Quote

Rozhovor vedl: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 7. 12. 2009, v bytě pamětníka, Brno, Štefánikova
čtvrť

Bydliště do roku 1945: Francouzská ((Zábrdovice)), od roku 1931 v
Husovicích.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec policista.
Povolání narátora: Gymnázium v Husovicích. Za války pracoval ve
fabrice v Líšni. Vystudoval vysokou školu. Povoláním byl učitel –
čtrnáct let na na Vídeňské, poté na husovickém gymnáziu.

NS: v tym kině bylo nějaký otočný jeviště nebo co (.) že buďto se
tam promítal [film nebo tam]...

RS: [vím to to teď] právě chcu říkat

NS: tak

PS: no a tak e [povídejte]

RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já]

NS: [( )]

RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně
kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice
tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali
buďto artisti nebo kouzelníci nebo

PS: [aha]

RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a
filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já
nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech
byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak
tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York))
někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch
takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e
tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli
všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který
nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si
vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a
udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru
pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek

PS: <jo>

RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho
dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli
protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak
blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a
tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom
Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej
případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník
který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak
dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli
židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten
slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo
byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a
já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma
trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím
(to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco
ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil
(černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho

PS: mhm

RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e
rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z
těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky
nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali
na hrazdách padali na [hrazdách]

PS: [mhm]

RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se
teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej
z řad tady těch děcek na předměstí

PS: mhm

RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou
to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to
byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo
šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku
((New York)) a to se tam [(tak)]...

PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký
tady [(s tím)]... ?

RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako
normální to trvalo já (nevím) deset minut

PS: [mhm]

RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo]

PS: [aha]

RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e
to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali
všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m-
malejma děckama a tak dále

NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich
dávali víc za sebou?

RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj

PS: aha

RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to
v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s
koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si
teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to
já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou
to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže
to byla to bylo Kino-Varieté

PS: ( )

RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno)

PS: aha

RS: jo? který s- pak mělo názvy různý

PS: Bajkal, [Radost, no]...

RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se
menovalo Lido bio

PS: (ano)

RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili
na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo
vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek
sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee

PS: mhm

RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)?

NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic]

RS: [Lípa]

PS: ano

RS: Lípa tak to už není nic tak to je

PS: [a]...

RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak
mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.)
já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam
e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako
študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále

PS:[a]...

RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel
na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a
do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice

PS: mhm

RS: jo?

PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na
dětské představení neb-... ?

RS: co to?

PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám
dávali]

RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky

PS: ano a to bylo na dětské představení?

RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej
kapesníček bez jakýhokoliv toho

PS: mhm

RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak
dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná
napsanýho to si nevzpomínám

PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu]

RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro
nás jako pro děcka e nic vhodnýho

PS: aha

RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania))

PS: mhm

RS: a menovalo se to e tenkrát Orania

PS: ano

RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako
dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já
zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo?
tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam
mají aji v- vchod je aj z Cejlu

PS: mhm

RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské

PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio))
byly e dětské představení (.) [jo]?

RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]...

PS: [jenom dětský a to]...

RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla]

PS: [mhm]

RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny
[všelijaký]

PS: [mhm]

RS: a tak dále

PS: a to bylo který den?

RS: to?

PS: v který den v [týdnu]... ?

RS: [v neděli]

PS: v neděli

RS: to bylo vždycky v neděli

PS: [odpo-]

RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v
neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to
bylo tam (.) a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na
hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř]

PS: [mhm] ano

RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly
od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní
ulici oba dva u tramvaje

PS: mhm

RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto
kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal
sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý

PS: mhm

RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a
jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film
třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a
tam (šli) zase na nějakej jinej film jo?

PS: mhm

RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum
hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé

PS: mhm

RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho
sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř))

PS: mhm

RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak
tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s
Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli
průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to
byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol
měly e velkou návštěvnost

PS: mhm

RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda
astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli
stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire))
a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers))

PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na
jaké škole?

RS: né my sme normá- e [normálně]

PS: [na měšťance] eště myslíte?

RS: my sme neměli jako myslíš co?

PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred
Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers))

RS: nó ano

PS: ale [myslím]...

RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to
aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který
nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou

NS: a v té době studovals co?

RS: no gymnázium

PS: mhm

RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme
profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej
trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak
tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]...

PS: [Moderní] doba?

RS: co?

PS: Moderní doba?

RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to
bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v
[tom]

NS: [(v Artu)]

RS: v kinařským filmu

PS: Art

RS: ee v tom kině

PS: Art no

RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase
návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee
jak sem to řekl?

NS: Moderní doba

RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo
do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme
ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou
obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby
ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama
matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš
von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování
u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky
<(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a
lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to
samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to
posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou
polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný
p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali
montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával
navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten
talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se)
šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to
byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie
Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee
babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma
dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej
a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku
[no prostě to]

PS: [a to si pamatujete]... ?

RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin))
Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a
teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo
levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti
ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první
řadě, no on byl první zatčenej a takový...

PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později
znovu?

RS: no z- ze školy sme šli

PS: a...

RS: ee profesor nás

PS: ano

RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom
viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von
šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik
ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s
tím neměl vůbec nic společnýho

PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve
[škole]?

RS: [ne] ne ne ne

PS: ne

RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film

PS: mhm

RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e
filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s
dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry
((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e
e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména
amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery
((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery))

PS: mhm

RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a
tak

PS: mhm

RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de-
nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli
Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka
<která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj
do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou
nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou
nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že
bude válka

PS: mhm

RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál
Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a
pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař
((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že
sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...

PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina?

RS: prosím?

PS: jestli ste šli někdy [se školou]

RS: [ne]

PS: to ne

RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii
třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film
natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já
(nevím) jestli česká země

PS: mhm

RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled
((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a
začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je
promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální
světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to
zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za
chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za
normálních okolností

PS: mhm

RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní
film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch
ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a
všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás
to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a

PS: mhm

RS: tak to sme (.) ten (..) a my sme pak chodili jako častěji do
kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam
byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý
kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou
dvakrát za rok

PS: a vzpomínáte si že by e byly nějaké zvláštní zvláštní reklama na
filmy? e že by...

RS: prosím?

PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých
letech? že by chodily nějaké e reklamní... ?

RS: nó tak [na školu]?

PS: [poutače] ne ne

RS: [ne]

PS: [v ulicích]

RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e
herečka žin herou ((Jean Harlow))

PS: mhm

RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo
něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho

PS: mhm

RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela
loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s-
na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci
a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já
nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla
se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak
zase na tu stranu a přes ty lidi, jo?

PS: mhm

RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee
že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to
bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se
kutálelo přes ty černochy a to a

PS: mhm

RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou
nic společnýho to sme chodili sami

PS: mhm a

RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy
který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový
výstřední

PS: mhm

RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a
jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak
rozumíš?

PS: mhm

RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani
moc jestli je to dobrý nebo špatný a

PS: mhm a vy ste se přestěhoval e sem e kdy? z té fr- z té
Francouzské...

NS: napřed do Husovic

PS: ste se přestěhoval do Husovic?

RS: já sem na té Francouzské byl do páté třídy obecné školy

PS: mhm

RS: a vod té páté třídy sme se stěhovali do Husovic do rodinnýho
domku který sme koupili teda koupili moje rodiče jo? na velký
splátky e který sem eště splácel já i s manželkou už budoucí protože
to bylo na dlouhý leta na málo peněz [jako]

PS: [mhm]

RS: aby se to splatilo takže sme pak v určité době najednou dostali
vyrozumění (.) aniž bychom to tušili že e je to splaceno

PS: mhm

RS: a že je to e že se to vymazává e z ňáké té e víš? e osobní že
tam máš dluhy nebo co tak (se to ten) dluh už padl

PS: mhm takže vy ste přestěhoval do Husovic e kolem roku devatenáct
set třicet [asi]?

RS: [do] rodinnýho domku který byl blízko Jasu ((Jas)) a Sibiřu
((Sibiř))

PS: to bylo tak devatenáct set třicet?

RS: to bylo ee devatenácet třicet jedna

PS: jedna

RS: devatenácet třicet jedna sme se sem stěhovali

PS: mhm a to byla doba e zhruba kdy začínal zvukový film vzpomínáte
si na první zvukový zvukové filmy?

RS: to já myslím že ty zvukový fi- já si tak e já si myslím že ty
zvukový filmy byly už tehdy to já nevím

PS: dvacet devět dvacet devět

RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc
taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl
takzvanej radiožurnál

PS: mhm

RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou
ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do
stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš
toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a
t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když
byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj
napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do
války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó
nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým
způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam

PS: mhm

RS: že toho trpaslíka Beneše

PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne]

RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval
(poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací
byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu
((Jas)) byli Němci

PS: mhm

RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už
historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama
nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans
Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a
dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl
zrežírovaný že to byla dobrá veselohra

PS: mhm

RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej
robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a
ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a
byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se
tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se
odehrávalo jako v Maďarsku

PS: mhm

RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej
lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo
zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)),
který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl
nakreslit

PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé
publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť]

RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry]

PS: [mhm]

RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser
((Hans Moser)) to byli [takoví]

PS: [mhm]

RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase
e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale
tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen))
a e hans móser ((Hans Moser))

PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé
publikum?

RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to
záleží taky na čtvrti [která]

PS: [mhm mhm]

RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já
nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje
Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e-
pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na
Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl
Excelsior (.) a (.) jak sme jak ( ) manž- já sem měl tři ee
manželka měla dvě švice

PS: mhm

RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech
(poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily
tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda
trhal lístky jo

PS: mhm

RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje
paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí

PS: mhm

RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e
lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc
jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona
všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e
byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy
který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred
Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo
(zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem
najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam
fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers))
film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže
to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl
stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje
tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl
dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel
kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že
sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom
sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním
seznamu to našel a

PS: mhm

RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha

PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v
kinech]?

RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]?

NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]...

RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na
gymnáziu

NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým]

RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto]
dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna
těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch
krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo
tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel
dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky
takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla
jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali
kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční
nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale
když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak
to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví
chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam
byli v teple jako

PS: mhm

RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když
to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba]

NS: [dvacet] dvacet

RS: kolik?

NS: dvacet lidí muselo [být]

RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet
lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch]

PS: [mhm]

RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný
poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak
e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé
(protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a
bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase
bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě
(s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [(
)]...

PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ?

NS: [ne]

PS: ne j- [to bylo]...

NS: [von je] profe- von je [profesor]

RS: [j- já] sem [učil]

PS: [aha]

RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle
toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo
jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci
pracovalo

PS: mhm

RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé
straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na
levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský
množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to
to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily
filmy taky do různejch kin který sou mimo jo

PS: mhm

RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam
rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse

PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ?

RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce
((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a
pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil
hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic
tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent
jako kluk

RS: sem absolvent husovskýho gymnázia

PS: mhm

RS: jo? já sem byl já sem vystudoval vod primy do oktávy husovský
gymnázium vite?

PS: mhm mhm

RS: to sem vystudoval a proto sem byl šťastnej že sem šel zase do
husovskýho ale do jinej budovy tady na Elgartovu a byl sem tam a
jezdil sem autem a tak sem pořád pom- ta jedna moje jedna moje (ta)
švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]?

PS: [ano ano]

RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl
(.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku

PS: mhm

RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna
měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze
Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a
pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé
švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.)
písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak
ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s-
úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si
nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v
televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý
jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek
((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala
lístek a to [dohromady]

PS: [mhm]

RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy
herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou
má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve
všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer))

NS: a eště žije?

RS: šeď- jak?

NS: eště žije?

RS: co?

NS: eště žije ten [herec]?

RS: [no] žije dyť furt [účinkuje]

NS: [nevím] koho myslíš

RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka
je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem
Divíška a tak no nevím (.) je to

NS: to je jedno

RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v
[ilegální]

PS: [mhm]

RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a
protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to
dát pod ten pucák nik- nezvonit nic

PS: mhm

RS: dát to pod ten pucák

PS: mhm

RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a
tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to
mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu
((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový

NS: nevím tati

PS: [to n- to]...

RS: [herec] tady e z Brna

PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za
protektorátu?

RS: co?

PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v
[kinech nebo v chování]?

RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to
nepoznals [pomalu]

PS: [mhm]

RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni
byly německý filmy i za první republiky

PS: mhm

RS: velice dobrý veselohry nebo dramata

PS: mhm

RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a
to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej
ale nebyla tam politika

PS: mhm

RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu

PS: mhm

RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls
((Joseph Goebbels)) a to a tak dále

PS: mhm

RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků

PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e
zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?]

RS: [to to vůbec nehrálo roli]

PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku
[protektorátu do kina]

RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e
byl položidovskýho [původu]

PS: [mhm]

RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše
střílet a dávali jim (.) to a voni t- z radostí protože voni měli e
e zlost z Rusů že je tam Rusové vobsazovali Sověti tak voni e
stříleli s ohromnou radostí toho Žida že byl ko- jako že byl
komunista

PS: mhm

RS: ale vono to nebylo pravda že by Židi byli komunisti a nežidi
byli víc komunisti to to není pravda no prostě stalo se to tak že
ten jeho tatínek tam byl zastřelenej a on e utekl s maminkou která
byla Tyrolačka ale bydlela tady celej život i až do smrti potom tak
s ním jela do Vídně a z Vídně se dostal do Itálie a v těch horách
byla ilegalita vojenská taková a tak s- tam von strávil celou válku
v těch horách pak se vrátil no a pak zase bylo všechno normální

PS: mhm

RS: ( ) že by tady u mě třeba pře- předevčírem byl tady u mě chodí
vo holi má krásný vlasy hustý prošedivělý hustý a má takovej ten
profil trochu mírně židovskej a je to hezkej chlap strašně a a
chytrej takže my se tak my sme poslední dva ve třídě on má devade-
on má ee bude mít teď devadesát a já budu mít teď devadesát takže my
sme j- poslední dva ve třídě

PS: a to byl spolužák [z - z- gymnázia]?

RS: [jako chlapi] z gymnázia

PS: aha a on bydlí teda teď kde?

NS: tady dole (v Černejch Polích)

PS: a mys- takže e on vlastně odešel v roce třicet devět nebo e kdy
odešel?

RS: třicet vo- vodešel později von vodešel podezdi ((přeřeknutí))
von to pořád chtěl nějak eee za- zavonačit že šel tady byl zvonař
Manoušek

PS: mhm

RS: ee na konečné stanici jak je reviza tak naproti byla firma e
dvacet let nebo pětadvacet let firma Manoušek ee Rudolf a byl z- z-
ee ze Soběšic

PS: mhm

RS: ta ten rod (.) tatínek syn taky ze Soběšic a on m- byl ee (..)
on byl prostě jako zvonař a von tam e naproti v těch barákách bydlel
tadyten Žid v těch městských domech

PS: mhm

RS: a (.) von tam šel jestli by ho mohl zaměstnat

PS: mhm

RS: že je z vyso- že mají po maturitě a že ee aby měl zaměstnání von
ho tam vzal a on tam dělal u zvonaře tam byla já nevím půl roku
jenomže pak pak sme dokonce udělali takovou věc že já su katolík von
není katolík ale měl (.) ee (.) šli sme na faru a tam mezi štyřma
očima (.) voni nějak mu tam napsali že byl já nevím pokřtěnej tehdy
a tehdy

PS: mhm

RS: byla to teda taková dost (vošajtných vět) ale von tomu moc
nevěřil protože kdyby ho gestapáci rafli tak je mu jedno jestli tam
má nebo nemá jo? takže von jel do toho Švýcar- do toho ee Itálie a
tam byl teda až do konce války [a pak]

PS: [mhm]

RS: se vrátil dom

PS: mhm

RS: a vykládali sme to ( ) jako k lepšímu že Rudolf jako já že
sem ho zavedl k farářovi todle a že von mu tam udělal s- jeho jako
ee víš? že že je pokřtěnej

PS: mhm

RS: jo? že je pokřtěnej [(nafilmoval)] to tam nějak já nevím minulé
rok nebo tak

PS: a vy ste [chodil]

RS: [no]

PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy
třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách
občas promítaly filmy [to s-]...

RS: [jakej] film?

NS: na farách

PS: na farách

NS: na farách

PS: nepromítal nikdy farář?

RS: ne

PS: to ne?

RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju
vůbec to neexi- [to se ne]

PS: [mhm mhm]

RS: to za to e to nevím to by musel být [někde]

PS: [mhm]

RS: jenom někde ale [to]

PS: [mhm]

RS: nebylo nikde

PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]?

RS: [co to]?

PS: e jak často ste chodil do kostela?

RS: já sem chodil [do kostela]

PS: [jako kluk]

RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na
devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee
římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když
sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou
promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul
doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní

PS: mhm

RS: on chodil na ty opery jako každej jinej a chodil se švábovou
která dělala latinu a chodil s tou babou krásnou po- tak tak tak aby
j- chodili vokolo a jenom sme se (klaněli) poněvadž my sme nikdy
nezdravili slovem

PS: mhm

RS: my sme se zdravili jenom pokloněním hlavy

PS: [a]...

RS: [všude] ve škole na ulici nebo v kostele to je jedno farář nás
dokonce sezdával mě a manželku tady naproti taky ( ) a manžela
t- e znám několik lidí který von nás sezdával jako profesor Matyáš
se menoval a byl to takovej jako byl tak e málo jako bych řekl
pobožnej že nám chodili do náboženství studenti keří měli někde
trávit volnou hodinu protože nebyli římskokatolíci ale voni chodili
k nám do toho náboženství protože on dovedl tak nějak kouzelně
vypravovat všechno možný a všechno tak ne nezbožně jak bych řekl že
tam sedávali studenti kteří byli bez bez bez náboženství úplně víš?
jako neznabozi

PS: [a vy-]

RS: [posedávali] tam

PS: mhm a vyjadřoval se někdy ten pan farář ke kinům?

RS: prosím?

PS: e ten pan farář

RS: no

PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]?

RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás
viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu]

PS: [jo]

RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))?

PS: mhm

RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli
všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída

PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám
nějaké filmy nebo tak? mhm]

RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto]

PS: [mhm mhm]

RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel
Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme
zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku
která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?

PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině?

RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde
sem dostal ten kapesníček

PS: aha (.) takže na nový rok?

RS: to bylo na nový rok

PS: mhm

RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam
chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti
letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v
té na té Marxové ee vždycky voslavovali

PS: [a vzpomínáte]...

