Citát

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 23.2.2009, FAV

Rok narození: 1932, sourozenci: o čtyři roky mladší bratr

Bydliště do roku 1945: Dobrovského (dnes Jana Uhra – Veveří)

Povolání rodičů: Otec do 1945 prokuristou u velkoobchodu s uhlím,
poté technikem Na špitálce v mýdlárně. Matka v domácnosti.

Povolání narátora: Vystudoval geologii na PřF MU. Pracoval
v geologickém průzkumu do 1962, poté v Ústavu užité geofyziky do
1967, pak v podniku Cihelny Gustava Klimenta, kde byl v těžebním
provozu.

LR: rozhovor s panem Milanem L. proběhl v pracovně katedry,
asi od půl druhé odpoledne, tazatelem byla Lucie Roušová.

LR: na začátek se vás chci zeptat jenom na takové vaše ee údaje,
abysme to měli tak ňák nahrané a po kupě, ee jenom stručně, nechci
ňáké obsáhlé odpovědi. takže vy se menujete Milan Láznička,

ML: [ano]

LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva.

ML: [třicet] dva, ano

LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra

ML: Jana Uhra, [ano.]

LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště]

ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum.

LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy.

ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo,

LR: hm

ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo
přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na
letecký motory, jo

LR: hm

ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří.

LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)]

ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři.

LR: tři.

ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl.

LR: hm a to ste chodil kam na gympl.

ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam
ee elektroprůmyslovka.

LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět.

ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl
prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a
potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce
mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.

LR: aha

ML: otec Menšík a pochopitelně i mladej Vladimír ((Vladimír
Menšík)).

LR: hm

ML: jo takže můj otec si s otcem Menšíkem si tykali. a já sem si
tykal

LR: s Vladimírem ((Vladimír Menšík)).

ML: s mladým.

LR: ((smích))

ML: a von byl vo něco starší, von byl myslím vo štyry roky starší.
von byl myslím osumadvacátej ročník

LR: hm

ML: nebo tak ňák.

LR: takže ste se znal. a maminka?

ML: ta byla v domácnosti.

LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?]

ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší.

LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste
pak ještě [dosáhl.]

ML: [Přírodovědecká] fakulta.

LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita))

ML: [obor geologie.]

LR: obor biologie.

ML: ne biologie. g, geologie.

LR: jo [geologie, aha aha]

ML: [g jako Gustav ((smích))]

LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v
průběhu toho života? jenom stručně.

ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum,
to bylo do roku devatenácet šedesát dva,

LR: hm

ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum,

LR: hm

ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku
Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo,

LR: hm

ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na
těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.

LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.

ML: když začala televize.

LR: když začala

ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.

LR: a tam ste do kina už nechodil.

ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,

LR: jo, jasně.

ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.

LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první
okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch
vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva,
a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu
kina.

ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem,

LR: hm

ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme
chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a
Hardy.

LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.]

ML: [grotesky.]

LR: jasně.

ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále
jo.

LR: hm

ML: to bylo teda před válkou.

LR: no, [samozřejmě.]

ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě
německýmu, německýmu režimu.

LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.

ML: podle toho, jak ty filmy běžely.

LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]

ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.

LR: aha aha takže můžete ňák [třeba]

ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo,
[podivejte se, záleželo taky na tom,]

LR: [( )]

ML: tenkrát byly soboty pracovní,

LR: hm

ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten
jezdil jako po těch, po služebních cestách,

LR: hm

ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do
kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina.

LR: hm takže ste se

ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana
Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se
říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion,

LR: hm

ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to
menovalo Studio.

LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo...

ML: ne. no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,

LR: hm

ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.

LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]

ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,

LR: hm

ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,

LR: hm

ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.

LR: hm

ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,

LR: hm

ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.

LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.

ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,

LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem,

ML: ano.

LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film.

ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je>
tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a
řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo
že to je blbost,

LR: hm

ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat.

LR: takže bavili ste se o filmu?

ML: ne

LR: doma

ML: ne.

LR: dobře. a co ve škole?

ML: vůbec ne.

LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali]

ML: [ne ne ne]

LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku
v tomto dětském věku důležitý?

ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako
dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky
byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to
byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím
Broučci,

LR: hm

ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty>

LR: hm

ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to.

LR: hm a

ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro
mládež. to byly, Mladý hlasatel,

LR: hm

ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký
skautský.

LR: hm

ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice,

LR: hm

ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo
zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod
((smích)) <dá se říct> duší tělem,

LR: hm

ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol
Brno jedna.

LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by
se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování,
ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády,

ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o
filmu se bavit nebo tak, to

LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]

ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.

LR: hm

ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,

LR: hm

ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.

LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.

ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>

LR: hm

ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,

LR: hm

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta

ML: to byly prostě,

LR: [Lucerna, Stadion]

ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,

LR: hm

ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.

LR: hm

ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))

LR: hm

ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,

LR: [Moderna?]

ML: [to potom,] jak?

LR: Moderna?

ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.

LR: Jalta.

ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,

LR: hm tam byla...

ML: Central.

LR: Central.

ML: centrál ((Central)).

LR: a pak Úderka se to menovalo.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: aha

ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco, a a to sem si potom, to
sem si jednou potom to sem si v některým pořadu, v televizi, v naší,

LR: hm

ML: jo, tam právě vykládali o tom německým filmu. tady právě vo
těch, vo těch laboratořích v Berlíně, kde se vyráběly tady ty
kreslený trikový filmy

LR: hm

ML: a voni právě tenkrát to bylo vybombar- vybombardovaný a voni je
přestěhovali na barandov ((Barrandov)).

LR: hm

ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova
((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty,
to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono
takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause
((Mickey Mouse)).

LR: hm

ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim
ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za
protektorátu přestalo,

LR: hm

ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy,
no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus
((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty
kreslený filmy ty byly barevný.

LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky

ML: ano

LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat
jak [dlouho]

ML: [jo]

LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali.

ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.

LR: jo.

ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam
pochopitelně byla německá obsluha jo,

LR: hm

ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že
sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý
tam ((smích)) [<pod vokýnkem, jo>]

LR: [((smích)]

ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo,

LR: jasně

ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se
kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo,

LR: hm

ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo
zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten,
uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký
dost divný, protože my sme jaksi byli,

LR: starší.

ML: kapánek sme byli,

LR: ((smích))

ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten,
lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.

LR: hm

ML: jo,

LR: hm

ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů.

LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili?

ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem
dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to
zaplatil.

LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino?

ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio.

LR: a co se vám na na těch kinech líbilo.

ML: za prvý, že to bylo blízko

LR: blízko.

ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i
když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň
takzvaný jak se tomu říkalo blechárny,

LR: hm

ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo.

LR: hm

ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění,
poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu
přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích))

LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení.

ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,]

LR: [aha aha]

ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili
taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam,
víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio?

LR: no, to nevim.

LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.

LR: jo, ten tam ještě je.

ML: a von potom z toho byl učňák.

LR: hm

ML: udělanej, jo?

LR: hm

ML: za bolševiků. jo, no a pochopitelně tam chodili ty co tam
bydleli, páč tam bydleli ty, tam nebyli žádný učni,

LR: hm

ML: ale to byli ti, to byli ti kteří studovali tady gymnázium nebo
průmyslovky nebo tak a a pochopitelně byli mimobrněnští, jo? no tak
ty tam bydleli, to zrovna zrovna tak jako jako ee Lucerna,
v Žabinách ((Žabovřesky)), no to bylo dvorní kino z Kounicové
koleji.

LR: hm

ML: tam chodili študáci normálně v pyžamu. páč to měli kousek, jo?

LR: hm

ML: do doby teda než ty, než to zavřeli ty, ty koleje jo? to bylo za
první republiky. kdy prakticky tam ty vysokoškoláci chodili.

LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste
nechodil?

ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch
padesátejch letech ano.

LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.]

ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze
už tím názvem.

LR: hm

ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma
ruskejma těma tak,

LR: jasně.

ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film
kerej,

LR: [stál za to.]

ML: [jako něco] něco stál za to.

LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím
tatínkem, jestli ste šel s kamarády,

ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle
filmu.

LR: podle filmu.

ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak
se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a
jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo
žádnou roli.

LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba
jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje.

ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,

LR: hm

ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky?

ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to...

LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák
hlasitě na ten film nereagovali.

ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku.

LR: hm

ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo
prostě ostentativně vzdychalo.

LR: hm

ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili
<pochopitelně>

LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo
až po něm potlesk?

ML: [ne.]

LR: [pamatujete] si, ne.

ML: ne.

LR: nikdy ste nezažil.

ML: ne.

LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-]

ML: [no]

LR: hovořili ste o filmu,

ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho
bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla,

LR: hm

ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to
bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo.

LR: hm

ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej.

LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli,

ML: no pochopitelně.

LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli.

ML: no tak to sme si nepovídali o filmu.

LR: už ne.

ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo.

LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten
konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité.

ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda
mládeži přístupný,

LR: hm

ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle,
podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo,

LR: hm

ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( )

LR: hm

ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě
podle toho, jo?

LR: hm takže hlavně podle obsazení.

ML: ano.

LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím

ML: na plakátě.

LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl,

ML: tenkrát žádný nebyly.

LR: tak, někteří

ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak
vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený,

LR: hm

ML: jó, to.

LR: jako děti ste,

ML: no

LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina.

ML: no, to bylo to,

LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu
hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce,
herečky. [které ste měl rád.]

ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak
byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy,

LR: hm

ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to,

LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi
Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a
Hardy))

ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá
pořád, [jo, to není ten]

LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si
vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té
době,

ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych
vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo,
[toho bylo ix.]

LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš,

ML: ne,

LR: spíš,

ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a
Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě
potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to,

LR: hm

ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký
takový ty vážný, to nás vůbec, potom, jo, to bylo a potom jak se šlo
na Babičku ((Babička)),

LR: hm

ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo
vlastně, to už bylo po válce, jo,

LR: hm takže jako dítě ste spíš se chodil do kina bavit.

ML: no,

LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a
Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten
stejný, že ste šel třeba

ML: a víte že jo?

LR: jo?

ML: ano.

LR: často?

ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme
měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia.

LR: hm

ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém.

LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film.

ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát
i třikrát, jo?

LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film
líbil,

ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat.

LR: hm

ML: jo, to...

LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause))
promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o
ten film barevný nebo černobílý? ať už ty...

ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to
tenkrát nebylo.

LR: hm

ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom
to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky,

LR: hm

ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si
vzpomínám, jo,

LR: hm

ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl]

LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek?

ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film,

LR: aha [aha]

ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek
uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam
po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo?

LR: a to byl ten německý film.

ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo,

LR: hm

ML: jo, tam byla hudba akorát

LR: hm

ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho,

LR: hm

ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo?

LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch
komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem.

ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj.

LR: hm

ML: jo.

LR: hm

ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se
chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch
dětskejch letech, jo, potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no
tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský
filmy, no tak to vůbec, to,

LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,

ML: to vůbec.

LR: třeba americké nebo...

ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,

LR: hm

ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,

LR: hm

ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),

LR: tak to nevim.

ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,

LR: hm

ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).

LR: hm

ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))

LR: hm

ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,

LR: hm

ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.

LR: hm

ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.

LR: hm

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste
četl časopisy, byl ste sokolem,

ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho
zatrhli Němci,

LR: hm

ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že
sme chodili na stadion,

LR: hm

ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili
s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo,
takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu
vydržel,

LR: hm

ML: no pochopitelně potom za komunismu to se zlikvidovalo, jo, to,
prostě Sokol, Sokol a církev, to byla první ta, která komunistům
lezli, keří komunistům lezli na nervy.

LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý.

ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly.

LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět.

ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo?

LR: hm hm

ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka
byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva,

LR: hm

ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl
další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale
něco taky takovýho, jo?

LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste
vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci,
chování jejich zaměstnanců,

ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl,

LR: hm

ML: to byly ty, to byly ty ve městě,

LR: hm

ML: no a potom byly takzvaný blechárny.

LR: jo, tak to o tom už ste mluvil.

ML: jo.

LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba
skala ((Scala)), že jo, nebo...

ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete
ty, ty biografy ve městě,

LR: hm

ML: no to bylo na pětníku.

LR: hm

ML: jo? [to nebyly]

LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance?

ML: no, vůbec ne,

LR: oblečení, chování, ne?

ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se
říkalo biletář,

LR: hm

ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích))
<kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích))

LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

ML: no, takhle, začalo to reklamama.

LR: hm

ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,

LR: hm

ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?

LR: přímo byly jako...

ML: ne ne ne, to bylo jako...

LR: jo, to...

ML: pozadí, zvukový.

LR: aha aha.

ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,

LR: hm

ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,

LR: hm

ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.

LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?

ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,

LR: hm

ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.

LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]

ML: [né, to] byly jenom vobrazy.

LR: hm a ten týdeník vás zajímal?

ML: jo.

LR: jo to už ste...

ML: no.

LR: dobře.

ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli
podívat dvakrát až třikrát.

LR: hm

ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii

LR: hm

ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále,
a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej
nápis volte jedna.

LR: volte jedna.

ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to
připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo
filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel
Continental)).

LR: jo, aha

ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký
baráčky,

LR: hm

ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama
takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka,

LR: hm

ML: tam tekl vodpad z těch

LR: domů

ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla
ta Mášova.

LR: hm

ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát,
abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii
bylo volte jedna.

LR: takže oni natočili

ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože
to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se
říct slams ((slums)).

LR: hm

ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že
je to Mezírka.

LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si?

ML: štyrycet devět, padesát.

LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.

ML: no ne, tak podívejte se, to bylo to, em první volby byly v roce
čtyrycet šest,

LR: hm

ML: a to bylo volte jedna. jo, páč to byly vlastně poslední svobodný
volby ee poválečný. potom se měly konat v osumaštyrycátým se měly
konat jako řádný volby, do toho, no a to už komunisti měli strach,
že to skončí debaklem, no tak se udělal Vítěznej únor.
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této
době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma.

ML: ne.

LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku]

ML: [no to nebylo]

LR: [no a]

ML: [to] nebyly promítačky, to...

LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo
to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.]

ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch
bohatších vrstvách,

LR: hm

ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela
dá se říct smetánka,

LR: hm

ML: ale nevím vo nikom,

LR: ne

ML: že by měli doma promítačku.

LR: hm

ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no,
buržoazie.

LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil
(několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás
působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty
protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na
vás působilo.

ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo,
protože tenkrát běžely německý titulky.

LR: hm

ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to
prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten,
sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly
německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s
těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že
by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi
Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si
hrávali s Němcama.

LR: hm

ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee
přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně
tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to
je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo,

LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak

ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to,
že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala.

LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.

ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,

LR: hm

ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám,
že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)).

LR: hm

ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno.

LR: hm

ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly
pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp.

LR: hm a

ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman.
((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej.

LR: takže zase [zvítězilo]

ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili.

LR: hm

ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda.

LR: hm

ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty,
to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty
němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy
Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to

LR: hm

ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl
evropskej holyvůd ((Hollywood)).

LR: hm

ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v
protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry,
udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch
hereček to podepsalo.

LR: hm

ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo,
ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to,
německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly.

LR: hm a ještě [teda]

ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich
horst.)

LR: hm

ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili
dospělí.

LR: vy ste na to nechodili.

ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani
nebylo mládeži přístupný.

LR: hm

ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký
erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no
kde to bylo mládeži nepřístupný.

LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty
německé ste teda moc nechodili, až na výjimky,

ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo
jít, a potom byly ty tendenční,

LR: hm

ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo
jasný, jo.

LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...

ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.

LR: hm

ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,

LR: hm

ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc
neprojevovalo.

LR: hm

ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali
provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to
z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do
školy.

LR: hm

ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.

LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na
atmosféru.]

ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino
Kapitol,

LR: hm

ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog.

LR: ((smích))

ML: je postavený na vodě.

LR: jo.

ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě
k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet
pět se voda nečerpala,

LR: hm

ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no
teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět
jedině v gumákách.

LR: <jasně>

ML: jo,

LR: <podlaha>

ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no
vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty.

LR: hm

ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že
teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných.

LR: hm a chování těch lidí bylo jiné?

ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás
vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo
něco.

LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom
kině?

ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a
dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to,
na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový
frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom
prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo
všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou
armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to
jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze
západní fronty,

LR: hm

ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly,
a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost
brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám
takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a
pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový
filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za
protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty
německý titulky.

LR: hm a americký filmy se promítaly?

ML: ano.

LR: hm dobře, tak teď už, téměř poslední věc, mám tady seznam filmů,
keré byly promítané v době, kdy ste je mohl navštívit v kině, tak
vám je ukážu a zajímalo by mě, jestli se na ně vzpomínáte a jestli
si třeba nevybavíte nějakou vzpomínku z kina, když ste na nich byl.

ML: no To neznáte Hadimršku, no to je jasný, Vlasta Burian, jo?
Kouzlo valčíku, to mně něco říká,

LR: hm

ML: ale to tenkrát bylo pro dospělý.

LR: hm

ML: jo, a mám takovej dojem že, že dokonce bych mohl vědět i herce.

LR. hm

ML: jestli tam nehrál ten, do- Dohnal ((Jiří Dohnal)) nebo tak ňák
se menoval. ten hrál tady tyhlety milovnický role. no Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to
je jasný,

LR: jasně

ML: Vlasta Burian,

LR: [váš oblíbenec.]

ML: [qik ((Quick)) to nevím] co je. Pobočník Jeho Výsosti, další,

LR: hm

ML: Vlasta Burian. šest žen jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.)) to bylo pozdější. na to si vzpomínám. lórenz oliviér
((Laurence Olivier)),

LR: hm

ML: sér lórenz oliviér ((Sir Laurence Olivier)), v titulní roli.
Zlatá Kateřina, to nevím, cibi der frac ((Csibi, der Fratz)), tak na
to si nevzpomínám. Mata Hari nevím,

LR: hm

ML: jo na to si teda nevzpomínám,

LR: to je s marlen ditrich ((Marlene Dietrich)).

ML: jo? Cácorka, to taky nevím, Moderní doba, nic, Tři muži ve sněhu
nevim, Svět patří nám, pochopitelně, Voskovec, Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Dobrá země nevim. jo, Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no to byl ten, no
pochopitelně. kreslenej film. to bylo myslím wolt dyzny ((Walt
Disney)).

LR: hm a byl ste na tom v kině?

ML: no jéžišmarja, několikrát.

LR: několikrát,

ML: jó

LR: pamatujete si to ještě.

ML: Ducháček to zařídí, jasně, Vlasta Burian, Tři děvčátka
pokračují, nevzpomenu, U pokladny stál, další, Vlasta Burian, To byl
český muzikant, na to se chodilo, Otomar Korbelář,

LR: hm

ML: jo, na to si vzpomínám, Město ztracených, to mně nic neřiká.
Opereta, nic, Roztomilý člověk, to byl hugo has ((Hugo Haas)).

LR: to je film, nevim jestli tam hraje hugo has ((Hugo Haas)), ale
hraje tam Oldřich Nový.

ML: nebo Oldřich, ne, Oldřich Nový.

LR: Oldřich Nový.

ML: ano. Vídeňská krev, na to si nevzpomínám, Muži nestárnou, to
bylo s Oldřichem Novým, mám takovej dojem.

LR: hm mám takovej dojem, že ano.

ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,

LR: hm

ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).

LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]

ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.

LR: hm

ML: toto. tadyta Tanečnice, to nevím, la palóma ((La Paloma)) to si
nevzpomínám, neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no to byl
poválečnej film, to běželo, jo, Její oběť a Sobota, to mně nic
neřiká.

LR: hm a nevzpomínáte si, nevybavujete si ňákou vzpomínku z kina, na
základě...

ML: ne.

LR: to už je...

ML: tady je počkejte, tady máte,

LR: to je ňáký rok dvacet, sedum dvacet osum, takže to ste určitě...

ML: zpívající ((Zpívající bloud)), no to nic,

LR: to ste nezažil.

ML: Pražské švadlenky,

LR: [určitě to třeba, určitě to třeba, samozřejmě znáte to, ale]

ML: [no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) tak to je
jasný, ale (ten je to), cé ká polní] maršálek, to bylo v dvojím
provedení, jednak byl Vlasta Burian a potom byl, jak von se menoval,
ten herec, Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu. to vím že ten, něco ten
film běžel, ale na to se nechodilo jako mládež,

LR: hm

ML: jo, to...

LR: dobře, a chtěl byste ještě něco dodat, o čem sme dosud
nemluvili?

ML: to, to musíte ptát.

LR: no já mam svůj okruh otázek vyčerpaný, jenom si, mám pocit že vy
ste něco říkal panu Skopalovi o tom, že ste jako sokol vystupoval
v kině, pokud vím.

ML: né.

LR: ne, to ste nebyl vy?

ML: já sem se mu zmiňoval,

LR: hm

ML: ale to bylo to kino Stadion,

LR: hm

ML: on prostě si to pletl s tím, že tam bylo letní kino.

LR: ano to tam pak bylo, ale [až]

ML: [jo], ale to bylo až prostě v pozdějším komunismu, ale ten, to
kino Stadion, to původně patřilo pod Sokol,

LR: hm

ML: páč celej ten areál, tam toho stadionu to vlastně patřilo
[Sokolu.]

LR: [Sokolu.] hm

ML: jo, takže tam byl prakticky když to vemu na té Kounicově ulici,
no tak tam byla zaprvé tam byla restaurace. to když to vezmu vod
toho, (vod) tej budovy toho gymnázia,

LR: hm

ML: jo to byla restaurace, zároveň tam byl vchod do kina, jo, potom
byl hlavní vchod,

LR: hm

ML: jo, to se, tam byl ten sál, kde se pořádaly prostě taneční a
plesy a tak dále, jo, po tom vedle byla tělocvična,

LR: hm

ML: jo no a a pochopitelně potom byl ten ten venkovní areál, kde kde
se pořádaly různý, zaprvé se tam pořádaly ty sokolský slety, v tady
tý oblasti, co měla ta ta Sokolská župa, potom se tam pořádaly
atletický závody, no a v zimě tam bylo kluziště. jako přírodní. no
ale tenkrát zima byla, nebylo globální voteplování, jo, takže tam
sme chodili bruslit.

LR: dobře, tak [já sem vás pochopila ňák]

ML: [a tak s tím sem se s tím sem se] právě při téhleté
příležitosti, to sem se zmiňoval, že tam že to prakticky patřilo
[Sokolu, jo]

LR: [Sokolu.]

ML: a voni to potom, po tom roce štyrycet osum, celej ten areál tam
převzal Československý rozhlas,

LR: hm

ML: jo, takže tím pádem prostě tam voni si zabrali i to, i prostor
toho kina, páč tam měli studio.

LR: hm

ML: a prakticky z celýho toho sokolskýho stadionu pro tu tělovýchovu
zbyla ta tělocvična, kerá více méně patří už k té tam na na ta k té,
to sou ty objekty k té Sokolské ulici, tam na tom rohu, no a potom,
potom ten, to to přírodní hřiště, co tam bylo, tak tam se pořádaly
atletický závody, no a potom ňáký takový ty voblastní spartakiády,
no a to bylo všechno.

LR: hm dobře tak já sem to asi ňák špatně pochopila,

ML: no to nebylo jako tam,

LR: [že ste vystupoval]

ML: [to nebylo, to nebylo jako] se Sokolem, se Sokolem, vono no
totiž, podivejte se, vono to bylo tak, prakticky em po první válce
se zakládaly tady takový ty ty takzvaný sokolovny.

LR: hm

ML: jo, to bylo i na venkově a tak dále, pochopitelně součástí každý
sokolovny, to bylo pro tu ňákou takovou tu kultůru, pro zábavu, tak
pochopitelně byl buďto ňákej ten sál, no a když tam byl sál, tak tam
bylo zároveň i kino. jo, a to byly ty to byly to byly em i tady v
Brně, byly prostě někerý ty ty biografy, kde vlastně to bylo
součástí sokoloven. to byly ty předměstský.

LR: hm a tohle bylo teda samostatné kino, to nebylo součástí.

ML: no, myslím že i bylo, aby to bylo využitý.

LR: hm

ML: jo, tak podívejte se. v Žabovřeskách, já nevim jesti vám to něco
řiká, byla takzvaná salesiánská oratoř.

LR: hm

ML: no dneska je tam to jak je sídliště Novovřesky ((slangový název
části Žabovřesk)), dneska je tam postavenej novej kostel, to je tam
za tím, za Rubínem ((Kulturní dům Rubín)).

LR: hm

ML: no a tam dřív bejvala salesiánská oratoř. to měli ti, ten ten
řád těch salesiánů, ti se věnovali mládeži, a to vlastně byla
dřevěná budova, kde em na jedný straně byl oltář, a na druhé straně
byla, bylo jeviště. takže, když oni tam pořa- když se tam odpoledne,
v neděli bylo bylo požehnání,

LR: hm

ML: tak prostě otevřeli tu část, kde bylo, kde byl oltář, jo na
pochopitelně tam vodbylo se to požehnání, jo, potom votočili židle
vo sto osumdesát stupňů, zavřeli stěnu u oltáře, votevřeli jeviště,
a bylo tam divadlo.

LR: aha

ML: a to divadlo provozovali ti řádoví bratři, a mezitím než to em
prostě připravili, votočili ty židle a to všechno, tak venku bylo
hřiště a my sme tam hráli fotbal.

LR: hm

ML: takže my sme prostě v neděli, v neděli vodpoledne sme chodili
prostě k salesiánům k salesiánům na, no na požehnání.

LR: hm a zároveň to bylo spojený [se zábavou.]

ML: [a zároveň] to jo, a takže to bylo divadlo, no a a třeba,
podívejte se, vemte si, vono to totiž tady ty, ty biografy, kerý
byly dá se říct na těch předměstích, čili tenkrát to byla periferie,
jo, ( ) ty Žabovřesky, Královo Pole a tak dále, dyť Královo Pole
mělo dva biografy. jo, tam byl v Besedním domě ((Bio Besední dům))
byl bylo kino to se potom přejmenovalo na Jadran, ale možná že se to
Jadran menovalo i dřív.

LR: hm já mám [pocit, že ( ).]

ML: [mám takovej] dojem, páč vemte si to, že tam sou všude sou tam
ty ulice, který se vztahujou k té bývalé Jugoslávii. tam máte
Srbská, Slovinská, Charvatská, takže možná že to byl Jadran i za
první republiky.

LR: no, teď to tady nikde nevidim, ale mám pocit, že ne teda.

ML: to bylo v beseďáku ((Bio Besední dům)), v Králově Poli, a dvě
stě metrů dolů bylo další kino.

LR: hm

ML: se menovalo Oko nebo Světozor nebo tak nějak, to nevim, jo a a v
tom Jadranu, tam bylo první širokoúhlý plátno v Brně.

LR: a Jadran, už to vidím, to se menovalo Bio Besední dům a pak
Adria. a Jadran až od roku [devatenácet čtyřicet osum.]

ML: [jo tak Adria. Adria, ano.] no tak vona [Adria a Jadran je to,]

LR: [vono je to to samý v podstatě.]

ML: na jedno brdo, jo,

LR: hm dobře.

ML: no ta em v Žabovřeskách ta Lucerna, to zůstalo, to se udrželo,
no a potom já nevim, vim, že v Černovicích bylo kino ((kino Avia)),
v Husovicích bylo kino na Dukelský ((Bio Jas)), v Židenicích bylo
kino,

LR: v Židenicích tady je svět- tam byl právě ten Světozor

ML: [Světozor, byl Světozor]

LR: [předtím se to menovalo] kino Vesmír,

ML: no,

LR: to do roku [devatenácet třicet osum]

ML: [no no tak ňák ano.]

LR: hm

ML: a tady takový ty, já akorát co se týká těch em těch em jako
periferních, tak to akorát ovládám tu Lucernu ((Lucerna)) v
Žabovřeskách a potom dole v tom Králově Poli.

LR: hm

ML: jo a potom ještě bylo kino ve městě, Metro. na Lidický.

LR: hm

ML: to je em potom to byla mrštíkárna ((Divadlo bratří Mrštíků)),
jo, Divadlo bratří Mrštíků, to bylo Metro.

LR: jo. Metro, jo to bylo předtím Universum, ale do roku devatenácet
třicet šest a potom kino Morava.

ML: ano.

LR: městské divadlo [má to, vlastně teď tam je městské divadlo.]

ML: [no a potom to potom to převzalo] to převzalo městský divadlo
(bylo) to Divadlo bratří Mrštíků.

LR: aha dobře. tak tím sme asi skončili si myslím, jestli teda
nemáte ještě ňákou vzpomínku zajímavou.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 12.11.2009; Arne Nováka 1, Brno

Rok narození: 1931, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Tučkova ulice (Veveří).

Povolání rodičů: Oba rodiče byli pojišťovacími úředníky.

Povolání narátora: Vystudoval teologii na UK a poté působil jako
evangelický farář.

JV: takže dneska je dvanáctého listopadu dva tisíce devět, a já tady
mám na rozhovor pana Ctirada N., em rozhovor začínáme asi o půl
čtvrté em na katedře filmu a audiovizuální kultury ((Ústav filmu a
audiovizuální kultury)). em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.

CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.

JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?

CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,

JV: hm, a

CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,

JV: a měl ste nějaké sourozence?

CN: ne.

JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?

CN: jednatřicet.

JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.

CN: no tak magisterskýho teologie.

JV: hm

CN: evangelického.

JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.

CN: počínaje vod té obecné, že jo,

JV: hm

CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),

JV: hm

CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.

JV: hm

CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))

JV: jo

CN: čili taková, spíš humanitní orientace.

JV: hm, dobře. a ještě

CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?

CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.

CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo. moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.

JV: hm

CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,

JV: hm

CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....

JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.

CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,

JV: hm

CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na tu dětskou zkušenost, to
bude em asi do období vašich deseti let,

CN: hm hm

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...

CN: určitě jenom s matkou.

JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]

CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.

JV: hm

CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.

JV: hm

CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.

JV: hm

CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.

JV: hm

CN: to víte kde je, že,

JV: ano.

CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.

JV: hm

CN: což je Městské divadlo dneska, že.

JV: ano.

CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.

JV: hm

CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.

JV: hm

CN: my sme ještě pořád v tom věku dětským, že jo.

JV: ano.

CN: ještě nejsme v protektorátě, tam by těch vzpomínek možná bylo víc.

JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.

CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.

JV: hm

CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.

JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,

CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.

JV: hm

CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,

JV: hm

CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.

JV: hm

CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.

JV: dobře. a ještě bych se zeptala, em jestli měla vaše škola nějaký
názor na film, nebo vaši učitelé. jestli nějak komentovali filmy.

CN: no tak abych si ujasnil do těch deseti let, třicet jedna, štyrycet
jedna, no tak to už sem byl potom v primě gymnázia, a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina, vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,

JV: hm

CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,

JV: hm

CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že

JV: hm

CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,

JV: hm

CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,

JV: hm

CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.

JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.

JV: hm

CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,

JV: hm

CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.

JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.

CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.

JV: hm

CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.

JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.

CN: ano.

JV: chodili ste do toho [stu- Studia]

CN: [tam sme] chodili.

JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?

CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.

JV: hm

CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.

JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.

CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.

JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.

CN: em myslím že ne.

JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,

CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.

JV: hm

CN: ne

JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.

CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,

JV: hm

CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,

JV: hm

CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.

JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek,
a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste
chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od
deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl
protektorát. Hm tak v tom.

CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já
si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?

CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.

JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období
navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm
předtím.

CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.

JV: hm

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v
každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na
Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím
jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti
Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio,
em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam
někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to
potom se menovalo potom zase...

JV: Radost myslím potom.

CN: je to možný.

JV: hm

CN: na Cejlu.

JV: na Cejlu, ano.

CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o
nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak,

JV: hm

CN: připadaly nejbližší.

JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli
tomu, že byly německý.

CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně
i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů
filmů nebo tak.

JV: hm

CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy,
ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal.

JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.]

CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho
vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se
zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to
na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky
velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo
něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda
vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to
bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to
určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.

JV: hm

CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian
jakejsi, že.

JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona
Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té
technické novosti toho filmu? nebo...

CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou,
ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl
dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů,
který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda
bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy
zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě
takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v
té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím.
museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy
ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový
brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky.

JV: hm

CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba
dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila))
anebo ňáká eště jiná německá....

JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba?

CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm
ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom
vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct.

JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle,
viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo
kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel]

CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to
je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em
vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to
hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda
hlavní,

JV: hm

CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým
filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže
nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma
technickýma možnostma.

JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme
o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě
zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu,
jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em
lidí, co tam pracovali,

CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například
proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho
se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou
ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o
němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP,

JV: hm

CN: one pause ((Ohne Pause)),

JV: u nádraží.

CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten
systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím
úplně,

JV: hm

CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase
nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se
vrací celej cyklus té řady různých filmů,

JV: hm

CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to
takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak
bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to
dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em
nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně
sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té
smyčce na začátek toho, co už viděl.

JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých
letech?

CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v
tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou
zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako
zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým
třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři
asi.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že
ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v
obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli
tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam
ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě
nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se
tam chovali ti lidé.

CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho
zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou
roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak
mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em
vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci,
jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em
z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky
cosi kouzelnýho,

JV: hm

CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to
vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale
prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i
týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.

JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.

CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.

JV: hm

CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.

JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli
ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení.

CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme
chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme
nikdy nemívali.

JV: hm

CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím
jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že
teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě,
ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.

JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.

CN: spíš to byli procházející prodavači.

JV: hm

CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.

JV: hm

CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.

JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?

CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.

JV: hm dobře.

CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.

JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em
reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se

CN: ne, ne, to určitě ne.

JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali.

CN: ne.

JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu?

CN: taky ne, ne.

JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,

CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.

JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,

CN: no asi že rozbor to nebyl.

(rozhovor přerušen na půl hodiny)

JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.

CN: nechodil, ne.

JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.

CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.

JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?

CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.

JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?

CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,

CN: ano.

JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.

CN: ano.

JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.

CN: jestli to kolidovalo jako, jo?

JV: no.

CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.

JV: hm

CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.

JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?

CN: k evangelické.

JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.

CN: někdy, kdy znamená v té době.

JV: v té době, ano.

CN: no tak v té době ne.

JV: hm

CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.

CN: taky myslím, že v tý době ne.

JV: hm

CN: ne.

JV: dobře. tak teďka se přesuneme

CN: ale

JV: no

CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.

JV: hm

CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.

JV: hm

CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.

JV: hm

CN: nevylučuju to.

JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]

CN: [nepamatuju, ne.]

JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je
filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si
vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech,
abyste si potom mohl vybrat ten film.

CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký
nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak
byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím
reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě
když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem
si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že
uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky.

JV: hm

CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a
třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem
vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho
kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu
přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno,
tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale
taky časově, jak příznivě em

JV: hm

CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba
neměli za to, že to bylo šťastný,

JV: hm

CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity, em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington)) em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,

CN: asi ten film.

JV: hm

CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,

CN: ano

JV: co se vyvěšovaly,

CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,

JV: hm

CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.

JV: hm

CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.

JV: hm

CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.

JV: hm

CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.

JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,

CN: byly malované.

JV: malované.

CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.

JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.

CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.

JV: hm

CN: zasazenej do toho obrazu.

JV: hm

CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.

JV: hm

CN: skutečně.

JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?

CN: ano, ano.

JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?

CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,

JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak

CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.

JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo

CN: i stylizovaný, no.

JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké

CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.

JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,

CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

JV: dobře.

CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.

JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]

CN: [ne, ne.]

JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.

CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho, a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké
zemi ten film byl natočen?

CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak
myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani
si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů
německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej
českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě,
kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt
taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali,
em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju,
myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky.

JV: hm

CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em
jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila.

JV: hm

CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně.

JV: takže ste měl radši české filmy než ty

CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské,

CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď
sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu
nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž
teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé
kinu ((OP – Ohne Pause)),

JV: hm

CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch
krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se
nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo
význam, z jaké ten, z jaké země ten f-

CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro
nás.

JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že
pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu
sledoval nebo měl rád.

CN: em

JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký
poselství, kterou, které ten film měl,

CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,

JV: hm

CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.

JV: hm

CN: podle níž bych postupoval.

JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em

CN: asi jo.

JV: hm

CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,

JV: hm

CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.

JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi
ano,

CN: já myslím že jo.

JV: hm a

CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát,
já myslím že třikrát asi ne.

JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?

CN: ano.

JV: a často třeba?

CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,

JV: hm

CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.

JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...

CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,

JV: hm

CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.

JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?

CN: myslím že ne.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?

CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.

JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.

CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.

JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou
kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát.

CN: hm, ale ten <už sme (vybili)>

JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké
byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé,
((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a
horší kina.

CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em
chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně
nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako
bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála
((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový
nóblovější kina.

JV: hm

CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem
hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný.

JV: hm

CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem
moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale
s tím se to nedá srovnávat tady v Brně.

JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší,
em v těch kinech, nehrál pro vás

CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme
chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory
nám sou nejběžnější.

JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin.

CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z
nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější,

JV: hm

CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil,
byly velmi slušný.

JV: hm

CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.

JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru,
třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem
nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma
kinama, nebo těma normálníma.

CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud
sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc
i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem,

JV: hm

CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako,
nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.

JV: hm

CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.

JV: dobře. a em teďka bych se zeptala, jestli em

(rozhovor přerušen na 10 minut telefonem)

JV: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch
lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených,
jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí,
které, kteří

CN: hm

JV: tato kina navštěvovala.

CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat.

JV: hm

CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že
by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne.

JV: hm

CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani
zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby
člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi
lidma.

JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se
skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku
byly reklamy,

CN: ano,

JV: hm a že tam byly týdeníky,

CN: ano, myslím jeden zpravidla,

JV: ty byly po těch reklamách?

CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po
týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším
teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo
spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže
myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako
jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost.

JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě
ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů,

CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou
daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak,
že tam být mohly.

JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před
tím hraným filmem třeba?

CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem,

JV: hm

CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já
si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch
reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu
bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom,

JV: <jo, dobře>

CN: autoritu, která vám to potvrdí.

JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte?

CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,

JV: hm

CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch
filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným
z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl.

JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?

CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,

JV: hm

CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,

JV: hm

CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.

JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda
zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný?

CN: ano.

JV: hm a to byly diapozitivy nebo to

CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se
em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý
firmy, který teda zřejmě,

JV: hm

CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em
většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu
novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak
snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská
práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to
střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy.

JV: hm

CN: velmi vzdálené intervaly.

JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název
toho obchodu, nebo to bylo...

CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy,
zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi,
ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit,
ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já
nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace,

JV: hm

CN: nebo hotelu.

JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly
zajímavý, nebo em barevný,

CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý,

JV: hm

CN: že,

JV: ano.

CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není,

JV: em a

(zvoní mobilní telefon)

JV: kdyžtak se můžete podívat.

CN: a to je jenom, to je jenom esemeska ((SMS)).

JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste
tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly?

CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem,
rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali
jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším
věku, nicméně mě zajímaly.

JV: hm

CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský

JV: hm

CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo
samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty,

JV: hm

CN: ty bitky.

JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky,
že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to
zaujalo jako kluka,

CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo.
prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás
předestírali, no tak to člověk teda sledoval.

JV: hm

CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí
vopačně, že jo,

JV: hm

CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si
vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v-
to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když
velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik
tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si
člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově
zrovna nejhlubší.

JV: hm

CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a
to, to ne.

JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?

CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,

CN: ano ano.

JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?

CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).

JV: hm

CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.

JV: hm

CN: nepletu-li se.

JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?

CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,

JV: hm

CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.

JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

JV: hm

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo
atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se
koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině.

CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná
že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí
na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než
se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když
ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice
úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do
pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace
toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a
osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne-
snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase
jenom dycky mezi,

JV: hm

CN: mezi věrnejma přáteli.

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?

CN: no to jistě.

JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.

CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.

JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?

CN: ne, to si nepamatuju.

JV: dobře. teďka už bych přešla k poslední části, a to je, že bych vám
dala seznam filmů,

CN: aha

JV: těch nejúspěšnějších, em a jestli byste si vzpomněl na ňáký, nebo
jestli nějaký film z těchto filmů vás zaujal, nebo em máte s ním
spojenou nějakou zajímavou vzpomínku, nebo em cokoliv vás u toho
napadne, něco zajímavého, co ste prožil.

CN: hm hm

JV: nebo jestli byl pro vás něčím důležitý.

CN: ano, třeba se ukáže, že vůbec. no tak Moderní dobu ((Moderní doba))
sem viděl, hm a to sou, tady je to po ročnících, že jo.

JV: mhm

CN: hm tak to já asi sem viděl daleko později, a myslím, že některý, že
třeba toho čaplina ((Charlie Chaplin)), že sem viděl až

JV: de de o to, když ste to viděl v té době, co se to promítalo.

CN: jo, která je zde uvedená.

JV: no, ano.

CN: tak to ještě se mnou nešlo, páč já sem měl tehdy pět let, jo, takže
Svět patří nám, to všecko člověk teda znal, ale až později. hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). film Ducháček to zařídí, to teda vím, že
sem někdy viděl, ale nevím, snad se to reprízovalo, poněvač v
osumatřicátým to myslím že jako sedmiletý dítě, že sem na to ještě
nešel. U pokladny stál, to jo, to sem viděl. a vás zajímá jako jestli
sem si u toho něco jako prožíval, no

JV: jestli se třeba nějak vás ten film zaujal, nebo inspiroval k
něčemu, nebo něco vás na tom zaujalo, na tom filmu,

CN: no tak třeba tady ten Burian ((Vlasta Burian)), to U pokladny stál,
to se mně, em to tam si pamatuju možná ňákej detail, jestli to bylo u
toho, ale to bych teďka nechtěl líčit, to se mně zdá, že je banální
ten, ten útržek vzpomínky, kterou na jednu scénu tam mám.

JV: tak jestli ji máte přímo z té doby, tak by to mohlo být zajímavé,
jestli se vám to třeba nevytvořilo až později.

CN: ne to já myslím, že to, že sem si to pamatoval hned, ale možná že
si třeba pletu vůbec film, v němž to bylo. tam byla, možná že úplně
jinej film teda, kdy Vlasta Burian byl v ňáký pozici, že má léčit ňákou
svou chorobu v lázních, on se tomu zpěčuje, em žádnou minerální vodu
kúru nehodlá podnikat a pít něco takovýho, ale protože někdo vyhodil z
vokna nebo co em jakousi láhev, snad em s rumem nebo s wisky
((whiskey)) nebo s čím, a vono to do tý, do tý em kašničky, ze které se
ta minerální voda pila,

JV: hm

CN: padlo, a tam se to vylilo, tak potom teda on s velikou ochotou se
léčil.

JV: hm

CN: tak to malýmu dítěti takhle uvízne, ale to vůbec nemluví o, o
směřování toho filmu. To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.

JV: hm

CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
a některý ty další filmy, třeba Roztomilý člověk to vím že bylo, víne
blůd ((Wiener Blut – Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi
viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama,
německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em
takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě
přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době,
tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi
em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního
prostředí tam, že to mně bylo jasný. Muži nestárnou sem taky viděl, a
viděl sem to jako vtipnou záležitost. no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy, jiný filmy tady si vybavuju, že sem přinejmenším teda vo nich
věděl, že sou, Neviděli jste Bobíka?, aha, ano. to je tak asi z těch,
který tady předkládáte všecko co si,

JV: hm

CN: co si vzpomínám. a některý jiný zase mně tady em scházejí, který
taky v té době běžely, že.

JV: hm a třeba ňáký, na kerý si vzpomenete vy, kerý vás zaujal hodně,
nebo na vás zapůsobil.

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh, a myslím, že ještě by se i em no jo, tak Noční motýl,
že jo, třeba. to byly, to byly všecko filmy tohoto typu, takový
zaměřený teda spíš na intimní scénu, na, všecko se to jaksi odstřihlo
od té veřejné zkušenosti, která nás obklopovala, a byly to takový jako
únikový, útěšný em nabídky

JV: hm

CN: který se přijímaly v té době jako určitá relaxace.

JV: hm dobře. a tak to by asi bylo všecko, ještě bych se zeptala em
jestli byste chtěl něco dodat, něco, co vás třeba napadlo ještě,
k tomudletomu tématu, cokoliv,

CN: ne, já myslím, že ne, ne jenom bych rád přál, aby vám ta práce
uďála to, co od ní čekáte, a aby to bylo ještě i potom případně možno
tu, ten, ty rezultáty z toho ještě sklízet i jako, i jako lajckej
((laik)) divák nebo, nebo em návštěvník Moravské galerie, nebo tak.

konec rozhovoru

Rozhovor vedla:Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Lucie Roušová
Datum a místo: 3. listopad 2008, FAV

Rok narození: 1929
Bydliště před rokem 1945: Matěje Procházky 11 (dnes Taussigova,
městská část Židenice)
Povolání: Korespondentka v Československém svazu mládeže, pracoviště
na Cejlu. Poté redaktorka závodního rozhlasu v ZKL v Líšni. V době,
kdy už měla narátorka děti, začala pracovat jako pokladní
v Rozmarýnu. V důchodu pak narátorka pracovala jako vrátná na
Babákových kolejích.

