Quote

SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války
ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že?

LS: ano. ano.

SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo?

LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to
peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za
zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou
mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se
mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh
proti eh já nevím, proti nám bych řekla,

SM: mhm

LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem
hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té
petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme
petrolejem takže,

SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste
třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do
kina nebo spíš méně?

LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak
časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná

PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]

PS: [každý týden?]

JV: no říkám to jo.

PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]

JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku

PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období]

JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech
byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo,

PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často
asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc?

JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden]

PS: [každej týden]

JV: možná že jo

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.

LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.

JV: dobře.

LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.

JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.

LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon

JV: hm

LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší.

JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.

LH: no, když sem měla koruny.

JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.

LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak

JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě

LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli.

JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?

LH: chodila.

JV: a kvůli tomu hercovi? že byste

LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.

JV: hm

LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.

JV: hm

LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.

JV: dobře.

LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.

JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]

LH: [ne, málo.]

JV: hm

LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.

JV: do kina že ste šli? se školou do kina?

LH: ano.

JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo

LH: no, tak moc často ne, někdy.