RS: [jedli pili]

PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé?

RS: kde?

PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem?

NS: [na jakým]...

RS: [na film]?

PS: na film

RS: ne

PS: to ne [a je]-...

RS: [to si] nevzpomínám

PS: a jak často ste chodil jako dítě?

RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby

PS: mhm

RS: Jas a Sibiř

PS: mhm

RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj
německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera
poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako
ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka

PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy?

RS: ty filmy?

PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]...

RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno
nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.)
jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou

PS: mhm

RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.)
tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co
tam hráli

PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch
Husovicích?

RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli

PS: mhm

RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a
Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku

PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?

RS: ne ne ne my sme byli dycky dole

PS: dole vždycky?

RS: dycky sme byli dole

NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...

RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct

PS: mhm

NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově

PS: mhm

NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny

PS: mhm

RS: nejlacnější [vstupenky měly kina]

NS: [pokud tam byl]...

RS: v Židenicích

PS: mhm

RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina]

NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl
příplatek korunu

RS: a ty byly nejlacinější

NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor

RS: Světozor pak [byl]

PS: [Sport]

RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient))

PS: e

RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic

PS: mhm

RS: a tam šli za korunu do kina

PS: mhm mhm

RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...

PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?

RS: [pěšky]

PS: mhm

RS: můj děda kterej byl celej život parketářem

PS: mhm

RS: tak von chodil na různý teda ee

NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]

RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky

PS: mhm

RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem
byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil
pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě
všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve
městě třeba

PS: [a]...

RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče
bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta
vesnice

NS: Ochoz

RS: Ochoz a vozili na zelnej trh každej den vozejk eee hliněný
hliněný e džbánky voni to tam doma dělali sušili a von to tam vozil
prodali pak šel do hospody tam to prožral a zase šel zpátky dom a
zase dělali další anebo taky vozili tam někdy ovoce když bylo e jako
tak na Zelnej trh tam to prodávali

PS: a vaši rodiče dělali co?

RS: to- prosím?

PS: vaši rodiče...

NS: oni strašně brzo [zemřeli]

RS: [můj] otec byl u policie

PS: aha

RS: ee e jako e tenkrát byla jenom jedna policie státní... helmy ty
kovový takový to lemování e límeček navrch tady měl bílej šátek aby
si nezamazal tu uniformu vod krku a (..) napřed byl na strážnici na
Francouzské tam byla strážnice těch strážnic bylo (.) šestaštyrycet
a všechny byly (.) tak tak tak tak ((ukazuje)) roztroušený a tam
dycky byla ee jeden s psacím strojem když bylo ňáký přišel zavedli
tam nějakýho gaunera nebo neco tak psací stroj a pak tam byla ee
tyčka kroužky závěs tam byly dvě postele záchod umývadlo a tak dále
takže oni měli tři hodiny (.) pochůzku odtud potud odtud potud
((ukazuje)) můj otec dělal od Cejlu Francouzskou ulici až po Koliště
tenkrát nebyla (.) ta e rozdělená na dvě části protože ta tramvaj
tam nikdy nejezdila to bylo zas- zastavěný tam měli právě tu
strážnici kde dneska jezdí tramvaj vod dětské nemocnice dolů

PS: mhm

RS: tak tak (..) a za ty tři hodiny museli dycky ještě podívat se do
hospody jenom udělal ((předvádí)) nic tak šel dál nic většinou bylo
nic ale kdyby něco bylo tak pane inspektore pojďte se tady mám
jednoho nemůžu ho dostat ven

PS: mhm

RS: vožralej

PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina
na takové kontroly?

RS: naš- naši chodili do kina...

PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil
na ňáké... četník? nechodil]

RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne]

NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti]

RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské

PS: mhm

RS: a chodili do restaurací všech

PS: mhm

RS: aby jo tam přišli a tam ukázal tak vypadl ven většinou [teda]

PS: [mhm]

RS: bylo tak ale někdy ((klepe prstem do stolu))

PS: mhm

RS: tak mu zatočil takhle ručičkou za zádama a vedl ho po špičkách
až na strážnicu tam ho trochu zpacifikovali a tak

PS: a maminka byla v domácnosti?

RS: eh?

PS: maminka byla v domácnosti [nebo pracovala]?

RS: [maminka byla] v domácnosti

PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na
co nemůžete jít třeba do kina?

RS: e to ee

PS: [e]...

NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení?

RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná
ně- když byli ještě na [Francouzské]

PS: [mhm]

RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do
Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale
pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy

PS: mhm

NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký
upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou
[do kina? aby vám]

RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))]

NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne
nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ?

RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho
herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e
jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje
anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam
vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky

PS: mhm

RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]...

NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy?

RS: ne [tam byly jenom]

NS: [který přijdou]...

RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů]

PS: [mhm]

RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm
byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka

PS: mhm

RS: jo?

PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády?

RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou
teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam
seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak
sem tam [zůstal]

PS: [mhm] a [jakou]...

RS: [to vona] mně řekla

PS: mhm

RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal

PS: a ještě předtím jako kluk když vám bylo těch deset patnáct let
chodil ste sám nebo [s kamarády]?

RS: [ne ne]

NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido
bio))

RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět

PS: mhm

RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho
Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio))

PS: mhm

RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme
šli taková smečka dycky

PS: mhm

RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom

PS: mhm

RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v
těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla
paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se))

PS: mhm

RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta
měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový
to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo
na tom dvoře bylo jako v pokoji

PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se
o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu?

RS: ne

PS: ne?

RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak]

PS: [mhm]

RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál
taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli
ale jinak sme to nerozebírali [nikdy]

PS: [mhm mhm]

RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na
co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v
časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor
poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní
doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na
Moderní dobu

PS: jo

RS: na víc filmů

PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film?

RS: co to?

PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné?

RS: no jako mladej kluk?

PS: no

RS: né

PS: ne

RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani
nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme
ani nepočítali až už sme byli já nevím na gymnáziu tak to už pak
bylo jedno to už nikdo se n- vás ne- nedíval a

PS: mhm

RS: a tam sme měli teda profesora kterej nás posílal na různý

PS: mhm

RS: filmy a nadával nám do negramotů že sme je ještě neviděli

NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej
film kterej byl vod patnácti?

RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný

NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala
lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly
starší

RS: no to je [možný (jenomže) to byla]

NS: [aby se do toho kina dostaly]

RS: už jiná doba kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo
(.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej
kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil
proklouznout

PS: mhm

RS: a sednout si do kina to to bych spíš protože sme tam měli já sem
měl k- ee takovýho ee taky se menoval Ruda a byl z rodiny
notorickýho alkoholika kterej je bil, my sme přes ten dvůr to
slyšeli a viděli a mlátil a mluvil sprostě a tak (.) takže maminka
moja vždycky řekla běž dat Rudovi tvůj kabát a tvůj tvou čepicu a e
tvoje boty protože von von voni byli strašní chudáci

PS: mhm

RS: měl švicu hrozně krásnou babu a ta se učila u Tomana cukrářkou a
jednou sme tam e (byla) ňáká svatba tady u nás nebo co a já sem tam
šel pro dortu autem a teď sem to dostal v krabici a v- a do auta a
jel sem sem tady tady (byla) mecheche (.) a voni mě poslali navrch
že ta dorta je eště nahoře a tam byla tady ta (.) ta (.) Ella se
menovala Ella tam byla Ella se tam vyučila a já sem ju poznal
protože i když byla už starší tak byla pořád stejně hezká a to a já
sem jí řekl (.) vy ste měla bratra kterej se menoval Ruda a já sem
se menoval Ruda a byl sem naproti jó tak váš tatínek byl policajt jo
a už to tak co... pak mně to dala tu k- tu no (.) a my sme tam
chodili (jednou) sem tam chodil s jednou s jednou maminkou která
emigrovala ale jezdila sem často autem do Brna byla na tom z- jako
závislá na tom Brně takže sem jezdila často sama a dycky mně dala
vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té
rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím
co ee Richard Šváb

PS: mhm

RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem
ju poznal hned a vona řekla e vy ste mě poznal já sem poznala taky
hned vás když ste mě poznal vy a dala mně (teda) dortu a a ee
popřála mně aby svatebčani byli šťastní a ( )...

NS: ten Šváb ((Richard Šváb)) bydlel na e...

RS: na Francouzské von bydlel na Francouzské e a chodil se mnou pět
let do obecné školy na Vranovskou e jedna až pět

PS: mhm

RS: ale pak (.) když...

NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]?

RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá
Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké
eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.)
tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí

PS: mhm

RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička
tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten
r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu
do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety

PS: mhm a oni se [o- o-]...

RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo
dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak
si vzal další cigarety a šel navrch

PS: a...

RS: a já sem šel do kina

PS: oni všichni odešli?

RS: eh?

PS: emigrovali? ta rodina?

RS: ne ne ne zůstali tady

PS: zůstali tady

RS: voni byli to byli Češi to byli Češi lépe řečeno von byl takovej
ten jejich tatínek byl jako Čechoněmec

PS: mhm (takže) to bylo [psáno německy]... ?

RS: [ale byli české] e e národnosti

PS: mhm

RS: všichni všichni byli jako Čechoslováci

PS: mhm

RS: hlášení

NS: a psali se česky Šváb?

RS: co?

NS: česky se to psalo Šváb?

RS: š- česky se psalo Šváb

PS: mhm

PS: jo ne sch Šváb česky

PS: a zůstal tam někdo z nich ještě žije někdo z té rodiny nevíte?

NS: někdo z té rodiny ještě žije nevíš?

RS: ne to nevím

PS: mhm

RS: to absolutně nevím to bylo v době kdy moje paní tam byla vedoucí
a von tam chodil

PS: mhm

RS: a von už byl e von byl přesně tak starej jako já

PS: mhm

RS: čili on by musel mít devadesát

PS: mhm

RS: a von tam určitě už nebydlí

PS: mhm [a te-]...

RS: [to (vím)] protože já (už) sem se tam s ním stýkal na začátku a
pak už sem ho tam nikdy neviděl

PS: mhm a [ten (váš)]... ?

RS: [neměl] sem to štěstí no třeba

PS: a ten váš spolužák e k- jeho tatínek byl alkoholik jak ste říkal
ten Ruda ee tak ten chodil do kina bez placení? vy ste říkal že ste
měl spolužáka Rudu e...

NS: ne spolužáka to byl v baráku

PS: v baráku aha e v domě ten Ruda jeho [tatínek]...

NS: [ten Ruda] cos mu dával ten kabát a ty boty

RS: ten tó

NS: chodil taky do kina nebo na to neměl?

RS: to ne to sem ho nikdy neviděl v kině

PS: mhm

RS: nikdy

PS: mhm

RS: von chodil se mnou jenom do mateřské školy a moje maminka
vždycky řekla prosím tě von tam ten tata vožralej je bije všechny a
vyhazuje z baráku a řve na celý kolo (.) zavolej ho k nám a dej mu
tady toto

PS: mhm

RS: a vona a von si to voblík a von byl [šťastnej]

PS: [mhm]

RS: jak blecha i když mu to třeba bylo velký trochu nebo (měl)
dlouhý a mu to nevadilo chodil v tym pak i do (.) myslím do školy
někam chodil já nevím kam chodil do školy ale viděl sem ho na ulici
že chodí v tom mým kabátě a v té mé čepici (.) to byla taková
kšiltovka s takovejma vohnutejma na zimu

PS: a chodil ste i do kin v centru města?

RS: výjimečně

PS: mhm

RS: výjimečně (.) v centru města když byl třeba ten šaplin ((Charlie
Chaplin)) v Moderně ((Moderna)) tak sme šli do Moderny ((Moderna))
na toho šaplina ((Charlie Chaplin))

PS: mhm

RS: když nás tam profesor vyhnal (.) jo? že sme negramoti a dyž byl
ještě ňákej film tak sme taky byli třeba v Kapitolu ((Kapitol)) ale
teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale
((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání

PS: aha

RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli
originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků
a tisíce letadel a p-

PS: mhm

RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama
až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti
žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni
měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková
stěna

PS: mhm

RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil
a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde
zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to
vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo
někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji
padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak
padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na
zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat
pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po
stromě nebo

PS: a kdy ste to viděl ten film?

RS: skala ((Scala))

PS: ale kdy?

RS: kdy? no bylo to za za ee

NS: podle mě to bylo tak [kolem]...

RS: [za] komunistů

NS: osumašedesátýho

PS: mhm

RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát

PS: mhm

RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli
teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána

PS: mhm

RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam
umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí

NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková
volnější]

RS: [voni stříleli po nich]

PS: mhm

NS: [volnější doba]

RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak
to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak
těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty
granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili
vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla
druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a
tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli

PS: mhm

RS: ti vojáci

PS: [a vy-]...

RS: [němečtí]

PS: vy ste se oženil v kterém roce?

RS: e v kterým roce?

NS: čtyřicet šest ale chodili s maminkou vod roku třicet šest

RS: kdy?

NS: v štyřicátým šestým

RS: já sem se ee

NS: oni protože byly zavřený vysoký školy [tak]

RS: [ženil]

NS: von potom po válce ještě dodělával vysokou školu

PS: mhm

NS: tak to vodkládali

RS: ( )

NS: a pak teprve se brali

PS: mhm

RS: kdy?

NS: v šestaštyrycátým

RS: jo jo jo v šestaštyrycátým po válce hned totiž já sem s
manželkou chodil devět let

PS: mhm

RS: jenom kvůli tomu že sme čekali až bude konec války protože já
sem za války byl v líšeňské fabrice vod úřadu práce ee e jako
vysokoškolák sme byli e lifrovaní do té fabriky která byla úplně
nová velmi moderní dá se říct e nebo dozvěděli sme se že to je
nejmoderní německá továrna vůbec a stroje který ještě nikdy nikde
nebyly ty ee soustruhy vrtačky lap- lapovačky brusky a tak dále v v
té hale to klapalo tam byli ee nejenom e jako študáci ale byli tam i
ee ee jiní který byli na jinejch školách třeba na průmyslovce nebo
tak tak byli tam a dokonce dostali funkci dostali modrej plášť a
chodili vod mašiny k mašině a dávali jim takový ty ee změny

NS: musíme se bavit o kinech

RS: jo jo jo to je pravda

NS: ((smích))

PS: a měl ste nějaké oblíbené kino?

RS: Jas a Sibiř

PS: Jas a Sibiř byly oblíbený?

RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]

NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne?

RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli
dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas
tak to sem tam zůstal

PS: mhm

RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to
eště ee telefonoval mém spolužákům

PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád?

RS: em ne [ne]

PS: [ne]?

RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy
sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly
((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej)
trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času

PS: mhm

RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.)
postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do
Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom
sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme
tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli
někdy na nějakým filmu

NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin]

RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně

PS: mhm mhm

NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby
to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru
v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to
dostaly ty okrajový kina

PS: mhm mhm

NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]

PS: [jasně]

RS: ty Švábovi měli [Excelsior]

PS: [Excelsior]

RS: na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) Atlantik Komárov u mostu

PS: mhm

RS: a Edison Dornych

PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té
Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam
někoho známého bavil ste se s někým takto... ?

RS: em-em

PS: ne? nestávalo se to?

RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí]

PS: [mhm]

RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]

NS: [ale no tak] v těch Husovicích sme se znali všichni ne?

RS: no tady sme se znali všichni

PS: mhm

RS: tady

PS: mhm

RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo
v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli
e sokoli ee ze Sokola

PS: mhm

RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s
těma klukama

NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té
Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde
teda e každej šel do toho kina

PS: mhm

NS: vo hodinu vo dvě dřív

PS: mhm

NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili
sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce

PS: mhm

NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem

PS: mhm

NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich
bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme
všichni navzájem

PS: mhm

NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší

PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý
šedesátý

NS: jo jo

PS: já bych zatím ještě zůstal

NS: dobře

PS: do toho roku štyřicet pět ee vzpomínáte si že byste jako kluk si
kupoval nějaké občerstvení v kině? e nějakou [sodovku nebo to ne]?

RS: [ne ne] ne

NS: ani bonbóny?

RS: ani bonbony

NS: a to nebylo tam ty bufety takový?

RS: byly možná to já ani nevím ale jako kluk si to nepamatuju to
bylo až tady v Jasu ((Jas)) byla prodejna a v Sibiřu ((Sibiř))? (.)
to ani nevím čoveče jestli tam něco bylo

NS: ne e

RS: nebylo [tam v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic]?

NS: [ne v Sibiřu ((Sibiř)) ne]

RS: (jenom) jenom v Jasu ((Jas)) bylo

NS: mhm

RS: ale v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic to si pamatuju to byl
legionářskej e film a voni byli takoví spormajstři

PS: mhm

RS: (takže) tam neměli žádnou

PS: mhm

NS: tam nebyly ani prostory na to

RS: jenom pokladní tam byla

PS: mhm

RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal
lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý
rodinný klany

PS: mhm

RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas))

NS: moje maminka [byla]...

RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu]

NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama]

RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky
[starej děda]

NS: [a její] sestra tam e...

RS: trhal lístky u u u dveří

NS: prodávala v té kase v Jasu

RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel

NS: pak musela jet do lázní

PS: mhm

NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl
nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka
se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím
to začalo

PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé?

NS: asi ve dvaašedesátým

PS: mhm

NS: tati a za tebe kdyžs byl děcko už bylo nějaký letní kino nebo to
bylo až za mě?

RS: né letní kina nebyly e e tady vidíte ten e [film o kterým]

PS: [mhm ano]

RS: se tam píšete že to byl ee soňa heny ((Sonja Henie))

PS: mhm

RS: to byla krasobruslařka tam nebyly vůbec [lyže ani (jednou)]

NS: [von vám to tady škrtl jo]?

PS: <jo jo jo>

RS: ani sníh tam nebyl tam bylo (jenom) umělé tam byl led vypadalo
to jak kdyby to (.) nebyl sníh jenom led v jezírku a vona tam večer
mezi těma stromama jezdila po tým... (.) to byla královna světa jako
lyžařka teda jako bruslař- krasobruslařka (.) aj v Praze na na le-
na zimním e tam tančila a a předváděla ty svoje kumšty

PS: mhm (.) vzpomínáte si že byste viděl e nebo kdy ste viděl poprvé
barevné filmy?

PS: (...) nebo bylo to pro vás vůbec důležité když se objevily
barevné filmy?

RS: (...) barevnej film

NS: to je těžký to se těžko

PS: mhm tak jestli si [nevzpomínáte]...

RS: [ten sem] viděl určitě ve městě někde

PS: mhm

RS: to nebylo ani v Jasu ((Jas)) ani v Sibiřu ((Sibiř)) první
barevnej film byl myslím že v Kapitolu ((Kapitol)) sme byli na první
barevný film o už nevím ale co to bylo

PS: mhm (.) tak to nevadí pokud si nevzpomínáte a ee rozhodoval ste
se někdy podle toho e z jaké země ten film pochází?

RS: ((asi kroutí hlavou))

PS: to ne?

RS: vůbec ne

PS: mhm

RS: vůbec ne protože Němci měli stejně dobrý [filmy]

PS: [mhm]

RS: jako Francouzi nebo Angličani, Američani teda vedli ti měli
nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky

PS: mhm

RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly
furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey))
a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to
si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na
koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále

PS: a šel ste na nějaké filmy víckrát?

RS: áno

PS: na-

RS: áno (.) viděl sem někte- několik filmů sem viděl víckrát když
byly zvlášť dobrý třeba hlavně ty taneční

PS: mhm

RS: f- filmy s fredem asterem ((Fred Astaire)) a s rodžrskovou
((Ginger Rogers)) tak to sem viděl víckrát (.) ale viděl sem víckrát
i eee ee s jedním psem (.) to byl ňákej zase doják

PS: mhm

RS: doják víte pes vlčák ale to už nevím jak se menovalo (.) jestli
se menoval Rin Tin Tin nebo (tak) to já už nevím ale e vím že e sem
byl na tom filmu dvakrát protože ten byl tak- takovej doják to byl
jo?

PS: mhm

RS: a (tak) manželka chtěla vidět ještě jednou a... vona byla víc na
zvířata než já

PS: mhm (.) a jaký film byl pro vás dobrý film? co dělalo film
dobrým pro vás? jaké filmy se vám líbily?

RS: herci režizér

PS: mhm

RS: to bylo hlavní režizér a herci... my sme měli štěstí na dobrý
režizéry v českých filmech dobrý režizéry některý nedávno ještě byl
jeden kterýmu už bylo já nevím (ale myslím) devadesát a ještě mluvil
v televizi a měl manželku hrozně mladou ale to nebyla manželka to
byla taková jeho vona vo něm mluvila jako vona ho tak jenom ee (.)
(vona) ho vopatrovala

PS: to [byl Vávra ((Otakar Vávra)) asi ne]?

RS: [nebyla to manželka] Vávra ((Otakar Vávra)) jo ale myslím že to
nebyla

PS: [mhm]

RS: [jeho] manželka já nevím jistě (.) Vávra ((Otakar Vávra))

PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba?

RS: ne

PS: to ne

RS: ne

PS: podle herců?

RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci

PS: mhm

RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo
francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců
komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj
film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako
mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na
koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a
ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve
všech

PS: mhm

RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr-
dramatickej film

PS: mhm

RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se
to jako odlehčení nějaký jo?

PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání
v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku?

RS: ne

PS: ne

RS: no tak to byly jedině filmy to z televize

PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl
kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e
[jak ste trávil volný čas]?

RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda

PS: mhm

RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský
německý český

PS: mhm

RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně
byli sme na dvoře

PS: mhm

RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a
donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama
jo se s e

PS: mhm

RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na
schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako
děcka teda

PS: mhm

RS: to si pamatuju a když sem jednou jel tramvají a uviděl sem tam
tu jednu malou holku která vypadala úplně stejně jenom že byla (.)
už při těle a tak sem v tramvaji udělal jenom takhle a vona řekla
dovolte pane? a já říkám Věro to su já Ruda jo to seš ty já tě už
poznávám <jak sem řekl kdo su tak už mě poznala> ale jinak mě
nevěděla myslela si že su ňákej drzé

PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během
týdne? [nebo]

RS: [ne]

PS: jenom na to dětské?

RS: jenom v neděli

PS: jenom v neděli

RS: když sme byli malí teda

PS: mhm mhm

RS: ale tady sme chodili kdykoliv

PS: jo

RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo

PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v
úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla?

RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat

PS: mhm

RS: v Sokole byly čaje

PS: mhm

RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda
astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky
měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch
parketách

PS: mhm a to bylo kdy?

RS: co?

PS: kdy to bylo? kdy [asi]?

RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se
stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s-
sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)]

PS: [mhm]

RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad....

NS: tati a nebylo to za první republiky?

RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak
pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na
(.) saxofon

PS: mhm

RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli
třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( )
průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta
škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková
taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e
bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm
muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi
na dekách

PS: mhm

RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles

PS: ano

RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně

PS: a ještě se zeptám [na k-]...

RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý

PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války
šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom
kině?

RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno

PS: mhm

RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si
nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se
vrátili že bychom na čem bychom byli

PS: mhm

RS: to si nevzpomínám

PS: mhm

RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože)
to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam
mrtví a tam ranění a tam rozbitý a

PS: mhm

RS: vím že na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) to bylo hrozně
bombardovaný že tam ten dům na rohu co byl řezník a naproti je ten
magistrát nebo co tak teď je z toho hotel (.) tak ten dům eště před
pár lety (.) eště než přišel ten já (nevím) kdo to byl Španěl nebo
kdo to dělá ten hotel eště než přišel von tak ten dům byl vodshora
dole vod ruskejch bomb e e v omítce e e Američani měli bomby do
hloubky a to zbořilo dům [třeba]

PS: [mhm]

RS: jo? a šlo to až do podze- do podzemí kdežto Rusáci měli e takový
bomby takzvaný kraválbomby a ty dělaly po všech omítkách takový
hluboký e jako trychtýřový díry (.) tady naši sousedi (.) vod toho
to bylo aj tady když byla ta ty e Rusové bombardovali tak tady naši
soudsedi jak mají tyčky a tyčku a plot tak ta jedna tyčka byla tady
celá tady půlka tady štvrtka tady prolítla na boku tady prolítla na
boku a stála ta tyčka stála ale byla tak propíchaná tak prostě von
těch ee střepin e ruskejch bomb ty byly takový jako eee dělaly hodně
škody ale nedělaly ee mrtví taky byli ale málo kdežto při těch ee
velkejch bombách americkejch tak tam dycky bylo trochu víc těch
mrtvejch

PS: mhm dobře já vám moc děkuju už je už sme na konci jenom vás
poprosím tady je seznam filmů e na které se hodně chodilo e ve
třicátých letech kdybyste se na to podíval jestli si vzpomenete [že
byste]

RS: [dobře]

PS: na tom byl a že by vám to [že by ty filmy]

RS: [a to je tady] toto?

PS: ne ne ne e tady sou e seznamy e filmů které ste možná viděl a
kdyby některý z vás ee byl pro vás tehdy důležitý

RS: tady to ta jak je ta jednička?

PS: ano singin fůl ((Singing Fool)) to byl Zpívající bloud to byl
zvukový film americký e potom

RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to
bylo e e s mejma rodičama sem tam byl

PS: mhm

RS: tajně mě tam propasovali

PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]...

NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil

RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian

PS: ano ano

RS: myslím tam byl

PS: a p- jaktože tajně?

RS: eh?

PS: jak- proč tajně?

RS: no protože sem byl děcko

PS: mhm

RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže
sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a
šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem
neviděl

PS: mhm

RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film
sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl
totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..) v
tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v třičtvrtečním taktu)) to sem
neviděl (..) To neznáte hamrdišku ham- ee hradi- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) to sem viděl

NS: Kouzlo valčíku americký film

RS: né to sem neviděl (.) lelíček ve službách šerloka holmesa
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl

NS: to je brzo na ňho ještě (ten) třicátej rok

PS: mhm

NS: to sou dospělácký filmy a

PS: mhm

RS: Pobočník Jeho Výsosti Martin Frič sem viděl Šest žen Jindřicha
osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem viděl

PS: už tehdy v těch třicátých [letech]?

RS: [Zlatá] Kateřina ((Zlatá Kateřina)) sem neviděl (.) franc
((Csibi, der Fratz)) mach nejfld ((Max Neufeld)) (taky) neviděl Mata
Hari sem viděl

PS: mhm

RS: jéžišmaria [to bylo]...

NS: [tati a] bylo to tenkrát v [tom roce třicet pět]?

PS: [toto určitě jo no]

NS: anebo [až potom]

RS: [né později] později později

NS: [v Ponrepu ((Ponrepo)) jo protože]...

RS: [Mata Hari né] Mata v Ponrepu ((Ponrepo)) to hráli aj v
normálních kinech eště takový šlágry Mata Hari tam hrála myslím že
ee tadlek ee g- [greta garbóvá] ((Greta Garbo))

PS: [Greta Garbo] (.) a to byl pro vás důležitý film? to si
pamatujete dobře jo?

RS: ten Mata Hari byl velice kouzelnej film

PS: mhm

RS: ňákej zvláštní e z takovýho toho orientu, Moderní doba

PS: mhm

RS: to sem viděl několikrát toho šaplina ((Charlie Chaplin))
šestatřicet to sem viděl několikrát možná eště aji aji po válce když
to někde hráli c- nebo v televizi možná Tři muži ve sněhu (..) to si
nepamatuju

PS: ( ) tady toto

RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)) Dobrá země e viděl sem to bylo to byl jako e velmi
velmi kvalitní film uměleckej Sněhurka sedm trpaslíků sem viděl
Ducháček to zařídí sem viděl, Tři děvčata pokračují neviděl, U
pokladny stál viděl, To byl český muzikant viděl, místo ztracených
((Město ztracených))

NS: město město ((Město ztracených))

RS: Město ztracených neviděl, Opereta vili forst ((Willi Forst))
neviděl Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev (.) to si nepamatuju
Muži nestárnou sem viděl (.) třiaštyřicet dobročinství s- Prášila
((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) ne

PS: ne? bar-...

RS: to sem neviděl já sem toto nemám pro to jako

PS: mhm

RS: ee em náchylnost (..) e (...) La Paloma to byl film myslím že
německej nebo jakej

PS: mhm

RS: nebo italskej a ten sem viděl ten byl nádhernej to byl hudební
film (...) Sobota

PS: a to je všechno?

RS: neviděl

PS: ee moc děkuju (.) jenom se ještě zeptám e na toho ( ) na toho
vašeho na toho vašeho známého e který tady bydlí e na ulici ste
říkali

NS: toho Žida

PS: toho Žida myslíte že by bylo možné ho požádat o rozhovor? to by
bylo pro nás hodně hodně zajímavé protože těch židovských e
pamětníků je strašně málo myslíte že by bylo možné třeba až až k vám
zajde tak se ho zeptat jestli

NS: no oni [voní chodí]

RS: [co to]?

NS: sem chodí jednou dvakrát do roka

PS: mhm

RS: [( )]

NS: [to] já bych mu já bych mu [ee]

RS: [napsat]?

NS: zkusila zavolat jestli jestli by vás přijal doma

PS: [mhm mhm]

NS: [to je tady pod] na konečné (ta) boční ulice

PS: mhm to bych byl moc rád

NS: (že) vás tam pošlu a jo?

PS: [to by bylo skvělé]

NS: [nebo jestli] mu můžu dát jeho jestli vám můžu dát jeho číslo a
že byste si aby věděl vo ko- vo co vo co de když mu budete volat a
už byste si termín domluvili sami

PS: no

NS: jo? já vím že děda tady na něho má pevnou linku takže já mu můžu
zavolat ještě sem vám tady chtěla ukázat nebo to už vám děda
ukazoval tu knížečku z roku třicet sedum?

PS: ne e aha

NS: tak tam sou ty kina [(někdy) založený]

RS: [tam sou kina] všechny

PS: aha

RS: ee je jich šestatřicet [šestatřicet]

PS: [mhm]

RS: kin tady

PS: mhm

RS: a na druhé straně

PS: no to je zajímavý my teda máme seznam kin my máme ty dobový kina
ale je fakt že tady sou přesné adresy a to by mohlo být teda pro nás
užitečný

RS: a to si voddělejte tady ten papír

PS: víte co já tady mám já tady mám ee fotoaparát tak já bych si
udělal fotografii těch stránek

NS: jasně

RS: to už sou zase jiný

PS: mhm

RS: ee věci

PS: (ne) možná by něco bylo ještě pro nás třeba a- no tak [toto toto
je zajímavý]

RS: [tam je všecko tam sou] banky [záložny]

PS: [to je] výborný

RS: kterých bylo nespočet

PS: co to je za... ?

RS: to bylo tolik bank a tolik záložen

NS: [( ) já taky vo tym vůbec nevím já taky to dneska vidím poprvé
(.) tu knížku]

RS: [v repu- teda v Brně že sem to nad tím žasl] úplně

PS: to je výborný protože tady sou i e vlastně trasy já to zastavím

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru