Quote

Rozhovor vedla Kristýna Haklová
Rozhovor přepsala Hana Vašátková
Datum a místo: 26. března, Brno

Rok narození: 1928, narátorka měla o 3 roky staršího bratra.

Povolání rodičů: Otec vrchní četník, matka v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Nové Bani na
Slovensku, pak se její rodina přestěhovala do Veverské Bítýšky,
poté, asi v roce 1938 se přestěhovali na ulici Mozolky (Žabovřesky),
kde bydleli dva roky, poté ulici Sirotčí (dnes hronova – Veveří).

Povolání narátorky: Mzdová účetní u stavebního podniku v Brně, poté
stejné povolání v Kopřivnici.

KH: tak už to nahráváme. a (.) tak dneska je šestadvacátého března.
jsme v Brně a budeme se ptát teda na vaše zkušenosti ohledně kina.
nejdřív bychom začali obecnýma otázkami. jak se tedy přesně
jmenujete a kdy ste se narodila.

LN: tak jmenuji se L. N., rozená Baumanová a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.

KH: ee

LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.

KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]

LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...

KH: hm

LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.

KH: vy jste tam chodila i do školy?

LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.

KH: hm

LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm

LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.

KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?

LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.

KH: hm. a co dělala vaše maminka?

LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...

KH: hm

LN: se něco dělo, chodili tam prostě z toho okresního města, ti
policisté a tak, takže pořád u nás někdo byl k obědu a takže maminka
byla celou dobu, co byla provdaná, než zemřela, doma v domácnosti.

KH: hm. a nepřestěhovali ste se pak do Brna?

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války. jednak proto, že nedoslýchal a jako prostě policista to ee,
to nešlo, takže byl dán předčasně do penze a já jsem tedy ee prostě
chodila do toho gymnázia, jo. matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

KH: hm

LN: jako pracovat manuelně

KH: a co ste dělala vy vlastně za povolání [po válce]?

LN: [já sem] po válce musela jít do zaměstnání, protože můj bratr
začal po válce, dokončil gymnázium, to bylo ve čtyřiačtyřicátém roce
a byl až do pětačtyřicátého roku musel být, to se jmenovalo v Brně
luftšutc ((Luftschutz)) nebo protiletecká obrana a tam on prostě byl
jako voják, ani nechodil domů spávat, tam dostával jídlo. no a
chodili prostě ti chlapci, když třeba byly velké nálety a v Brně
bylo potřeba odklízet jako ty trosky a to, tak ti chlapci tam museli
jako, to se jmenovalo luftšutc ((Luftschutz)) a tam oni museli teda
podle pokynu chodit do práce. no a po pětačtyřicátém roce nastoupil
na Právnickou fakultu v Brně, na práva, no a promoval v ee
osmačtyřicátém roce

KH: hm

LN: a to byla tragédie, protože nevím, co se stalo, ale odpromoval
jeden den a druhý den mu nedali prostě diplom do ruky, jako oni ho
nechali odpromovat a nedali mu diplom a řekli mu, že nemá kladný
poměr k lidově-socialistickému zřízení a že má přijít příští den na
fakultu a on se tam dostavil a dostal umístěnku tady v Brně do
Zbrojovky. musel manuelně pracovat, no a to jeho kamarádi, jeho
kolegové ze studií ho prostě označili tedy jako politicky
nespolehlivého a předali ten diplom ee tady na krajský výbor, eh,
Akční výbor Národní fronty nebo krajský výbor káesčé ((KSČ)), kde
měli rozhodnout, jestli on tedy ten diplom dostane nebo nedostane a
takže bratr se nervově zhroutil, otec taky a trvalo to pět měsíců,
to on se ani o to, nějak o ten diplom jako už neměl sílu se o to
nějak žádat, aby mu ho dali, no ale pak mu pomohli jeho kolegové
někteří, kteří nebyli ve straně nebo možná byli, nevím a on ten
diplom dostal, ale až po pěti měsících, čili on do té doby musel
chodit do té Zbrojovky, jo a, protože byl na tom nervově špatně, teď
ze začátku dělal samozřejmě zmetky, takže každý zmetek se mu
odpočítával ze mzdy, tak nosil domů třeba dvě stě nebo tři stovky,
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku a eště osud se ke mně tak
zachoval, protože v Kopřivnici, tam sme stavěli pro Tatru továrnu,
nějakou halu a tam se stalo velké neštěstí, nějaká tragedie. tam ten
stavbyvedoucí, zástupce stavbyvedoucího a mzdová účetní jeli
služebním vozem někde na večeři a přejížděli přes trať jako a
nestihli to, to auto jim na té trati vypovědělo službu a narazil do
nich nákladní vlak. tak tři mrtví byli a já jsem ráno šla do práce a
v devět hodin dopoledne už jsem odjížděla, protože jsem byla
svobodná a někdo tam musel jít do té Kopřivnice, tak dva inženýr
Prudil, já a ještě jeden inženýr Jelen, mladý, já jsem vlastně byla
svobodná , ten inženýr Prudil neměl děti a ten inženýr jeden, Jelen,
taky mladý, ženatý, ale bezdětný, tak sme museli, přijeli k nám
autem a ten vedoucí řekl mamince, ať mně dá pár věcí a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.

KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?

LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak. no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo,
ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé
filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty
ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.

KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?

LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)

KH: a jak často ste jako dítě chodila?

LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.

KH: hm

LN: takže,

KH: a doprovázel vás někdo?

LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,

KH: hm

LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.

KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?

LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já
jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do
zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla,
tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky
vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už
nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s
kamarádkama do kina...

KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?

LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.

KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?

LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.

KH: hm

LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...

KH: no a nějakej jinej film, kterej by vám takhle z toho dětskýho
věku utkvěl.

LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to
už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i
český, takový vážný a tak ?jako?

KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste
byla starší, tak jak často ste chodila do kina?

LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za
týden do toho Studia ((Studio)).

KH: hm

LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.

KH: hm. ?šla ste někdy?

LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?

KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?

LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.

KH: hm

LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.

KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila?

LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té,

KH: na tom gymnáziu.

LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho
Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom
Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly
((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie
((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia,
skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to
bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem
jako chodila

KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla
radši?

LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni
moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi,
takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi
kamarádkami.

KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste
neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila?

LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec.

KH: hm.

LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo
blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc
třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no.

KH: hm

LN: tak

KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s
váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr?

LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje
kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.

KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?

LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku. to byla Jana Bezdíčková, ona později pak
dělala režisérku v pražském rozhlase. tak s tou sem chodila do
gymnázia celých těch osm roků. a pak sem měla ještě jednu kamarádku,
ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu
kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo
chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala,
tak sem s ní chodila do divadla.

KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam
potkávala nějaký lidi pravidelně?

LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se
vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto
nezajímalo.

KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste
si o těch filmech?

LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek
((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová,
nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě
krasavci? (.) já si nevzpomenu!

KH: no, to nevadí.

LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo, ne oni se
nenavalí paní, nevíte? ??směje se a mluví na nějakou paní, ta
reaguje??

XX: já vás neposlouchám, já nevím, o čem mluvíte.

LN: ?z mužů, takhle.?

KH: ?tak to si nemusíte pamatovat?. paní říkala rodžr tailor ((Roger
Taylor)), že měla ráda třeba.

LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka,
prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá
jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar
Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?!

KH: hm

LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!?

KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?

LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.

KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?

LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.

KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?

LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.

KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina?

LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem
šla na to nový.

KH: hm

LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film.

KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech?

LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i
na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený
třeba na celý měsíc dopředu.

KH: hm.

LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam
sem se to dozvěděla].

KH: [a psala ste si to třeba někam?]

LN: nepsala. ne.

KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví
((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis?

LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba
jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si
kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy

KH: hm.

LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se
jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on
hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď,
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala
toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem,
takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty
fotografie taky.

KH: hm.

LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k
té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly
takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak

KH: hm.

LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky.

KH: jako z těch filmů?

LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme
si tam pouštěly u ní.

KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo
vybírala ste si podle toho ten film?

LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té
války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak
Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina
Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc
těch

KH: hm.

LN: herců jako nebylo.

KH: a pamatujete si před válkou?

LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli
potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam
se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné
kina nebyly.

KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý,
barevný filmy, jak se tenkrát hrálo?

LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a
ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.

KH: hm.

LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil

KH: a pamatujete si ještě nějakej němej film?

LN: ne, to si nepamatuju. němý film žádný.

KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film
byl českej, německej nebo americkej před tou válkou?

LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak
to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty
české filmy měly zase německé titulky.

KH: hm.

LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky,
dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české
filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že
třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty
české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela
přečíst.

KH: jo.

LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako.

KH: v protektorátu potom už určitě jo.

LN: na protektoru, no.

KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo
složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla
přestávka?

LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to
bylo myslím tak už hodně později.

KH: hm.

LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím
přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak
ty dvě hodiny, hodinu a půl a

KH: hm.

LN: bez přestávky.

KH: a které filmy ste teda měla ráda?

LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.

KH: a viděla ste nějakej film vícekrát?

LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem,
ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo
Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to
byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak
nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla.

KH: hm.

LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v
modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to
sem byla taky asi dvakrát

KH: hm.

LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)).

KH: jo.

LN: no tak.

KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby
jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem?

LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za
války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně
sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku,
jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v
republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala
třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly
vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak
ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na
tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme
<hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla
zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla
tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ).

KH: jo.

LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...]

KH: [no a...]

LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za
války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i
potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme
jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny
a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to
hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno
otevřený.

KH: hm.

LN: teď je to zabarikádovaný a samý mříže a takže...
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas?

LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio
puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala.

KH: jo.

LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam
lítat ((smích))

KH: hm.

LN: takže...

KH: jo.

LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed
povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme
chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a
takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven.

KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si?

LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní
divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili
na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti,
takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na
pohádky.

KH: hm.

LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam
hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála
ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta
Chramostová tam hrála.

KH: hm.

LN: herečka, ta teď prostě už hraje v Národním divadle a už je, má
kolem osmdesáti. teď sem viděla v televizi její medajlonek
((medailonek)), její život, ale ona byla v Brně.

KH: hm.

KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký
mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo
blechárna ( )

LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak
nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly
nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu
((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam
byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko
opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo
takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo
sednout, že jo>

KH: hm.

LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to
zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky,
potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak
to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct,
sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli
s těma klukama, kamarádama.

KH: hm

LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích))

KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale
třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina
jestli se nelišila?

LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no.

KH: hm.

LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy.
no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak
sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no.

KH: hm

LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem
viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to
byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( )

KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo
promítačku? takový to promítání v domácnostech?

LN: né, to sme neměli. ne, ne.

KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si?

LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to
nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by
nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich
doma, že by se promítaly, ne. to ne.

KH: hm.

LN: to jako

KH: a když třeba se vrátíme k protektorátu, pamatujete si, jak na
vás jakoby působily ty změny po tom roce třicet devět? kdy platily
ty jiný předpisy protektorátní.

LN: hrozně to na mě působilo. měla jsem strach. měla jsem strach z
Němců, protože můj otec pracoval prostě e v ilegalitě. on pomáhal,
můj otec, těm rodinám, co měly třeba zavřené otce nebo z rodiny
někdo. tak o ty rodiny, o ty děti se nikdo nestaral, oni neměly z
čeho žít, tak můj otec zas chodil po těch, prostě komu mohl
důvěřovat, tak každý dal trochu mouky, trochu cukru nebo peníze a
otec to nosil těm rodinám, těm lidem. ale za to byl teda jako
koncentrák, že jo. to se nesmělo. takže vím, že třeba naproti, jak
sme bydleli, tam byl obchod, koloniál. a ta rodina, ti ee ta rodina,
teda která měla ten obchod, tak ta právě taky pracovala v té
ilegalitě a otec tam chodil. ona mu vždycky dala, ta paní, balíček
nějaký, že. a vím, že nějak prostě toho jejího manžela asi v
třiačtyřicátém roce zatkli a on musel jít do koncentráku a tam
zahynul. a ona ten obchod vedla, přestože ten manžel byl zavřený a v
tom koncentráku, tak ona až do konce války, prostě, to tomu otci to
jídlo z toho obchodu dávala pro ty postižený, čili sama měla dvě
malé děti, sama se vystavovala tady tomu hroznému nebezpečí.

KH: hm.

LN: no a ta potom pomohla, protože vlastně sme byli politicky jako
nespolehliví a když toho mého bratra jako z toho, nedali mu ten
diplom, to byla teda úplná hrůza, že. jakým právem mu, že měl
všechny zkoušky a že si sama dovedete představit, jak je to, když
děláte, když k promocím. když rodiče ráno, matka šla k holičovi a
všichni se prostě těší celá rodina, která nás podporovala, že. a
večer hrůza! protože, tak sama, takže ta paní, tady ta, co otec
dělal. tak otec sám se snažil teda pomoct nějak tomu bratrovi, aby
ho očistili. tak ona dala prohlášení, že teda otec celou válku jako
podporoval ty rodiny a že pracoval v ilegalitě. protože nás chtěli
vystěhovat z toho bytu, kde sme bydleli. kde si tam, já nevím, otec
říkal, psal rodinnou kroniku a on tam, já jsem se na ní dívala, a on
tam píše otec, že celý týden nespali, že si je zavolali na bytový
úřad a že řekli otci, že ten byt potřebují pro ee prostě policajty
nový nebo pro policii a přesto že to nebyl služební byt, že. můj
otec byl taky četník, tak že se musíme vystěhovat, no. tak sme
dvakrát a otec prosil tehdy, já jsem byla těžce nemocná, tak otec
prosil, aby nás tam nechali aspoň do té doby, než já se uzdravím. no
a oni nám to prodloužili o měsíc a pak tedy otec donesl tady ten, to
potvrzení, tak nás nechali v tom bytě.

KH: hm.

LN: jinak sme se měli stěhovat někde u Brna do Olbramovic. to bylo
po Němcích, který byli odsunutí, tak. a otec se tam byl dívat a
říkal, to je hrozný, tam nejsou okna, to je vytlučený, barák, kterej
nikdo už nechce, tak. já nevím, co bysme si počali.

KH: hm. a během toho protektorátu vy ste stále chodila do toho kina?

LN: ano, do toho gymnázia. no ale bylo to hrozný. to otec mě prostě,
on, protože byl četník, tak on ještě měl prostě zbraň. tak my sme
měli, to mně řekla až matka, protože my sme nemohli topit v kamnech,
všici sme <mrzli, jo!> protože on tam dal do té roury tu zbraň jako.

