Quote

JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]

ŽH: [dvacet pět]

JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku

ŽH: na měšťanku.

JV: a v patnácti letech ste

ŽH: sem odešla

JV: odešla do Zlína.

ŽH: do Zlína.

JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]

ŽH: [ne, sama sem]

JV: [sama ste]

ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].

JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát

ŽH: na Údolní.

JV: na Údolní že ste říkala mhm.

ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))

dvacet čtyři, devatenáct set dvacet
čtyři, příští měsíc budu mět pětaosmdesát.

MB: hm

MB: tak pak další, co tady mám vlastně z těhle těch údajů je ee,
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět vlastně.

LM: tak to sem bydlela em, protože můj tatínek byl eh zapojený
v odboji, tak já jsem nemohla bydlet doma, tak sem bydlela
v penzionátě Vesna na Lipové.

MB: mhm

LM: a e poté, když to zabrali Němci, tak sme se přestěhovali do
ženské útulny.

MB: mhm

LM: co je, co je na rohu dřívější falkenštajnerové
((Falknsteinerová)) dneska Gorkého a Úvozu. tam, a pak jsem se
provdala a bydlela jsem v Masarykově čtvrti na Lerchové.

MB: a vdávala ste se v jakém roce?

LM: štyrycet štyry

MB: štytřicet čtyři, takže ještě ještě

LM: devatenáct set štyrycet štyry

MB: mhm. a ee vlastně ee takže tohleto bydliště, co ste mi říkala,
to je spíš za války?

LM: to sem, ano však, protože já jsem ee do té, do té doby bydlela
mimo Brno.

MB: mhm. jo, takže mě vlastně totiž zajímá celé to vlastně období od
[vašeho dětství, takže]

LM: [ano, tak narodila] sem se v Brně, ale byl, můj tatínek byl
ředitel měšťanské školy a ze zdravotních důvodů potřeboval n- ne-
nes- neměl být ve městě, jakože měl ňáké důsledky z první světové
války nebo tak.

((rozhvor krátce přerušen příchodem třetí osoby))

LM: kde sme přestali?

MB: ee že vlastně říkala ste, že ste se narodila v Brně, [potom]

LM: [no] já jsem se narodila v Brně, ale tatínek mě- měl poškozené
plíce z první světové vláky, tak nemohl být, bydleli sme
v Bratislavě, ale taky mu to nedělalo dobře, jako ve městě, tak
nakonec sme se přestěhovali do Kyjova

MB: mhm mhm

LM: a v tom Kyjově, z Kyjova potom sme se přestěhovali do do
Vracova, tam sem chodila do obecné do první a do druhé třídy a pak
dostal, protože on ukončil on s- studoval ee přírodní vědy, ale ze
zdravotních důvodů to přerušil, takže matematiku teda měl, měla, no
tenkrát to bylo jinak, já nevím jak dneska je náplň ee všechno co se
týká přírodních věd, ale on dělal matematiku.

MB: mhm

LM: tak tu měl dodělanou, ale vostatně co se e týkalo toho, tak to
nedokončil.

MB: mhm

LM: a v důsledku toho, že měl tu e to něco tak dostal ee Újezdní
Masarykovo občanskou školu, tak se to jmenovalo v Hovoranech.

MB: mhm

LM: tam chodilo z několika obcí včetně Čejče jestli vám Čejč něco
říká, jak jako kde byl Masaryk ((Tomáš Garrigue Masaryk)), ee že,
Čejkovice, kde bydlel Masaryk, te- e Terezín, Šardice, Mutěnice ee
ni- no Újezdní, to byla Újezdní škola. tam chodilo, já nevím tenkrát
tam bylo ňeják přes štyra sta žáků, to byla velká, velká škola, no a
protože tatínek byl zapojený po devětatřicátém roku v odboji, tak já
sem musela z doma ee z domu

MB: mhm, [takže mhm]

LM: [a nechtěl abych], abych byla v rodině, kdybys, protože jednou
nohou, to by bylo vždycky kriminál, potom byl tatínek opravdu
vězněný, no a proto já sem přišla do toho Brna,

MB: mhm, takže to bylo v tom roce [třicet devět mhm]

LM: [tak devětatřicet, devět, ano]

MB: mhm. a to byl pak už ten penzionát v té, [mhm mhm jak jste
říkala].

LM: [no od té ano, no ano a od té doby] teda su trvale, trvale
v Brně.

ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

a potom, on byl z Brna, tak se přestěhovali do Brna. a bydleli
napřed v podnájmu a pak jsme dostali tam ten byt. tam bylo takové
německé cvičiště, a byl tam vzadu takový, trojbytovka taková, tak
tady byl jeden byt a tady byly dva byty. tak my jsme bydleli tak
v tomto (bytě)
SM: mhm a vy ste už předtím zmiňovala, že že ste měla sourozence,
tak jestli byste mohla říct kolik ste měla sourozenců.
VB: dva. sestru o rok mladší,
SM: mhm
VB: a bratra o tři, o tři a půl roku,
SM: mladší,

jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o
rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
SM: mhm
VB: sme spolu začali brzy chodit taky sme se brzy vzali jemu bylo
jednadvacet a mně dvacet.

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

ale oni Němci vám vyhrabávali z popela ty drobounké
součástečky

MB: aha

LM: a my sme to museli čistit.

MB: mhm

LM: a to sme byli na Šumavské, jak je proti kasárnám, proti
Masarykovým kasárnám je velká budova na no taková jako tovární, no
na té Šumavské, tak tam to vozili v takových velikých bednách, a
z popela sme to vytahovali a šmirglovali a čistili a a takhle. no a
potom už se blížil konec války, tak e přišli na to, že já nevím, co
a jak najednou mně řekli, že budu přeložena do brněnské Zbrojovky.
no tak sem uvítala že budu v brněnské Zbrojovce, přišla sem tam
k nějakému, já vám vykládám věci, které vás nezajímají, ale von to
je kus života, protože vám teda vůbec nevíte co se dělo, že jo.
zaplať pánbů. a přídu do Zbrojovky a že půjdu do puškárny.

VB: [no] já sem pořád na Starém Brně, až teď jsem tady [v
Bohunicích]