.
JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel
nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to
byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky
přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo.
LČ: a to už ste byl vy a eště kdo?
JH: no tatínek a maminka.
LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.]
JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků
vůbec nechodil.
LČ: takže s nimi ste dycky chodil...
JH: vždycky jsem chodil prostě.
LČ: a to bylo jaké kino v těch Židenicích?
JH: tam byly tři kina. tam bylo Hvězda, to bylo na sokolovně, pak byl
Světozor, to bylo takový parádnější kino, a teď to my sme měli tu ten
plagát ((plakát)), já přesně teď nevím, jak se menovalo, esi Slávie
((Kino Slávia Židenice)) nebo...
LČ: možná Slávie (se jmenovalo).
JH: já mám dojem, že Slávie, jo, tak tam v té Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) sme měli tady toto. čili do té Hvězdy ((Hvězda)) sem už potom
až po patnácti letech sem jako šel a do toho Světozoru ((Světozor)) taky
až později, ale hlavně do toho do té Slávie ((Kino Slávie Židenice)).
LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda?
JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle.
LČ: mhm.
JH: a my sme chodili v tu středu.
LČ: jo.
JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale
pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti
jedenácti let.
LČ: a v té době ste teda do žádných jiných kin nechodil, až do těch
patnácti?
JH: no. tak takový (nějak), já si nepamatuju, jestli byly dětský
představení nebo ne. rozhodně sem teda nechodil nějak odpoledne nebo
něco.
LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?
JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.
LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda?
JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa...
LČ: zvyk.
JH: ten <kinový den>.
LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu?
učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře?
JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy
byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do
patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a
pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor
s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako.
LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film
nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em...
JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to
bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu
<svému životu> tehdy.
LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky?
JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak
nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě,
jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino
Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od
rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct
štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě,
chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v
létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to
byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne?
nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec
Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se
říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli
kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo
takový.
LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli
odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně?
JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický,
Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy
a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě,
jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak
dělali boje prostě na tom execiráku, no.
LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to
změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina
sám,
JH: ano.
LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina?
JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky,
to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no
a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet,
štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že?
prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a,
nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco
takovýho, chodit do kina.
LČ: takže ste chodil málo?
JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej,
tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po
děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla
prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak
dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově
ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej
taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly.
LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do
kina, ne?
JH: no chodil jsem, chodil jsem.
LČ: a do kterých kin ste chodil?
JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do
stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád,
se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili.
LČ: mhm.
JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky
vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále
byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili a vím
například, že tehdy byla, já nevím Lili Marleen nebo něco takovýho se
jmenoval ten německej film, potom eh třeba film s tým (.) stepařem, já
už nevím, jak se pamatuje. to byly takové filmy, které prostě jako nás
zaujaly, i když byly teda jako německé.
LČ: a kam ste chodili, do jakých kin?
JH: tak, do toho (.) sem teď říkal Hvězda, Slávie ((Kino Slávia
Židenice)) a
LČ: a Sokol ((Hvězda)).
JH: ne, ten třetí, ten parádnější. teď mně to vypadlo, já jsem to ze
začátku řekl. prostě v Židenicích to třetí kino ((Světozor)), já jsem ho
jmenoval na začátku jo, tak tam sme jako víc chodívali, protože tam to
bylo takový příjemnější prostředí, jak se říká, jo, kulturnější, ta
Slávie ((Kino Slávia Židenice)), ta prostě byla, té se říkalo blechárna
tehdy v té době, že, to bylo takový obyčejný prostě tam kdokoli, kdežto
tam ((Světozor)) (.) teď si to nevzpomenu, nevadí, já myslím, že
vzpomenu si potom později. tak...
LČ: no ale chodili ste jenom v těch Židenicích nebo i...
JH: ne. chodili sme, například sme byli na tem Marxáku na tem na té
Marxové ulici, to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový
Biograf)),
LČ: mhm
JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na
ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón. ale jinak v Brně, jako že
bych chodil do Brna do některýho jinýho kina, to vůbec ne.
LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli
blízko nebo...
JH: pravděpodobně.
LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl.
JH: ano, ano ano Světozor.
LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor
nebo...
JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako
víc vyhovovaly, jako mladým.
LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo...
JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co
bylo kino, že, tak
LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda
JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě
parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice
taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli
tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie
((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó
do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako
nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem,
že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne-
nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy.
LČ: a lišila se ta kina třeba i jako interiérem?
JH: tak rozhodně, rozhodně to mělo vliv.
LČ: a ja- jaký...
JH: to byl takový menší kino, nebylo prostě velké, že i ten vchod, to si
pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty))
ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program
o co se jedná, kdežto v těch jiných.
LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších
vrstev, proč?
JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní
socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace.
kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam
prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl
na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak
prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště
ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková
atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak
prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že,
LČ: ano
JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to
bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to
bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou
sokolovnou ((Hvězda)).
LČ: a třeba vybavení toho sálu bylo jaké?
JH: no tak, v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), byly byly nějaké
polštáře na těch, protože tam se říkalo, že v tom sou blechy, <to si
pamatuju, jak teď>, a taky se stávalo, že někdy sme přišli a sem tam
nějakou tu blechu se chytlo, to jako. tam na té sokolovně ((Hvězda)),
tam byly parádní takové lavice jako židle, ale mám dojem, že nebyly
polstrované, že byly takové jenom jako normální, a v tom Světozoru
((Světozor)), to už nevím.
LČ: a měla ta kina nějaké jako foajé ((foyer)), že by tam bylo nějaké
občerstvení třeba nebo šatna?
JH: no ve všech třech, ve všech třech no, tam na té sokolovně
((Hvězda)), tam prostě byla taková jako větší hala, no tam ve té Slávii
((Kino Slávia Židenice)), tam normálně a v tem na tom Světozoru
((Světozor)), tam bylo takové menší, takové útulnější bych řekl.
LČ: a bylo tam teda i šatny a občerstvení nebo jenom...
JH: jenom šatny. jenom šatny, ale na to si pamatuju, to v té Slávii
((Kino Slávia Židenice)), prostě když bylo venku vedro, tak ten východ
té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) měl takový dveře na boku, tak to se
otevřelo, aby tam prostě šel trochu vzduch. no a když bylo šeredné
počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém,
LČ: mhm
JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště.
LČ: a měl ste třeba v Brně nějaké kino, které ste rád neměl vyloženě?
JH: ne. já jsem v Brně opravdu nepamatuji si, že bych byl, eh do toho
pětaštyrycátýho roku v nějakým jiným kině.
LČ: mhm
JH: to si nepamatuju.
LČ: takže a chodil ste třeba do různých, vybíral ste si taky na různé,
jestli ste šel sám nebo s kamarádem nebo to...
JH: většinou s tím kamarádem, to prostě ojediněle mám dojem, že jsem
nebyl ani jednou, no, potom, když už sem byl v tom třetím štvrtým
ročníku na učitelským ústavě, tak eh sem měl známost s děvčetem, že jo,
no tak víte, no tak, sme byli aj v tom Světozoru ((Světozor)) myslím,
ale dvakrát nebo třikrát, to vím, že sem ji jako doprovázel a teď si
uvědomuju, jesi sem s ní náhodou nebyl někde, ne, my sme byli jenom v
tanečních (.) na těch čajích, ale nepamatuju, že bychom spolu by- třeba
byli někde v kině.
LČ: takže ste s ní šel do toho Světozoru ((Světozor)), protože vám to
tam připadalo sympatické...
JH: tak vím, že sem ji tam pozval.
LČ: a v té době už ste s rodiči nechodil teda?
JH: ne ne ne ne.
LČ: to už jenom...
JH: jakmile sem totiž byl přijatej na učitelskej ústav, tak prostě sem
přišel jako s tím papírem a tak dále, a tatínek mně slavnostně dal klíče
a řekl, tak teď už seš velkej, já ti věřím, tady máš klíče, ale vždycky
mně řekneš, kdy přídeš. no tak sem to dodržoval. mohl sem třeba přijít
ve dvě hodiny, to je jedno ale, prostě abych jako byl, aby věděli, co
je.
LČ: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s
tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo
při při představení?
JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma
těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když
sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo <všelijak>.
LČ: a kde ste si to kupovali? ty dobroty.
JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla...
LČ: to ste si koupili zvlášť někde cestou?
JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím,
esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako...
LČ: ošatkou?
JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že
přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak
vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj
tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly
diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že,
napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že,
a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet,
pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi
někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to
nevím, to doopravdy nevím.
LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky?
JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to
smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když
prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a
tak dále, to bylo napořád.
LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten
promítaný film, že ste se nějak projevovali?
JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím
že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.
LČ: a třeba u těch německých týdeníků, to neb- to bylo taky, že by se
lidi nějak projevovali?
JH: ne ne ne ne ne. většinou lidi chodili po tom týdeníku až.
LČ: aha
JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak
pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž
tam byla výhoda ta, že nebylo číslování.
LČ: jo
JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze
do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože
my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak
si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel
později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi
chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch.
LČ: aha, a vy ste chodili ale na začátek?
JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile
skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás
jako někdo neviděl.
LČ: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili, ale
když ste chodil sám, tak ste chodil na začátek?
JH: to já sem chodil normálně. normálně, to tam mě i zajímaly týdeníky,
protože to jako člověk to chápal ji- úplně jinak než to chápem teď, že
to jako v tu dobu.
LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se
nedělalo?
JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne.
LČ: a potkával ste třeba svoje známé potom po kině, někde v tom foajé
((foyer)) povídali ste si? že byste tam potkal kamarády...
JH: jo to myslíte, když už sem potom chodil sám?
LČ: nó no no, když už ste chodil sám.
JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak
dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky
dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam
sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky
dopředu se kupovaly lístky.
LČ: a kam ste si kupoval lístky?
JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem
byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil,
nepamatuju se, absolutně ne.
LČ: a mezi těmi kiny byly rozdíly, jak bylo drahé vstupné, třeba že by?
JH: no koruna, dvě koruny, tři koruny, jo. anebo v tom Světozoru
((Světozor)) bylo třeba dvě koruny, štyry koruny, šest korun. vždycky to
prostě byl ten.
LČ: ale jestli třeba do Slávie ((Kino Slávia Židenice)) to bylo dražší,
než do ee levnější...
JH: levnější, levnější, tam mám dojem, že to bylo koruna, dvě koruny a
tři koruny, že to bylo.
LČ: a v té Hvězdě ((Hvězda)) třeba? to bylo dražší myslíte nebo?
JH: já si myslím, že jo.
LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo
před filmem, o čem ste si povídali?
JH: no tak většinou před filmem.
LČ: většinou před filmem ste si povídali?
JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl,
to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven.
LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu?
JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme
se, ale neseděli sme vedle sebe, že.
LČ: mhm
JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo...
LČ: a chodil ste na představení večerní nebo?
JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))?
LČ: no patnáct šestnáct.
JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně
bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct,
osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti,
to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje,
to to už jako...
LČ: takže ste chodili až na večer?
JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal-
jako mladej sme nechodili. ani nevím, jestli hráli třeba dětský
představení, to si nepamatuju.
LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina?
JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to
jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to
byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v
té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko
mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze
zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby?
LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))...
JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné
filmy pro nás tady toto.
LČ: burián ((Vlasta Burian)) třeba.
JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda.
LČ: Oldřich Nový.
JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))?
LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne?
JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela
ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem
chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala?
Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda
((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali,
samozřejmě Žideňačku.
LČ: a takže ste měl rád české filmy?
JH: české filmy, české filmy, no tak tehdy byly jenom české a německé,
že. na ty německé sem chodil tehdy, když se jednalo prostě třeba
revoální ((revue)) filmy, že, voni měli celou řadu teda pěkných filmů s
s tím stepařem, já si teď už si nepamatuji, jak se jmenoval, to byl
vynikající stepař a to byly revoální film ((revue)) potom, s tou marlen
dytrichovou ((Marlene Dietrich)) a celou řadu dalších ještě, který
prostě jako, chodili sme na ty filmy, ale nebyly to vojenské filmy. ani
si nepamatuju, že by hrály, vojenské filmy, žurnál, ten byl vždycky teda
jako z války, ale...
LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste
se řídil?
JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu
((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky
skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně.
LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))?
JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců,
dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no
a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně,
popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách,
jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i...
LČ: Světozor.
JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)).
LČ: mhm
JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl
vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru
((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si
nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky
středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát))
tištěnej, barevnej.
LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen?
JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v
restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte.
LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy...
JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to
byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty
schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam
měl a podobně. takové ty...
LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina
na na ta představení? [jako na své budově?]
JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to
si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně
vyzdobené osvětlené a tak dále.
LČ: a ta Hvězda to měla jinak?
JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam
měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to
boční osvětlení například neměla.
LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto,
že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo?
JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a
kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a
tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta
písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě
ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali.
LČ: mhm
JH: přímo.
LČ: a to bylo drahé nebo?
JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš
těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch
písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech
táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho
zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě
vydělávali.
LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak
běžně?
JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty
dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh
prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále,
a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný
profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to
tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly,
normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo,
to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že.
LČ: a do těch tanečních...
JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom
už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde
potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo...
LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo
tam do těch tanečních...
JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká
nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox-
LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů?
JH: i ty písničky z těch filmů, no.
LČ: mhm
JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se
to objevilo na těch čajích.
LČ: a bylo pro vás potom důležité, kdo ve filmu hrál třeba?
JH: no tak, teď už si na to nevzpomínám ale, určitě teda člověk věděl,
že tam, třeba já nevím ten Oldřich Nový, že to je doopravdy jako herec,
kterej hraje nebo něco takovýho.
LČ: a vy ste měl nějakého herce nebo herečku? když ste mluvil o té
Ondrákové ((Anny Ondráková)), tak
JH: <já vím>, ne, já nevím, že bych někoho jako, teď už mám, když se
hrají ty staré filmy, tak člověk má už nějakého toho oblíbence nebo něco
takovýho, ale v té době myslím že ne.
LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými
písničkami existovaly, nebo to ste znal...
JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy
nedostal,
LČ: anebo v rádiu?
JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně.
LČ: a to ste poslouchal?
JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo
<nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme
měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám
dojem že né.
LČ: že ste to...
JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to
líbilo nebo se to zavřelo.
LČ: ale byly tam i ty filmové písničky.
JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky
((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše
písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo
hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej,
devětatřicátej rok.
LČ: a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý nebo barevný?
JH: barevný tehdy nebyl.
LČ: neviděl ste žádný?
JH: ne. žádnej barevnej film si nepamatuju, že bych. jestli z těch
německých revoálních filmů ((revue))? a víte že jo, nějaký ten němec- ty
německý filmy, že byly, teď si říkám, já si vzpomínám vždycky na ten
film Lili Marleen, to byl jednak to byla teda píseň, která šla celým
světem, že jo, a jednak teda úžasně zahraný, já nevím, kdo tam tehdy
hrál, ale to byl barevnej, a vím, že byl hodně drahej. to bylo v tom
Světozoru ((Světozor)), určitě. ale snad, na ten si tak nějaká, ale mám
dojem, že i některé německé ty revoální filmy ((revue)), že byly, z
našich českejch si nepamatuju, že by byl nějakej.
LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to
něčím zajímavější?
JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej
film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý,
že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo
úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí
všecko <barevně> ((smích)).
LČ: a jak ste třeba vnímal ty zvukové filmy a ty němé filmy, třeba
jestli...
JH: tak těch němých filmů moc teda sme už, já už sem moc nezažil.
LČ: mhm.
JH: to tak ze začátku, když sem měl, bylo těch deset jedenáct roků a
(..) mám dojem, že ani ne, protože já si představuju, že při tom němém
filmu by měl hrát někdo na klavíru nebo něco takovýho.
LČ: a to si nepamatujete?
JH: a to si nepamatuju, ne.
LČ: mhm. a jakou roli pro vás teda hrálo to, v jaké zemi vlastně ten
film vznikl?
JH: nerozumím.
LČ: v jaké zemi ten film vznikl, jestli to pro vás hrálo nějakou roli?
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.
LČ: a které filmy ste teda měl rád? jako co pro vás bylo dobrým filmem?
jaké rysy ten film musel mít, aby...
JH: aby byl dobrej?
LČ: aby byl dobrý.
JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy
veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za
srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě
člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch
třinácti štrnácti letech, jó. potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo. nepamatuji si, jestli byly tehdy
filmy takový jako přírodovědné nebo něco takového, mám dojem, že ne. ale
pokud se to jednalo třeba o zoologické zahradě nebo prostě něco z
přírody se tam bylo, tak to sem měl hrozně rád a to mi zůstalo prostě po
celej život.
LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální,
to ste neměl...
JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no
kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco
takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak
je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo.
LČ: a šel ste na nějaký film víckrát?
JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)).
LČ: ale ne- ne...
JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera
((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem
viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to
vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval
((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty
byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš?
LČ: Burian ((Vlasta Burian)).
JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo
(.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si,
ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda.
LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil
ještě nějak jinam?
JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda,
pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách
sme objížděli republiku prostě jako na kolách.
LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím
kinem?
JH: prosím?
LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?
JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom
do kina nešlo teda nebo něco takovýho.
LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o
těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda
změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím
Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by
tam byla jiná obsluha?
JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly.
LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?
JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.
LČ: mhm
JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.
LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?
JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.
LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?
JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.
LČ: a jak na to lidé reagovali?
JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.
LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké
krátké filmy u toho?
JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům,
vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako,
LČ: jako reklamy.
JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až
hodně později.
LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo
nebo?
JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak,
rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to
zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je
člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde
a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se
děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a
tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde
u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční
samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že.
LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak?
JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch
týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba
ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to
prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to
neexistovalo.
LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti?
JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn
poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda
všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je
pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani
nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím,
že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a
podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo
prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco
takovýho, že.
LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně
pravda, co se v těch dokumentech ukazuje?
JH: no tak, jak se říká...
LČ: že to je tendenční jako...
JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.
LČ: a byl ste v té době, teďka o něčem úplně jiném, vlastně někdy
přítomný u promítání filmů doma? že by někdo měl promítačku, to ne?
JH: ne ne ne, ani diáčky ((diapozitivy)) tehdy sem neviděl nebo něco
takovýho, to bylo, pro nás bylo prostě sme měli takovou ten starej
Telefunken jo, takový to rádio, ale to sme chytli já nevím ale dvě
stanice nějaký a to bylo všecko co teda jako, informace jakákoliv jiná.
LČ: a jak na vás obecně teda působil protektorát? vůbec to období a ty
změny, které začaly platit, hlavně třeba právě to, že se do filmu
objevily titulky, že tady byly víc ty německé filmy...
JH: podívejte se, já sem chodil na učitelskej ústav, v osmatřicátým, že,
v devětatřicátým to začalo, že jo, tak sme prostě přešli na německou
výuku němčiny, prostě to se muselo víc učit německy, dějepis byl jenom
německej, zeměpis německej a tak dále. já sem v životě totiž se neučil
dějepis českej. k tomu se prostě nedošlo, že, takže (.) no žili sme
prostě v takové době, já nevím jak bych to řekl (..) prostě nevěděli
sme, co s námi bude, jo, já sem ve dvaaštyrycátým roku maturoval a
okamžitě s- v květnu sem maturoval a v listopadu sem nastoupil do
Německa, až do pětaštyrycátýho roku, takže vlastně ty problémy mezi tím
osvobozením a tak dále, to sem teda všecko mně utíkalo, protože tam sme
měli jenom německý zprávy, že jo a to,
LČ: mhm
JH: v tom pětaštyrycátém potom sme teda odtuď utekli a naštěstí sem se
dostal dom.
LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo
nevadilo vám to?
JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v
Židenicích bylo spousta Němců,
LČ: mhm
JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že,
a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak
sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a
to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda
chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).
LČ: mhm mhm, a jak ste tu komunitu teda vnímali? jako nějakou podřazenou
nebo nadřazenou...
JH: ne. rovnocennou naprosto, oni s námi jednali ro- naprosto, tak jak
bych řekl za první republiky nebyly, my sme tam bydleli už za první
republiky, že jo, takže normálně to prostě furt pokračovalo dál.
LČ: mhm a když říkáte, že oni chodili do té Slávie ((Kino Slávia
Židenice)), proč myslíte, že chodili tam? protože jako ta Hvězda byla
teda sokols-
JH: no tak to byla honorace.
LČ: mhm.
JH: oni to prostě nedělali nějaké rozdíly mezi Čechy a ty Němci nedělali
takových rozdílů.
LČ: mhm. a v té době ste říkal, že ste chodil teda do kina méně, protože
ste teda začal chodit do té školy...
JH: no na učitelský ústav, když sem začal chodit, tak to už jako.
LČ: a teďka bych už tady měla jenom takový seznam seznam filmů, že byste
se na ně podíval, jestli si některé z nich pamatujete.
JH: j- jesli si pamatuju e to , je tady mám brejle. Pražské švadlenky to
jenom dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), ( ) valčík
((Kouzlo valčíku)) (.) to je jako každá tá je jeden nebo to je společně?
LČ: ne, to je vždycky, to sou vždycky dva filmy za jeden rok, a vždycky
je tam jeden český a jeden zahraniční.
JH: aha. to Pražské švadlenky mně říká jenom jako textově. c k polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem určitě viděl, to byl jeden z eh
to se několikrát viděl určitě. To neznáte Hadimršku taky, to je taky
Burian ((Vlasta Burian)). Kouzlo valčíku si nepamatuju, Lelíček
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to je Burian ((Vlasta
Burian)), qik ((Quick)) nevím, Pobočník Jeho Výsosti. Mata Hari, to sem
viděl, ale to už hodně později. Svět patří nám, to už taky později, to
nebylo tehdy. Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
ale to mám dojem, že sem to viděl už, (..) teď si to nevzpomínám, kdy
sem to mohl vidět. to byl kreslenej film, že, tehdy, ale vím, že sem ho
viděl ale. Ducháček to zaří-, ale ovšem já nemohou říct, jestli to
Ducháček to zařídí, jestli sem to viděl v mládí anebo jesi sem to viděl
už v těch dalších létech, víte, protože to sou filmy, které člověk jako
několikrát viděl, nakonec v televizi kolikrát to opakují. U pokladny
stál, To byl český muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži
nestárnou, to bylo s tím (.) tak to bylo tak, ale říkám, těžko mohu
říct, jestli to byly filmy, které sem viděl tehdy v tom svém mládí,
anebo sem je viděl prostě už...
LČ: a u těch burianovských ((Vlasta Burian)) ste říkal, že ty ste viděl
často?
JH: no rozhodně teda. všecky Burianovy ((Vlasta Burian)), pokud se tehdy
hrály Burianovy filmy, tak sme možná i jednou dvakrát možná i třikrát
viděli.
LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh...
JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru
((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a
mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem
to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě
hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to
revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si
říkal, jak to je možné se naučit.
LČ: a měl ste třeba tendenci se to učit potom nebo napodobovat?
JH: ne ne.ne né. ((smích))
LČ: a myslíte, měl byste eště nějakou vzpomínku na kina v té době, kerou
sme tady nějak nezmínili nebo eh?
JH: nějakou příhodu nebo něco takovýho?
LČ: nějakou příhodu...
JH: nevím nevím.
LČ: a se školou ste třeba chodili do kina?
JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli
přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já
sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se
říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i
dvojka z mravů a podobně.
LČ: až tak?
JH: no to bylo.
LČ: ale tak porušovalo se to, ne?
JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc.
LČ. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly?
JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako...
LČ: v doprovodu rodičů to šlo eště.
JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já
myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu
možnost tady tohoto. ale, vím, že teda ti, no tak jako když byl někdo
vyspělej, bylo mu dvanáct roků a byl velkej vyspělej, tak šel taky na
ten film, že. ale mám dojem, že byly i nějaké odpoledný odpolední, že
byly nějaké filmy, takové pohádkové pro děti a to, ale já sem nikdy
nebyl.
LČ: jasně. mhm. dobře teda, tak já vám děkuju.
JH: rádo se stalo, esi sem vám něčím prospěl.
LČ: určitě. určitě.
JH: to víte, za těch těch šestaosum- osmašedesát šestaosumdesát nebo
sedmaosumdesát roků už je mně, tak člověk těžko vzpomíná.
LČ: a vy si pamatujete moc dobře.
JH: no jo no tak.
konec rozhovoru
1
0.0
3:3248
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.
Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).
Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.
JV: tak (...) ee paní J. J.
JJ: [mhm]
JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]
JJ: [pětadvacet], no
JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]
JJ: [no já su] pořád v Jundrově
JV: [vy ste celý život...]
JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]
JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?
JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady
JV: ale pořád [v Jundrově]?
JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění
JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?
JJ: [já sem na]
JV: [obecnou?]
JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově
JV: aha
JJ: a pak sem chodila do Pisárek
JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?
JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii
JV: [mhm]
JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka
JV: v Pisárkách?
JJ: v Pisárkách
JV: mhm
JJ: jo jak je dneska tá [škola]
JV: [mhm]
JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá
JV: mhm
JJ: a štvrtá pátá
JV: [a tam ste chodila?]
JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí
JV: mhm
JJ: jo (.) a štvrtá pátá
JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?
JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté
JV: mhm
JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru
JV: em
JJ: zrovna jak je
JV: jo
JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]
JV: [(do měšťanky)]
JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola
JV: mhm a...
JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola
JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?
JJ: za války sem byla zamě- já sem se
JV: [( ) nastoupila ste...]
JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila
JV: mhm
JJ: jako švadlena
JV: mhm
JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat
JV: jo
JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství
JV: mhm
JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva
JV: mhm
JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství
JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?
JJ: to bylo za války jako
JV: pořád za války?
JJ: [no]
JV: [mhm] a...
JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní
JV: mhm
JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec
JV: mhm
JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla
JV: mhm
JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma
JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?
JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým
JV: mhm
JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým
JV: jo
JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým
JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?
JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel
JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?
JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že
JV: mhm
JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo
JV: mhm
JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici
JV: mhm
JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků
JV: mhm
JJ: u té pošty jako, roznášela poštu
JV: jo
JJ: jako
JV: [poštačka, jo?]
JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>
JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?
JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou
JV: mhm
JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)
JV: mhm
JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)
JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?
JJ: hm?
JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?
JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo
JV: mhm
JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )
JV: mhm (.) a měla ste sourozence?
JJ: ne (.) já sem byla sama
JV: jedináček
JJ: (já sem) byla jedináček
JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že
JV: [mhm]
JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině
JV: mhm
JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství
JV: mhm
JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý
JV: mhm
JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]
JV: [a to bylo jaký rok (todle)]
JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]
JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?
JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo
JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?
JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým
JV: mhm
JJ: no tak nějak [to mohlo být]
JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu
JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým
JV: hm
JJ: osumapadesátým [roku]
JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...
JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy
JV: [mhm]
JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
JV: aha
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky
JV: mhm
JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho
JV: aha
JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>
JV: [a to ste to ste]
JJ: [tak bylo to] mládí, že
JV: to bylo za války ještě?
JJ: no to bylo za války
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?
JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]
JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?
JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že
JV: mhm
JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))
JV: mhm
JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne
JV: mhm
JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>
JV: [(šly ste) ( )]
JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo
JV: mhm
JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak
JV: jo
JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny
JV: mhm
JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
JV: mhm (.) [k tomu]
JJ: [až]...
JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky
JV: mhm
JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance
JV: mhm
JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))
JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?
JJ: to sme byli ze školou
JV: ze školou
JJ: tam jako
JV: mhm
JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě
JV: mhm
JJ: bylo (.) [no a tak]
JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)
JJ: do měšťanky
JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?
JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru
JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně
JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]
JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?
JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou
JV: mhm
JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo
JV: mhm
JJ: pač tam byla normálně silnic
JV: jo
JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru
JV: mhm
JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo
JV: jo
JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]
JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]
JV: [mhm]
JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla
JV: mhm
JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas
JV: mhm
JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]
JV: [mhm]
JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu
JV: [mhm]
JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)
JV: jo
JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?
JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama
JV: mhm
JJ: šla taklec
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]
JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]
JV: [(v rámci školy)]
JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava
JV: mhm
JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]
JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?
JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...
JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?
JJ: ne ne ne
JV: ne
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom
JV: mhm
JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný
JV: hm
JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak
JV: mhm
JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit
JV: hm
JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?
JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu
JV: hm
JJ: nějak
JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?
JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný
JV: hm
JJ: jak je to třeba dneska, jo
JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo
JJ: [no tak]...
JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]
JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka
JV: mhm
JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už
JV: mhm
JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli
JV: mhm
JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue
JV: mhm
JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali
JV: kupovali (ste si)?
JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo
JV: hm
JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?
JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým
JV: mhm
JJ: po válce
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?
JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]
JV: [mhm]
JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že
JV: mhm
JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?
JV: mhm
JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky
JV: mhm [rozumim]
JJ: [někam] tam jit do kina
JV: hm
JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní
JV: mhm
JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma
JV: hm
JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že
JV: hm
JJ: rodičům je to jedno
JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?
JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc
JV: [hm]
JJ: [nepamatuju ( )]
JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky
JJ: no
JV: a pak ste tam už přestala chodit?
JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky
JV: hm
JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))
JV: hm
JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly
JV: [hm]
JJ: [do te] sokolovny, jo
JV: takže ste občas šla i s kamarády?
JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší
JV: mhm
JJ: že, to bylo už jako ve válce
JV: jo
JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám
JV: mhm
JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota
JV: hm
JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila
JV: [hm]
JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový
JV: hm
JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))
JV: hm
JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?
JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))
JV: ne?
JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali
JV: hm
JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili
JV: hm
JJ: po kinách (.) jo
JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako
JV: mhm
JJ: chodili, [že, ale]
JV: [(za té války)]
JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo
JV: hm
JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo
JV: mhm
JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne
JV: mhm
JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu
JV: mhm
JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad
JV: hm
JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese
JV: mhm
JJ: nebo tak někde na nějakou končinu
JV: mhm
JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))
JV: mhm
JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>
JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?
JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený
JV: hm
JJ: že
JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?
JJ: no no no
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?
JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství
JV: hm
JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
JV: mhm
JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter
JV: mhm
JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)
JV: [a]...
JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter
JV: mhm
JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký
JV: hm
JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo
JV: hm
JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]
JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?
JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se
JV: hm
JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci
JV: mhm
JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času
JV: hm
JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně
JV: hm
JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako
JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]
JJ: [nee]
JV: dětem (.) ne?
JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně
JV: mhm
JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?
JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc
JV: hm
JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát
JV: hm
JJ: to nebylo taklec
JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?
JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát
JV: mhm
JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat
JV: hm
JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)
JV: mhm
JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo
JV: hm
JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce
JV: hm
JJ: Mikuláša bylo
JV: mhm
JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe
JV: hm
JJ: tenkrát (.) jo.
JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby
JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní
JV: hm
JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok
JV: hm
JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo
JV: čeho se myslite bála?
JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru
JV: mhm
JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo
JV: hm
JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?
JJ: [hm to]
JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?
JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]
JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?
JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola
JV: mhm
JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek
JV: mhm
JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny
JV: mhm
JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním
JV: mhm
JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že
JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?
JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka
JV: mhm
JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo
JV: mhm
JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
JV: hm
JJ: že
JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci
JV: mhm
JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům
JV: mhm
JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)
JV: mhm
JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]
JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]
JJ: [no právě] a pak já sem byla sama
JV: mhm
JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle
JV: hm
JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta
JV: [hm]
JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli
JV: mhm
JJ: a byli sme spokojení (...) to e
JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát
JJ: no
JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli
JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení
JV: mhm
JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama
JV: [mhm]
JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]
JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že
JV: mhm
JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko
JV: mhm
JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...
JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))
JJ: [no]
JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?
JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]
JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města
JV: mhm
JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina
JV: hm
JJ: že a bylo zas jiný [starosti]
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?
JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako
JV: hm
JJ: bych řekla [( )]
JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?
JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]
JV: [ne]
JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili
JV: hm
JJ: sme vo kinách nebo to
JV: [takže]...
JJ: [tam třeba] sme byli úplně
JV: hm
JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]
JV: [kinoreví] ((Kinorevue))
JJ: jo
JV: mhm
JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi
JV: hm
JJ: [jo (.) učiteli to]
JV: [zakazovali...]
JJ: kolikrát zabavili
JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala
JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila
JV: mhm
JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám
JV: hm
JJ: ledasco zabavili (..) když něco...
JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?
JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě
JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)
JJ: ne ne ne
JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?
JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná
JV: hm
JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]
JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?
JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho
JV: mhm
JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco
JV: [mhm]
JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho
JV: hm
JJ: tak byli hned k raportu
((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))
JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee
JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako
JV: hm
JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný
JV: hm
JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení
JV: hm
JJ: jinak [toto]
JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?
JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)
JV: mhm
JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola
JV: mhm
JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)
JV: hm
JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)
JV: hm
JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že
JV: mhm
JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec
JV: hm
JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo
JV: hm
JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi
JV: jo
JJ: nebyli, už byly v německé [školi]
JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...
JJ: [to bylo] akorát ten překlon
JV: hm
JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým
JV: jo
JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]
JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět
JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce
JV: hm
JJ: to už tady byli [Němci]
JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení
JJ: no sem chodila do učení jako
JV: mhm
JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří
JV: hm
JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]
JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?
JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne
JV: no a potom právě...
JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení
JV: hm
JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky
JV: mhm
JJ: to bylo hračkářství
JV: mhm
JJ: [no a tam (už sme se)]...
JV: [to bylo] kde to hračkářství?
JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))
JV: v Žabovřeskách (.) mhm
JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole
JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...
JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]
JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?
JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů
JV: hm
JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam
JV: [mhm]
JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]
JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?
JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila
JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?
JJ: od Svratecké je to em...
JV: nebo...
JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám
JV: mhm
JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most
JV: mhm
JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem
JV: hm takže jak je dé jednička
JJ: jak je dé jednička přes ten most
JV: mhm [tak tam]
JJ: [taklenctak] jako (.) jo
JV: mhm
JJ: tak to bylo tak nějak za ním
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?
JJ: tak tam s- ne
JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?
JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně
JV: mhm
JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...
JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))
JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych
JV: [mhm]
JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)
JV: [mhm]
JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina
JV: mhm
JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče
JV: [mhm]
JJ: [byly] ee takový [ty...]
JV: [takže] na zábavy
JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]
JV: [(.) mhm]
JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to
JV: mhm
JJ: se rodiče zas hlídali
JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?
JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních
JV: mhm
JJ: jo
JV: a to bylo za války?
JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly
JV: mhm
JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali
JV: [mhm]
JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne
JV: mhm
JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)
JV: hm
JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky
JV: mhm
JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))
JV: mhm
JJ: že [my sme šli přes to]
JV: [to ste řikala]
JJ: po té Královopolské
JV: hm
JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer
JV: hm
JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako
JV: mhm
JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být
JV: mhm
JJ: do devíti hodin doma
JV: [mhm]
JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)
JV: hm
JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo
JV: hm
JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti
JV: (jasně no) hm [rozumim]
JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma
JV: hm
JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?
JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue
JV: mhm (.) a třeba [ee]...
JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)
JV: no
JJ: já sem to teda si nekupovala tak často
JV: mhm
JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo
JV: mhm
JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)
JV: mhm
JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]
JV: [neměla] pro to pochopení
JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli
JV: hm
JJ: že
JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))
JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)
JV: hm
JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...
JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?
JJ: [hm?]
JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?
JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo
JV: mhm
JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)
JV: hm
JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...
JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?
JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě
JV: mhm
JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]
JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]
JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak
JV: mhm
JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]
JJ: [nó]
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...
JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti
JV: mhm
JJ: jiný trampoty, že (...) takže
JV: [(a když...)]
JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu
JV: mhm
JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř
JV: mhm
JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo
JV: mhm
JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo
JV: mhm
JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala
JV: mhm
JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne
JV: mhm
JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života
JV: hm
JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda
JV: hm
JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno
JV: mhm
JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně
JV: [mhm]
JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]
JV: [jeho] matka?
JJ: jeho matka [jeho matka]
JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk
JV: hm
JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]
JV: [ještě ve válce]
JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku
JV: mhm
JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě
JV: mhm
JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela
JV: hm
JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu
JV: mhm
JJ: jo
JV: jo (.) rozumím
JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no
JV: hm
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)
JV: hm
JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej
JV: hm
JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]
JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...
JJ: no právě to bylo a
JV: [a]...
JJ: [potom] sem byla v tom květinářství
JV: hm
JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl
JV: hm
JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu
JV: hm
JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima
JV: jo
JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo
JV: hm
JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?
JJ: no tak většinou sme chodivaly
JV: mhm
JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily
JV: jo?
JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít
JV: hm
JJ: sme se zešly odpoledne, jo...
JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]
JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly
JV: mhm
JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]
JV: [to ste chodila třeba...]
JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo
JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?
JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu
JV: mhm
JJ: teda víc v neděli
JV: mhm
JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo
JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?
JJ: ne
JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily
JJ: my sme já sem byla v tom květinářství
JV: mhm
JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne
JV: [mhm]
JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...
JV: [a večer] už ste prostě...
JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...
JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo
JV: mhm
JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]
JV: [mhm]
JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma
JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...
JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti
JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?
JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam
JV: mhm
JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit
JV: hm
JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]
JJ: [tenkrát]...
JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli
JV: mhm
JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]
JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?
JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili
JV: no
JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)
JV: hm
JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska
JV: takže nejčastěji ste chodili
JJ: [no]
JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina
JV: hm
JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...
JV: [(Jalta)]
JJ: [skala] ((Scala)) byla
JV: mhm
JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))
JV: mhm
JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))
JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?
JJ: [no většinou sme] si
JV: hm
JJ: vždycky někam zalezli [do]
JV: [mhm]
JJ: toho kina
JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?
JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]
JV: [hm]
JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem
JV mhm
JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo
JV: hm
JJ: tak sme šli
JV: aa e...
JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]
JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]
JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali
JV: hm
JJ: to bylo všechno stejný
JV: jo (myslim)
JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to
JV: [hm]
JJ: [bylo] to všechno [stejný]
JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?
JJ: [(někdy sme...)]
JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?
JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím
JV: mhm
JJ: ste si nevybral nějak
JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?
JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli
JV: hm
JJ: nikdy nějak naříkat
JV: mhm
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla
JV: mhm
JJ: na Veveří
JV: mhm
JJ: do starýho divadla
JV: mhm Na Hradbách
JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou
JV: mhm
JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata
JV: mhm
JJ: jo (.) na konec perníkový
JV: mhm
JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?
JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš
JV: bárová ((Lída Baarová))?
JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty
JV: mhm
JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...
JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?
JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))
JV: mhm
JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že
JV: mhm
JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce
JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?
JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám
JV: hm
JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...
JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?
JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]
JV: [hm]
JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou
JV: mhm
JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]
JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]
JJ: [jo]
JV: silně vidím
JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)
JV: mhm
JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci
JV: mhm
JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]
JV: [ten] film ste pak už neviděla později?
JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla
JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...
JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)
JV: hmm
JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]
JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct
JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju
JV: mhm
JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo
JV: mhm
JJ: [to mě tak nějak]
JV: [tyhle dva ee hodně...]
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
JV: mhm
JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové
JV: mhm
JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak
JV: mhm
JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo
JV: [na Hybešce]
JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film
JV: [a]
Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene
JV: tomu to úplně rozumím
JJ: no
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?
JJ: to vám nepovim
JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?
JJ: já mám dojem že před válkou
JV: [ne]
JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný
JJ: protože aj ty dětský filmy
JV: [mhm]
JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý
JV: černobílá jo (.) byla?
JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný
JV: mhm
JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní
JV: jo
JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl
JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]
JJ: [já nevím čím to...]
JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?
JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku
JV: mhm (..) [(knížku)]
JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo
JV: mhm
JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je
JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?
JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?
JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly
JV: mhm
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam
JV: mhm
JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?
JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...
JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne
JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]
JV: [mhm, veselohry]
JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo
JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]
JJ: [anebo]...
JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...
JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]
JV: [ano]
JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé
JV: mhm
JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film
JV: mhm
JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...
JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?
JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>
JV: mhm
JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)
JV: nestěžovala <ste si>?
JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy
JV: mhm
JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...
JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?
JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla
JV: mhm
JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že
JV: hm
JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco
JV: [hm]
JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]
JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?
JJ: tak voni týdeníky byly u všeho
JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?
JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo
JV: že vám to scházelo
JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali
JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?
JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo
JV: mhm
JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...
JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké
JJ: no to bylo hodně právě
JV: mhm
JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno
JV: hm
JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film
JV: opravdu?
JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný
JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší
JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník
JV: hm
JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku
JV: mhm
JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi
JV: hm
JJ: až vijou, že už bude po týdeníku
JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?
JJ: hm?
JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?
JJ: no tak (.) zabral dost dlouho
JV: hm
JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník
JV: například [ještě]...
JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]
JV: [hm]
JJ: ty týdeníky
JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?
JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím
JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?
JJ: ton- to si nevzpomínám
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?
JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom
JV: hm
JJ: až po válce
JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]
JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho
JV: hm
JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film
JV: hm
JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo
JV: mhm
JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?
JJ: (.) to si nepamatuju
JV: ne?
JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky
JV: hm
JJ: to teda...
JV: a ty vás teda nebavily?
JJ: [hm]?
JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film
JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky
JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?
JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu
JV: hm
JJ: jo
JV: jakto?
JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo
JV: hm
JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova
JV: mhm
JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky
JV: mhm
JJ: a teď kam pudem? (.) ne
JV: mhm
JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové
JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká
JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)
JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...
JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály
JV: mhm
JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))
JV: [nebylo dobré?]
JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam
JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...
JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?
JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]
JV: [protože v sobotu byl pracovní den]
JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?
JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?
JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo
JV: hm
JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička
JV: mhm
JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]
JV: [mhm]
JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo
JV: mhm
JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]
JV: [mhm]
JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali
JV: mhm
JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né
JV: mhm
JJ: tam vedle (.) právě u těch
JV: [mhm]
JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval
JV: hm
JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co
JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?
JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo
JV: mhm
JJ: on uměl dobře německy
JV: no
JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]
JV: [mhm]
JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali
JV: mhm
JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo
JV: mhm
JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi
JV: [mhm]
JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu
JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...
JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )
JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]
JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]
JJ: [no no no]
JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]
JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to
JV: mhm
JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama
JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?
JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech
JV: mhm
JJ: nebylo nějaký [že by tam]...
JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?
JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej
JV: [hm]
JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]
JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]
JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku
JV: mhm
JJ: byl poměrně klid
JV: mhm
JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]
JV: [mhm]
JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...
JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]
JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů
JV: mhm
JJ: raději každý držel hubu
JV: mhm
JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky
JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?
JJ: (.) to nevím to...
JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?
JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]
JV: [hm]
JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]
JV: [hm]
JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou
JV: takže třeba na ňáké [hlasité]
JJ: [to mate] to stejný, jak
JV: mhm
JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská
JV: mhm
JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]
JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?
JJ: hm? [ten]
JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?
JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie
JV: mhm
JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou
JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]
JJ: [ten to je] no to je to stejný, že
JV: mhm
JJ: to (...)
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?
JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]
JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady
JJ: [ne]
JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]
JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka
JV: mhm
JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo
JV: mhm
JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky
JV: mhm
JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]
JV: [mhm]
JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl
JV: mhm
JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci
JV: hm
JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,
JV: mhm
JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti
JV: jo
JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...
JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?
JJ: hm?
JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...
JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]
JV: [jasně, rozumím]
JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?
JV: co myslíte teď konkrétně?
JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé
JV: (občas)
JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát
JV: mhm
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]
JV: [hm (..) ještě]
JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech
JV: mhm
JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi
JV: mhm
JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi
JV: mhm
JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi
JV: hm
JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?
JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))
JJ: ((smích))
JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]
JJ: [ježiši]
JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?
JJ: no tak (..)
JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?
JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo
JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]
JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci
JV: mhm
JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?
JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že
JV: mhm
JJ: protože to (.) [raději]
JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?
JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo
JV: mhm
JJ: [že]
JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]
JJ: [no]
JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]
JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci
JV: mhm
JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali
JV: hm
JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno
JV: jo
JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců
JV: hm
JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat
JV: mhm
JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky
JV: mhm
JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat
JV: mhm
JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde
JV: mhm
JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]
JV: [tenkrát]
JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď
JV: [nevadí]
JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření
JV: mhm
JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech
JV: no (.) je [to těžké]
JJ: [je...] je
JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]
JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]
JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?
JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...
JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]
JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo
JV: mhm
JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?
JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]
JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo
JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?
JJ: tak ee
JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm
JJ: tak já (.) (povidám)
JV: mhm
JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy
JV: mhm
JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený
JV: jo
JJ: už to není (.) [toto]
JV: [dobře]
JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte
JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]
JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]
JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...
konec rozhovoru
1
0.0
3:1698
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 16. 12. 2010, Brno
Dva sourozenci - bratři
Rok narození: neuveden, asi 1929
Národnost rodičů: Česká. Otec brzy zemřel, matka se provdala znovu
za Němce.
Bydliště do roku 1945: Polní (Štýřice).
Povolání rodičů: Matka švadlena. Otec studoval na obchodní akademii
a pracoval ve firmě, která prodávala instalační materiál. Nevlastní
otec byl typograf.
Povolání narátora: navštěvoval obecnou školu na Vídeňské, měšťanská
na Starém Brně. Chodil do německé školy. Poté se vyučil. Po roce
1948 se znovu vyučil a pracoval až do důchodu v elektrárně.
LG: už
JU: no tak když dovolíte já se představím tímto způsobem, já sem
J. U. eee hovořím k vám s penzionu pro seniory na ulici
Vychodilova, Vychodilova dvacet a muset něco tady slečně budu pama-
povídat co si pamatuju jak když sem byl kluk a byla válka a jak
nebyla jiná zábava jenom kina a tak jak sme chodili do tech kin tak
co budu o tech kinech vědět vám všechno všechno jako povím.
LG: jo dobře
JU: že no jinak jinak bydlím říkal sem bydlím v penzionu na
Vychodilové ulici, je to penzion pro seniory, já tu bydlím už
šestnáct roků.
LG: á
JU: no á
Š: dobrý den
JU: no dobrý den pane pane pane Šíma, vy byste tady slečně mohl něco
říct ona přišla udělat interviu ((interview)) o brněnských kinech.
Š: no to bylo já sem nebyl v kině třicet let.
JU: no vidíte to a já sem byl celý mládí ki- kinař za raj- za rajchu
nic nebylo jenom kino
Š: mě teda nevadilo to kino, ale mně vadí ti přísedící okolo víte
[páč nechovaj ne jak lidi].
JU: [no jó no jó] no nic dobrý nic no
LG: děkujem
JU: nic
LG: em tak kdybyste mohl říct, kde ste bydlel do roku čtyřicet pět.
JU: no já nevim já sem byl do toho roku štyrycet pět bydlel na
Starým Brně v ulici Polní sto třicet pět to je zbóraný, tam nic
dneska žádnej barák není to všecko je zbóraný to všecko je bych řekl
ta lokalita ví- nevíte kde kde je na Vídeňské gymnázium?
LG: mhm nevim
JU: ne no já bych vám to nějak přiblížil abyste věděla o které
lokalitě mluvíme, no je to st- je to Starý Brno
LG: mhm
JU: j- je je je to sta- je to Starý Brno a je to nedaleko od
Nemocnice od Milosrdných bratrů,
LG: jo
JU: to je Polní ulic, já sem bydlel v Polní eee špitál je taky v
Polní tak to je ta to jde z Vídeňky ((Vídeňská ulice)) ta Polní
ulice áž tam dozádu tak tam já sem bydlel Polní sto třicet pět.
LG: mhm [á]
JU: [no]
LG: do kterých škol ste chodil nebo do jaké školy?
JU: no tak já sem chodil do do škole do škole na Víděňku na Víděnské
ta byla obecná, za mě se říkalo obecná a na Starý Brno naproti
pivovaru tam byla měšťanka no a pak sem šel do učení,
LG: mhm
JU: na to sem chodil do takzvané pokračovací, jo když sem šel do
učení.
LG: á em pak ste dělal co
JU: no tak já sem já sem se já sem se vyučil u tehdy to byl plaček
to byl velkej obchodní dům dnes je to Petrov.
LG: mhm
JU: no tak tak sem se jako jako jako vyučil jenže po vítězným únoru
museli všechny chlapi do výroby z kšeftu, tak sem šel taky do výroby
tak sem nastoupil v elektrárně, přeškolil jsem se na elektrikáře
jsem se znovu vyučil a celej život až do důchodu jsem pracoval v té
elektrárně čtyřicet let.
LG: mhm á kdy ste se ee oženil ste se měl ste nějaké děti?
JU: oženil sem se s první manželkou nám dítě zemřelo a pak sme se
rozvedli, oženil sem se podruhý a mám děvetadvacetiletou dceru je
právničkou je magistra a mám ročního Filípka vnuka tak strašně rád.
LG: ((smích))
JU: no
LG: máte nějaké sourozence?
JU: mám, jeden mně zemřel předloni a ten druhej jest emigrant kvuli
kterýmu jsem měl já dycky nepříjemnosti páč emigroval tak mě nikam
nepustili komouši za za za trest že no a bratr žije ve Vídni, ale je
tady co chvila,
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin?
JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl]
LG: [mhm]
JU: v kině ani dva roky,
LG: jo
JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických
letcích jak se to menovalo ten film
LG: o anglických letcích?
JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý
svět]
LG: [Tmavomodrý] svět
JU: jak?
LG: Tmavomodrý svět
JU: jo tak to sem byl naposled.
LG: mhm a líbilo se vám to?
JU: líbilo,
LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla
ee česká ta obecná nebo...
JU: německá
LG: německá
JU: já su já su já su já su já sem to vykládál té slečně minule, vám
to řeknu jenom v kostce
LG: mhm
JU: moja rodina můj dědeček byl studňácký mistr a byl jelikož mně
otec zemřel, tak von byl naším poručníkem, tak von řekl doma se
mluví česky, děti umijó česky tak do německé školy aby uměly i
německy.
LG: mhm
JU: v Brně Brno bylo českoněmecký, no, takže já sem jako jako jako
chodil do té škole do té německé.
LG: jo ehm a teď tu mám no eště jaké povolání měli vaši rodiče
jestli...
JU: no moje moje jaké povolání moja maminka byla švadlena
LG: mhm
JU: moja maminka byla švadlena á á á a tatínek byl no ja- jak bych
to řekl jako v- von měl vobchodní akademii von byl to byla firma na
Novejch Sadech menovala se (armatury) a ty prodávali víte co sou to
fitinky
LG: ne
JU: to co používají instalatéři ty kolínka t- to to ten [instalační
materiál]
LG: [jó já už vim]
JU: no no jo tak tam byl tatínek zaměstananej než zemřel.
LG: a tak teď tu mám první sadu otázek, ty se týkají období do té do
ukončení té obecné školy úplně ty nejranější zkušenosti s kinem, tak
já se vás budu ptát jenom abyste věděl,
JU: no tak se ptejte
LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině?
JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku
co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to
kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý,
LG: mhm
JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách
byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von
chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte?
LG: mhm
JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště
byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé
film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von
jak střílel tak ten blik
LG: [jo]
JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak
tam sem eště zažil ten němé film já.
LG: mhm
JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned
vedle tam tam jak je Sputnik.
LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné
školy chodil do kina?
JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte
LG: ((smích))
JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl
strašnej kinař,
LG: mhm
JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček
byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na
náměstí Svobody na mě počkáš
LG: ((smích))
JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj
tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz
LG: mhm
JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou
štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel
dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je
dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole
se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam
bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek
((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to
něco)?
LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý
dycky>
JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam
dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým
náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské
ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór
((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina
ekcelsiór ((Excelsior)).
LG: mhm
JU: co vy to hledáte vy si to najdete?
LG: jo mám to tady
JU: jo kino ekcelsiór ((Excelsior))
LG: mhm
JU: no tak vidíte
LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo
jenom [sám]?
JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka
to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru
bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla]
LG: [blechárna]
JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam
dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme
tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...
((rozhovor přerušen))
JU: Grand do blechárny do kina
LG: mhm
JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu
osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s
Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja
maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo
kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no,
LG: mhm
JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam
dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je
nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu
((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli
Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)).
LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí
JU: obojí
LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi
kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé
JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým
Brně bylo
LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e
které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době
JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli
LG: na tom co tam hráli
JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand))
za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište.
LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film?
JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před
válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat
nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo
kino
LG: mhm
JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla.
LG: a ještě před tou před tou válkou jako..
JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem
než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám
donesli ty čapky
LG: ((smích))
JU: to ještě chodili tancovat ještě to bylo před byla válka a pak
přišli Němci tady byl okamžitě tanzfbót šprechen sí dojč?
((Tanzverbot sprechen sie deutsche))
LG: [ne ne]
JU: [najn] ((nein)) tak nevadí no
LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako
před válkou nebo během války
JU: no vždycky mi dali na to kino
LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak
JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým
programu.
LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé?
JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně
byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt
Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: mhm
JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál pak přišli
Němci a to byly dva ty filmy to si pamatuju ten jeden film se
menoval Dům u jezera t- to se menovalo německy imenzé ((Immensee))
ten hlavní představitel to si pamatuju se jmenoval kárl radatz
((Carl Raddatz)) a ta představitelka byla byla jak vona se jmenovala
ta bába já si na ni vzpomenu pak to byla význačná herečka v endéer
((NDR)) kristine séderbaum kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum))
a to byl Dům u jezera, imenzé ((Immensee)) to byl první barevné film
německé keré tady běžel,
LG: mhm
JU: no a pak tady byl běžel eště druhé ten se menoval nevim jak
česky ale německy to bylo opfagang ((Opfergang – Její oběť)) nějaké
obětní chod opfr je obět a gang chod, tak tyto dva německý filmy
první barevný co tady byly sem viděl oba
LG: mhm
JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana
((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v
Brně v Rozmarýnu
LG: jó
JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl
LG: a jaké to bylo?
JU: bezvadný
LG: jo?
JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po-
povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené
nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta
Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali
jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz,
LG: mhm
JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta
Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he
LG: ((smích))
JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion
LG: ((smích))
JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian
((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl
divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze já sem v Praze viděl to
byla aji aji to bylo zfilmovaný to se menoval ten film a já sem byl
ale v jeho divadle na tomto, to sem byl na návštěvě já sem měl tetu
v Praze a ten se menoval Ulice zpívá ten film
LG: mhm
JU: no a tam hrál ten Burian ((Vlasta Burian)) Boháč ((Ladislav
Bohář)) Marvan ((Jaroslav Marvan)) a já nevim eště kerý ty herci tam
hráli taky si to všecko nepamatuju.
LG: vy ste říkal, že ste viděl i tu Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
JU: no Věru Ferbasovou ta taky byla v Brně v Kapitolu ((Kapitol))
hráli nějaké filmy už nevim jaké tak vona přijela a vystoupila z
auta tam byli tam byli zrovna sme byli před ní ve skrytu tak tu sem
jako jako viděl
LG: a bylo to běžné že se herci tahle účastnili nějakých těch
promítání?
JU: no to sem nezažil
LG: a věděl ste a věděl ste to dopředu že že tam ona přijede [věděl
ste to?]
JU: [nějak se] nějak se to vědělo
LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý?
JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo
LG: mhm
JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli
nejrači Tom Mix král západu, že ale jak přišli Němci tak už to utne
Němci nebyli nebyli kámoši s americkým filmem tak to to už nic
takovýho nebylo to zas Němci měli, sme na to chodili to byl jejich
herec takový takovej to byl jako bych řekl šoumen hary píl ((Harry
Piel))
LG: hary píl? ((Harry Piel))
JU: har- hary píl ((Harry Piel)) to aji vim to ani nebudete mět
v análech, hary píl ((Harry Piel)) no.
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty
postavy z těch filmů?
JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to
to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
LG: bavili ste se teda hodně o těch filmech [s kamarády]
JU: [no nic] jinýho nebylo t- t- to je doba válečná to za války
nebylo nic no tak vám řikám to bylo to byl to byli za rajchu byl
tanzfbót ((Tanzverbot)) nemohli jít rodiče ani jít tancovat nikdo.
LG: mhm a potom teda po té po ukončení té obecné školy cho- začal
ste nebo jak ste často chodil do kina teda potom už...
JU: no t- t- to bylo to bylo podívejte se tak já tu obecnou sem
vyšel v podstatě ja nevim v tym třicátým devátým roku že to si
pamatuju, patnáctý březen když sem přišli Němci, to bylo patnáctýho
března když tady do Brna přijeli, byli jak čert zamračení to byla
hrůza a padal sníh bylo to patnáctýho března a padal sníh.
LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně
de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste
nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak
změnil.
JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak
jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli
tak sme tak sme tak sme šli,
LG: mhm
JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do
kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten
krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy
že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á
á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla
krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten
myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru-
trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte
ani napsaný, že?
LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne...
JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James))
LG: mhm
JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla
krasavice ženská.
LG: a měl ste nějaké oblíbené kino, teda myslim po ukončení té
obecné školy během té války?
JU: to sme chodili jedině na ten na ten na to Starý Brno ((kino
Grand)) za první republiky jak sem vám řikal,
LG: jo mhm
JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina
Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak
von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice))
LG: jo jo
JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské
ulice)) gymnázium
LG: hm hm
JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád
do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček
za války zemřel.
LG: mhm a během války teda zůstalo vaše oblíbené kino eh zůstala ta
kina co ste chodil před válkou vašimi oblíbenými [nebo ste začal
chodit...]
JU: [no tak oblíbenými] nemůžeme říct no tak to se chodilo co kde
hráli
LG: mhm
JU: jak jak jak jak to bylo přitažlivý že to záleží co t- t- tam co
dávali no, sme chodili třeba do kina až do Komárova ((kino
Atlantik)) ze Starýho Brna přes ty pola kolem vody teďka kde se
jednou bude stavět teď to nádraží páč sme viděli že tam hrají tu
kovbojku to a to
LG: ((směje se))
JU: to sme šli až do toho komecu ((Komárov – kino Atlantik)) nebo do
Heršpic ((pravděpodobně kino Adria Horní Heršpice)) do sokolovny
nebo do Novýho Lísko- do Starýho Lískovce do kina ((kino Slavia,
Starý Lískovec)) že to sme chodili všude kde sme se dozvěděli co se
tam bude dávat.
LG: a bylo nějaké kino které ste vyloženě jako neměl rád nebo do
kterého ste nechtěl jít?
JU: néééé to néé absolutně né
LG: no a když ste teda šel do toho kina em mělo vliv na to s kým ste
šel jako výběr toho kina podle toho kam ste šel?
