Quote

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LG: a měl ste ňáké kino do kterého ste chodil jako nerad? které se
vám nelíbilo, nebo ňáké neoblíbené kino jestli ste měl.

JB: já sem neměl rád takový ty drahý kina, no, to bylo zkrátka, to
bylo drahý zajedno a hráli tam kolikrát takový filmy, který se mně
nelíbily no, Občan Kane, třeba si pamatuju, to je amerikej film,

LG: no to znám.

JB: já sem tomu nerozuměl tenkrát, ale chtěl bych to vidět teďka,
no, když už su staré a porovnat to jestli bych tomu teda porozuměl
nebo takhle.

LG: no ten nám pouští povinně ve škole.

JB: no Občan Kane, to si pamatuju na to sem byl, a že že se mně to
nelíbilo, no tak nelíbilo, já sem tomu nerozuměl zkrátka, no,

Dobrá země e viděl sem to bylo to byl jako e velmi
velmi kvalitní film uměleckej