Quote

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina

JV: mhm

BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše

JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]

BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.

JV: hm

BK: ale

JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]

BK: [ne ne ne]

JV: neměla ste s tím problém

BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...

BK: no tak tam byl týdeník

JV: aha

BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to

JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu

BK: na Alpal

JV: [na Alpu?]

BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká

JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)

BK: pamatuju si jenom na ty večerníky

JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)

BK: [(nepamatuju si)]

JV: [nepamatujete si]

BK: to bych vám neřekla

JV: bývaly přestávky?

BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.

JV: mhm

BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.

JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]

BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.

JV: [ve městě v těch velkých...]

BK: [ve městě,] ano ano

JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?

BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten

JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu

BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý

JV: mhm

BK: tak tam to tam to asi bylo

JV: [ale to si už osobně nevybavíte]

BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]

JV: [mhm jasně, rozumím, no]

BK: to už se těžko pamatuje.

JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film

BK: ne ne

JV: ani jako děti?

BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě