Quote
01.383
109:110
[začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším.
01.383
116:132
pak sem byla ee, v Rozmarýnu sem
pracovala jako [pokladní]
LR: [mhm]
DB: ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam
sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho
závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání
těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do
mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho
Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
LR: [mhm]
DB: [takže] se to prostě tak ňák hodilo. no a potom co? potom už
celkem... ((vstupuje sekretářka a nabízí narátorce občerstvení,
narátorka odmítá.)) no a končila sem vlastně na kolejích
LR: [mhm]
DB: [jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou.
01.383
1164:1179
tak já sem potom přešla na roční
rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek
se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým
ateliéru, v Alfa pasáži,
LČ: hm
IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a
všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to Čech. a
byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a
ona mě tam dostala.
LČ: hm
IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to
už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala.
01.383
1200:1253
LČ: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila
do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech...
IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila,
LČ: hm
IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s
nima, tam se potom...
LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta.
IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina.
LČ: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami
a potom s těma kamarádkama, že byste...
IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na
český filmy
LČ: aha
IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova,
LČ: hm
IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s
nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru.
LČ: a sama byste teda nešla třeba do kina.
IK: jó, klidně.
LČ: jo, taky?
IK: klidně, no.
LČ: to vám nevadilo.
IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já
bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem
stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl
určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když
vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně
domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo.
LČ: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho
venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )]
IK: [oni měly] radši ty české filmy,
LČ: hm
IK: že, s našima.
01.383
999:1003
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].
SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc,
01.383
2270:2279
LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?
SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.
LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.
SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam
01.383
229:231
LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?
AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům.