Quote

JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?

LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,

JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a

LH: ano.

JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?

LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.

JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.

LH: no, nevím tak přesně, ale

JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.

LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.

JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?

LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.

JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba?

LH: jo.

JV: hm

LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál,

KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly
třeba z kina?

EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co
bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a
byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak
prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme
hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme
plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim
vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak

KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký
plakáty nebo tak?

EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala,
tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale
ty nebyly, ne ne ne.

LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů?

EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela
Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá
děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý.

LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky?

EB: ne.

LG: takže ste se ani podle nich...

EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát
né.

LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně?

EB: no hrozně moc.

LG: ((smích))

EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako

LG: jo.

EB: vybavovaly ten film

anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té
k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a
plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina>
přišly celý uslzený ((smích)).

LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo
(nějaké)...?

EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo.

LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu?

EB: ne.

LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no