Quote
2.351
55:191
narozena v roce dvacet štyři
BK: mhm
JV: a narodila ste se v Brně?
BK: hm
JV: a v Líšni nebo?
BK: ne v Žideni-
JV: v Židenicích
BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně
JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?
BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu
JV: ano
BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu
JV: mhm
BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské
JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?
BK: tatínek byl policista,
JV: mhm
BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.
JV: byla v domácnosti.
BK: mhm
JV: měla ste sourozence?
BK: ano ano dva.
JV: bratra sestru?
BK: bratra a sestru
JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo
BK: uprostřed
JV: uprostřed
BK: uprostřed
JV: dobře
BK: no
JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?
BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,
JV: mhm
BK: dámská krejčová (myslim)
JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou
BK: no už už
JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]
BK: [no no no ano ano]
JV: a ze školy ste odešla v roce?
BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku
JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]
BK: [pak sem ty tři roky] chodila
JV: to znamená do roku štyrycet dva
BK: ano
JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?
BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný
JV: hm
BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]
JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení
BK: ano jinak bysme byli
JV: hm
BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...
JV: takže dítě se vám narodilo v roce?
BK: třiaštyrycet
JV: třiaštyrycet
BK. no posledního prosince, takže...
JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]
BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti
JV: mhm
BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti
JV: mhm
BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?
BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,
2.351
1397:1416
LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?
SM: ano.
LS: v té době.
SM: ano.
LS: á jak často [to]
SM: [já]
LS: bylo asi?
SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě
LS: mhm
SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.
2.351
994:1012
JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší
BK: o čtyři
JV: o čtyři roky mhm
BK: jo
JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší
BK: o deset let
JV: o deset let
BK: no takže to už bylo
JV. takže ona byla jakoby
BK: no (velký) bylo bylo
2.351
523:540
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru
JV: hm
BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]
JV: [tam ste se přestěhovala v roce]
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]
JV: ve čtrnácti letech
BK: mhm ano
JV: a tam už to bylo jiné
2.351
85:226
SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.
LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]
SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,
LS: mhm
SM: tehdy se to menovalo. tak tam.
LS: mhm
SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]
LS: [jo jo]
SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda
LS: ano.
SM: tak
LS: ano.
SM: tak.
LS: mhm
SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,
LS: mhm
SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.
LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?
SM: štyrycet tři.
LS: štyřicet tři a potom ste?
SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,
LS: no.
SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.
LS: mhm
SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.
LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]
SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,
LS: mhm
SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].
LS: [á paní mam]inka?
SM: ta byla doma. [ta ta]
LS: [ta byla doma].
SM: nešla nikam.
LS: á měla ste sourozence?
SM: neměla.
LS: mhm
SM: ne, byla sem sama.
LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?
SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.
LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a
SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))
LS: ((smích))
SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.
LS: mhm
SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em
LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?
SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,
LS: mhm hm
SM: jak technická úřednice,
LS: mhm
SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská
LS: jasně.
SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,
LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]
SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,
LS: mhm
SM: takže tak to nějak bylo asi.
2.351
2182:2186
JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo
BK: štyřicet tři po štyrech letech potom
2.351
41:77
SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]
LS: [e to znamená, ještěl]
SM: do roku štyrycet dva.
LS: no no.
SM: to sme se stěhovali.
LS: a předtím ste bydlela?
SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,
LS: mhm
SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))
LS: a po tom roce štyřicet dva?
SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,
LS: mhm
SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.
LS: mhm
SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]