JU: no to byli kámoši já sem měl já sem měl bratranca no to nebyl
můj bratranec to byl maminčin bratranec
LG: mhm
JU: no ten byl o tři roky starší jak já no a byl to maminčin
bratranec no tak ten byl můj takovej duchovní otec ten aji mě vedl
že sem byl ze mě antifašista že sem nebyl nikdy nikdy sem jako k těm
Němcům a k Hitlerjugend tak k ničemu sem jako nemě- nemě- neměl
kontakt, ten byl zubní lékař a při dopravní nehodě přišel o život
ten doktor Hanák.
LG: ehm mohl byste nějak popsat jak ste se v k- během toho
představení v kině choval nebo jak ste se chovali s těmi kama-
JU: jééé no tak kluci byli prevíti tak taky taky pokřikovali když
když tam něco hráli, no kluci tam k sobě tulili a kluci vyřvávali
netepli se na ni
LG: ((smích))
JU: třeba objímáni nebo tak nějak už tenkrát já sem strašně rád
tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a
džindžr rodžrs ((Ginger Rogers))
LG: mhm
JU: byli nejlepší tanečníci
LG: jo
JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho
dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn))
LG: Korn?
JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou
tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred
Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky
LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké
sladkosti?
JU: no to nic nebylo za války nic nebylo
LG: mhm
JU: a po válce no taky né moc
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení?
JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo...
LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film?
JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako
LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo
jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak
JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem
tedy
LG: mhm
JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady
na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z
Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg
Grasel)) no tak ten.
LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci?
JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný
LG: jo jasně
JU: zavedeny
LG: a ehm pot- potkával ste běžně v kině známé?
JU: no tak to sme si řekli sme viděli bude hary píl ((Harry Piel))
že no tak se tam všeci na to museli jit že
LG: já myslim jako když ste třeba nebyli domluveni s těmi známými
JU: no
LG: že tam příjdete jestli bylo jako běžné že ste se potkávali v
kině jestli ste
JU: no tak se to stalo no spolužáci a tam kluci z toho oltecu my
tomu Starýmu Brnu říkáme oltec v hantecu brněnskym
LG: mhm
JU: no víte že Brňáci mají hantec ne
LG: no vim [že mají hantec]
JU: [to sem vykládal] no a tak my jako zkrátka a dobře že tak ten
hantec se používal no.
LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu?
JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky
že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam
pustili
LG: ((smích))
JU: jo to sme dělali to sme dělali
LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné
filmy
JU: no s těma staršíma
LG: [jo s těma staršíma]
JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl
LG: mhm jo to znám
JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.
LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se
na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné?
JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu
nechtěli věřit ale bylo jim to jedno
LG: bylo jim to jedno?
JU: no
LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal
na ten nepřístupný film?
JU: no tak to víte že sem byl rád, no
LG: á šel ste někdy do kina bez placení?
JU: jak?
LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení
JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co
LG: mhm
JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo
LG: eh chodil ste do kostela?
JU: jóó to sme aji [museli chodit]
LG: [museli ste]
JU: jináč jináč ten náš katecheta co ten co se učil se říkalo
katecheta
LG: mhm
JU: no tak ten ten ten na to dbal ten dycky se ptával kdo byl v
kostele a kdo nebyl a tak tak celkem rodina byla v takovym dost
náboženským duchu vedená celá, babička byla velmi pobožná.
LG: ehm stalo se třeba že ste někdy do kostela nešel kvůli tomu že
hráli někde film který ste chtěl vidět?
JU: no tak to to to dopoledne ne se nehrálo
LG: mhm
JU: tenkrát se nehrálo dopoledne
LG: a ke které církvi teda ste se...
JU: římskokatolická [sme byli no]
LG: [římskokatolická] a třeba ten katecheta bavil se s váma nějak o
těch filmech nebo [tak]...
JU: [kdo]
LG: katecheta?
JU: nééé kde pak to toho to nazajímalo
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo...
JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl,
LG: mhm
JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to
roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
LG: a kromě teda tohoto způsobu jak jinak ste si třeba vybíral ty
filmy
JU: no to byly plakáty
LG: plakáty?
JU: nó
LG: a ještě třeba něco kromě těch plakátů bylo nějaké v novinách
bylo nějaké oznámení nebo v časopisech?
JU: no byla no, jak v českejch novinách a v německejch voni byly
český noviny i německý
LG: a ty...
JU: můj můj můj otec matka se znovu provdala když vovdověla tak ten
byl typograf ten byl ten byl u novin ten ten tiskl tiskař byl
LG: mhm
JU: typografa ten můj druhý otec to byl Němec.
LG: a ty plakáty ty visely kde u toho kina? nebo někde...
JU: no to byly takový tak tak jak dneska ty ty ty
LG: mhm
JU: tabule co tam maj nalepený ty plakáty to se nezměnilo
LG: ehm a bylo teda při výběru filmu důležitý kdo v něm hrál [pro
vás]
JU: [no jistě] to víte že sme měli herce oblíbený
LG: mhm
JU: některý že, tam hráli ten a ten jéé tak to musíme vidět
LG: kromě teda těch které ste už jmenoval mohli mohl byste si teda
vzpomenout na nějaké jiné oblíbené herce nebo herečky
JU: no tak
LG: vy ste říkal mariku rék ((Marika Rökk))
JU: no tak marika rék ((Marika Rökk)) jé to byla to byla to bylo
něco
LG: ((smích))
JU: to bylo to bylo něco marika rék ((Marika Rökk)) pak z tech
německejch hereček sára leand ((Zarah Leander)) ta měla takovej
hlubokej hlas když vona zpívala ta sára leanda ((Zarah Leander)) to
byla oblíbená herečka
LG: a z těch herců
JU: prosím?
LG: z herců
JU: no tak my sme měli rádi počkej ty komiky to byl mózr hanz mózr
((Hans Moser))
LG: mhm
JU: teo lingén ((Theo Lingen)) ty byli komici že, tak ty sme měli
rádi, no a z českejch to byl Vlasta Burian a Pištěk ((Theodor
Pištěk)) a já ani nevim koho koho by mě teďka nenapadlo musel bych
no tak...
LG: a měl ste nějaký oblíbený film s Burianem ((Vlasta Burian)) jako
nějaký
JU: no to s ním byly všechny dobrý
LG: všechny
JU: všechny to byly všechny ty filmy s nim byly dobrý
LG: a s tou marikou rék ((Marika Rökk)) byl třeba váš nějaký
nejoblíbenější snímek
JU: no jo byl byly to bylo kind de dónau ((Kind der Donau)) Dítě
Dunaje vona byla jakože vyrostla na tym n- na tym šlepru na tym
Dunaju co se tahala ty její rodiče tatínek byl kapitán a jednak byla
rajská jednak uměla zpívat ste- tancovat stepovat
LG: mhm
JU: a já sem viděl kdysi kdysi pak za mnoho let na Vídni sem to
viděl film kde je s dcerou a ta dcera jak kdyby ji z oka vypadla to
tancovala a zpívala maminka z dcerou ta marika rék ((Marika Rökk)) s
tou svojí dcerou
LG: jo?
JU: no to se nikde nedovite, ale starej Urbánek to ví poněvadž do
viděl
LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na
tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného
filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JU: no
LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo
nebo tak
JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja
((Walt Disney))
LG: no jo dobrý já ten film znám
JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem
si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb
musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy
zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská
vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I
love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy
((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald))
LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde
JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery
((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce
to napsal
LG: mhm
JU: Rudolf Friml no to byla ten
LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady...
JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce]
LG: [dva měsíce]
JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten
hráli v Brně dva měsíce
LG: [a byl ste]...
JU: [v Kapitolu] ((Kapitol))
LG: v Kapitolu?
JU: no
LG: a byl ste na něm opakovaně?
JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý
LG: to je jasný no
JU: no
LG: a potom bylo běžné že se tady objevovaly barevné filmy nebo...
JU: no tak a- a- am- americké b- barevné si nevzpomínám kterej by
tady byl v Brně první první tady měli ti Němci páč byla válka byl
rajch
LG: mhm
JU: no a těm Němcům se podařilo udělat ten farb film barevné barevné
film no to se no to byl ten ten Dům u jezera imenzé ((Immensee)) se
to menovalo napište si to imenzé ((Immensee)) Dům u jezera no a to
hrála ta kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) tak pak hrála v
endéer ((NDR)) v tech filemch a kárl radac ((Carl Raddatz)) no
LG: áá měl ste radši černobílé nebo barevné filmy
JU: tak to víte že barevné ty ty ty to bylo (a je že)
LG: a když ste teda mohli jít na barevný film šel ste radši na
barevný film?
JU: no tak jistě to víte to byla novinka jest vždy přitažlivá
LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho
němého filmu jak ste chodil s dědečkem
JU: no, ano
LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal
JU: jo
LG: ta hudba
JU: no no
LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový
nebo...
JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to
pochopitelně
LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl?
JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix
LG: mhm
JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky
několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že
jo
LG: jasně
JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro
((Zorro))
LG: em vybíral ste si filmy podle toho v jaké...
JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky
takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká
(ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse))
LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo]
JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly
LG: před filmem
JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse))
LG: jo jako
JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho
sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník))
LG: ((smích))
JU: no
LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program
projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval
během války
JU: no týdeník býval už za první republiky
LG: [už za první republiky žurnál]
JU: [no to se mu říkalo žurnál]
LG: žurnál mhm
JU: no to byl no
LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní
film míval přestávku nebo...
JU: nevim vidite to si nepamatuju
LG: mhm
JU: to si nepamatuju
LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to
bylo všechno složené ten program?
JU: no to normální děj se odehrával že
LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné
probíhání e promítání filmu
JU: tak voni začli hrát
LG: mhm
JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t-
to se objevilo že
LG: mhm
JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám
zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že
LG: [vy jak...]
JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch
Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se
objevil ten film zvukové,
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta
projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo?
JU: no tak dycky začala muzika reklamy
LG: reklamy
JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten
žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no
a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten
jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti
LG: mhm
JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten
obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
LG: [já sem viděla] já si nemůžu vzpomenout jak se jmenovala olí
((Olie)) ta holka
JU: ona ne ona se ona byla Pepinka
LG: Pepinka jo
JU: no
LG: takový ten ten ten ta záporná postava to byl takový ten robustní
pán...
JU: jo jo jo to byl von
LG: mhm
JU: s tím Pepkem
LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste
o ostatní části toho programu zájem?
JU: pravda pravda
LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému
filmu nebo [tomu týdeníku]
JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem
šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník))
LG: jasně
JU: podstatnej byl ten film
LG: mhm jo jo jo to mně jasné
JU: toto bylo tak jako navíc
LG: jasně mhm á vybíral ste si film třeba podle toho ze které země
byl?
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama
vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to
tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom]
JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó
ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla
krasavica jéj to byla krasavica
LG: tak jo
JU: ona gilda
LG: gilda jo
JU: (mně stačí) že si na to vzpomenu sakra tak vy to študujete by to
znáte ale já že
LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy
ste měl rád tak jako obecně?
JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky
LG: mhm
JU: a veselohry Laurel a Hardy
LG: <mhm>
JU: čeplin ((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to sme to sme všeci milovali.
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký
hodně líbil?
JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec
JU: no
LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy?
JU: no tak já tancoval až po válce
LG: jo jo
JU: že
LG: mhm
JU: za rajchu se nesmělo že tanzfbót ((Tanzverbot)) vojáci naši
který bojovali proti bolševismu za nás bojovali nemohli tady v naší
zemi tancovat a obzvlášť jak pak tady ti Němci dostávali na prdel že
LG: á jaké byly rozdíly mezi těmi kiny jako jestli byly nějaké lepší
nějaké ste říkal něco o [té blechárně]
JU: [tak to byly] takový ty ty ty premiérový kina
LG: mhm
JU: to byla to byla Kapitol
LG: Kapitol
JU: Kapitol potom skala ((Scala)) ajik Alfa Alfa pasáž v tom to
premiérový kino
LG: a tam to...
JU: Moderna, Jalta no
LG: a tam to vypadalo jak v těch premiérových kinech [byly jako
nějaké]
JU: [všecky] byly jako ty kina hezký
LG: a tak ty ostatní kina bylo byly jako nějaké třeba kina ve
kterých to nevypadalo tak dobře jako v těch ostatních
JU: no tak byly takové jako jak- bychom jako bychom řekli nóblovější
LG: mhm to byly teda ty [premiérové]
JU: [jo jo] jo ty premiérové
LG: a ta blechárna ((Grand))?
JU: no tak to byl takový ka- podlaha navolejovaná že
LG: ((smích))
JU: nějak
LG: á měl ste radši ty premiérové nebo ty...
JU: jo tak slečno to záleží na tom co kde hráli
LG: mhm
JU: a jaká přišla reference
LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na
promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku?
JU: mhmh
LG: ne-e
JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc
LG: jo ještě k těm kinům jsem chtěla jestli bylo nějaké kina podle
vás která hrála spíš německé filmy a některá která hrála spíš české
filmy
JU: jo byly některý v tym Centralu ((Central)) na tym náměstí
Svobody že tak tam hráli vesměs německý filmy.
LG: mhm
JU: že i v tym Kapitolu ((Kapitol)) mám dojem to víte mně všechno si
člověk nepamatuje.
LG: jo j- jasně ale pamatujete si si si jako toho hodně podle mě.
JU: tak to je,
LG: mhm teda v tom během toho protektorátu jak se ti diváci v kinech
chovali třeba když tam byly ty týdeníky ste říkal to před tím
hlavním filmem
JU: já jenom vim že
LG: mhm
JU: po válce to tady bylo
((rozhovor přerušen))
JU: to byl takové vtip, byl byl na návštěvě to je vtip
LG: mhm
JU: byl na návštěvě Beneš v Moskvě že a teď se sešli se Stalinem
podávali si ruku a někdo zařval v tym kině davaj časy páč ty ty
ruský vojáci ti byli jak čerti ti co tu byli skolko časou už tady
byli, davaj časy na paměť co já bojoval za tebe a co ty davaj časy
no a tak to právě to to právě ten Beneš si s tím Stalinem podávali
ruku a někdo tam zařval davaj časy.
LG: hm
JU: no tak to bylo milá zlatá
LG: a když em se třeba v tom týdeníku objevil Hitler nebo tak byly v
kině nějaké reakce diváku jako...
JU: to si nikdo nedovolil, měli lidi strach
LG: a v- a třeba v těch jako co byly vyloženě německé ty ki- ty
kina,
JU: no
LG: jestli já nevim jestli nějací ty diváci kteří s tím
sympatizovali jestli třeba nějak se [vyjadřovali]
JU: [néé kdyby mu] vyvolával Hitlerovi to néé
LG: [mhm]
JU: [to nic takovýho] to určitě néé
LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch
projekcích jako...
JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy
LG: mhm
JU: samozřejmě americký filmy že,
LG: jo ale já jako myslím jako by třeba ta atmosféra když už se
třeba nebo já nevim jesi- jestli se to vědělo že končí ta válka nebo
že už...
JU: no tak samozřejmě, samozřejmě si pamatuju jak se Rusi přišli
šestadvacátýho osvobodili Brno šestadvacátýho dubna,
LG: mhm
JU: že, aji aji zrovna tak si pamatuju patnáctýho března když sem
přišli Němci, si pamatuju obojí.
LG: a vzpomínáte si na první návštěvu po osvobození?
JU: kina?
LG: mhm toho kina
JU: néé kerej film sem viděl po válce jako první mám dojem že to byl
nějakej ruskej ten ten ten ten byl takovej známej éé ježíš mankote
jak se ten film menoval, Cirkus.
LG: to neznám?
JU: to jo to byl to byl to byl to byl známej film ten Cirkus, no, to
byl takovej politické film.
LG: jo teď tu mám ještě nějaké otázky, o těch německých kinech už
sme mluvili, a jo jestli byl třeba, já vím že ste říkal že ste si v-
vybírali filmy hlavně podle toho kdo co o tom řekl [nebo tak]...
JU: [no no]
LG: ale jestli byl třeba rozdíl když ste šli na ten film pokud ste
šel s německými kamarády nebo s českými.
JU: tak jo jo jo jo i né t- to to (znala fašin) to bylo různé
LG: mhm
JU: ten když to byl dobré d- d- třeba detektivka tady na tym Starym
Brně uměl kde kdo německy tak se na to šlo ne Němci měli dobrý dobrý
detektivky
LG: mhm
JU: za rajchu a po válce že, doktor kripnanbort ((Dr. Crippen na
palubě)) taková detektivka.
LG: ehm, já teda nevim jestli sem to dobře pochopila ale vy st- vy
teda pocházíte z české rodiny jenom ste chodil do německé školy a
pak eh jak se vaše maminka podruhé vdala tak si vzala [Němce].
JU: [Němce] ano tak jest.
LG: mhm jo e já tu mám teď ee seznam filmů který vám ukážu jestli
byste si to mohl přečíst jestli si na některý z těch filmů
vzpomenete jako...
JU: Zpívající bloud ne cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) ano cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt – Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) To neznáte
Hadimršku to taky znám Lelíček ve službách šerloka holmsa ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)) to taky Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky,
LG: a byl ste ehm na některém z těch filmů na které ste si vzpomněl
já vím že jako že třeba většinu budete znát i potom jakoby z
pozdější doby třeba z televize a tak ale jestli ste na nějakém z
těch filmů byl v kině
JU: no byl teď sem vám to řikal
LG: jako...
JU: jo no tak podívejte se cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
JU: cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) viděl sem
LG: mhm
JU: To neznáte Hadimršku taky Kouzlo valčíku to mi nic neříká
Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem taky viděl no
Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky Zlatá
Kateřina nevím nic der frac ((Csibi, der Fratz)) nevim mat- Mata
Hari taky nevim Cácorka taky nevim Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to to to sem viděl Svět patří nám taky Werich ((Jan Werich)) to
sem taky viděl Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: [jo o tom sme mluvili]
JU: [to sem taky viděl] kreslené
LG: a nepamatujete si s kým ste na tom filmu byl?
JU: ne možná s maminkou s dědečkem, no Tři děvčátka pokračují no to
nevim Tři děvčátka a námořník nebo Dvě děvčátka a námořník, To byl
český muzikant taky to vo Kmochovi ((František Kmoch)) to sme taky
viděl Roztomilý člověk taky vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská
krev)) je Vídeňská krev [vínr blút vínr blút tu tu dú ta da ta dadá]
((zpívá))
LG: [ten ste měl rád ten film]
JU: no jo no tak to byla štrauzova ((Johann Strauss)) muzika [kdo by
ju neměl rád]
LG: [mhm]
JU: to mají rádi i dneska všichni aji že no. Muži nestárnou taky sem
viděl no minchausn ((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) to
bylo bezvadný s hanzem albrsem ((Hans Albers)) Tanečnice mi nic
neříká La Paloma taky to bylo ohromný, Neviděli ste Bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) taky
LG: mhm
JU: s tím pejskem to byla taková vojenská zápletka, Její oběť no to
je ten opfrgang ((Opfergang)) to je ten první německé barevné, Její
oběť
LG: jo, to tu mám
JU: Její oběť
LG: to byl teda ten první německý barevný který ste jo...
JU: jo no to bylo tak
LG: jo a ještě sem se chtěla zeptat, jestli třeba nemáte nějaké
historky s kinem nebo nějaké podobné věci o kterých sme nemluvili
něco na co sem se vás třeba nezeptala a chtěl byste o tom něco říct.
JU: nevím co vám co bych vám ještě vo tom řekl slečno no já myslim
že sem vám toho už řekl dost.
LG: jo to teda jo řekl ste mi toho hodně
JU: no tak vidite, doufám že je to nahraný tak si to
LG: je to nahraný
JU: mužete pomaly pustit a z toho si vyberete co vám holt bude
pasovat
LG: tak já to teda vypnu jestli už nechcete nic říct.
JU: no ani ne já už pudu já já totiž musim jít že na mě leze
trápení.
LG: tak jo děkuju.
konec rozhovoru
1