Quote

Displaying 61 - 70 of 129

Eva (1928) 02.387 351:405
School

LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy
k filmu nebo ke kinu obecně?

ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou
souvislost s výukou.

LS: hm.

ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi
((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..)
z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili
takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam
byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee,

LS: hm.

ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné,

LS: depresivní

ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly
mrtvoly.

LS: mhm

ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy.

LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na
představení?

ES: tak na té Kounicové sme chodili často.

LS: často?

ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do
biografu.

LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech,
které ste viděli?

ES: ano, samozřejmě, ano.

LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se
učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu
obecně?

ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat
jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se
nevyjadřovali,

LS: hm.

ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti.

LS: váš názor?

Emilie (1922) 02.387 209:262
School

LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?

EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo,
že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové
Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás
děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel
blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám
mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám.

LR: mhm.

EF: to bylo tak vopravdu málinko.

LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).

EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.

LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný?
nebo?

EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly
vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to
bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas
přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je
ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že.
určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo,
no.

LR: a o těch filmech ste se bavili pak i v té škole s panem učitelem
nějak?

EF: prosim?

LR: ee o těch [filmech, co] ste viděli v tom kině, [jestli ste se
pak bavili ve škole]?

EF: [ano]. [no ano, ano to se probíralo], protože jeho zajímalo, jak
sme dávali pozor, jestli sme tam nešťouchali. tak ho zajímalo
((směje se)), takže sme si pak o tom vyprávěli, že jak a ehm ee
ptali sme se taky, když nám bylo něco nejasného a tak. Jistě, to sme
probírali. to byla událost veliká. pro nás. mhm.

Emilie (1922) 02.387 719:735
School

a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla
hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly,
mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože
děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a
já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no.

LR: mhm.

EF: [tak asi].

LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina?
[třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]?

EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do
Řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic,
ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly
chodit, bylo málo.

Borivoj (1927) 02.387 245:264
School

LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?

BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.

LH: ehm.

BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.

LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?

BH: ne.

LH: [nevzpomínáte si?]

BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.

Marie (1915) 02.387 477:481
School

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]

Marie (1915) 02.387 485:495
School

MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,

LS: hm

MH: na Dornychu.

LS: hm

MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej.

Marie (1915) 02.387 618:628
School

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

Marie (1915) 02.387 642:672
School

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

Marie (1915) 02.387 673:683
School

LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.

MH: ne, nikdy ne.

LS: ne.

MH: nikdy ne.

Eva (1928) 01.386 270:293
Family

LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně
říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste
zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki-

ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru
((Excelsior)).

LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))?

ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu]
((Dopz)).

LS: do těch deseti let?

ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina
navštěvovala s mými příbuznými.