Quote

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?

LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.

JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.

LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,

JV: hm to je kde?

LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.

JV: na které ulici?

LH: tady, ano.

JV: em tady to je ulice em která?

LH: Husovická šestnáct.

JV: jo, hm.

LH: ano, Husovická šestnáct.

JV: hm

LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.

JV: hm

LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.

JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?

LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.

JV: hm

LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa.

JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?

LH: no tak nějak, ano.

JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?

LH: tady.

JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]

LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,

JV: jo, hm

ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.