KH: hm.

LN: no.

KH: a...

LN: to sem měla strach. a matčiny tři bratry šli do koncentráku.
takže, já vím, že ve dvanáct hodin jednou přiletěla k nám sestřenice
a říkala otcovi, protože on psal tu rodinnou kroniku a všecky ty
hrůzy to tam popisoval, jo. tak ona řekla, ať tu rodinnou kroniku
někde schová a otec, že zavřeli matčinýho bratra a jeho syna a ještě
jednoho bratra, takže může otec čekat, že by u nás taky dělali
prohlídku. tak otec to někde schoval, z té rodinné kroniky asi dva
roky vytrhal všechny listy a pak to dodatečně tam dopisoval.

KH: hm. a...

LN: měla jsem strach.

KH: a...

LN: protože oni mu napsali z úřadu, to tam je taky v té kronice,
celou takovej, prostě, že přesto že je jako penzionován, ale je
vedený jako četník, takže, ať si dá pozor. jakýkoliv prostě jeho
podnikání, které by se příčilo prostě těm, proti zákonům Říše, že si
musí uvědomit, že by byl postižen nejen on, ale celá jeho rodina a
tak, no.

KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila
ste i do kina?

LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že,
to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo,
všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla
samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak
vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku.

KH: hm.

LN: a pak byl ten, no ( ).

KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před
tím protektorátem?

LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...

KH: hm.

LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo
když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to
nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to
prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se
natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam
hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo
výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo
nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to
patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest,
jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že
jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla
zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo.

KH: hm.

LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali
naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová
((Lída Baarová)) taky že jo, to...

KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který
ste chodila?

LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě
dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že.
to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak.
postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový
vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.

KH: no a s tím blížícím se koncem války, změnilo se nějak jakoby to
chození do kina nebo chování těch diváků? třeba tady u těch
týdeníků?

LN: né, to už, oni ti Němci prostě si vyhráli, mysleli, že do konce
války, že tohle, že vyhrají, že jo.

KH: hm.

LN: tam to se nic nezměnilo. oni pořád s těma maršema a s tou slávou
a s tím vyřváváním. to bylo, to už oni sami museli vědět, že se to
blíží ke konci a to už sme my Češi, všeci věděli. a největší hrůza
byla, že to věděli, my sme prostě bydleli v domě, tam byl německý
majitel a byli jsme tam nájemníci jedině Češi, čili tam už potom ta
hrůza těch Němců byla vidět na těch, na tom majiteli toho domu. to
byl major německý, který šel do války, (musel jít), a padl tam. čili
té naší domácí padl manžel, čili vedle nás byli, jmenovali se
Prédlovi, ta paní byla vdova a měla tři syny a všichni tři syni jí
padli ve válce. ze začátku to byl takový rozdíl, jakmile Němci
začali vyhrávat, že, tak tam se pořádaly pitky až do rána a postupně
jaký, jak dostávala zprávy, že ti syni, jeden po druhým jí tam
zavře- umírali, že. tak ta hrůza se projevovala i na těch lidech, na
těch Němcích v tom domě.

KH: hm.

LN: a ona potom po válce, ta paní Prédlová, měla vlastně pět dětí,
tři syni ji padli ve válce a dvě dcery hned těsně po válce musely ty
dvě děvčata jít do Kounicových kolejí k, tam byli Rusi, že, a co s
nima tam dělali, ta jedna se vrátila, než byla odsunutá, nervově
zhroucená, ta druhá byla pohlavně nakažená. to nám říkala ta
sousedka. my sme s nimi celkem tu válku dobře vycházeli, s těmi
Němci, že jo. ale pak ta hrůza, ten dům, my sme tam zůstali jediní
Češi a všichni byli odsunuti. já si pamatuju na naši ulici se Němci,
jak byl ten den, kdy měli být odsunuti, tak se řadili od porodnice
až nahoru po Tivoli. A ta domácí, ta měla dvě děvčata, jedenáct a
dvanáct, Gerlinde a Doli se jmenovaly a ta paní s kufírkem a ty dvě
děvčata šly do Pohořelic a odsunuti. a dům zůstal prázdný, pak tam
přišel z Národního výboru, zapečetili a do měsíce byly obsazený ten,
ty byty, nějakýma úplně neznámýma dělníky ze Zbrojovky.

KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?

LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.

KH: hm.

LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.

KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?

LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.

KH: hm.

LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako

KH: hm.

LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.

KH: hm. dobře. já tu mám, já tu mám seznam filmů, jestli si na
nějaký vzpomenete. je možný, že nějací, nějaké ste třeba neviděla.

LN: ano.

KH: ale to vůbec nevadí. tak na začátku tu máte, jestli si
pamatujete, Zpívajícího blouda ((Zpívající bloud)) [nebo Pražské
švadleny] ((Pražské švadlenky))

LN: [ne, to sem neviděla]. taky ne.

KH: možná je to moc starý. cé a ká polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek))?

LN: cé ká polní maršálek, Burian, jo, Vlasta Burian.

KH: a chodila ste na Vlastu ((Vlasta Burian)) do kina?

LN: no, ano. vidíte, na toho sem si nevzpomněla, no. cé ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no jistě. to potom i v
televizi.

KH: hm.

LN: vysílali. [to taky.]

KH: [no a pak máme dál] Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu.

LN: ne. to ne, to sem neviděla.

KH: to ne. [a To neznáte Hadimršku]

LN: [To neznáte Hadimršku] ano, zase Vlasta Burian. a tady [tohle
ne]

KH: [Kouzlo valčíku], ne.

LN: ne, to sem neznala.

KH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)).

LN: ano, to sem viděla.

KH: a pamatujete si třeba, kam ste na to šla? nebo s kým, nebo?

LN: jéžišmarjá [ne]

KH: [nebo ne úplně přesně kino]. vy ste tyhlety filmy teda viděla v
kině?

LN: v kině!

KH: [teda tenkrát]

LN: [v kině, ano.]

KH: a kvíka ((Quick)) ste viděla?

LN: ne, to sem neviděla. Pobočník [Jeho Výsosti] ((Pobočník Jeho
Výsosti))

KH: [Jeho Výsosti]

LN: to taky byl, myslím, Vlasta Burian, ne? nebo ne? to nevím. šest
žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem neviděla.

KH: Šest žen Jindřicha osmého ste tedy neviděla? [Zlatá Kateřina?]

LN: [taky sem neviděla]

KH: ( ). a Matu Hari ((Mata Hari)) ste viděla?

LN: Mata Hari, to sem viděla v televizi, ale v kině ne.

KH: hm. Cácorku? ((Cácorka))

LN: ne, taky ne.

KH: Moderní doba?

LN: to ne taky. Co to ee, to vůbec nevím.

KH: Moderní doba, myslím, čárlí šeplán ((Charlie Chaplin)), že to
byl.

LN: ne, tak toho sem... a [tři muži]

KH: [Tři muži ve sněhu]

LN: taky ne. Svět patří nám, Voskovec ((Jiří Voskovec)), ano, to sem
viděla.

KH: hm.

LN: Dobrá země ne.

KH: Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), tu ste nám říkala.

LN: ano, to sem viděla, no. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) taky

KH: [Ducháček to zařídí]

LN: [no, sem viděla] no, Ducháček taky, sem viděla. tady ty Tři
děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) ne.

KH: Tři děvčátka, [U pokladny stál]

LN: [U pokladny stál] sem viděla, Vlasta Burian, ano. to sem viděla
[To byl český muzikant].

KH: [To byl český muzikant]

LN: jéžišmarjá, jak se jmenoval ten herec, to byl hezkej herec. to
bylo, hm, no, nevzpomenu si. ale viděla sem ho.

KH: hm.

LN: To byl český herec. [Město ztracených]

KH: [Město ztracených].

LN: sem neviděla.

KH: Operetu ((Opereta))?

LN: ne.

KH: Roztomilého člověka? ((Roztomilý člověk))

LN: nó, to byl, vidíte, na toho si nemůžu vzpomenout.

KH: no a já to taky viděla, já si taky nevzpomenu.

LN: to byl herec známej prostě milovník. Roztomilý člověk, ten to
[hrál s Adinou Mandlovou] ((Adina Mandlová))

KH: [nebyl to Oldřich Nový?]

LN: Oldřich Nový! vidíte, na toho sem si, blbe- Raoul Schránil a
potom ještě jeden známej herec, na to, Muži nestárnou, ano.

KH: pak máme Vídeňská krev

LN: ne. to sem neviděla.

KH: Muži nestárnou.

LN: nó. ano, Leraus ((Vladimír Leraus)) to hrál, Muži nestárnou,
ano, <hezký film>.

KH: a Dobrodružství barona Prášila?

LN: taky sem viděla Barona Prášila! ano, Vlasta Burian. ne-

KH: ano!

LN: Vlasta Burian, no. Tanečnici ((Tanečnice)) sem neviděla.

KH: La Palma? ((La Paloma))

LN: ne.

KH: Neviděli jste Bobíka?

LN: ne, nene.

KH: ( ). tak to je poslední dva filmy, Její oběť.

LN: ne

KH: a Sobota.

LN: ano, tu Sobotu ((Sobota)) sem taky neviděla. tak.

KH: no a vybavíte si ještě něco z tý doby před rokem čtyřicet pět k
tomu kinu? jako co byste chtěla říct?

LN: tak já ne-, nemám. to už bylo potom, my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju, to bylo pondělí o půl, kolem jedenácté
hodiny začali v rozhlase houkat, to byla kukačka. a teď hlásili z
Vídně, prostě, über den Reichsgebiet befindet sich, anebo že se
blíží, a než to dopověděli, začali hučet a začal strašný nálet. a my
sme s bratrem byli, maminka právě byla ve fabrice, otec nebyl doma,
a my s bratrem, nevím, jak sme se tam dostali do toho sklepa. ale to
byla, to sem prožila hroznou hrůzu. nám omítka padala na hlavu,
dunělo, lítaly střepy a my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme
měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už
ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože
jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam
chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku. a
rozbitý, my sme bydleli vlastně jenom v kuchyni, my sme čtyřčlenná
rodina spali a protože sme si okna za-, to nebylo sklo, otec někde
sehnal lepenku, takže ty okna zalepil, tak sme museli celý den
svítit vlastně. a to už, to byl takový život, já už si to
nevzpomínám, protože to byla jenom hrůza. a já už potom, protože sem
byla úplně nervově, po tom náletu úplně s nervama vlastně na hraně.
tak sme maminka, přijela teta a odvezla mě do toho, my už, vlastně
my sme měli taky vybombardovanou školu, tak my už sme neměli školu.
a já jsem potom byla, jak sme přestali chodit do školy, tak sem byla
volaná na pracovní úřad a musela sem chodit v šest hodin ráno, jako
sedmnáctiletý děvče, přijelo auto nějaký a musela sem chodit do
Modřic jako přebírat brambory, do té fabriky jako v Modřicích. to
byla Fruta, nebo já nevím co. každý den holínky a tam sme přebírali
ty brambory starý. to bylo na pásu a dělali sme šest hodin. od šesti
do šesti, no a já už sem potom onemocněla nějak, tak přijela ta teta
a donesla jsem si potvrzení od doktora, že to nemůžu vykonávat tu
práci. sem asi dostala stíny na plících, protože moje několik
kamarádek dostalo tuberu, my už sme byli tak vyhladovělí a takže ten
doktor mně dal potvrzení, že tam nemůžu chodit do té fabriky, tak
přijela teta a odvezla mě do Morkovic. a tam sem strávila, tam sem
byla až do konce války. u té tety, protože já sem byla úplně už na
pokraji, to bylo hrozný, po tom náletu a to už se ty nálety tak
stupňovaly, že věčně sem žila ve strachu, kdy to začne padat.

KH: hm.

LN: takže to já už si, ta doba, to už si pamatuju, že ta válka
skončila nějak, Brno bylo obsazeno v dubnu, že. a tam sem prožila
ten konec války, tam přijeli potom Maďaři, jako vojáci a Rumuni. no
a najednou se vyhlásilo, že je konec války a tak já sem se pak
vrátila do Brna. to sem šla pěšky, tam se, tam bylo hodně lidí z
Brna, jako rodin, na tom venkově, tak pak se domluvili a že, nějakej
<sedlák> nám dal koňa a já sem šla ve dvanáct hodin v noci pěšky až
kdesi ve Vyškovu, protože tam kolem Nezamyslic, tam byla prostě
dráha, vybombardovanej most, tak nejezdily vlaky. a přijela sem do
Brna a moje maminka spráskla ruce a říká, ježišmarjá. já sem o těch
rodičích nic nevěděla až do konce války, protože nešla pošta a nic.
a maminka říkala, proboha, co tady děláš? a já sem říkala mami, ty
nemáš radost? a ona říkala, dyť tady je plný barák Rusů a potom mě
ma-, otec zavřel do sklepa, tam sem deset dnů v noci spala, tam mně
udělal pelíšek, protože to bylo hrozný ještě.

KH: hm.

LN: co ti Rusi dělali tady. tady sem přišla Malinovskýho armáda a
sme měli prostě jako Brno to neštěstí, že sem přišla ta Malinovského
armáda a oni kradli, všecko nám, co ještě bylo, nám zůstalo, tak si
chodili a ve skříni si vzali, co se jim líbilo a otec řekl, tady
chodil k nám ten Ivan a pořád chtěl matku, prostě že půjde (zbavit,
gulat) a matka říkala, já ji nikam nepustím, ona je ještě mladá,
nikam nebude chodit a on vytáhl pistoli a řek, že matku zastřelí,
jo. tak otec řekl, nedá se nic dělat, musíš se někam uklidit, tak
sem prožila taky hrůzu. já sem z té války byla už pak úplně tohle.
pak začala, asi měsíc, jsme začali chodit do školy a to ti profesoři
ještě, z češtiny jako, že, protože sme hrozně zameškali té školy.

KH: hm.

LN: ten rok, v tom pětačtyřicátým, to bylo celkem k ničemu, že,
protože každou chvilku byl nálet, že. to sme, a my sme letěli do
toho, tady z té Jaselské vlastně jsme chodili do toho, do krytu až
do toho, pod Špilberk. nebo kde se dalo, že.

KH: hm.

LN: takže ta škola nestála za nic. tak potom češtinář a
francouzštinářka prostě měli špatný svědomí, že sme se nic
nenaučili, tak nám dávala dodatečný. takže sme byli třeba ve škole
až do čtyř hodin odpoledne. někteří profesoři měli takový jako, se
cítili, že by nám to měli vynahradit, no.

KH: hm.

LN: no a potom stejně začaly prázdniny a přišel k nám nějaký člověk,
a že musíme jít, tohle, že musíme jít na žňovou brigádu a zase
přijelo nákladní auto a odvezli mě do Pohořelic, jo? a tam už byli
na tom statku noví, tam prostě po odsunutých Němcích tam už byli
Češi. no a tak tam sme chodili na pole, okopávat řepu a brambory a
to a všechny skoro děvčata sme tam dostaly úplavici. protože v těch
Pohořelicích, tam byl ten sběrný tábor těch odsunutých Němců. a tam
spousta, ti místní lidi nám řekli, co tam žili, co tam zemřelo těch
Němců jako, protože měli úplavici, ti staří lidi. a oni tam byli
ubytovaní pod stanama, že jo. a my sme tam chodili na pole, chodili
sme se tam koupat tam do toho, tam byl takový prostě rybník. no a
skoro všechny děvčata sme dostaly úplavici. tak nás sebrali a jeli
jsme dom.

KH: hm.

LN: a tím to končilo.

KH: jo.

LN: prázdniny. takže to bylo těžký. děvče šestnáct, sedmnáct let a
prožila sem si, jo, a nikdo se vás na nic neptal tak, jako muset, že
jo, Němci. strach věčně z Němců, protože bombardovali, že a zavírali
koncentráky. běda jak by matka poslouchala rozhlas, jo, Volá Londýn
a to ještě Beneš ((Edvard Beneš)) jako v rozhlase a to se nesmělo,
že jo. takže matka si vzala otcův kožich a zakryla se i s tím
rádiem, jo a poslouchaly sme rozhlas a pořád já vždycky mami, prosím
tě, já mám strach a ona běž spát. no fakt, to bylo ze dne na den. a
nebylo jídlo, nebylo co jést, jak prostě končila ta válka, tak se
zavřely všechny obchody a co sme měli jést? nebyla mouka, nebyl
chleba, obchody zavřený, že a tak. no moje matka byla tak statečná,
tady na Veveří byl ee, byla německá, tam byly kasárna a tam byla
posádka německá a jak opustili tu, ty kasárna, tam byly snad sklady
ještě potravin. matka se vydala, vzala kabelu, na ulici se střílelo,
ona ze vchodu do vchodu, z té Tivoli až na tu Veveří a donesla mouku
a upekla doma ňaký chleba nebo něco. ještě co sme měli čočku, tak
udělala polívku, ale fakt asi čtrnáct dní obchody, všechno bylo
pozavíraný, že. protože šla fronta, ze všech stran se to blížilo k
Brnu a vojáci a takže obchody stažený rolety a...

KH: hm.

LN: já sem zažila hladu. hodně děvčat mých bylo nemocných. já sem
měla stíny na plicích a některý děvčata měly úplně otevřenou tuberu.
byla bída, hrozná. chleba, černý chleba, mazlavý a na to marmeláda z
mrkve a <celkem byla dobrá potom>, ještě med, jakési umělej med,
taky nebylo na chleba. náš otec vždycky, on říkal, no, musíš to jako
dětem, aby měly děti s bratrem, že. tak on večeřel chleba s tím
medem a černý kafe, meltu. melta, matka, mlíko nebylo, mlíko bylo na
příděl, to byla jedna šestnáctinka, teď matka vlastně byla jako v
domácnosti, tak to jako byla, jako ten nejnižší příděl. otec taky
důchod, nejnižší příděl, že. jenom pro ty děti, co vlastně měly, tak
to byla sedmnáct deka, já nevím, sedmnáct. náš otec v té kronice tam
má ještě jako přídavkový lístky. to bylo jedna šestnáctina litru
mléka, tak sme chodili pro mlíko s konvičkou jednou za týden,
protože to nestálo za to, tam čtvrt litru mlíka rozlívanýho, jo, do
té konvičky. tak to nebylo mlíko, nebyla <já sem se těšila, vždycky,
mami, až bude po válce, tak prosím tě, uděláš řízky, až to dotroubí,
budeme si chodit, jo, a vono nebylo vůbec nic> a po válce pak v
sedmačtyřicátým, osmačtyřicátým byla bída, to zas přišli komunisti.
a to se neurodilo a marš-. tehdy přišlo po válce ohromný, že, tohle,
jak byli ti, ta unra ((UNRRA)), pamatu-, ty balíčky tam byly ((mluví
na paní u vedlejšího stolu))

XY: [za dvacet korun, je to tak, takovýhle balíček, to byli vojáci]

LN: [za dvacet korun balíček, to měli jejich, no jejich žold, tam
byli ee ( ) no, sušenky výborný, no]

XY: [americký to fasovali ( ) teda sami, aby jako měli. a pro nás
to bylo, tam bylo kus čokolády, byly tam cigarety pro ně, konze-,
všecko v konzervách, sýr v konzervě, prostě bylo to úžasný, ( ), za
dvacet korun.]

LN: a najednou prostě Stalin, nebo Gottwald poslechl Stalina, jo. a
maršálův plán ((Marshallův plán)) konec. bída začala taková, že to
se nedalo vůbec...

XY: [jel sem do Moskvy jako ministr zahraničních vrací a vrátil sem,
ee věcí a vrátil sem se jako jejich ( ).]

LN: [no, no, ta unra ((UNRRA))] my sme si pochutnávali, to byly fakt
balíčky.

XY: a pak se ještě prodávala unra ((UNRRA)) jako samostatný věci a
tam se, já si nepamatuju na spoustu věcí, který sme tam dostali
koupit, ale jedna taková, takhle vysoká konzerva, úzká [tak asi to
bylo ( ) a to bylo já nevím, jaký to bylo maso, protože to bylo
napsaný jenom anglicky a já sem nerozuměla.]

LN: [no, paštika, no, šunka s vejci, hemenex, no. no]

XY: ale to bylo s rýží, se zeleninou a ňáký libový maso a moje máma,
která celkem byla výborná kuchařka, vždycky říkala, já nevím, jestli
je to králík, kuře nebo co to je, ale nemohla přijít na to, čím je
to ochucený, abychom si to třeba někdy udělali.

LN: [to bylo jak sekaná.]

XY: [to prostě nešlo, tak to bylo, to byla bezvadná konzerva.]

LN: [no, a ty sušenky. a všechno v konzervách, krásně, že jo.]

XY: [ano, všecko měli v konzervách.]

LN: [kakao, jéžišmarjá.]

XY: [no a na to když přišli sovětští vojáci.] já sem je vítala v
Táboře, kde sem bydlela na dnešní Mučednické ulici. tak přišli, že
jo, šestadvacátého nebo, to bylo osvobozený Brno, ale jestli jsme my
je zrovna vítali šestadvacátého, to nevím. [voni přijeli špinaví na
tancích a na to...]

LN: [no, hrozný]

XY: [špinaví ( ) a nabíza-, nabízeli nám chleba, protože, já sem se
později dověděla, že sovětský vojska dostaly příkaz, že nesmí na
našem území ani rabovat, ani nic dělat, přestože teda jako k čemu
docházelo a oni nám nabízeli chleba. no, vzali sme si ho, že byl
černej, to by nevadilo, ale ten byl tak tvrdej. a když sme to teda
těm vojákům se snažili říct, proč je to tak tvrdej chleba, že. tak
oni říkali, že už čtyři dni nemají kuchyň, která zůstala někde vzadu
a pro ně nevaří a oni nedostali vůbec nic do zálohy, tak když sme
potom viděli, co dostali američtí vojáci, tak nám z toho bylo
špatně. protože ti chlapi, kerý přijeli, jak se potom vykládalo a
věděli a zjistili sme vlastně, co to je, protože do té doby každej
jenom čekal, až Jozef Visárijovič ((Josif Vissarionovič)) přijde,
protože do té... je to tak nebo ne?]

LN: [ano, ano!]

XY: [protože veřejný informace nebyly a ty, který přišly potom, co
se vlastně děje. to bylo až mnohem a mnohem později. a tak sme si
říkali, jak ti vojáci vůbec to přežili, tu hrůzu. bylo to těžký a je
to těžký srovnání.

KH: [jo, tak to už asi nebudem nahrávat, to už není o kině.]

XY: [né, to nemusíte.]

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Soňa Morgenthalová
Datum a místo: 9. 4. 2009, Klub seniorů Lesná, ulice Erbenova.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.

LČ: tak můžeme začít?

MS: můžete, můžete začít.

LČ: tak já bych se vás nejdříve zeptala na jméno,

MS: M. S.,

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo- nezapisuje se to?

LČ: to se zapisuje <všechno> (.) ale,

MS: takže to sou ne ee do školy sem ee takhle, já sem byla hrozně
nemocná a cho- na (endokrinologii) sem se léčila a ten doktor řekl,
dělejte něco. nějakou řeč nebo školu. a já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

MS: já sem se nikam netlačila.

LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to
mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)]

MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu
průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených
vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]

LČ: [a] kdy kdy to skončilo? todle je jenom pro [takovou rekapitulaci.]

MS: [aha, kdy] to skončilo.

LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se
ještě dostaneme]

MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme
nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla.

LČ: jo.

MS: (zase.)

LČ: ( )

MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam
sem chodila do kina.

LČ: tak tomu se pak ještě dos- dostaneme. vy ste teda říkala, že vlastně
to dětství ste prožila v těch Rosicích a měli tam [kino teh-]

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: a myslíte si, že se by se to třeba promítlo do toho, o čem ste se s
dětmi bavily, nebo jak ste si hrály, ty vaše zážitky z kina? nebo do
toho, jak ste se oblékaly [nebo podobně.]

MS: [s dětima sem] chodila, a sice na Zelný trh, jestli to bylo muzeum,
tam byly každou neděli dětský, krteček [a tak (to sem)]

LČ: [a to už ste] chodila se svými dětmi.

MS: se svými [dětmi.]

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

LČ: a teďka vlastně se budeme zabývat tím obdobím, kdy už ste ukončila
obecnou školu a ee vlastně ste měla nějakou třeba osobní životní změnu
svatba nebo zaměstnání se zm- se [( )]

MS: [(až)]

LČ: svatbu ste měla až po válce.

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo. já nevím jak to bylo, ale všichni sme se naučili, sou tam
vysokoškoláci, několik je tam středoškoláků, že učitel (jednomu) dal ee
slohový cvičení, (jednomu) eee nějakou písemku, (jednomu) matematiku, ee
další zkoušení a oni nás naučili, jestli mohu odbočit, ee já znám řadu
písniček a ty znám z obecné školy, kde nás kantor hrál na housličky a my
sme podle toho chodili ee zpívali. já sem sice chodila do houslí, ale
rok nebo co, ale to sem se moc nenaučila, akorát noty a a

((vyrušení, 14 sekund))

LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila
častěji nebo to se nezměnilo?

MS: ne, málo, [málo, málo].

LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste
byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.]

MS: [to sme chodili každý] týden.

LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden.

MS: ano.

LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?

MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),

LČ: mladých.

MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).

LČ: a měla ste [z těch]

MS: [a to] každý, [každý týden].

LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.

MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.

LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?

MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))

LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.

MS: [(to sme tam)]

LČ: do toho [kina mladých nejraději.]

MS: [no tam tam sem] tam byly (...)

LČ: a [proč vlastně]

MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.

LČ: <a proč ne?>

MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.

LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]

MS: [no.]

LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]

MS: [všechno]. že sem věděla o světě.

LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?

MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.

LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím
kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s-
proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že
půjdete]

MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee
radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o
čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem
přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali
americký filmy. ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla?
nebo se v tomhle (toto)...

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina.

MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli,
protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale
společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se
poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu. a taky se
stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty
filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer,
(nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala
sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee
ten film začal hořet nebo hmm

LČ: a to ste [chodila,]

MS: [přetrh-]

LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo...

MS: ne, že sem mohla kdykoliv.

LČ: že takhle, že s-

MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli
určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže,
opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak
to dopadne a já sem si domýšlela potom.

LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla
jen tak nakouknout na film.

MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly
třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to
bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale
jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky. byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát, až po válce teda
potom to začlo. myslím, že po válce pronikaly sem, do toho
osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli
ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak
[tam (byla)]

LČ: správně.

MS: hodně.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?

LČ: <já ano, ale tak> [ee]

MS: [já] ty mladší vůbec neznám.

LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-

MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.

LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]

MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]

LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,

MS: no.

LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]

MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]

LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...

MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].

LČ: [z novin. takže ( )]

MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]

LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na

MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to
neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec
v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako
dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si
nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli
nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl,
ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly
děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled
kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.

LČ: ale tak dobře, [tak to takhle stačí].

MS: [to byla taková brožurka].

LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?

MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].

LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.

MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]

LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci

MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm

LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.

MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]

LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]

MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?

LČ: mhm.

MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,

LČ: mhm.

MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,

LČ: divadlech.

MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.

LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).

MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům. a
(..) tak nevím co bych vám ještě ptejte se!

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a p- takže když ste pak už začla chodit pravidelně do kina, tak už
ste chodila na zvukové filmy tam nebyly [tady už se nepromítaly němé
filmy].

MS: [ano. ano, ano, ano, ano. to] už potom byly zvukový.

LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]

MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo. ale teď
v televizi nestačím. když něco je, tak ty titulky ať je to anglicky nebo
německy. tak to (pořád už) špa- já špatně vidím já vidím jenom na jedno
oko.

LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak
jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi
nimi.]

MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem
měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to
třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český,
rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by
nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to
nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám.

LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy
raději některé a raději jiné třeba?

MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to
romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to. teď e (...) už na
tyto se nedívám, nedívám se na seriály, teda v televizi (myslím), a a
pouštím si kdyžtak dvojku ((ČT 2)).

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a pak ste [taky]

MS: [a]

LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]

MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky. (...) a těch
detektivek teď je takových, tak třeba kolombo ((Columbo)) nebo ten,
kožak ((Kojak)) nebo to. tak, jeden nebo ten e e žán ((Jean Gabin)), no
to byl to byl pan herec.

LČ: gabén ((Jean Gabin)).

MS: gabén ((Jean Gabin)).

LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?

MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]

LČ: [a vzpomněla] byste [si]

MS: [ee]

LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]

MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]

LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]

MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a hmm našla byste nějaké rozdíly v těch kinech samotných, jak se
lišil třeba interiér ee jak tam bylo pokladna foajé ((foyer)) a vlastně
i zaměstnanci jak se chovali k návštěvníků, jestli v tom byly nějaké
rozdíly mezi [těmi (kiny)]?

MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo
dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali
lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to
předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa))
jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale

LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená?

MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně
dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla
už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina,
tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee
dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla
to už byly plyšový a [a]

LČ: [a]

MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom.

LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino
vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do
něj chodila radši, nebo ne?

MS: ne, nám to bylo [jedno. my když]

LČ: [to vám bylo (jedno).]

MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a
mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo]

LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-]

MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám
stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam,
abysme to viděli.

LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee

MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.]

LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno
a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle].

MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.]

LČ: a to bylo často? [nebo]

MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na
třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky
dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se
v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.]

LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a]

MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla
zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že
to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak
oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo
ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z
toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v
tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co
přemýšlet nad tím.

LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten
program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda
hlavní film. [a nějaká]

MS: [týdení-]

LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam
byla]

MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly
eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále
vždycky.

LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]?

MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty
na hlavu.

LČ: [grotesky (teda nějaké).]

MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám
nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další
[film co by šel.]

LČ: [jo že by to byly] upoutávky.

MS: ano, ano.

LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam
byly, nebo to ne?

MS: za nás eště moc animovaný nebyly.

LČ: v kině ne.

MS: za nás ne. to potom začlo až později.

LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]?

MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc.

LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky?

MS: jenom reklamy, jenom reklamy.

LČ: takže [jenom jenom ta-]

MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si
[nepamatuju. to by-]
LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.]

MS: [ano, ano, ano,] ano.

LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi

MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.]

LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a
měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?

MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale
byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až...

LČ: až [na hlavní]

MS: [po žurnále].

LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a]

MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný

LČ: mhm.

MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co
tam]

LČ: [takže]

MS: měli dávat?

LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho]

MS: [mhm. po žurnále] moc.

LČ: moc?

MS: někdo neměl čas, někdo schválně.

LČ: mhm.

MS: tak po žurnále chodili.

LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v
domácnosti, že by někdo [měl vlastní]

MS: [ne, nikdy].

LČ: promítačku?

MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má.

LČ: ale [to už bylo] pozdějc.

MS: [( )]

LČ: [v té době, v té době vůbec].

MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.

LČ: a teďka vlastně bysme se eště víc jako konkrétně zam- zaměřili na
ten protektorát, vy už ste hodně o tom mluvila, jaké byly vlastně změny,
jak ste vnímala vůbec i tu německou ee německou přítomnost vlastně tady
ee v Brně. a ty změny na vás jakoby působily nějak konkrétně, když začly
platit ty protektorátní předpisy ehm to znamená právě i te- i ta němčina
v těch titulcích, na na názvech, v reklamách. vlastně v ty- ty německé
týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm.

MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo.
tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují
se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e
sme se specielně těšili.

LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu]

MS: [mhm.]

LČ: vlastně [v]

MS: [mhm.]

LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň,
nebo stejně? [e (v tom)]

MS: [no říkám], každý týden [sme chodili]

LČ: [každý týden].

MS: s mužem.

LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil.

MS: ee dívejte se ee

LČ: to bylo

MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy,
který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to
šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do
těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly,
bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako
mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já
[nevím].

LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že
to bylo dál, a že,

MS: d- [hlavně dál,]

LČ: [že byly]

MS: ano, hlavně [dál.]

LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně]

MS: [ano, ano.]

LČ: domu. co [nejblíž].

MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme
choď- museli chodit [pěšky].

LČ: [pěšky].

MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic. až po válce tam
byla devítka zav- ee za Němců, [za Němců].

LČ: [za něm-]

MS: a teď tam je dost, ale máme to my to máme zase naše ulice je hodně
daleko. (..) a teď nechodím [nikam].

LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co

MS: bylo, bylo to [tam dražší.]

LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,]

MS: [no.]

LČ: proto tak ( )

MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich
tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a
asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.]

LČ: [( ) daleko.]

MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam.

LČ: [( )]

MS: [to byla] Nová ulice dřív.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba
změnila v i v kině? [nebo (tak).]

MS: [se] nechodila kon- konec války.

LČ: nechodila.

MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LČ: takže z tý obavy a z

MS: ano, ano, ano. sem zvědavá, co jako Laďa, ten je mladší a tak si
bude víc pamatovat.

LČ: ((...)) já teda (mám) ještě takový seznam filmů vlastně, kdybyste se
na něj podívala a jestli si vzpomenete na některý, na některý z nich a
mohla byste třeba říct, jestli byl vaším oblíbeným, jestli si na něco
konkrétního k němu vzpomenete, cokoliv vlastně. (..) be- sou to vlastně
filmy, které které byly v promítané v kinech právě v té v tom období, o
kterém sme my mluvily za první republiky a za potom za války.

MS: ((...)) Pražské švadlenky. já mám dojem, že to sem viděla.

LČ: důležité je, abyste jakoby měla [vzpomínku, že ste viděla přímo]

MS: [něco z toho si sta-]

LČ: v kině.

MS: dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), to neznám. Kouzlo
valčíku (..) ( ) šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to
sem viděla. (.) ne, (.) tady ta d- del franc ((Csibi, der Fratz)), ta
Zlatá Kateřina, to taky neznám. Tři muži ve sněhu, Dobrá země, Ducháček
((Ducháček to zařídí)) ano, U pokladny stál ano, Město ztracených ne,
Roztomilý člověk, to, asi, že jo, ale o čem se tam jednalo nevím. Muži
nestárnou taky sem to viděla. a (..) Dobrodružství barona Prášila, to
jo. to je o té vzducholodi myslím, ne? a Neviděli jste Bobíka? to nevím,
to asi že ne. málo sem toho tady [viděla].

LČ: [to] už je všechno takhle celý ten [seznam.]

MS: [všechno?]

LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?

MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)), ee spoustu filmů
toho ee Buriana ((Vlasta Burian)), e (...) e (..) ty historický ee já
mám parkinzona ((Parkinsonova choroba)), víte, takže

LČ: to nevadí vůbec. a vzpomínáte si třeba, když ste teda chodila s
manželem, že byste měli nějaké společné oblíbené filmy? ee nebo ste to
nemělo vlastně roli, když ste [jestli ste chodila sama (nebo)]

MS: [no tak moc rád] on nechodil do kina.

LČ: on nechodil moc rád. [aha.]

MS: [mhm.] a protože já sem chtěla jít, tak on šel se mnou, protože bych
se těžko dostávala sama. ale to bylo tolik těch k histo- Hus ((Jan
Hus)), (..) Prstýnek (.) s Fabiánovou ((Vlasta Fabiánová)), nebo
poslední Nezralé maliny, to bylo něco krásnýho. a teď to člověk (vidí) v
tomdle v televizi. ale (.) kdybyste mně říkala ty historické, (tak si)
to vzpomenu, ale já vám řeknu po pravdě, já reprízy už nemám ráda, já
nemám válečný filmy ráda. já když jako už sem to jednou dvakrát viděla,
tak to už jako mě to nebaví. tam nečekám nic, co bych neznala, nebo mě
nenapadlo. ale ty ne- na ty historický na Štěpánka ((Zdeněk Štěpánek))
na Korbeláře ((Otomar Korbelář)) na no ale v na ty filmy, co byly, tak
sme chodili všechny. na ty historický filmy.

LČ: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle
nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se
nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové
společenské vlastně drobnosti.

MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se
chodilo, v čem ste chodila do práce.

LČ: normálně.

MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím
třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp
oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a
měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.)
v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak
š- byli lidi svátečně oblečený, to ano.

LČ: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste
chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak
[v pátek.]

MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej
nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne.

LČ: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu?

MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme
nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v
těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to
nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit
Laďa. (.) škoda, že tady není.

LČ: tak on to poví <zase.>

MS: mhm.

LČ: tak jestli takhle si myslíte, že to je, tak by to bylo všechno.

MS: ježiš ale škoda

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Pavel Skopal
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 17.2.2010, bydliště pamětníka - Žabovřesky

Rok narození: 1931, sourozenci: dvě sestry – mladší o dvanáct a čtrnáct
let.

Bydliště do roku 1945: Banskobystrická (Řečkovice)

Povolání rodičů: otec typograf a korektor, matka pracovala jako tovární
dělnice, poté, co se jí narodily dvě mladší dcery, zůstala
v domácnosti.

Povolání narátora: vystudovala gymnázium, po studiu byla jeden rok
členem redakce Práce, poté pracovala v krajské redakci v Jihlavě,
v tuto dobu také vyučovala v kroužcích ruštiny. Poté v různých
brněnských podnicích, kde vykonávala administrativní práce. Před
důchodem pracovala na sekretariátu „podniku z oddělení programování“,
zde také dělala administrativní práce.

PS: tak už se to začíná nahrávat, takže já jenom zopakuju co už vlastně
vím od vás díky tomu dopisu ee vy ste paní J. V. ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

PS: hm

JV: to už sem byla trochu chůva, dokonce když sem měla ve fyzice v
septimě na pasa, to víte co to bylo na pas? aha jo takže vy už ani ten
studentskej slenk ((slang)) neznáte, ježiš to už sem neměla říkat tady
do toho.

PS: ((smích))

JV: napomínání bylo když když ve třištvrtletí měl ohroženou čtverku na
pětku

PS: aha

JV: tak poslali poslali domů napomínání rodičům, aby vás přitáhli, čili
sme tomu říkali na pas, no já sem v té septimě měla z fyziky na pasa a
měla sem rande a musela sem si sebou vzít svoje drahý sestry no, to
ještě nemůžeš nikam chodit a já sem chtěla jít, tak si vezmeš sestry na
procházku, jo, takže takhle to bylo. ((smích))

PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...

JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.

PS: mhm [ale]

JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,

PS: mhm

JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]

PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]

JV: [ne ne ne] už ve válce ne

PS: [už ne ve válce]

JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém

PS: mhm

JV: takže tak už ne

PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na
Veveří?

JV: ano, [to chodila to chodila]

PS: [takže měla kulturní ee zájmy?]

JV: na Veveří

PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila?

JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila

PS: mhm

JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady
mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.) ona vím že v jestli víte
kde je Kuřimská tramvaj jednička do Řečkovic, vy vy kde bydlíte, [vy
ste Brňák?]

PS: [já nejsem z Brna]

JV: aha, no takže tam u té Kuřimské, tam se říkalo u u U Financů kousek
dál byla sta- stanice, teďka je tam odbočka autobus na Medlánky a nebo
do Zamilovanýho hájka tam tak ta veterinární tahle [je tam]

PS: [jo to vim]

JV: a tam byli Financi v té budově

PS: mhm

JV: a tam vodsuď byla levnější tramvaj, prže sme z Řečkovic z konečný
dycky chodili pěšky, prtže to bylo o padesátník levnější, jo

PS: aha

JV: tramvaj stála třeba ve válce korunu padesát, jo, a vod Financů
stála jenom korunu ((smích))

PS: ((smích))

JV: <no víte bych vás měla povodit tady po okolí, tak by ste se možná z
historie hodně dověděl, prtže si pamatuju dost> ale to k tomu vašemu
tématu jaksi nezapadá, takže...

PS: no trošku jo možná bych s váma to ještě na konci promluvil o tom
[vlastně kudy ste vlastně jako chodila]

JV: [jo no jestli můžu až vr- až] roztaje ten sníh, tak se můžem projít
((smích))

PS: to by bylo náhodou výborný

JV: ((smích))

PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee
jak ste se tam dostávala?

JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to
nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů
tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a
okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě
a tak,

PS: mhm

JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká
ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee
ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot
(přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem
prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla
do zahrady do sokolovny, jo,

PS: mhm

JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani
domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít
zpáteční ces-]

PS: aha takže to byla nejkratší cesta.

JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.

PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak...

JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...

PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo]

JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou
Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj...

PS: mys- nebyla to Domažlická?

JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh]

PS: [já myslím že jo]

JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali]

PS: [mhm]

JV: vono to bývalo laciný, že, takže

PS: mhm

JV: dycky parta děcek a...

PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch],

JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako
a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím
nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle

PS: mhm

JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často
jenom tak.

PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme
o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce]

JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo

PS: a vy ste psala vlastně ee do toho roku zhruba štyřicet dva ste
chodila v podstatě jenom do toho Sokola nebo ste se dostala [občas i do
jiné...]

JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady]

PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste]

JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,

PS: mhm

JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a
rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré
řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já
tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali,

PS: mhm

JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z
té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si
vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky
nedalo v té válce moc cestovat, že,

PS: mhm

JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,

PS: mhm

JV: až po tom šesta- pětaštyřicátým šestaštyřicátým roku se to trošičku
ee rozhejbalo.

PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s
rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou...

JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.

PS: a ee ty divadla na konci války už byly hodně om- ten provoz divadel
hodně omezený, ony byly občas nějaké jako nějaká představení ve
čtyřiačtyřicátém a bylo to hodně omezené,

JV: no to bylo, no tak třeba tady toto je poslední z roku štyřicet
loučení ze starým divadlem

PS: mhm

JV: a vím že už tady byli Němci a že sou tam ee na každé druhé straně
sou reklamy brněnskejch podniků a vím že sou tam že sou tam třeba ee
tady potom ta Leninka ((Leninova)), Kounicova je tam jako bis-
(diskrova) nebo náměstí Adolfa Hitlera a takový věci už sou tam přec
přes to, je to je tam vz- vzpomínka z fů- fůry známejch herců
slavnejch, je tam Kvapil ((možná Jaroslav Kvapil)) a všelijací

PS: mhm

JV: řiditelé divadel, jo, jejich články, loučili se s divadlem, už je
tam někde nakreslenej plán novýho divadla který se tam mělo stavět už
už je tam ten Bílej dům, takže tohle nový Janáčkový ((Janáčkovo
divadlo)) už je pozdějc stavěný, ale toto bylo zajímavý že toto ěště e
ěště prošlo tiskem a už to už to teda není nějaký ee, jo ještě to jako
vyvzdorovali té německé takové prostě bych řekla cenzuře

PS: mhm

JV: nebo něčemu takovýmu, jo, takže to je velice hezký, ale tady sem
právě taky na jedné straně teď sem to vytáhla našla ty, tu reklamu od
těch královopolskejch kin aji stary

PS: aha

JV: jenom vostatní kina sem tam nenašla, ale tady od těch krpolskejch
tam je.

(.)

PS: tak to je pěkný,

JV: mhm

PS: to bych si potom udělal ee aspoň fotku té reklamy [a maminka...]

JV: [a víte co,] já mám ehm já nemám barvu, já tady mám kopírku, já
bych vám to byla udělala, ale já nemám teďka zrovna barvu,

PS: jo to nevadí, já mám sebou ee fotoaparát, takže já si udělám
obrázek ee,

JV: hm to já mám taky foťák, ale vy máte asi nějakej lepší tady na
toto, na zvětšení ne?

PS: jo to nebude problém, my to používáme běžně, [to je docela dobrá
kvalita]

JV: [jo? dobře mhm]

PS: ee maminka ee chodila do divadla ovlivnilo to nějak její postoj ke
kinu a říkala vám třeba na co by ste měla chodit nebo neměla chodit?

JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba>
bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch
plotech,

PS: mhm

JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program
kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než
dneska

PS: mhm

JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu
mluvit, nemám internet

PS: mhm

JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila
správně]

PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...

JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech

PS: mhm

JV: takže to mělo cosi do sebe taky.

PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]

JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

PS: v Řečkovicích

JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v
podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik,
většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program
dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou
jenom takový podřadný ee filmy,

PS: mhm

JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo,

PS: mhm

JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně
filmů viděla.

PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli
právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?]

JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala))
Kapitol, to byly vlastně premiérový kina.

PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...]

JV: [no to] ani tak ne

PS: čekali ste...

JV: maminka s tatínkem měli velkýho kamaráda spolužáka tak víceméně no
spolužáka tatínkového Gustav Nezval, říká vám méno něco? já sem mu
říkala strejdo, chodíval k nám na chatu

PS: aha

JV: tak nechcu nechcu to [říkat do toho rozhovoru]

PS: ((smích))

JV: protože to vypadá, jako že tohle a jsou to moje vzpomínky, takže to
nemá [na to vliv]

PS: [mhm]

JV: ale prostě jako že naši přes tu kulturu nějaký takový jako zdání
měli, no.

PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?

JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo

PS: mhm

JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...

(.)

PS: mhm a na to chodili teda

JV: chodili chodili určitě

(.)

PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě
určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu
drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili
i...

JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna
vařil se teplej čaj s tresti

PS: mhm

JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a
chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový
vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam
není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem
tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak
cizinec. ((smích))

PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela
populární dětská zábava

JV: bylo

PS: a...

JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,

PS: mhm

JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným
hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho
mlýna a...

PS: popravdě nevím, já vím že (vilznově) lese ((Wilsonův les)) se klu-
[se bruslilo]

JV: [já vás tam fakt musím zavézt]

PS: ((smích))

JV: udělejte si čas <a projdeme se vám, jedna moje kamarádka tak to
jsme spolu lozily>, je o patnáct let mladší jako já a je původně ze
Slovenska, tak ta prostě taky ta úplně byla zděšená co všechno vím a co
jí možu ukázat <a tak jo> ((smích))

PS: no já bych rád [u- na jaře]

JV: [tak si můžem udělat vejlet]

PS: to by bylo skvělý, já vím že o o vilsnově lese ((Wilsonův les))
vím, že tam tam se myslím bruslilo,

JV: [no vilsoňák]

PS: [ano]

JV: no ten je tady takhlenc tím směrem

PS: [jo já já vím kde je a tam se bruslilo taky, ne? tam bylo prý
nějaké...]

JV: [( )] no tam se tam byl lyžařskej svah, ale [to až po válce]

PS: [a vy ste tam i jako zaledovalo něco, ne]

JV: [ale ve vil- ve vilsoňáku ((Wilsonův les)) nevím] ne na tom kopci
ne ale ale spíš dole na těch lukách.

PS: mhm

JV: v Žabovřeskách možná.

PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení
vy ste chodila [taky ee]

JV: [no to víte že jo]

PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých
filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví]
((revue))

JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni
((Sonja Henie)) no]

PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no]

JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce

(.)

PS: takže na ten si vzpomínáte

JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to
jo ale...

PS: no

JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta
Zasněžená romance byla až po válce, ale před tím s ní nějaký filmy byly
no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a
takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych
abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem
se probořila>

PS: ((smích))

JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do
vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost
zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů
pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích))
no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže
naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích))

PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]?

JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak
koncem války, ( ) byla maličká tenkrát

PS: a tady představa toho [jak vypadá]

JV: [jéžiš proč ste si nevzal?]

PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu
ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho?

JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta
Soňa ((Sonja Henie)), že, ale až ta zasněžená roma- romance ((Zasněžená
romance)) tady potom teprve to tak jako, a ještě potom měli nějaký
nějakej krásnej film krasobruslařskej ty Rakušani,

PS: Rakušani, no

JV: to tady taky bylo ale teďka

PS: jaro [na ledě] ((Jaro na ledě))

JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až
po válce, ale i ve válce se to krasobruslení...

PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady
bylo známé]

JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano

PS: takže ste o ní věděli

JV: no ano

PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se
vědělo se o ní, jo?]

JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik,
že prostě ee (.) no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky,
ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch
hlavně, že ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak
letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale
pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum
((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera.

PS: mhm

JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně

PS: mhm

JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v
osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým
neohlášenou napustili přehradu Němci, že,

PS: mhm

JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch
lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice))
sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím
z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam
chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým
břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo,
tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom
ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu
údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já
sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo,
ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma
hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak.

PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to
méno?

JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka.

PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to
byla pro vás populární známé méno, jo ee?

JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo,

PS: mhm

JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že
ten Dům u jezera

PS: mhm mhm

JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té
přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk))
nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi,

PS: no

JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká
Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného
boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel,
ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)).

PS: aha

JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě
potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej
myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco
takovýho.

PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika
Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky
populární]

JV: [no mhm]

PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás...

JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji
viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá
taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců,

PS: mhm

JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...>

PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee...

JV: ((smích))

PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně
ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve
třídě [sbírali ste nebo...]

JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,

PS: takže tam [nebyl jako...]

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

PS: mhm

JV: protože dělali sme přijímací zkoušky, z češtiny, česky, že rozbor
větný, ale z matematiky, z dějepis, zeměpis dějepis byl zakázanej nebo
takhle z metamatiky, ze zeměpisu a ještě z nějakejch předmětů v
němčině,

PS: mhm

JV: naši nas na- moc neznali řeči teda, otec vůbec ne nějak moc on on
znal ee jako korektor věděl jak se co píše, ale nevěděl jak se to
vyslovuje,

PS: mhm

JV: to vopravoval prostě to bylo něco jinýho, ale já sem ty zkoušky z
tý němčiny udělala a já sem se tam dostala do toho gymnázia přitom tam
bylo fůra lidí z takovejch všelijakejch dost, no byly tam dvě holky o
kterejch se v Řečkovicích vědělo, že jejich tatínci kolaborují,

PS: mhm

JV: že ty se tam dostaly, jeden teda byl Němec přímo, ten dělal pro
Zbrojovky a pak tam byly ve městě taky takový všelijaký existence, tak
brali nás štyřicet a pak ještě tady dvě dvojčata z nějaké taky rodiny
protlačené jo, tak dvaaštyřicet nás bylo v té primě no a já sem tam
byla snad jediná z takové vobyčejné [rodiny],

PS: [mhm]

JV: vopravdu proti nim že se- všem hrozně vobyčejné vim,

PS: [takže vy ste...]

JV: [no takže] my sme celkem já sem když se tam někdo hodně povyšoval,
tak já sem ho nebrala, jo, takže já sem je nějak nežrala bych řekla tu
Líviu.

PS: jo, hmm tu kamarádku co měla ehm ee tu Livíi myslíte tu mariku re-
((Marika Rökk))

JV: [hmm]

PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...

JV: no

PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]

JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,

PS: mhm

JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.

PS: jo

JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]

PS: [jasně]

JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...

PS: hmm a potom ste pracovala...

JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo

PS: mhm

JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.

PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?

JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,

PS: mhm

JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))

PS: no to znám no

JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]

PS: [mhm]

JV: až teď protože byl v seznamech toho Cibulky ((Petr Cibulka)), no
ale já sem potom viděla, že je to dost špatný tam se udržet, byla tam
Blanka Trávníčková dcera profesora Trávníčka ((František Trávníček))
[češtiny no]

PS: [jo jo to byl rektor]

JV: ta byla vedle seděla vedle a ta tu tu tu teda potom taky vykousali
aji tu chatu s tó zahradou na přehradě jim vzali a dostal to nějakej
sovětskej pověřenec, co tady byl v Brně.

PS: přitom Trávníček byl...

JV: t- no Trávníček už tehdá nežil, no von psal ten slovník češ-
českýho jazyka já vím ten starý s- tady mám, František Trávníček a
Pavel Váša to byl první slovník českýho jazyka,

PS: mhm

JV: a potom potom už teda Vášu Vášu, když bylo druhý vydání, tak po
válce Vášu už ne nedali a byl tam jenom Trávníček,

PS: mhm

JV: no ale zřejmě nebyl tak tak načisto kovanej, páč vím, že s tou
Blankou taky dost,

PS: mhm

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?

PS: lidové kroužky ruštiny, tak to nevím to...

JV: já vás...

PS: ne to je [zajímavý, to mě zajímá]

JV: [já vím, to se ptáte vy mě a teď bych se vás zeptala], kolik je
vám, to my můžete pošeptat.

PS: třicet osum

JV: no tak to není tak ( ) tak můj syn má teda temu tomu bude teď
sedumapadesát a dceři bude třiaštyřicet a je mezi něma velkej rozdíl.

PS: hmm

JV: syn má úplně ještě takový to stejný ražení jak sme měli my a dcera
se vdala do rodiny (..) (tvůj klan) je tam jedna soudružka poslankyně s
tý s té rodiny do které se vdala a dcera se veškerým takovým názorům
vyhýbá a ta si myslí jenom na svoje koníčky a stará se vo koně a vo svý
jezdecký zájmy a toto de jí bokem,

PS: hmm

JV: to je poznat jak se to měnilo jednak aji ty školy jo ten vliv na
lidi a jak působil ktere- které době já vám řeknu, je mně líto, že už
je mně tolik, ale na druhé straně nelituju, že sem ten vývoj všechen
poznala, od té první republiky ještě když sme stavě- za- zasazovali tu
lípu republiky, když byl ještě Masaryk než umřel a potom to všechno co
šlo ty válečný akce poválečný, že, v rodině sem taky měla můj můj kmotr
byl Karel Grómeš ((Karel Gromeš)) který je na pamětní cedule ceduli ve
vchodu do do brněnského magistrátu [jak je tam ta]

PS: [mhm]

JV: pamětní cedule teda deska abych mluvila přesně, jo (.) no teda na
památku obětem komunisty vlastně no von ne von ve válce on se nevrátil
z války

PS: mhm

JV: jako legionář,

PS: jo

JV: no ale prostě to taková ta tradice, jo a teďka ty další vě- a
mladší a mladší už už mají úplně ty vzpomínají jenom zas na ty šedesátý
roky, jak ve škole byli v tom pionýru a to a to a potom teďka teď už se
na to na to na ty padesátý roky zapomíná a zase se jenom nadává na ty
šedesátý, vono to předtím bylo horší, [jo ale to je]

PS: [no to určitě]

JV: to je záležitost věku jo jak kdo co kdo zažil, tak to je v něm, to
v něm víc utkví, že, no.

PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]

JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]

PS: [mhm]

JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno

PS: ano to vím

JV: to bylo za (švindl)

PS: ano to je známý

JV: tak to sme měli třeba tři kantoři nesměli do ničeho mluvit a my sme
něco dělali, jo, a pak sme na to jednou <vzpomínali s horolezci u
táboráku a hrozně sem se pobavila, kamarád říká, já sem v té době byl u
jízdní policie> ((smích)) to byl jenom fór prostě všichni sme něco
dělali, někdo byl v tramvaji a někdo jim řídil a někdo byl no a tam a
tam tak to sem právě ee na té škole učila ruštinu taky, jo,

PS: mhm

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

PS: mhm

JV: to sem zjistila až po revoluci když sem začla jezdit d- do Dolomit
do Itálie a tak, jo, že sem se domluvila, ale nejsem takovej talent,
abych mohla z z fleku hnedka mluvit, to zapomínám.

PS: mhm

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

PS: mhm

JV: to se počítalo, že jo, já sem si zlepšovala to že mě vy- vy-
vyšibovali z Brna a stejně sem se tam neudržela, protože sem jednou,
byla hrozná akce zpevňování jenom norem to se furt psalo zpevňování
norem a já sem se v jednom článku vymáčkla tak, že že to zpevňování
norem má prostě jenom ušetřit státu nemo- prostě mělo ještě to mám
všecko ty svý články někde nalepený v sešitě, ale nechci na to
vzpomínat,

PS: mhm

JV: no ale prostě vy- vyznělo to špatně, no a můj šéf jihlavskej kvůli
mě seděl štyryadvacet hodin teda byl vyšetřovanej,

PS: mhm

JV: jo, no takže to bylo takový nějaký že sem se hned potom taky
nehodila, ale ještě navíc měla sem tam svobodárnu a tu mně přidělili a
zničehož nic aniž bych vodsud měla ještě výpověd se mně tam nastěhovali
jednoho večera zazvonili dva hoši a vystěhovali mě z ní, že sou z Mladé
fronty a z Rudýho práva a že že to dostali voni, ukázali mi dekret a já
sem neměla kam jít, proti mně v bytě byla nějaká stará paní, která mě k
sobě přechodně na štrnáct dní vzala, spala sem v kuchyni na otomaně než
než sem odešla z redakce.

PS: mhm

JV: to byly hrozný poměry, prostě to vykládám dneska dost se tomu sama
divím, ale člověk byl mladej, blbej, tak si to nechal líbit.

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.

(.)

PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té
období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve
půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první
návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako
dítě.]

JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že
nějakej Kačer Donald [a nějaký]

PS: [mhm]

JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v
v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže
a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji
dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak
nezakazovali, no takže.

PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly
gro- gro- pásmo grotesek, jo]

JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže,

PS: mhm

JV: já sem měla hodně knih vod dětství,

PS: mhm

JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá
dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná
gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě
taky to vedení doma jo k té literatuře,

PS: mhm

JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle, ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]

PS: [ano ano]

JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.

PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce]

JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce]

PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl...

JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co
všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka
hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno]

PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže]

JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával
toho kašpárka,

PS: mhm

JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě]

PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve
spodním sále]

JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.

PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních?

JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka
škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je
třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na
nějaký dětský představení,

PS: v těch [Řečkovicích]

JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme
byli bydleli v Králově Poli u sokolovny.

PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní
[odpolední představení, no]

JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.

PS: a takže bylo to rušnější nebo ee ty ty děcký představení než běžný
přestavení byly, projevovaly se ty děti nějak [jako...]

JV: [no tak jo] tak to víte že jo, tak to bylo hurá obrovský, no.

PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste
mohla, jo]

JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta
děcek,

PS: mhm

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl, dneska by mně to
už nic neřeklo, ale tenkrát to mělo smysl, protože byla spousta lidí
zavřenejch a voni se snažili pro ty lidi dělat, jo,

PS: mhm

JV: takže vím, že zase (.) kdo byl nějak postiženej, jak ze Sokola tak
z té církve, tak se jim pomáhalo a tak, jo, takže z té doby si taky
pamatuju tady tuhle činnost, prestože někteří se k tomu ani jako vo to
v k tomu nechlubili s tím po válce, že dělali to to že to dělali,

PS: mhm a...

JV: tam je ulice Maříkova dole na spodku Řečkovic, jak se jede k tomu
Globusu a toho pana Maříka ((Václav Mařík)) si pamatuju, to byl
tatínkův přítel ten ten skončil v koncentráku.

PS: mhm

JV: (jo tak)

PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu,
stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný]

JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev
československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v
neděli v sokolovně v sálu, jo,

PS: aha

JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co
tam teďka je takovej domek, kterej vznikl na konfis- konfiskátu továrny
na likérny na likéry Stratilovy, ty byli odsunutí Stratil se s byli to
če- Němci kteří tady žili,

PS: mhm

JV: a myslím že se jim ublížilo, že je vodsunuli, protože oni voni jak
sem přišli Němci, tak ti rodilí Němci skutečně byli nuceni se k nim
hlásit, to byl to měli oni taky nadiktovaný že a tady ti Stratilovi
byli slušní lidi a když v Řečkovicích pozavírali dost dobrých lidí a
vynikajícího jednoho lékaře tak oni dělali co mohli aby ho dostali z
koncentráku a pomo- a pomohli

PS: mhm

JV: pomohli mu dostali ho vodsuď a nakonec byli stejně vodsunutí a ten
jejich barák zůstal jako konfiskace, bylo to taky trošku taky myslím
vybombardovaný a na tom místě se postavil potom ten Husův sbor
řečkovickej.

PS: mhm

JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.

PS: mhm

JV: ((smích))

PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]

JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.

PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]

PS: [každý týden?]

JV: no říkám to jo.

PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]

JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku

PS: mhm

JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to
bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především
ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když
bylo hezky, tak se šlo ven, no.

PS: mhm

(.)

JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit
po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))

PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de
o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]?

JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně,

PS: ano

JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis
že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco
co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,

PS: mhm

JV: ještě tady taky knihy mám, dokonce i ee Polívkův ro- rostlinopis že
kde tam ale byly uvedeny místa naleziště pod českým názvem, tak se to
muselo za- začernit a přepsat německy a tak byli úplně trapní v tomhle,
takže to bylo výborný že že místo místo dějepisu a nějakejch jinejch
věcí nám dávali třeba dvě hodiny kina nebo čtyry pět hodin tělocviku
bylo ve válce

PS: aha

JV: to bylo bezvadný že pro nás ((smích)) <tenkrát>

PS: takže [vy ste chodili pra-...]

JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,

PS: divadlo no

JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma

PS: mhm

JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár
lidí takovejch,

PS: (takže tam)

JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák))
(vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství,

PS: aha

JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu
jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili.

(.)

PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní
představení]

JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků

PS: mhm

JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy

PS: mhm

JV: vopravdu to měli krásný.

PS: mhm

JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.

PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,

JV: no

PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?

JV: ano no byly dobrý filmy, no

PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...

JV: naučný ano ano ano.

PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem]

JV: [mhm mhm]

PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo
se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se]

JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak
zaměřeném, jo, teď sem si vzpomněla, když sem tam k vám nesla na sek-
sekretariát tady ten svůj s- ps- tak sem tam viděla (mečishlova
krhouna) ((Mečislav Krhoun)) na ce- na ceduli nahoře fotografie von
učil na fi-

PS: koho?

JV: Krhoun

PS: Krhoun

JV: no tam no von byl Mečislav se menoval to byl kantor a je tam je tam
jak se de po schodišti nahoru, tak v jednom takovým tom pod-, jak se
lomí to schodiště tak je cedule velký fotografie kantorů Filozofické
fakulty a říkám, ježíš, to je je tam napsaný jenom Krhoun, sou tam
jenom příjmení těch kantorů,

PS: aha

JV: a já vůbec ani nevím že potom přišel někam na vysokou, já si ho
pamatuju ee z gympla [jako kantora],

PS: [a to byl váš] učitel

JV: to mě přímo neučil, ale no tak zastupoval u nás jenom ale jako ale
učil na škole jako jako zástupce ředitele

PS: mhm

JV: Mečislav Krhoun nám se dycky líbilo to jeho méno

PS: [jo popravdě ho neznám]

JV: [a to sem byla překvapená] teďka že tam že je tam no von už asi
nežije to to ta cedule starejch kantorů asi na paměť, protože

PS: mhm

JV: to už by nemohl žít.

PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)),
to bylo jako [to školní kino]?

JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou
byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno
nevim vám neřeknu,

PS: hm

JV: bych zas vymejšlela.

PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty
ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by
vám...

JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty
zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou
((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální
pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková
nalejvačka do nás, že, pochopitelně.

PS: mě by zajímalo, jestli tady v Brně byla nějaká kina považována za
německá kina, ať už ve ještě před [před válkou nebo za války, nevíte]

JV: [to nevim to nevim] ja vím já teď bydlím tady už hezkejch pár let
tady v těch Žabinách ((Žabovřesky)) a vim, že to se tam tu Lucernu
((Lucerna)) nenapsala, sice sem v ní teďka taky parkrát byla, ale vím,
že už že tam v tom žabovřeskym zpravodaji před několika lety sem četla
článek, že je to jedno z nejstarších kin

PS: no

JV: jo a to, ale bohužel to už nemám, to sem asi vyhodila ten
zpravodaj, takže takže vo tom moc nevím, ale vím že to kino muselo být
hodně dlouho už.

PS: jo t- to my máme informace o jako historii těch jednotlivých kin i
té Lucerny ((Lucerna)), ta opravdu patřila k těm nejstarším ee v Brně.
a ony jako nebyly ee ty kina německá ee nějak jako institucionálně ale
je možné, že do některých chodili třeba němečtí diváci víc nebo německá
[menšina, to nevíte]

JV: [to nevím] to nevím

PS: a kino c-...

JV: vono Brno bylo v podstatě německý hodně.

PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino
Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl...

JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka]

PS: [potom Úderka] ano

JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme
mívali [rande]

PS: [ee jo]

JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod
pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju.

PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...]

JV: [no ano] ano no

(.)

PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu
((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka?

JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho
nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda
vykládat nějaký],

PS: [jasně]

JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy.

PS: mhm

(..)

PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee
kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde
se promítaly týdeníky]

JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské?

PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila?

JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti
úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem
byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým
maličkým starým kině.

PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru

(.)

JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede
tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale
ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té
ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte
ju?

PS: Socha Svobody?

JV: ((smích))

PS: to nevím

JV: já se musím podívat jak se to tam menuje ale ta ulice

(..)

JV: já tady mám někde brněnskej brněnskou mapu, ale (.) kde ježíš marja
to je hrozný, já si to asi nevzpomenu (.) jak se ta ulice menuje

((pauza 10 sekund, paní hledá mapu))

PS: (vale) pisár- jestli je to Pisárecká, tam sou to je na [Hlinkách
((V Hlinkách)) myslim]

JV: [to je až] až to je až daleko

PS: tak ještě předtím tam bylo Ponrepo a předtím se to menovalo jinak
teda.

JV: Ponrepo? možná že jo (..) tu Sochu Svobody vám musím teda
nasměrovat, abyste se na ňu přišel podívat ještě ještě tam byla před
asi před třema letama, tak doufám že ju nezbourali (...) Úvoz jé to se
dívám jinam Křídlovická, Nové Sady od Novejch Sadů (.) tak vono už to
nejsou Hlinky ((V Hlinkách)) (.) tady už to asi neni nejsou Hlinky ((V
Hlinkách)) nemo- no od Novejch Sadů (.) tady někde tady někde (.)

PS: na Hybešové, tam tam bylo kino ((Kino Grand))

JV: tam někde [někde tam někde tam]

PS: [no no no no] tak to je vono to bylo pozdější Ponrepo a menovalo se
předtím ( ) ee...

JV: no a tam tam někde tam někde na té ulici jak jede ta tramvaj tak,

PS: mhm

JV: jak sou tyhlety ulice napříč, jo,

PS: mhm mhm

JV: tak tam je na ro- na rohu navrchu jednoho baráku je taková <malá
brněnská Socha Svobody> o které se se moc neví, páč nikdo se nedívá
navrch, když jede po městě, ale údajně to tam postavil nějakej hoch
študent, kterej tam dlužil za podnájem a ta paní chtěla aby ji na
baráku něco udělal, takže ji tam usochal takovou no tak je to asi tak
dvojnásobek lidské postavy

PS: <no tak to sem ještě neslyšel>

JV: no tak sme se dycky se to tam chodili se na to koukat, vidíte, tak
já už já už taky nepamatuju (kde ve městě moc ty ulice).

PS: jo to bylo kino [Grand původně asi jestli je to vono kino Grand
Illusion]

JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme
chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro
mládež))

PS: ano ano no [Studio, kino mladých]

JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu,
to byla to bylo Radost [myslim]

PS: [ano]

JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti
celnici někde.

(.)

PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná
jo méno který]

JV: [aha tak to je možná] mhm mhm

PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za
protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...

JV: poslužte si ee jestli kdyžtak já vám ještě něco [naleju]

PS: [ne ne] ne děkuju děkuju

(...)

PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila
vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste
menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-...

JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v
tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky
bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední
dům, Union)).

PS: mhm

JV: [a do mě do mě]

PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období]

JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech
byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no
protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a
o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo
a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už
pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme
chodívali na komorní hudbu

PS: mhm

JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil
profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady
[ten]

PS: [aha]

JV: dnešní Štědroň je asi jeho syn ten [co co dělal to]

PS: [ano toho znám no]

JV: ale starej Štědroň, my sme mu říkali na gymplu Štětec, to byla doba
kdy kdy byly krátké vlasy a on měl dlouhý on byl úplně výjimal se z
toho a měl to kudrnatý když hrál na klavír a házel hlavou tak sme
říkali Štetec, to bylo to bylo taky období, kdy nám kantoři dycky
dávali volný vstupenky nebo s velkou slevou na koncerty, [jo].

PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často
asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc?

JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden]

PS: [každej týden]

JV: možná že jo

PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé
jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které...

JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že
kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,

PS: mhm

JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si
vám někdo zmínil o něm nebo ne?

PS: no ale kdy v kterém období?

JV: no už teďka v pos- [teď už teda]

PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až
dál do roku [po válce v šedesátých letech]

JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam
bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky
až hodně po válce.

PS: no

JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no]

PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech
[tam byla maringotka, jo]

JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní

PS: no tam bylo...

JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na
Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o
víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej
rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten
jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je
ještě na dlouho tady>.

PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu
ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo
takové luxusnější [to je jasné a myslí-]

JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš
marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo
divadlo))

PS: Kapitol, já vím

JV: [jo no]?

PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee

JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák

PS: [no ale ta ta budova ze]

JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam]

PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no

JV: mhm

PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě

JV: [jo Kapitol?]

PS: [no Kapitol]

JV: tak se dlouho menoval?

PS: no

JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím
jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka
tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací
kolem toho jak byl Tuzex, jo.

PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee

JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím
co tam teďka je.

(.)

PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které
ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen]

JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra

PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]?

JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a
v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že

PS: mhm

JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi
tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to
kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako
studáci třeba tak...

PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee...

JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý.

PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo
lavice?]

JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte?

PS: v Řečkovicích

JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení

PS: no takže to museli vždycky [připravit]

JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma

PS: aha

JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle

PS: jo jo

JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.

PS: mhm

JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak
můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v
sokolovně.

PS: aha no to by mě zajímalo

JV: no ((smích))

PS: tak to nechte na potom

JV: nebo se poďte podívat ( ) jak to tady mám jestli se chcete
podívat směrem k tomu...

((pauza do konce záznamu první části, oba odchazí z pokoje, zbytek
rozhovoru neslyšitelný))

PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee
bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda
blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže,

JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no,

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.

PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?

JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,

PS: hm

JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,

PS: no

JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít

PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu

JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,

PS: mhm

JV: ale jinak teda

PS: no a v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) to byla jednotná
cena?

JV: hm nevím, to vám nevím to sem byla zase eště dost malá

PS: mhm

JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct
pryč, když skončili ty Kluci na řece, že,

PS: hm

JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už

PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka
na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo
hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo]

JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že

PS: nebylo to na místa

JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a
dozadu že možná byl rozdíl v cenách.

PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak
znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee
tam chodili v sokolských uniformách? [( )]

JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to
kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina
no.

PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom
film čistě?

JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality

PS: jo

JV: nebo [něco]
PS: [no]

JV: takovýho to muselo být (protože)

PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty
reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy,

JV: mhm

PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních]

JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no

PS: hm

JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak
dneska když to posloucháte ((smích))

PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých

JV: mhm

PS: upoutávek na živnostníky [místní]

JV: [jen tak] jen tak ano

PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo

JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách
pro Evropu

PS: ee

JV: zachvátí-li tě, zahyneš

PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by
diváci nějak?

JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej
fízl

PS: hm

JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete
teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli,
těch bylo nejvíc

PS: tak

JV: já sem taky měla strýčka, kterej skončil v Osvětimi a to byl
náčelník sokolskej župy (pernštejnskejch) učitel z Tišnova vynikající
člověk, no takže zase, aji ty spisy vo vo těch s- vo těch vysočinskejch
odbojářích a o všem to mám taky to mám schovaný ( ) von když
studoval učitelák kdysi eště v mládí, že, matka byla taky eště doma m-
malá než než se vdala, tak e on bydlel v Brně, že študoval učitelák a
byl Tišnovák, teda rodina jeho byla z Tišnova, ale on bydlel tady u
našich.

PS: mhm

JV: mám tady na zdi jeden jeho obrázek, kterej sem si zarámovala až až
po jeho smrti

PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )]

JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou
ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom
kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý
kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf
Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo
jako vtip [prej, jo]

PS: [aha]

JV: Adolf Jebavý

PS: že se to rozšířilo jako taková

JV: jo jo jo ((smích)) jedna tetka řečkovská ((řečkovická)) taky naša
matka říkala, deš ze škole, dívala ses co hrají co hrají? a říkám já
sem si nevšimla a nějaká tetka říkala u nosa bínek

PS: u u nosa u nosa bínek u nosa

JV: u nosa bínek ((sméch))

PS: u nosa bínek?

JV: jo u nosa bínek jo ((smích)) jo vždycky

PS: jo

JV: místo Únos Sabinek, jo, takže tam z toho vzniklo

PS: a to [je právě]

JV: [u nosa bínek]

PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na
to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě

JV: no on vyřvával

PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino]

JV: [no ano to bylo]

PS: [( )]

JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf
Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm

PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím
kinem ((Central)) s tím náměstím?

JV: mhm

PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste]

JV: [no tak]

PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina
nebo jak je to znáte z z [vyprávění]

JV: [ně- někdo z rodiny]

PS: mhm

JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem
měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho
křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když
zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam
dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila

PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo?

JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho
kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě

PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně
že to bylo slyšet?

JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té
válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to
kino promítali už později, tak to už bylo normálně.

PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to
amplionem [na náměstí?]

JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no

PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )]

JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.

PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala
projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni
měli...

JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě
jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo,
celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho. já
nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých
letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e
v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá-
krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy

PS: (tak že to nevadí, no)

JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali
tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma

PS: bítls ((Beatles))

JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát
přestávka pořád [přetáčeli]

PS: [no protože to]

JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]

PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: takže zřejmě to vybavení

PS: voni měli, [jednu]

JV: [možná]

PS: jednu promítačku jenom, [takže museli]

JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly

PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky

JV: no no

PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?

JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný

PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)

JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,

PS: mhm

JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...

PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi
sebou nebo [bylo to tak]

JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se
taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale
dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř
je to trasa na Hodonín,

PS: mhm

JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má
chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do
kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně
moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního
výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl
členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho
Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý
panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet
teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v
sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas
takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát
korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du
((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň
deset lidí

PS: jo [( )]

JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z-
když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí.

PS: hm

JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se
točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři
dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k-
kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje,
ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo,
protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel
pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten
film za moc nestál

PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v
Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši
[rodiče třeba?]

JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty
Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště
všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam
už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme
chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
za hřbitovem taky kolem dokola sídliště, jo. dole k nádraží teď je tam
ten e Glóbus, to prostě to byla dědina a teďka je to tak velký, že se
lidi neznají, já neznám lidi z- tady z toho baráku, ale v- tenkrát sme
se v Řečkovicích znali všichni.

PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání
[známých?]

JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak
po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej
církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom
českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z
katolické církve a s jejich panáčkem

PS: hm

JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního
nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli

PS: hm

JV: v té době

PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?

JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))

PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]

JV: [ale jo] určitě určitě určitě.

PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]

JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak

PS: mhm

JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.

PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila

JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten
den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a
Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme
hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na
rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo

PS: mhm

JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly
bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak
to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni
museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec
měl tu neděli službu.

PS: mhm

JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna
budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet
devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro
nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec
potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak
tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s
děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam
má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna
že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo
dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme
se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)).

PS: mhm

JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou
nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to
nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště
bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a
tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to
si musím pamatovat

PS: jo

JV: ten den [to bylo vlastně]

PS: [takže ste byla]

JV: silnej dojem

PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )]

JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no.

PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války]

JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po
válce v televizi

PS: mhm

JV: jako paměť- pro pamětníky

PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to
řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého

JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve
sklepě měsíc a

PS: no

JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení
Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho
večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho]

PS: [šestadvacátýho]

JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho
večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele. sousedům
zabili prase, vařili je u nás ve sklepě v kotlu a taky nám dali
((smích)) a dostala moje želvička na zahradě zásah, takže to sem přišla
vo želvu, no a tak prostě takový věci co to máte, to je takový věk v
těch čtrnácti, že si přece hrozně musíte pamatovat, že jo. a na starý
kolena se to vrací ((smích)) mezitím ee je takovej běh života kdy máte
fůru jinejch zájmů a a krásnejch zážitků z hor z vrcholů a nevim co a
potom ee najednou zůstanete doma a všecko se vám vrací.

PS: a vy ste teda zůstali v těch Řečkovicích? protože hodně lidí zřejmě
odcházelo v době osvobozování Brna mimo Brno, že jo

JV: mhm

PS: to sem se setkal s tím často, že lidi chodili na odcházeli na
venkov jako

JV: byly byly zákopy od Řečkovic přes Mokrou Horu až e na Ořešín, a
něco až až k tomu až k Vranovu, to byly takový úzký ee asi tak vysoký
zákopy a tím se utíkalo a potom byly zákopy k přehradě. vona taky
přehrada to co je obestavěný tak to je tam postavený bez povolení těsně
před frontou

PS: hm

JV: tam nebylo dovolený jenom v lesích ty chaty byly ale na břehu
nemělo nic byt, no všechno narostlo díky tomu, že lidi utíkali před
frontou, ale přitom bylo řečený, že Brno zůstane jako volný město, že
tady fronta jenom projde

PS: mhm

JV: no a mezitím se to změnilo a začli bojovat no a tak fůra lidí
utíkala a fůra jich taky zahynula. zahynul tam v lese nad Drozdrovicema
náš kamarád brácha mé kamarádky, kterej byl na chatě a s kamarádem
vedli Rusy ee někam něco slíbili Rusům, že jim něco ukážou

PS: mhm

JV: a už je našli v lese mrtvý u zákopu a dodnes se neví kdo to udělal,
co se udělalo, že no zrovna tak jako u hradu Veveří ten most, to to
taky nikdo neví, kdo to vyhodil. a v Řečkovicích byla naše Mařenka,
právě ta byla u nějakejch známejch na Mokré Hoře a těma zákopama s
nich- s něma taky šli šla dál a pak byla nešťastná, že měla zůstat s
náma ve sklepě, protože my sme měli ee dobře teda otec silnejma trámama
a sloupama podepřel celej s- celej strop a tam byla dole velká prádelna
a sklo- sklep, jo, takže všechny pérový vložky jak bejvaly ty pérový
vložky do postelí, tak to se naskládalo na zem tam a na to se daly
madračky a ee byli tam u nás sousedi ((smích)), co jim to prase zabili,
tak tam byli s náma sousedi z jedné strany i z druhé stany a byli
všichni u nás

PS: mhm

JV: no tak v té prádelně sme měli nanošenou vodu eště než zastavili
vodovod a v tom kotli ee na vyvaření prádla se, říkám, Rusáci si tam
uvařili prase aji dy- byli tak hodní, že nám dali, no ((smích)) no a
tak to si pamatuju a vím, že vím že hodně lidí (..) představte si znala
sem jednu paní, mladá hrozne hrozně hezká učitelka a byla to velká
kamarádka mé tety a ona zahynula u o- nad Ořešínem, jak šli zákopama
pryč, měla malý děťátko a ee vzala si nějakýho doktora Mórbachra
takovej takový to byli s- fajnoví lidi, von měl svobodnou vona měla
ještě starší svobodnou sestru a tady ta Majka tam zahynula a otec
přišel devátýho května, už sháněl někde nějaký mlíko pro tu nejmladší
sestru, ta byla kojenec malinkej, ta se narodila v pětačtyřicátým
třicátýho ledna, tak šel shánět m- někam k někomu pro do statku pro
mlíko nebo něco, ale říká, potkal sem doktora Mórbachra, chudák je
nešťastnej ma- Marii to tam zabilo v těch zákopech vo- voni co šli těma
zákopama, tak trpěli hrozně, páč se ze všech stran bojovalo tady na nad
med- nad Zamilovaným hájkem, že tam tam byli Vlasovci a ti zase
vostřelovali tady tyhle, jo, takže se to tam dlouho mlelo, no a teďka
si představte, že do teďka před půl rokem sem ee šla na hříbky a
courala sem nad Ořešín sem přišla a říkám, tady je takovej jakejsi
brdek, ale je tam boží muka sou tam a nikdy sem tam nebyla, ale já sem
tady prochodila kde co s otcem po houbách, tak sem si tam vodbočila vod
té cesty a prošla sem tam naučnou stezkou ee ořešínská hůrka a přečtla
sem si nápis a pan doktor more- Mórbachr to tam nechal postavit na
památku své první ženy, on si pak vzal její sestru, aby to no a to na
to sem přišla až teď, víte, to eště pořád se vám ((smích)) ta válka
vrací nějakejch, no

PS: a vzpomínáte si, když zk- eee v- když fronta přešla ee kdy ste byla
poprvé ee v kině po válce?

JV: (..) to nevím (.) nevím mů- takhlenc ee ((smích)) my sme měli v
baráku toho ty velitele ty

PS: mhm

JV: ty Rusáky a měli tam kulomet na verandě a měli tam nějaký náboje a
já sem se šla podívat do zahrady, bylo tam, já vás votravuju, nekecám
moc

PS: ne ne

JV: byla tam mrtvá želvička, ale byla tam bedna ee bedna nějakejch
zvláštních věcí, já říkám, to sou nějaký plnící péra nebo co to je? (
nebo) takový úzký dlouhý kovový na tom kroužky, jo, no teď sem šla na
verandu za ten kulomet, veranda byla ee tam bylo ee velký linoleum
takový korkový a matka matka měla otevřený dveře do kuchyně a něco
smažila a v kočárku byla ta malá sestra to ma- malý mrně a říkám divej
se co sem našla, a tak sem za to zatáhla ((smích)) to byla rozbuška z
granátu sem to pu- mně to očadlo obě ruce, já sem to pustila na zem
teďka rázem díra v zemi a já sem měla pětadvacet střepin na nohách a
matka pětadvacet ee asi sedumatřicet a ta malá holka byla nahatá v tom
kočárku a měla dvě nohy dvě nožičky taky z- taky jí krvácely. no takže
prostě hroznej poprask, no ((smích)) a potom tam přiletěla nějaká
hlídka a co je, protože byl čoud, no. takže já sem dostala vynadaný
samozřejmě eště ee no a potom toho desátýho sme šli řečkovskej
((řečkovický)) pekař proti sokolovně pan Minařík pekl chleba a rozdával
chleba prostě potravinový lístky, ne potravinový, prostě napekl co měl

PS: hm

JV: tak pekl pro lidi chleba, protože no a tak sem tam šla já a šel tam
můj bratránek, kterej bydlel v tom domě jak Eda Cupáků ((Eduard
Cupák)), čili pár dní pár domů pod nama, tak na stejnej ulici. a tak
sme s tím bratránkem stáli v té frontě než ten pan Minařík napeče, no a
z- od Zamilovanýho hájka to najednou zasvištělo a za za náma bylo eště
asi dvacet lidí dál a tak jedna paní a jeden pán to tam lehli a ee tak
sme viděli eště poslední mrtvý té války. a to sme byly děcka, jo, takže
sem byla úplně šokovaná jak ty lidi od těch střepin od těch šrapnelů
okamžitě zmodrali.

PS: hm

JV: (jenom) chvilku leželi a už byli modří

PS: mhm

JV: protože ten kov nebo nebo čím to bylo, jo, ale prostě to byl
poslední válečnej tohle. no a teďka ty rus- v Brně už se hrála ta
Prodaná nevěsta a u nás eště to doznívalo a tam byl ee dědeček měl
dobrý rybízový víno, tak ono jim u nás chutnalo. a teďka ten jeden hoch
se pořád díval na mou sestru a říkal víte moja žena čekala rodinu a vím
že mám taky nějaký takový nějaký děťátko a eště sem ho neviděl a už s-
už se těším a tak, jo. no a tak prostě ten říkal, že de večer do
divadla jestli se nechcu jit posmotrit, jo, v tyjátr posmotrit, tak ta
říkala a ee vona je eště m- jí je štrnáct a nikam nepude, a já bych
ráda, tak tramvaje nejezdily, že, auta nebyly a oni měli koně a vozy

PS: mhm

JV: takže by mě byl vzal s koňma a na to do divadla ne a tak mě
nepustila a ona říká já nevím co je to posmotriť, kdoví co by ti eště
udělal. ((smích))

PS: ((smích))

JV: a takže kvůli tomu sem nemohla do divadla, ale potom ee asi tak
eště ee tak začátkem června začla škola, ale jenom tak eště na čtrnáct
dní a pak byly žňový prázdniny a a už byly brigády na žně a tak, ale ee
prostě byly sme ve škole, ta měla zásaha, visely tam takový ty kusy
tych panelů e e v tom to ten rákos, já nevim co to je v tom

PS: jo

JV: z toho zdiva, jo. a padaly vši, protože ta škola byla zabraná pro
vojenský lazaret, jo, a potom sme tama n- hned se zase sešli, takže to
tam bylo hrozný, a tak jenom jenom sme se tam tak na štrnáct dní
votočili a byly prázdniny. ale to sem jezdila do té školy pořád s těma
Rusama a s Rumunama, tam byli Rumuni taky a ty měli koně

PS: mhm

JV: taky mě jedno hříbě koplo do ruky, měla sem takovýho modráka, no
ale prostě no večer se tam dycky ee hrálo na ulici, jo, a zpívali a
hráli na harmoniku a teda rozdávali chlapom tu machorku ty no a takže
prostě to víte, tak lidi to brali, no.

PS: to byl tabák tabák, že jo ta machorka nějak?

JV: no no to víte, to točili do papíru z z novin, že jo, tak no

PS: a všechna celá tady ta válečná zkušenost z protektorátu i i
z osvobození, promítalo se to nějak do toho, jak ste vnímala filmy?
(..) ee ovlivňovalo to nějak?

JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona
brání vlast ((Ona brání vlast))

PS: no

JV: říkal vám ten titul [jako někdo?]

PS: [ano ano]

JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská
se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak
takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce]

PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee
filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět
Sullivanů))

JV: to byly americký, to byly senzační filmy.

PS: hm

JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo

PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee?

JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali
ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli
moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no

PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost
krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě]

JV: [no to bylo hrozný]

PS: pod tank, že jo

JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal,
no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut
((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v
sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou,
protože to už ruštinářka

PS: hm

JV: hm eště takový všelijaký krásný jeden kantor po válce (..)
tělocvikář a nějak přírodovědec nebo já nevím co Ferda, sme mu říkali
Ferda Kouřil. a chtěl nás učit ruštinu, tak to byli první naučil se
azbuku napsal ( ) (keze u veza) řikám koza u vozu (keza uveza)
můcha na okně a víc ne- víc neuměl ((smích))

PS: ((smích) když se eště vrátíme teda [na chvilku]

JV: [ale] víte co zažila sem brigádu, já sem byla na brigádě v tom
červenci a v srpnu na jižní Moravě a poznala sem jak sou naši lidi zlí,
jak sou naši lidi krutí, protože to od Pohořelic dolů to bylo zabraný
že od Němců, že

PS: hm

JV: tam ta Morava končila, ale to byli ch- tam byli Němci, kteří tam
bydleli dycky

PS: hm

JV: jo a ee teďka ee tam zůstali jenom staří stařečci a babičky a
svobodný holky a všichni chlapi byli někde ve- na frontě a teď my sme
teďka po válce samozřejmě ee všichni z z nich se stali otroci a naši s-
čeští s- zlatokopové to byla ta nejhorší zvěř jaká na to pohraničí šla

PS: hm

JV: každej kdo ee je takovej lump ee (proletariát) kterej si chtěl
pomoct, tak se tam nahrnuli a zabrali ty baráky. a teď my sme tam byli
děcka jako brigádníci a to s- to ste neviděl jak voni s těma staře-
starejma lidma zacházeli. to bylo hrozný, oni s nima dělali jen pořádně
jíst nedostali a ty lidi co to nabrali ne- vůbec tomu zemědělství
nerozuměli a prostě (..) chlastali a normálně byli hrdinové a vyřvávali
a šlo vod deseti k pěti, a teďka my sme tam byli ubytovaní ee v nějaké
ee na na návsi v nějakej volnej chalupě na verandě v- na slamníkách
celá parta a z- za tým barákem bylo takov- byl takovej dvůr a tam
místní pánové ee některý ména si budu pamatovat na navždycky, byli
vožralí a ty starý dědečky tam vyhnali na ten dvůr a začali je mlátit.
a bili je bičama a v- vystřelovali a řvali nýdr auf nýdr auf ((nieder
auf)) a ty museli nahoru dolu, bili je, to bylo něco hroznýho a prostě
mstili se těm starejm lidem, kteří válku určitě sami nechtěli. a ty
mladý holky znásilňovali. a ty mladý holky přišly vo m- kluky s
kterejma chodily, že, nebo vo svý manžele a a byli naši úplně stejná
pakáž jako ti před nima, úplně stejná. když ee řeknu vám obec kuba-
Kubařovice to byla a koupali sme se tam v Dyji a bylo to taky ee byli
tam Rusi tam projížděli a házeli granáty chy- lo- lovili ryby
granátama, že a my sme si půčovali koně a je- jezdili sme tam ve vodě,
no ale jinak teda ee teďka dva tři roky je to tady v Brně byla taková
nějaká akce, že pan Kuparovic přišel jak mu odnesli to dítě ten majitel
toho kupařovickýho zámečku tady bylo to, že to se rozvířilo v Brně
zprávy a nevim co jo ee že tak že se mu někdo mstil a nakonec to dítě
potom dostal zpátky, ale říkala sem si, já si pamatuju, že sme tam byli
že tam byli dožínky na tom zámečku v to- v těch Kupařovicích a že to
bylo zabraný, takže von se sem asi dostal až zpátky jako v restituci.
nevím jak, jo, ale prostě nevím kdo tam dneska je a já sem mockrát sem
si říkala, hrome, mám to říct, nemám to říct? moji můj syn to ví nebo
znali to kamarádi, ale mockrát sem měla chuť ee to říct, jenže to byli
všichni velcí komunisti a velcí hrdinové, takže to, co tam napáchali,
tak bych jim vodnesla leda já. víte to je prostě tolik tolik
všelijakýho bezpráví vidíte kolem sebe, že

(...)

PS: bych se ještě vrátil trošku jako méně k problem- míň citlivýmu
tématu k těm kinům [ještě]

JV: [jo já musíte mě krotit]

PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy
na které ste šla?

JV: no no tak to víte že e e

PS: podle čeho?

JV: většinou se chodilo na český veselohry

PS: mhm

JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů

PS: hm

JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to
si všechno nepamatuju

PS: mhm

JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no
a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval
((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích))

PS: jo ((smích))

JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak
no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si
všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy.

PS: na český. a barva hrála roli barevný film?

JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty
barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný a jinak po válce
po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho

PS: hm

JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e
e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu

PS: mhm

JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli,
Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky
hezký na [to se]

PS: [přišlo v] padesátých [letech]

JV: [no až pozdějc]

PS: no ale v tom protektorátu takže eee

JV: no tak

PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je
nějaký film v barvě, ne

JV: nebylo toho tak moc

PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během
toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]?

JV: [to ne] to ne to asi ne

PS: to ne

JV: to asi ne

PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to
hrálo roli české byly teda preferované, jo?

JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce
sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co

PS: hm

JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale
pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.

PS: a vy ste říkala, že si nevzpomínáte ee na ty filmy já bych já bych
vám tady přečetl nějak- aspoň několik názvů těch filmů, které byly
tehdy docela známé

JV: no tak

PS: jestli vám to něco bude připomínat ee tak ee začneme třeba ee byste
mohla začít třeba od takového třicátého sedmého řekněme ee Sněhurka
samozřejmě to Sněhurku a sedum [trpaslíků] ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))

JV: [jo to bylo] kreslený

PS: no

JV: no no no jo jo tak ten sem ještě viděla

PS: to si vzpomínáte, jo?

JV: mhm mhm

PS: kdyby s- jestli by vám to vybavilo nějakou jako vzpomínku, že to
bylo pro vás důležitý á Důcháček to zařídí, samozřejmě to je český

JV: mhm

PS: Tři děvčátka pokračují eee

JV: no já ten ten titul vím, ale nepamatuju si ee to byli, počkejte
nebyl to českej film?

PS: ne to bylo s s dinou derbinovou ((Deanna Durbin))

JV: á jo no no to byla tu sme milovali hrozně, no jasně, Bludný kruh
taky myslim byl s ním i eště nevím jo tak to sem určitě viděla, protože
jo na [tu sme chodili]

PS: [takže derbinová] ((Deanna Durbin)) byla pro vás ee

JV: nó no my sme ju obdivovali ano ano ano ano

PS: jak se to projevovalo, že ste chodili na její filmy?

JV: ale no tak

PS: (byli) sbírali ste třeba obrázky [(nebo)]

JV: [ne] nějaký k tomu [já sem]

PS: [to ne]

JV: nikdy moc nepatřila, já si schovávám spíš historický věci než

PS: mhm

JV: než ten obdiv k někomu

PS: a měli ste ještě někoho takového oblíbeného herce? (...) nebo
herečku

JV: eště byly ta š- šerly templ ((Shirley Temple))

PS: šerly ((Shirley Temple))

JV: že jo, to bylo takový, tak to to si pamatuju, že se prodávaly aji
takový všelijaký přívěsky s ňou, že sem něco takovýho taky měla

PS: aha

JV: takový p- prstýnky z kočičího zlata s jejím vobrázkem a nebo něco
takovýho bylo, jo, tak to bylo často, ano

PS: aha

JV: ano to jo

PS: takže se takovýhle jako [dětský]

JV: [no]

PS: prstýnky se prodávaly

JV: no no to jo

PS: To byl český muzikant bylo

JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,

PS: mhm

JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film

PS: aha

JV: mhm tak tenkrát, jo, tenkrát se nám líbil (no to že) mělo to
vlastenecký náboj, že a v té době to lidi žrali hodně tak,

PS: Město ztracených to byl ee americký nebo Opereta ee německý vili
forst ((Willi Forst))

JV: to nevím

PS: Roztomilý člověk

JV: mhm no to bylo s Novým ((Oldřich Nový)) něco

PS: no ee Vídeňská krev

JV: no vinr blůd vinr blůd ((Wiener Blut)) ano ano ano

PS: [to si pamatujete, jo]

JV: [no jo to si] to i tu melodii pamatuju

PS: aha

JV: to víte že jo

PS: a nehrávali ste třeba ee nebo neposlouchali ste filmové melodie?

JV: no

PS: vzpomínáte si, že byste si třeba doma pouštěli nebo hráli filmové
melodie

JV: jo jo jo to bylo to bylo akorát že gramofon s deskama s- byl někde
v Rusku,

PS: to vám vzali jako

JV: no to co sme nechali nahoře v bytě, tak co sme nevzali do sklepa
tak odešlo ((smích))

PS: on je možná někde v Brně, protože oni měli ve zvyku, sem četl
vzpomínky, hned to vyměnili za něco jinýho [když něco]

JV: [no jo]

PS: ee Muži nestárnou neum- baro-

JV: Muži nestárnou [si]

PS: [aha jo] mhm

JV: pamatuju taky, ano ano

PS: Dobrodružství barona Prášila

JV: ne

PS: baron milhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) to
byl německý

JV: ne ale to sem to si myslím to asi né (..) nevím to bych nechtěla
kecat

PS: Tanečnice, český

JV: Tanečnice ano, to byla Glázrová, že, byla to Glázrová ((Marie
Glázrová))?

PS: no to nevím

JV: mám dojem že jo

PS: ee to nevím

JV: Marie Glázrová že to hrála myslím

PS: (...) máte pravdu, no Marie Glázrová

JV: no byla manželka

PS: Jiřina Štěpničková [tam hrála eště]

JV: [pana pana] ee jak se menoval ježišmarja náš as- né no e eště
dlouho žil (basista) ježišmarja, já su úplně pitomá, mně vypadávaj
ména, no národní umělec velkej basista slavnej byl její manžel

PS: to nevím, to to je, jedno takže na tu Tanečnici ((Tanečnice)) si
pamatujete jo tak?

JV: no

PS: tak to byl teda taky českej takže, vy st- ee ale německej byl třeba
La Paloma, to byl populární film

JV: mhm ale

PS: to ste to ste neviděla

JV: bohužel ne

PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo?

JV: (hm)

PS: mělo to důvody jako ee

JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám,
vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme
prožívali hrozně tu přírodu

PS: ano

JV: my sme byli venku furt

PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet
pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně
dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly
plný kina, že...

JV: to nevím právě to nevím

PS: nebo čím to bylo

JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my
už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro
zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže
jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny
brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel
na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly

PS: mhm

JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc
tak to nebylo u nás

PS: mhm

JV: možná (teda)

PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda
ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo]

JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do
něco málo na to udělala

PS: jo

JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee
vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou
světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják
nebo nějaká stráž bouchala aby

PS: mhm

JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do
těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji
rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla
na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší
školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím
pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky
bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme
pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně

PS: mhm

JV: ale to je blízko, blízko fakulty vás to bylo ee to byla
falknštejnerova ulice ((Falkensteinerova)) a to je myslím teďka ta ha-
Grovova no mám dojem

PS: takže ee ty za- to zatemnění ee [to vím, že se vyhlašovalo]

JV: [to bylo právě] vzhledem k tomu, že to bylo to z- to zamě- to
zatemnění bylo celou válku

PS: to bylo od sedmi hodin, aspoň co sem čet [nebo se to měnilo]

JV: [no jak bylo šero] no jak někdo si škrtnul sirku na cigaretu, tak
už už taky mohl na to doplatit

PS: mhm

JV: baterky když sme svítili baterkama i venku, tak sme museli mít na
nich takovej modrej potah, jo, aby to světlo nebylo tak no to byly
někdy hrozný schválnosti. vlaky měly taky jenom takový zatemnění, jo,
takový domodra všecko, no.

PS: a bylo omezený vycházení na konci války

JV: no někdy někdy byly takový zákazy, ale já nevím přesně už víte to
už to se

PS: a

JV: celkem

PS: a to zatemnění teda nevíte kdy to začalo to

JV: to začlo hr- hrozně hned v tom devětatřicátým

PS: jo

JV: jak to utrhli eště ee eště předtím ee než sem načisto vtrhli, tak
eště byla ta mobilizace a to už taky různý opatření

PS: hm

JV: se dělali, no takže to

PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba?

JV: no určitě taky (.) určitě

PS: ale večer se promítalo, že jo?

JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla,
no.

PS: mhm

JV: prostě no

PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že
byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v
domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo

JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u
Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden
brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla,
on byl z církve

PS: hm

JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou
dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá
parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při
zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se
něco promítalo [tak jo]

PS: [on měl promítačku]

JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z-
proti dnešním aparátům, to byla hrůza

PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy

JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo

PS: mhm

JV: my sme tam měli v Řečkovicích taky takovýho dobrýho mladýho faráře
tenkrát Pudicha a on ty přifařený obce co k Řečkovicím patřily, tak
měly taky náboženství v takový ty obce tady po kopečkách a on jezdil
vyučovat náboženství na běžkách, jo, a byl senzační a s náma taky
jezdil po válce na hory, jo, takže byl takovej moderní, no

PS: to mně připomíná, jestli na faře ste se náhodou nepotkala, to se
taky stávalo občas, že se promítalo na faře

JV: no tak jenže právě v- řečkovská ne, no byl tam farní úřad, ale to
byl maličkej proti starej škole, zrovna vedle toho domku, kde kdysi
dlouho ještě byla cedule, že tam bydlel s ká nojman ((Stanislav Kosta
Neumann)) když psal knihu básní vod a strání ale ee lesů vod a strání
((Kniha lesů, vod a strání)), když tam když tam pobuřoval místní místní
občany, tak tam byla cedule potom za socialismu, že tam bydlel a vedle
toho byl takovej malej domeček a to tam měl tam sme měli pronajatou
jednu jednu místnost pro tu faru, ale nebyla tam nebyla tam žádná žádná
budova tenkrát, jo, takže hm. a teda řeknu vám, že když ee když ee tam
teďka du, tak jednak všechny ulice se jmenují jinak, akorát že tam
přibyla ta ulice toho Járy Cimrmana, to tam tenkrát nebylo ((smích)),
no vlastně jo, tam bydlil, víte, vono se to tenkrát menovalo jinak,
byla tam maminka právě Gustava Nezvala ((Gustav Nezval)) kde von
jezdíval, ale potom se to rozšířilo a dostali dostalo to méno Járy co-
Járy Cimrmana

PS: moc vám děkuju, to je všechno

JV: ježišmarja.

konec rozhovoru

1