LR: takže to je můj první rozhovor, takže...
DB: takže hodně štěstí [((smích))]
LR: [<děkuju>]. ták
DB: no, jdeme na to
LR: nejdřív bych si chtěla shrnout některé e osobní údaje, které už
o vás víme, ale pro jistotu, abysme
DB: dobře
LR: věděli
DB: jen se do toho [dejte]
LR: [takže] jmenuje- jmenujete se Dagmar B.,
DB: no
LR: bydlíte na Jiráskově, jak ste už vlastně uvedla, v [Brně],
DB: [hm]
LR: a narodila ste roku devatenáct set dvacet devět
DB: ano
LR: mhm, a bydlela ste před rokem čtyřicet pět v Židenicích [v ulici
Matěje Procházky číslo jedenáct]
DB: [ano. ano. ano]
LR: do obecné školy ste chodila v Židenicích, pokud vím
DB: ano
LR: a mohla byste upřesnit roky, kdy ste chodila do obecné školy?
DB: tak to mně nebylo ještě šest, já jsem říjnová, v září sem šla do
školy. dvacet d- dvacet devět. třicet pět!
LR: třicet [pět?]
DB: [no]. třicet [pět]
LF: [a] takže až do roku čtyřicet asi
DB: no pět let
LR: takže do roku [čtyřicet]
DB: [no] pět let obecná škola
LR: mhm, a potom ste chodila do měšťanky? [taky v Židenicích?]
DB: a pak [sem chodila do měšťanky] v Židenicích na Balbínové zase
tam nahoře
LR: mhm
DB: a, to je vše. pak sem chodila do Vesny
LR: [mhm]
DB: [tři] roky, než ji zavřeli, těsně před sem končila třetí ročník
tak ji zavřeli Němci, sme byli poslední ročník
LR: mhm, a do té měšťanky [ste chodila? (po těch letech)]
DB: [pak. tři roky jenom]
LR: takže to bylo čtyřicet až čtyřicet tři nejspíš
DB: ano
LR: mhm
DB: no čtyřicet tři to končilo. [zavřeli školy. mhm]
LR: [čtyřicet tři to končilo. mhm]
DB: jo
LR: ee a teďkon, jenom opravdu stručně abychom si [udělali nějaký
přehled]
DB: [nó jenom se vůbec]
LR: ee jaké jaké e jestli se vás můžu zeptat, jaké bylo povolání
vašich rodičů před tím rokem čtyřicet pět
DB: e, no tak před tím rokem, jako za první republiky takzvané a za
[války]
LR: [mhm]
DB: tatínek byl oficiál č- na dr- na ředitelství e státních drah
LR: mhm
DB: ano. a maminka ta byla v domácnosti, jak se to tehdy nosilo
LR: mhm
DB: a potom šla na totálajnzac ((Totaleinsatz)) takzvaný
LR: [mhm]
DB: [jak] ty ročníky musely co měly odrostlejší děti tak byla ve
zbrojovce
LR: aha. [dobře]
DB: [tam] pracovala pro říši.
LR: mhm. [děkuju] a měla ste bratra nebo sestru?
DB: ne, já [jsem sama]
LR: [ne, vůbec]. mhm
DB: já sem sama
LR: a ještě bych se chtěla zeptat, jakého vzdělání ste dosáhla?
DB: no tak to je asi všechno. pak jsem si dělala kurz tam u inženýra
Ziskala, to bylo psaní strojem, těsnopis a takový, [účetnictví a
takový ty běžný] věci
LR: [mhm, dobře]
DB: no a pak už sem byla hotova. [((smích))]
LR: [jo], a jaké bylo teda vaše povolání, [vlastně v průběhu vašeho
celého života]
DB: [má panenko]. to se nedá, to se nedá. e-e. ne
LR: ((smích)) [aspoň přibližně]
DB: [začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem
<dýtlem> ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky,
čées ((ČS)) svaz mládeže ((Československý svaz mládeže)). prostě do
Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme
vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]
LR: [mhm]
DB: a potom sem co sem dělala? pak sem byla ee, v Rozmarýnu sem
pracovala jako [pokladní]
LR: [mhm]
DB: ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam
sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho
závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání
těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do
mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho
Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
LR: [mhm]
DB: [takže] se to prostě tak ňák hodilo. no a potom co? potom už
celkem... ((vstupuje sekretářka a nabízí narátorce občerstvení,
narátorka odmítá.)) no a končila sem vlastně na kolejích
LR: [mhm]
DB: [jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže
k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý]
LR: [((smích))]
DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku
LR: mhm
DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala
doma.
LR: dobře, děkuju. a tak teď už se přesuneme spíš [k těm biografům].
DB: [hm]
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]
LR: [mhm]
DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
LR: [mhm]
DB: pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to
bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
LR: mhm
DB: to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám]
LR: [mhm], dobře, no k tomu se ještě určitě dostaneme
DB: no
LR: a takže právě teďkon se přesuneme [ee]
DB: [ten rok] padesát dva no, prostě po naro- při naro- po na-
LR: mhm, to ste přestala
DB: [jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.
LR: [jasný]. a televize
DB: ano
LR: ee takže teď se právě přesuneme do té dětské zkušenosti [vaší]
DB: [ano], dobře.
LR: ee a do toho období, kdy vám bylo přibližně těch deset let, [kdy
ste navštěvovala tu obecnou školu]
DB: [no, no, ano.]
LR: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku
devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct
set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první
návštěvu kina?
DB: [to bylo]. ne
LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino,
jestli si vzpomínáte?
DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu
((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
LR: mhm
DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený
barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že
sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty
větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli
<z toho kina> protože... nevim, kdy to bylo, ale byla sem hodně malá
LR: hodně malá
DB: no, to byl asi první. no a potom šly filmy prostě e grotesky a
ten, jak se jmenoval, e Poslední Mohykán, to byla taky hrůza, to šli
sme prostě na to šli a my sme z toho byli uplně <vyděšený> no a to
byly tam byly tři kina, takže my sme měli, z čeho [vybírat] v
Židenicích
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak
do těch deseti let]
DB: [nóó], každý týden
LR: každý [týden]
DB: [nic] jinýho nebylo jinýho
LR: nic jinýho
DB: odpoledne se šlo do kina
LR: jo?
DB: no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme
trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin
((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký
kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že?
LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina?
DB: no s ko- s děckama.
LR: s kamarády?
DB: s kamarádkama
LR: s kamarádkami
DB: tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom
foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po
sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec].
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá
DB: no úplně [malá] no
LR: [úplně malá]
DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po
letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo
dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to
dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani
nedabovalo nebo co. ale dozvěděla sem se, že tu Sněhurku mluvila ta
džesika flečr ((Jessica Fletcher))
LR: [mhm]
DB: [ta] co, teď dá- ty detektivky já sem to prožívala najednou sem
vod ní četla, že od ní četla, teda o ní jako že mluvila Sněhurku
<tehdy>
LR: ((smích))
DB: to mě překvapilo to byla mladá, že, hezká [holka] tehdy
LR: [mhm]
DB: no a jinak to [nic no, tak tam byly tři]
LR: [takže vlastně rodiče pak byli už rádi], že ste [šla s
kamarádkami a]
DB: [no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá
sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju
si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů
LR: mhm
DB: na dětský takzvaný, odpoledne
LR: mhm
DB: a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]
LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina]
DB: [ano]
LR: a navštěvovala ste všechny nebo?
DB: všechny
LR: všechny
DB: no jistě
LR: a ještě nějaké jiné nebo jenom v Židenicích?
DB: no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu
((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem
znala, pak sem znala centrál kino ((Central)),
LR: [mhm]
DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam
byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned
jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino.
LR: mhm
DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala
<takže> vim, že bylo, Modrý Anděl, marlen dytrichová ((Marlene
Dietrich)), no prostě taková doba. marika rek ((Marika Rökk)), ta
teda za války letěla to už si Němci, jestli vám to něco řiká nevím.
prostě byla to úžasná babka
LR: mhm
DB: tančila na tehdejší dobu, dneska když sem se na to dívala na
Vídni, tak říkam safra a dyť vona bejvala <hezčí>
LR: ((smích))
DB: vona je furt stejná, to je stejnej film, ale ten vkus se mění.
ten vkus už [už]…
LR: [mhm]
DB: tlustý nohy [takový]
LR: [((smích))]
DB: no a tak prostě proti těm dnešnim baletkám, ty vypadaj už jinak,
že?
LR: [mhm]
DB: [tak] doba se změnila. no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové
dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně.
LR: mhm
DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na
[Rokycanové]
LR: [mhm]
DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny
byly obsazený, do všech kin se chodilo
LR: mhm
DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek]
LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době
DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne
LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně
tato kina. to bylo
DB: no, protože sme to měli [blízko]
LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do
těch [ste chodili]
DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem
nechodila
LR: [mhm]
DB: [to] ne. to už bylo pozdějc
LR: to už bylo později, no, [dobře]
DB: [to] už bylo za války
LR: [to už]
DB: [a to] už sme se ňák rozdělily, protože holky musely do práce,
e, jak jim zavřeli školy, tak šly někam do přadláren nebo co, dělat
a já sem šla tehdy na pracovní úřad, byl nálet, já sem utekla domů,
tatínek mně nechal dát ruku do <sádry, tak sem měla>, neměla sem
zlomenou, da- dali mně ruku do sádry a já sem [nemusela]
LR: [mhm]
DB: pak už mě nevolali
LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste
chodila hlavně v těch Židenicích
DB: v Židenicích do kina, ano
LR: mhm
DB: na dětský, na všechny ty a to tu to kino hm už tam neni žádný,
jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali
LR: [mhm]
DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo
krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho
plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových
světýlek
LR: [mhm]
DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě,
padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost
dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě. a to oni, tam se
něco proslýchalo, že i u nás to se kousek od od nás tam u kasáren
tam takovej dopad toho byl, že tam prostě e ňák lítali tam do do
Lidovýho domu taky trefili, no prostě bylo to tam hodně blízko nás.
tak sme se tetelili [doma]
LR: [mhm]
DB: kdy nám to taky padne na hlavu no ale nic se nestalo. řikali, že
si prý ti Američani to špatně ňák načasovali místo té ostarky
((neidentifikováno)) toho, té Líšně takže to ňák brzo spustili, my
sme byli vzdušnou čarou kousek, že, nevim
LR: mhm
DB: no odneslo to hodně lidí, zbytečně a nevinně. nehledě k těm
škodám co prostě ještě spáchali, celá Stará Osada vlastně takzvaná
byla vybombardovaná, ty sedláci a to a byl... teď tam stojí věžáky
obrovský
LR: mhm
DB: strašný baráky teda, to je děs uplnej.
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na
film, jestli se [o tom bavili s vámi]
DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy
LR: [mhm]
DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky,
musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne.
LR: ne
DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou. to byla
takzvaná, jak se to jmenovalo, Bradova západomoravská župa
fotbalová, on tam byl funkcionář jako, mimo svý zaměstnání tam
chodil. a to se kopalo, liga se [kopala]
LR: [mhm]
DB: měli e kanceláře měli, ee jak byla Rovnost, kdysi na na
LR: mhm
DB: na to Moravským náměstí takzva- Lažanský ((Lažanského náměstí))
to bylo. Moravský náměstí, tak v prvnim patře nebo ve druhym tam
měli kanceláře, já sem tam taky chodila, a viděla sem na německej
dům ((Německý dům)), tam přímo, jak tam cvičily ty brunhildy na tom
na těch terasách. no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a...
LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo?
DB: né, vůbec [né]. néé
LR: [ne]((smích))
DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé
kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)),
ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše,
prostě co byly tehdy v kurzu.
LR: mhm
DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina
Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její
sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu
((Turbina)) [třeba]
LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to
už možná znáte i vy ty [filmy]
LR: [mhm]
DB: prostě s těma, pro pamětníky takzvaný no, a to už sme chodili do
kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme
jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten
Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho
LR: mhm
DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli
Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo
zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s
nima a jinak vo těch, já nevim, no tak ty tři kina tam byly, byly
hezký, udržovaný, dneska tam neni nic, dneska tam sou nějaký
skladiště
LR: [mhm]
DB: [nebo] já nevim, co tam je, a lidi prostě přestali do kina
chodit no
LR: a [když ste chodila]...
DB: [a hodně se chodilo] do kina
LR: mhm, hodně
DB: hodně
LR: a když ste chodila do školy, do té obecné, [tak]
DB: [no]
LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich
nebo]
DB: [nikdy]
LR: vůbec
DB: ne, [to se] to se nenosilo.
LR: [žád-] mhm
DB: ne ne ne ne ne. to ne.
LR: mhm. takže vlastně vy ste říkala, že ste chodila hodně často
[takže... ano]
DB: [holky zvlášť byly], kluci zvlášť ve škole, my sme neměli třídy
[společný
LR: [mhm]
DB: to nebylo, vůbec. měšťanka měla vchod z druhé strany uplně než
my, my sme nepřišly vůbec do styku s klukama.
LR: mhm
DB: to nebylo
LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně
důležité kino, že jo, [v té době]
DB: [byló. určitě.]
LR: [á]
DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih]
LR: [mhm]
DB: já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství
mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta
<neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce,
knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně
četla
LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino,
[tak jestli ste měli ňáké]
DB: [no, důležité...]
LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami
DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: <co se tam zpívaly>
LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali
DB: [no tak] [((německy zpívá))]
LR: [((smích))]
DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju.
anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym
((německy zpívá hlubokým hlasem))
LR: ((smích))
DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu,
ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná
kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to
se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam
hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký
LR: [jasně]
DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc
LR: mhm
DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová))
nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam
[sme] všude byly
LR: [mhm]
DB: protože to sme si nenechali ujít. dyť to byla, dneska když se na
to dívám, ráda se podívám, že, když ona hraje tu holčičku malou s
tou mašličkou, [že]
LR: [mhm]
DB: a přitom jí je kolik, dvacet nebo kolik, ani nevim už, jak se to
menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film,
byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to
člověka i vychovávalo, kdežto dneska těžko můžu říct, že by to
vychovávalo, to e-e, to ne, dneska se na to nedá ani dívat, dneska
se mně to vůbec, je to příliš příliš otevřený a myslim, že je to
škoda, a když vidim ty holky, jak se, e to nebudem zabíhat, [to]
nemá cenu
LR: [asi ne]. ee tak [teďka]
DB: [ty vztahy] jsou jiný mezi těma mladýma lidma než byly mezi
náma. my sme byli takzvaně, odstup
LR: mhm
DB: takovej odstup prostě. to když vidim, von přiletí tam na véúté
((VUT)) třeba do té tramvaje přiletí, teď si posadí, všichni, holka
stojí a von na ni mluví a vykládá si s ní a nechá ju stát já sem ji
ř- a vona se s nim baví hezky. já sem ji chtěla říct, slečno, to
kdyby se stalo mně ve vašich letech, tak toho kluka do smrti
[nevidim, nepoznám, neznám]
LR: [((smích))]
DB: a to nás určitě vychovával ten film
LR. mhm, [dobře]
DB: [pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože
vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam
bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se
dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už
sme s tim nesouhlasili prostě. dneska, no tak bude rozvedená, no,
tak hurá
LR: mhm
DB: <hotovo>
LR: můžeme se teda [přesunout] e k tomu dalšímu období
DB: [no jistě]
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky
DB: [ano]. no.
LR: takže po tom vlastně roku asi...
DB: to byla válka
LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do
kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo]
DB: [ne]
LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často]
DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako
holky, protože učení nebylo holt, děvče
LR: [mhm] ((smích))
DB: no, nebylo! voni neměli zájem, aby tu mládež vzdělávali. dějepis
nebyl vůbec, ten byl zakázanej. ten sme doháněli potom na té Vesně v
pětačtyřicátym, kdy sem tam přišla, tak sme dostali takový e
natištěný prostě, cyklostylem nebo čím a teď sme se to museli hustit
prostě, všechny ty naše dějiny, my sme to neznali, protože z těch
knih to vás nebaví, abyste si to jako holka sama [četla]
LR: [mhm]
DB: no a tak prostě sme chodili chodili sme taky do kina, protože
nebylo, co dělat za války
LR: a jak často ste chodili?
DB: každý [týden]
LR: [každ-] každý [týden]?
DB: [nó], když se měnil program
LR: mhm
DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano
deme
LR: [((smích))]
DB: [tak sme šli]. je to mládeži přístupný, vod kdy do kdy, do
kolika let. a to sme sledovali prostě by- to byly takovýdle plakáty
obrovský
LR: mhm
DB: vylepený někde, na sloupech a na na těch plotech a tam sme si to
vybrali
LR: mhm, takže nic vám neuniklo [((smích))]
DB: [né ne ne ne ne], to sme si to sme si řekli na co pudeme, kdy na
to pudeme, jestli to stihneme. někdy sme šli dvě [<kina za sebou>]
LR: [((smích))]
DB: no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se
vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali
stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo
to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty
byly opravdu hustý
LR: mhm
DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina
((smích))
LR: ((smích)) a [a]
DB: [ale] to už bylo horší, to už byly ty slátaniny německý, to už
bylo prostě horší. ale zase mě němčina dost bavila, já sem jí e ne
měla ráda, ale já sem se dost- k něčemu dostala no, tak mě to bavilo
LR: mhm
DB: a tak sem na ty filmy taky chodila. i holky chodily, protože
naše filmy taky byly, tam hrály právě ty hodně ta bárová ((Lída
Baarová)) tam hrála, zitová ((neidentifikováno)) tam hrála. (.) a
kdo tam ještě... pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka
Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá
hvězda))
LR: [mhm]
DB: to už si prosadili zase určitý, to už vlastně začínal ten em ten
džes ((jazz)) takzvanej, že jo? i ňáky ty švédský filmy sem přišly
tuším ee něco vo učitelovi to bylo tehdy, tam byla moc hezká hudba,
to si pamatuju dodneška. a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)),
to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli... fakt teda teď si
uvědomuju, jak moc ten film působil na člověka. a jí- jímá mě hrůza,
když si uvědomim, jak ten film působí na dnešní generaci. to mě teda
uplně bere. protože to bude špatný. (.) [nevim]
LR: [a]
DB: nevim, no. ne neni to vono
LR: mhm. a která kina ste navštěvovala? pořád v těch [Židenicích v
té měšťance nebo už ňáká jiná?]
DB: [ne ne ne ne ne né. to sme jezdili] do j- jak je Jalta, to byla
kino Moderna tam se jmenovalo, pak to byl ten centrál ((Central)),
pak to byl Kapitol, skala ((Scala)) nebo Dopz nebo, jak se to řikalo
tehdy. no tak to už sme se, e to už sme se odvazovali takzvaně. to
už nám to ty Židenice malý [nestačily]
LR: [ne]
DB: to už sme sedli na šalinu a frrr do města. (.) [to už]
LR: [a]. mhm
DB: no, to už šlo, to už sme byly [pomalu] slečny nebo co
LR: [to už]
DB: no nebyly sme, mně bylo šestnáct, když skončila válka, že?
LR: mhm
DB: ale to už sme si troufaly a hodně, hodně
LR: a měla ste své nějaké oblíbené kino z těchto?
DB ne.
LR: ne, [nebylo vůbec žádné, které by se vám líbilo?]
DB: [ne, no, film, rozhodující byl film]. no pozor, taky jo. když to
bylo v Židenicích tak to kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)), té
sme říkali blechárna [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: nevim proč. měli tam dřevěný sedadla vobyčejný, to nám asi ňák
vadilo nebo co, jinde byly ty polštářky a takový ty p- prostě
potažený, jo? řikali sme a když a to je ve Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) no a to nevadí, jdeme
LR: ((smích))
DB: takže to to nám to se nám nelíbilo, ovšem prostředí hrá- ještě
Alfa kino bylo
LR: mhm
DB: do alfy ((Alfa)) sme taky chodili hodně, no
LR: ale ňáké nejoblíbenější ste [neměla. záleželo na programu]
DB: [né, to kdepak], to bylo tolik kin, že to ee v Králově ((Královo
Pole))... v Husovicích byly dvě kina! my sme to měli kousek. tam
bylo Sibiř a Jas
LR: mhm
DB: tam byly dvě kina. vobě jsou dneska zavřený. jedno bylo na
Sokolovně, to byl Jas. no a tam sme chodili odpoledne taky, no
vidite, jó. my sme chodili kolem vody sme sešli tam a to sme byli
hned v Husovicích, dneska to zabrala zbrojovka, takže tam se projít
nedá, ovšem, zbrojovka už není a hm neotevřeli to tam ten průchod
takzvaně zadem, tam je to všechno hrozně rezavý škaredý, je to
prostě na vodpis. celá zbrojovka
LR: a bylo vůbec nějaké kino, do kterého ste třeba ani nechodila? do
kterého ste nechtěla chodit? nebo to ne?
DB: tak to myslim [né]
LR: [ne]
DB: to bylo všechno tak vybavený, že to to to by ne ne. ňáký kino
bylo taky na starym brně ((Staré Brno)), to už je zbořený. všude sme
tak s- prostě takzvaně, brňáci řikaj blomcat nevim, co to je,
<blomcáme>. tak sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli
skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl
LR: mhm
DB: první širokoúhlé to už bylo po válce
LR: to už bylo po válce no
DB: no. ale jinak né ne. oblíbený kino to ne, to sem ne. ty byly
všechny tak... to bylo ten standard byl tak jak jaksi hm tehdy to
dávala ta doba, že to kino bylo něco, to bylo polodivadlo [vlastně]
že?
LR: [mhm] takže to bylo vybavený. no
LR: a vybírala ste si ňák kino, s kým ste zrovna šla? třeba s tou
kamarádkou sem chodila do toho [kina, s tam s tou sem chodila do
tamtoho]
DB: [hmmm.] ne ne ne, všichni společně
LR: všichni společně?
DB: nó, pak už se přidávali samozřejmě pánové, [že jo?]
LR: [mhm]
DB: to už ke konci války to už sme chodili jako jinak. to už byly
takový ňáký... na- zakoukali sme se prostě no a to už prostě bylo
trošku jinačí, ale chodili sme i s těma rukama
LR: mhm
DB: byla zábava no a pak se šlo domu, to už jako. asi ňáký
doprovázení bylo asi bylo no, ale to bylo všechno
LR: mhm. a mě by ještě zajímalo, jak vlastně se tehdy ty lidi v tom
kině chovali, jestli třeba by mě zajímalo, jestli ste v kině
konzumovali nápoje nebo jídlo nebo to vůbec
DB: byla tam byl tam bufet [takzvanej byl] jo, byl
LR: [byl tam bufet?]
DB: ale že by tam někdo... no v kině ty popkorny myslite, [no to. to
ne]
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste
si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo
to normální]
DB: [to nikdo nedělal].
LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili]
DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si
LR: [to bylo jak...]
DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni
votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod]
LR: [mhm]
DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, [<tak to teda vůbec jako
nepadalo do úvahy>]
LR: [((smích))]
DB: když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi
chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam
nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl
přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem
nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla
nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to
se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme. napětí
prostě nebo na zamilovaný filmy někdo chodil, že? a někdo chodil na
všecko. no, tak to je těžký, to se teď nedá
LR: mhm, [a], ano
DB: [ale] aby to bylo něko- to to jídlo nebo [ne], tak to vůbec ne
LR: [ne], a vlastně ten bufet tam měl teda jaký účel? to ty lidi [si
koupili o přestávce nebo?]
DB: [tam byly, tam bylo buďto předtim]
LR: [mhm]
DB: [ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch
tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly
((Scala)) třeba, když se [chodilo]
LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta
ještě myslim jede [skala] ((Scala))
LR: [je], je skala ((Scala)) no
DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam
ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to
se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,>
nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne
ne, ne.
LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste
nějak hlasitě reagovali na [něj]
DB: [vyloučeno]
LR: ticho
DB: vyloučeno
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky.
zasmáli]
DB: [zasmá- zasmáli sme se],
LR: [mhm]
DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili
ubrečený z kina, to se dneska nemůže stát, protože jedině brečet nad
tím, co sem viděla a kolik to stálo peněz. ale nad tím obsahem asi
ne, to nevim. ((smích)) já su takovej skeptik, že? ale nezlobte se,
já mam něco za sebou, já když to srovnám tak, bohužel. nula
LR: nula
DB: nula
DB: takže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s
kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho
filmu]
DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí]
LR: mhm
DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá
a takle [no]
LR: [mhm]
DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo,
to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání
spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je
vše. tiše a slušně
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina]
DB: [venku], no jistě
LR: mhm
DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali
to bylo <blbý>
LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by
zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?]
DB: [tleskali? ne. ne.]
LR: ne? vůbec? [nikdy ste nezažila?]
DB: [ne ne ne ne ne] ne, ne
LR: mhm
DB: ne
LR: dobře
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si
vůbec
LR: mhm
DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle
[dneska]
LR: [mhm]
DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině.
LR: mhm
DB: to bylo něco jinýho
LR: no a teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala ty konkrétní filmy.
vlastně vy ste šl- dalo by se říct, vy ste šla na všechno, [co sem
pochopila, jak se měnil program]
DB: [jak se měnil program, ano], tak to co sem co se nám líbilo
LR: mhm
DB: prostě v tom žánru, třeba s- ale vono se nám líbilo všechno
LR: mhm
DB: tam nebyly takový rozdíly, prostě buďto to bylo zamilovaný nebo
to bylo dobrodružný nebo to bylo smutný, tragický ňáký drama, no ale
to všechno bylo hezký
LR: mhm
DB: to to vám něco dalo, to to ste se poučila nebo nebo ste se
zamyslela n- no dneska se nemůžete zamyslet, protože to sou slova,
že to ó hrůza ((smích)). [no]
LR: [a] když ste si teda vybírala ty [filmy, tak... vy ste si
nevybírali].
DB: [no. my sme si n- nevybírali]
LR: vy ste šli prostě na všechno [co...]
DB: [my sme] chodili do kina
LR: vy ste chodili do [kina]
DB: [mhm]
LR: mhm
DB: a nechali sme se překvapit, co tam [bude]
LR: [aha], aha
DB: no
LR: a bylo pro vás třeba důležité, ja-, já už vim, že ste říkala že
pro vás nebylo důležité jaké to bylo kino, ale třeba zrovna e jestli
ste e. teda když ste se nechala překvapit, co [bude] na programu,
tak jestli ste si aspoň vybrala to kino?
DB: [no, no]
LR: jestli ste řekli a dneska e zůstaneme v Židenicích nebo dneska
pojedeme
DB: to ne
LR: to vůbec
DB: ne
LR: prostě vždycky záleželo [tak]
DB: [ne]
LR: mhm
DB: ne. tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme
tam
LR: mhm
DB: hotovo
LR: <dobrý>
DB: protože on byl zábavnej, vtipnej a em slušnej a vždycky prostě
to tam něco b- bylo to úžasný. teo lingen ((Theo Lingen)) a a hans
mózr ((Hans Moser)) když hráli prostě Rakušáci, paula weselý ((Paula
Wessely)) a to. byly hezký filmy který se daly vidět a, a ty nám
něco prostě prostě to bylo tak no
LR: [mhm]
DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako
slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili,
upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele]
LR: [mhm]
DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně,
on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě
LR: [podnikatel]
DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne>
LR: <ne>
DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho
člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em,
měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e
vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá
DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v
kině, v kině se tohle už nedělá]
DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano,
trhala lístky tam jedna a druhá vodila
LR: mhm
DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí
ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali,
zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to
vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej
válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na
vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně
jo? se tam roz- [rozplynula]
LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
LR: ((smích))
DB: no, prosim, já sem říkala, že vás to [rozesměje]
LR: [to je zají-]. a v j- to bylo jako ve [všech kinech nebo]
DB: [no. a to už nevím]
LR: to už nevíte
DB: to [už nevím]
LR: [a to byla] jenom lesní vůně nebo to byly různý?
DB: no, lesní, [to na víc] se nezmohli
LR: [lesní vždycky. ((smích))]
DB: protože ta chemie nemohla za té války moc ňák si [vymejšlet]
LR: [mhm]
DB: ale bylo to voňavý, bylo to příjemný, nebylo to e prostě e asi
tam nebyly ty freony nebo c- no nebyly, kde by je vzali. protože já
když přijdu do koupelny po našich, a tak řeknu panebože. tady by kůň
padl. <to>, to já to nesnášim, ani v tramvaji, já bych kolikrát, mně
přijde, že musim vystoupit, že to nemůžu cítit, někdo to má takový
zvláštní takovej ten, já nevim, co to je zač, to je [jedno]
LR: [to je jedno] ((smích))
DB: ale to bylo tak příjemný, to bylo tak jak jak když sedíte v lese
LR: mhm
DB: a ne, že by to vás pošplíchal nebo něco, to von tak do vzduchu,
teď se to rozplynulo, po té hlavní té šel, že? teď to obešel, no a
bylo to
LR: mhm
DB: voňavý
LR: a kde ste získáv- získala ste vůbec někde ty informace o těch
filmech? jestli ste s- [dívala ste se na ten program...]
DB: [no tak jako dítě ne, pochopitelně]
LR: [mhm]
DB: [jako] dítě ne. jako režizéři nás taky nezajímali, ty nás
zajímali až hodně pozdě, kdo to [natočil] třeba, že?
LR: mhm
DB: ale jinak e co takle, no hlavně, kdo tam hrál
LR: mhm
DB: to bylo důležitý, protože to byli oblíbení herci, ne tak jak
dneska je jich nametenejch tam z toho z JAMU nebo vodkuď a teď se
tam všichni pro- no prostě, to byly hvězdy
LR: mhm
DB: a za těma se chodilo
LR: a kde ste získávala ty informace? jestli v novinách nebo jenom
vám stačily ty [vývěsky]
DB: [no tak] to m to to ne to. z té kinoreví ((Kinorevue)) vod té
kamošky, vod té Mileny, ta maminka to prostě... a co co uvidíte v
kinech
LR: mhm
DB: to bylo někde myslim v ňákym kam, vycházelo Kam v Brně
LR: [kam]
DB: [ale] to byla jiná forma uplně
LR: [mhm]
DB: [to] byla novinová forma jako noviny
LR: mhm
DB: to ještě mám někde doma, že sem vám to nedonesla. no fákt, Kam v
Brně. a teď tam bylo napsaný, co, jaký hud- jaký koncerty se
pořádají jaký prostě [todle]
LR: [představení]
DB: no a to tam všechno [bylo]
LR: [mhm]
DB: takže asi vodsuď, a hlavně z těch plakátů
LR: mhm
DB: a hlavně kdo tam hrál
LR: takže i pro vás bylo důležité, kdo tam hrál, že jo. to ste si,
to ste [říkala]
DB: [tó], no tak důležitý ne, ale třeba s- to člověka zaujalo. řekne
si, zase ho uvidim nebo zase jí uvidim, a to to byly idoly, dyť to
byly, e to byly hvězdy m, co se dotýkaly hv- dotýkaly nebe, že?
dneska co, taková ferbasová ((Věra Ferbasová)), dyť to ta když se
myslim někde objevila no. prostě to byla to byl pojem, [ten člověk]
LR: [mhm, a měla] ste oblíbeného herce, herečku, někoho?
DB: naše?
LR: naše nebo zahraniční
DB: no tak Svatopluk Beneš se mně líbíval jako, pak se mně líbíval
schránil ((Raoul Schránil)), ze začátku. a dneska nevim proč
((smích)) <když ho vidim v těch filmech>, tak to nevim. tou noblesou
asi na nás působil jako když nám bylo těch dvanáct třináct let asi
asi tak. no a z hereček (.) z hereček. no ta e s- pochopitelně, že
nás n- především ta ferbasová ((Věra Ferbasová)) [zaujala]
LR: [mhm]
DB: protože ta podávala výkony, to nebylo, to bylo něco jak širlej
[templ] ((Shirley Temple))
LR: [mhm]
DB: ta ta Američanka že, ta holčička, no tak to bylo něco podobnýho,
no tak, to byla taková kopie trošku nó a tak sem se nám to líbilo
nó. ta móda byla pěkná, hezky se oblíkali. byl tam hezkej interiéry
taky, těch bytů a tak vůbec všeho, nedošínská ((Antonie
Nedošinská)), dyť to byla hvězda
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [a] vzpomínáte třeba na nějaké ty filmy s nimi, s nedošínskou
((Antonie Nedošinská)) s ferbasovou ((Věra Ferbasová)) nebo
DB: no třeba ta Kvočna, to bylo hezký. nebo když hrála s tím e novým
((Oldřich Nový)), prostě bylo to něco jako jako na Pygmalion takové
em parodie nebo já nevim si prostě jak tam přijde a prodává ty
tkaničky. nedošínská ((Antonie Nedošinská)) tam hraje její tetu,
nový ((Oldřich Nový)) tam je jako, že jí naučí [mluvit]
LR: [mhm]
DB: a číst a kdesi cosi a počítat jak se to, nevim jak se to
jmenovalo prostě. ((Falešná kočička)). e a ferbasová ((Věra
Ferbasová)) tam v tom hrála, učila se ten pražskej žargon taky,
myslim od od ko- ( ) byl kohout ((Jára Kohout)) (.) jo, kohout
((Jára Kohout)) hrál toho jejího [učitele]
LR: [mhm]
DB: nó, tak to jó. a takový filmy prostě... nebo burian ((Vlasta
Burian)) se taky objevoval (.) když to bylo vo tý vo ňáký e ňáká
regulace se tam měla stavět ((Ryba na suchu)) a ty bratři, ty
sourozenci mm sourozenci, sourozenci, ty kluci vod toho ježiši vod
toho (.) teď je za hranicemi, em, (.) režizér velkej (.) Amadeus no
LR: forman ((Miloš Forman))
DB: Formanovy ((Miloš Forman)) dvojčata tam hrály malý kluky,
namalovali kozu jako zebru a... prostě byly to takový naše filmy, z
našeho prostředí, no, tak to to tehdy za války letělo [takzvaně]
LR: [mhm], a, když ste třeba měla tu ferbasovou ((Věra Ferbasová))
zrovna ráda, tak jestli se na ni na ty filmy chodila opakovaně,
[jestli třeba zrovna]
DB: [ne, ne, ne, ne, ne]
LR: ne vůbec, to ste vůbec nechodili opakovaně na filmy, [že by...]
DB: [to se totiž] nepodařilo
LR: to se nepodařilo
DB: ne, to bych musela v tom týdnu, kdy to hráli
LR: mhm
DB: protože pak to zmizlo a objevilo se okamžitě něco [jinýho]
LR: [mhm]
DB: a ňáký retro tam nebývalo
LR: [mhm]
DB: [kino], ne
LR: takže vy ste třeba když se vám to líbilo, tak už ste vlastně pak
ani neměli možnost jít na to [znova připomenout si to]
DB: [ne ne ne, ne, ne, to z-] to z- to [zmizlo]
LR: [mhm]
DB: protože se točily filmy jako na běžícím pásu. ano, to bylo ho-
hodně [filmů]
LR: [mhm]
DB: to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to
byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky
Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná,
vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický
hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem
říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se
ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to
přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [<a pak to>] já sem se
na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit,
protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak
dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala
a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák
popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani
kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl
člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna
taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty
věci, nó
LR: mhm
DB: a spousta německejch herců tam bylo, a a m, tak se mně líbili
no. se mně líbil, jak von se jmenoval, aksl fon ambersr ((Axel von
Ambesser)), a to byl takovej hr krásnej chlap, ježiš, ten byl
krásnej, nebo johanes hestrs ((Johannes Heesters)), ten krásně
zpíval zase, ten zpíval ty gondoliéry dělal a takový. no prostě to
byl válečnej film, to byla válečná doba, to už nám ty naše český
filmy no už taky byly ještě, ale už nám to nedovolili, že, už toho
tolik nebylo a cpali, jako sem teď cpou američtí producenti ty
jejich, co se jim nepodaří nebo podobně, že, tak to nacpou nám a a
my se na to díváme, nebo vy se na to díváte, nebo kdo se na to dívá,
já nevim, kdo na to chodí. ale, to bylo tak, že se tam prostě nám
začaly ty německý filmy [a to]
LR: [mhm] a bylo pro vás důležité, jestli byl ten film černobílý
nebo barevný
DB: to byl jenom černobílý
LR: třeba ta sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná [a
to bylo opravdu jenom...]
DB: [no anó], to byla bomba!
LR: to bylo opravdu ojedinělé
DB: a potom začali Němci s tim [technikolorem] ((Technicolor))
LR: [mhm]
DB: to byla ta marika rek ((Marika Rökk)) ta s- ta začalo to m, ale
to byla válka, to už byla válka
LR: to už byla válka, ale tak, [a to to už teda...]
DB: [sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla s-] a gros- kres-
kreslený grotesky ty byly jenom vod toho disneje ((Disney)), to bylo
americký
LR: mhm
DB: a ty byly [barevný!]
LR: [mhm]
DB: ale naše filmy byly černobílý
LR: mhm
DB: naše filmy za první republiky nebyly [barevný]
LR: [mhm]
DB: ani jeden
LR: no naše ne, ale tak, když třeba přišla ta diznyjovka ((Disney)),
tak to ste se těšili, že to bude barevné? (.) nebo ty [německé
filmy, když už teda byly barevné ty válečné, tak to ste se těšili,
že přijde barevný film]
DB: [no, ty. no anó. to jistě. no anó]. no tak bylo to zas na
koukání l- tak ja byste měla černobílou televizi a pak [ste]
najednou byla barevná, že?
LR: [mhm], <jasně>
DB: a člověk se potom už ani ani mu to pak nepřijde, nezavděčíte se
((smích))
LR: ((smích))
DB: <že? tak nějak no>
LR: mhm
DB: takže to je všechno, to s- to je celý celej ten filmovej... ale
hodně sme řikám, hodně nám filmy daly, to si dneska uvědomuju, teď
při té řeči, protože člověk se nad tím nikdy nezamyslel. ale opravdu
tam bylo všechno. humor, cit, písničky, trable všelijak- e to se
neřikalo trable, nó ale tak, nešťastný lásky a šťastný lásky a
rozvraty a nevěry a, a prostě, jakej život byl, takovej [byl]
LR: [mhm]
DB: problémy děcek třeba, že, holek v dospívání taky tam byly a, a
mm no prostě tam to bylo obsáhlý. vychovávalo to. ukazovalo to něco.
dneska to bohužel ne
LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly
se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec
DB: [ne]
LR: takže vy ste neměla vlastně šanci
DB: no viděla [sem je] ale v televizi
LR: [viděla s-] až v televizi samozřejmě. no ale v kině v té době to
už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo...
DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky
ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový
věci [no]
LR: [mhm] ale to v kině ne
LR: v kině [ne]
DB: [němý] kino sem nezažila
LR: mhm
DB: ne
LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film
[natočený]? taky ne
DB: [né, to naprosto né]
LR: jestli to byl český, [německý], americký
DB: [né], no tak to jo, to zase <hrálo>, to teda hrálo, to sem
americký filmy sem milovala
LR: mhm
DB: protože to byly to byly taky... ale ee no nemužu říct, že bych
je milovala, tehdy snad jo, dneska už si dám pozor, <už to nebudu
řikat>
LR: radši ne
DB: už to nebudu řikat. ale byly byla tam klasika, byly to prostě
třeba mm z těch řek- řeckých motivy tam byly a prostě a ty moderní
ty jejich prostě ty černoši, že, [a]
LR: [mhm]
DB: včera myslim byl fred astér ((Fred Astaire)) a džindžr rodžrsová
((Ginger Rogers)). a už se mně vůbec nelíbil, skákal tam jako šašek
ten step byl úžasnej, to teda úža- to asi ho nikdo nepřekoná na
světě. protože, nevim jak to kdo posuzuje, to je taky těžký, někdo
si řekne, on tam skáče, ale když člověk vidí, co s- ten člověk
prostě udělal, teď třeba ten moment, a řekne kdybych si to měl
zkusit, tak s- to je vyloučený, že, prostě ne- nezvládl by to,
neudělal by to a... člověk se pořád učí dítě, pořád se učí. pořád
LR: mhm
DB: i teď. no. tak nějak. ((smích))
LR: ((smích)) a které filmy ste měla ráda a které ne nebo spíš co co
[dělalo film] dobrým filmem? co s- co...
DB: [mm e-e, tehdy byly všechny filmy dobrý.
LR: ((smích))
DB: byly. když ste hledala (.) když ste tam něco hledala, tak ste to
tam našla, šla ste na takový film, který vám to dal
LR: mhm
DB: a jinak, co, škoda času
LR: mhm
DB: vybrala sem si film, který mi něco dal, i když sem byla třeba
holka. ale rozhodně bych třeba nešla na nějakou indiánku nebo prostě
na něco co mě vůbec jako nezajímalo, ňákej vinetů ((Vinnetou)), no
to už je něco jinýho, ale ty ty Mohykáni ((Poslední Mohykán)) a to
to bylo strašný, to byly skalpy a ty v- jak řvali a j- polonazí
jezdili no to bylo t- v černobílým to bylo to byl <děs>! a kluci na
to chodili, ale my [ne]
LR: [mhm], a co vy ste si teda vybíraly nejradši?
DB: mm no tak říkám, my sme chodily na ty grotesky jako malý holky,
no a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový
[ty] rodinný filmy takzvaný
LR: [mhm]
DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva
Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase
ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie
Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy
LR: mhm
DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v
neděli se šlo do kina
LR: mhm
DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no,
šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy
to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely
dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
LR: a jaké jiné druhé druhy zábavy ste měla ráda, vy ste říkala, že
ste četla knihy [hodně]
DB: mhm
LR: chodila ste teda do kina. [a ještě něco?]
DB: [dětský knihy sem...] teď táhnu do knihovny, kde to mám ten
ranec
LR: ((smích))
DB: pořád cho- do dvou knihoven chodim. ee, (.) co ste řikala?
promiňte. [((smích))]
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...]
DB: [jó, zábavy]
LR: zábavy no, [přesně tak]
DB: [tanec!] ((smích))
LR: tanec
DB: tanec, ano
LR: a divadlo třeba? [to už]
DB: [no taky]
LR: taky
DB: taky, ještě na... když na Veveří stála stará budova
LR: [mhm]
DB: [hrával] tam Rudolf Krátký. hrával tam nový ((Oldřich Nový)),
tady z- taky hrával. tak tam sem chodila. jó, dyť já sem vlastně...
jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla]
LR: [mhm]
DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se
dneska jmenuje já nevim
LR: mhm, to teď nevim, já nejsem původně z Brna, [takže...]
DB: [dobře], ale já to nevim jako brňák
LR: ((smích))
DB: to bylo Zemský divadlo ((Zemské divadlo)), normálně, tam ta nová
škatula to mě nezajímá vůbec, ale tady to starý naše divadlo, tam
sme chodily s maminkou, protože maminka chodila tatínkovi pomáhat,
když dělal toho tajemníka té [fotbalové] župy
LR: [mhm]
DB: tak ona mu chodila pomáhat, odpoledne mu něco psala na stroji
nebo tak. to bylo za první republiky, že? a, byl tam jeden pán t-
prostě tam ee hodně chlapů, to byli samý mužský, mužský, mužský. a
byl tam jeden e rozhodčí, kterej pískal jako fot- zápasy a mimo jiné
dělal nápovědu v divadle.
LR: mhm
DB: a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo
dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště,
tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a
my sme tam [chodily]
LR: [mhm]
DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel
Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a
tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech
krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí
má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli
operety a hráli to odpoledne
LR: mhm
DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou
LR: mhm
DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec]
LR: [<ten tanec>]
DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá
vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli
umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v
Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a
různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně
se tancovalo
LR: mhm. a já bych se ještě chtěla zeptat na ty kina
DB: no
LR: jestli se jestli byly ňáké rozdíly. třeba se lišil lišil ten
interiér těch kin
DB: o tom sme už mluvily
LR: já vim, že sme o tom už mluvily, ale třeba kdybyste mohla být
konkrétní, j- e jak [to vypadalo třeba ten sál nebo]
DB: [no tak byly byly] exkluzivní kina, to byly
LR: mhm
DB: hlavně ve vnitřním [Brně]
LR: [mhm]
DB: na předměstí už to nebylo tak hóch [nóbl]
LR: [mhm]
DB: ale, v teda ty byly opravdu, třeba skala ((Scala)) nebo ta
Moderna, nebo (.) Kapitol, i Alfa. ta kina to bylo ja- jak divadla.
to ste byla jako v křesle ste seděla uplně a, a tak dále no, prostě
bylo to povýšený na divadlo, víceméně
LR: mhm. a třeba pokladny tam vypadaly jak? v těch kinech. taky byly
rozdíly mezi těma na předměstí nebo to už ne?
DB: mm
LR: to ne
DB: e-e
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina?
DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala
do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho
[neviděla]
LR: [mhm]
DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e
host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný]
LR: [mhm]
DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal
výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak
bych řekla korektní
LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy?
DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou]
LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu
DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý.
žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla
slušná, měla baterku
LR: mhm
DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy. běžely reklamy
před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou]
LR: [mhm]
DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro-
prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na
hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila
na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji,
protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani
nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von
si tam posadil a zase vodešla a
LR: mhm
DB: no, to byla taková služba
LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...]
DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny
LR: [no]
DB: to byl drahej [lístek]
LR: [mhm]
DB: no, reklamy tam byly, [ano]
LR: [no] právě tam byly e ten program se sestával právě jako z
několika [reklamy], hlavní film
DB: [části]
LR: tak jestli jestli ste šla i na ty [reklamy, jestli vás to
bavilo?]
DB [jistě], my sme byli vod [začátku]
LR: [<jo?>]
DB: jistě. ano. opalovací krém a... slunéčko sl- sluníčko a pegy, to
byl ten krém, budeš brzy hnědý, [<a takový>]
LR: [((smích))]
DB: <reklamy>, no to tam bylo, a to dávali asi sklíčka nebo ňáký co-
cosi, protože to bylo [barevný]
LR: [mhm]
DB: tak křiklavě barevný tak prostě uplně děsně, a to bylo hezký. a
pár reklam bylo a pak byl ten... někdy byla groteska, někdy nebyla,
maličká tak, já nevim, osm minut deset minut nebo co. ((narátorka
žádá tazatelku o sklenici vody)) italský filmy taky tady byly (.) za
války, jak se se Němci kamarádili s taliánska ((Itálie)). tak tady
byly i italský [filmy]
LR: [mhm]
DB: ale ty nás moc jako ne- nebraly
LR: mhm
DB: marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: [no]
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho
doma a měl vlastní promítačku, to ne?
DB: ne
LR: to si...
DB: takový štěstí sem neměla
LR: to bylo málo lidí mělo
DB: asi jó
LR: mhm
DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
LR: [mhm]
DB: teď někdy to vidim, že tam ňákej e spisovatel nebo em ňákej
umělec, že na osmimilimetrovým filmu sem natáčel [tam] děti
LR: [mhm]
DB: jak skáčou a kdesi cosi a... jako za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: ale jinak ne
LR: a ještě by mě zajímalo něco o o tom období protektorátu, vy už
ste teda samozřejmě o tom mluvila, ale ještě nějaké [věci]
DB: [no]
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a
hlavně tam byly ty žurnály.
LR: mhm
DB: z té fronty
LR: mhm
DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to
dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi
zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se
doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem
prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali
prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak
diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už
se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně
řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta
zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý
LR: český, německý
DB: nó
LR: mhm
DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný
LR: mhm
DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo
stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky
mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli
tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam
nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a
jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách
ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko
tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no]
LR: [mhm]
DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
LR: mhm, a v této době, vy ste vlastně říkala, že ste chodila pořád
do toho kina, jestli se to nějak změnilo, nezměnilo, že jo? vy [ste
řikala, že ste...]
DB: [né, jenom nám] přidali tady toto
LR: tady toto, ale vy ste pořád chodila [vlastně]
DB: [no, protože] to byly český filmy
LR: mhm
DB: i německý filmy byly, ale ale ty už neměly s válkou nic
[společnýho]
LR: [mhm]
DB: to byl prostě produkce Německa no a co se dalo dělat no tak sme
sme šli. byly tam titulky český, že, zase pro nás. a em byly to taky
hezký... byly to hudební filmy hodně a taneční filmy to byly, to
nebyly žádný prostě em myslim, že poslední film co bylo než tu
Hvězdu ((Hvězda)) vybombardovali, že to byl paracelzus
((Paracelsus)), tušim, že to hráli, ten doktor, jak tam... to bylo
taky drastický to bylo. no a pak to pak to, to byl asi poslední
film, co sem tam
LR: já sem teď myslim, že to byl Východ slunce teda, co sem četla,
zrovna včera sem si něco četla o Hvězdě ((Hvězda)) a tam bylo tušim
že Východ slunce a pak vlastně, že ani nikdo nevěděl, že je to
poslední film, který tam hrajou. [a to já]
DB: [a já nevim], jestli to byl on
LR: nevim
DB: ale em bylo to bylo to e [ška-]
LR: [vlastně] v tom čtyřicátém [čtvrtém]
DB [to byl] bylo nový kino
LR: mhm
DB: nově zřízený, krásný, moderní, veliký. ježíš, ty kina byly tak
krásný, takový obrovský. a fascinovaly mě ty hvězdy, byly takový
vypouklý, takle a teď takový mozaikový a teď to všema barvama hrálo,
ty hvězdy se vždycky rozsvítily. bylo to hezký kino no ale, bohužel.
někde se chodilo z boku, někde se chodilo vod plátna, že, někde se
chodilo proti plátnu, každý to kino bylo jinak ten interiér byl
jinačí
LR: mhm
DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak
jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia
((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne,
tam nic [nebylo]
LR: [mhm]
DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.)
nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili
LR: mhm
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do
školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina
LR: mhm
DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak
to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za
za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc
neprocházeli po [venku]
LR: [mhm]
DB: bylo zatemnění, že? všude tma jak v ranci. a tramvaje, ty měly
takový světýlko jenom, co si svítilo na koleje. a to sme vůbec nikam
nešli, to bylo takový ponurý, takový nepěkný. večer ne, to sme byli
doma
LR: a když byl ten [protektorát], tak změnil se ten váš výběr těch
filmů, na které ste chodila? chodila ste i...
DB:[no] no, tak překvapili nás ty [Němci]
LR: [mhm]
DB: jakou měli techniku, že to bylo zas něco úplně jinýho. a oni
měli hodně hodně takových těch e manželských filmů bych řekla. jako
prostě e ňák e že by ty manželský problémy vznikaly jo? a tak tam
zase tam se řešily, zas to byli mladí lidi ovšem, [že?]
LR: [mhm]
DB: a na úrovni, ne žádný ňáký <pelešení nebo něco prostě>, něco že
co se jim nelíbilo, a měli to hezký hezky udělaný, a hlavně ty
taneční filmy a hlavně hudební [filmy]
LR: [mhm]
DB: na to byl... a a [veselohry]
LR: [mhm]
DB: veselohry byly úžasný. ten teo lingen ((Theo Lingen)) a hans
mózr ((Hans Moser)), to byla dvojka, ten byl takovej malej, že, mózr
((Hans Moser)), Rakušák, lingen ((Theo Lingen)) byl takovej vysokej
a vždycky tak precizně všecko dělal prostě, a to byly jak dva opaky,
že? a ty když se daly dohromady, nebo paul herbigr ((Paul
Hörbiger)), ten hrál s tou ves- e paula weselý ((Paula Wessely)),
že? to byla maminka romy šnajdrové ((Romy Schneider)), a to byli...
no a ta ta ta hrála krásně, to byla mladá tehdy, a oni měli zase tam
o té Vídni a o tom rako- Rakousku a a to vínečko tam, tam to prostě
na to na tom si zakládali zase no, na tom, na té rakouské
gemýtlichkajt ((Gemütligkeit))
LR: mhm
DB: to voni jsou takový nó. Němci byli tvrdší, že? zase em měli zase
jiné em jiný názory na život, to se tam poznalo prostě, a my sme
byli takoví dobrosrdeční trouby. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: to máme asi v povaze, nedívám se na hodinky, jenom se mně
[votočily. já se nedívám! ne nedívám se]
LR: [jo. už se stejně blížíme ke konci]. já se chci ještě zeptat,
když se blížil ten konec války, tak jestli se ňák změnilo to chování
těch diváků, to chození do kina
DB: m co máte na mysli blížil se konec války? [to nikdo netušil
jistě]
LR: [e, to nikdo netušil], ale vy ste třeba říkala, že ten tatínek s
tím strýcem, se [dívali...]
DB: [nó, tak] to už potom, to už sledovali hlas [Ameriky] ((Hlas
Ameriky))
LR: [mhm]
DB: tak už se kašlalo na ňáký náznaky z ze strany Němců, kteří by to
tam do toho žurnálu vůbec dali. to už se poslouchala hlas [Ameriky]
((Hlas Ameriky))
LR: [mhm]
DB: a to už se vědělo na čí s- která bije, to už bylo <jasný> pro
ně, pro chlapy
LR: mhm
DB: že jo? my sme z toho... já sem vůbec nevěděla p- když byl
protektorát, já sem věděla že se něco děje, ale já sem nevěděla co
LR: jasně
DB: to sem vůbec netušila. no t- tatíček Masaryk ((Tomáš Garrigue
Masaryk)) byl hotovo, no co, ve škole. jinak em sme, pak sme to
poznávali krok za krokem, že? až do toho hořkýho konce, jejich
LR: mhm
DB: našeho ne. no bylo to zlý. nebylo to hezký, vůbec, e-e, nebylo
to hezký, škoda těch let. (.) [škoda] těch let
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si
nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no.
jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi,
no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já
sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm
lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s
maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká
dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny
cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film.
jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný
židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně
jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle,
každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co
bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já
sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně
já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl
americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a
jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě
uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl
americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole
kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali
sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně
ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor]
LR: [mhm]
DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková
byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji
poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali
no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit
LR: mhm
DB: to není kino [<to je život>]
LR: [to není kino]
DB: no
LR: a teď tady mam uplně už poslední, já tady mam takový seznam
filmů
DB: no
LR: tady vám ho můžu takhle ukázat, mám tady i nějaké obrázky,
plakáty
DB: mhm
LR: a to sou ty filmy, které byly promítané v českých kinech právě v
roce od roku třicet pět do roku čtyřicet [pět]
DB: [mhm]
LR: a jestli třeba si na nějaké [vzpomenete, že ste...]
DB: [jé tady ten] bych chtěla vidět
LR: ((smích))
DB: to už nikdy nebylo
LR: jestli...
DB: [no]
LR: [které] z nich, patřily k těm vašim oblíbeným, jestli některý se
vám líbil, jestli si vzpomínáte?
DB: a co mam s tim udělat? mam [to] zatrhat?
LR: [no]. ne, nezatrhejte, řeknete řekněte mi třeba, na který [si z
nich vzpomínáte]
DB: [a vy si to budete pamatovat?]
LR: já si to <zaznamenám>
DB: aha. Sobota, dobrej film, tam hrála [vítová] ((Hana Vítová))
LR: [mhm]
DB: vzpomínám si na to. Neviděli jste Bobíka?, velice dobrý film,
vélice dobrej film teda. m minchhauzna ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) ano, baron Prášil, toho hrál, jak von se jmenoval.
LR: mhm, já to tady myslim někde mám
DB: e e e e. ježiš, jak von se [jmenoval]
LR: [tady], že by to byl Hans Albers?
DB: hans albrs ((Hans Albers)), [jo]
LR: [jo]
DB: no. e Muži nestárnou, to bylo taky dobrý, tam hrál pivec ((Jan
Pivec)), Vídeňská krev, vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská krev)),
ano, tam byla výborná zpěvačka. Roztomilý člověk, Oldřich Nový,
Opereta, to je taky německej film, taky sem ho viděla, to sem
neviděla, český muzikant ((To byl český muzikant)), korbelář
((Otomar Korbelář)), burian ((Vlastna Burian)). e to se mně moc
líbilo, tady todle. Ducháček to zařídí, burian ((Vlasta Burian)),
sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) známe. Dobrá země nevím. Svět
patří nám, jó. Tři muži ve sněhu, anó. to byl plachta ((Jindřich
Plachta)), e ten hugo hás ((Hugo Haas)) a ještě kdosi, nevim.
Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin))
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) neznám a Mata Hari taky znám
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) [neznám]
LR: [a] pamatujete si třeba některý z nich, opravdu si vybavujete e
kde ste byla v kině na něm [nebo s kým? to už...]
DB: [((smích)) né], panenko, to ne
LR: to už už ne
DB: to ne, to ne, to ne. to je vyloučený, tak tadyto akorát
LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že?
DB: to byl asi první takovej film
LR: [mhm]
DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]?
LR: [viděla]
DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka.
to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev si pamatuju, minchhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) si pamatuju. bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)), samozřejmě všechny skoro ty herce tam.
Sobota, tam hrála vítová ((Hana Vítová)) tuším. e vítová ((Hana
Vítová)) (.) (tajtová) ((neidentifikováno)) možná, nevim to jistě.
no, Město ztracených nevim. Opereta. jestli to je to, co myslim, tak
to byl asi rakouskej film. teď nevim. Opereta?
LR: opergang ((Opfergang – Její oběť)), to bude asi
DB: (..) e-e. tak to (.) to je opfr! to je oběť, to neni opr
LR: mhm
DB: to je opfr [<to je oběť>]
LR: [((smích))]
DB: to neni Opereta, tak to je vše
LR: mhm
DB: ale to si [nepamatuju]
LR: [to si] nepamatujete
DB: e-e
LR: no a to už sme u konce a jenom bych se vám vás chtěla zeptat,
jestli je ještě něco, co byste chtěla říct o [kinu o]
DB: [podivat] se na ty obrázky bych <chtěla> [((smích))]
LR: [klidně. určitě]
DB: Mata Hari, greta [garbo. ((Greta Garbo)) aha]
LR: [( ) seřazené], tam sou buď plakáty anebo výjevy z těch
filmů, tohle by měla být právě ta Cácorka
DB: tak to nevim, to sem neviděla, toto je Moderní doba
LR: mhm
DB: že jo? toto je [ve sněhu] ((Tři muži ve sněhu))
LR: [Tři muži ve sněhu.]
DB: to sou dva a ten třetí byl nevim. ten si ne- nemužu si prostě...
todle jo, to je jasný. ((čte německý nápis na plakátě k filmu Dobrá
země)) ert? ert? co je to ert? ((Good Earth – Dobrá země))
LR: to je d- film Dobrá země
DB: tak to sem jo ert, ahá, to je gud ert ((Good Earth – Dobrá
země)), Dobrá země, no, ale to sem neviděla (.) voltr konoli
((Walter Connolly)), to je moc [starý]
LR: [mhm]
DB: to je to je jasný, to je vona, e to je jasný. Dejn debr ((Deanna
Durbin)), ježiš tu sem milovala, tu sem milovala, to sem byla z toho
uplně paf z té holky, ale takle nevypadala, ona byla hezčí
LR: ((smích))
DB: ne, to je ňáký zretušovaný
LR: to jó, [no, to je ňáký plakát]
DB: [vona byla úplně jinak]. U pokladny stál, no samozřejmě,
korbelář ((Otomar Korbelář)) ano, To byl český muzikant. m- Město
ztracených, to e-e taky ne. mi nic neřiká. co je toto?
LR: no, to by měla být právě ta Opereta. nevím
DB: to je opfr to je f
LR: já já [vím, ale...]
DB: [opfrgang] ((Opfergang – Její oběť))
LR: mhm
DB: jako oběť a ces- cesta nebo něco takovýho, ale to to to se mně
ne- [tak to nevim]
LR: [možná v češtině] se to jmenovalo Opereta
DB: ale ne- roztomilý [člověk] ((Roztomilý člověk))
LR: [mhm]
DB: no takle to bejvalo
LR: mhm
DB: takhle to bylo všechno dvakrát. kvůli těm Němcům, no to je von!
lingen ((Theo Lingen)) a mózr ((Hans Moser)). [to] jsou ti dva
LR: [aha]. aha ((smích))
DB: to sem vám řikala
LR: jo, to ste [říkala no]
DB: [to sou] voni, no teo lingen ((Theo Lingen)) to je jak vyšitej.
Vladimír Slavinský, muži n- nó jistě. nó, to je hans albrs ((Hans
Albers)), jo ten hrával takový námořníky a takový prostě s fajfkou a
takový ty. Tanečnice, jo to je glázrová ((Marie Glázrová)), to bylo
blbý, ježiš, to nebylo hezký, vona se na to nehodila, vona vůbec
jako taneč- ne. taky, hans albrs ((Hans Albers)) jo. ten taky hodně
hrával
LR: [mhm]
DB: [tajten], nevim, jak se jmenuje, ale hódně hrával. hans albrs
((Hans Albert)), bobík ((Neviděli jste Bobíka?)) nó. áno.
LR: a tohle by měla být Její oběť
DB: (..) to je americkej film. podle [herečky]
LR: [mhm]
DB: a podle toho herce. neznám je jménem, ale vim, že sou [to]
LR: [mhm]
DB: jó tak to je tady mandlovka ((Adina Mandlová)). tady je boháč
((Ladislav Boháč)) . m vítová ((Hana Vítová)). tajto nevim, co to je
za za tu. tak jo. tak dík, [to bylo krásné]
LR: [já vám děkuju]
DB: ((smích))
LR: já vám moc děkuju
DB: jó? bylo toho dost?
LR: no, určitě, já myslim, že máme materiálu
DB: (..) eště by mě zajímalo
LR: nó
DB: jestli nevíte, jak se jmenovalo to kino na Cejlu
LR: na Cejlu?
DB: to byl to byla Radost, ale jestli se nejmenoval Bajkal
LR: jó
DB: mhm
LR: to vám teďkon nevim, teda na Cejlu
DB: hned naproti té trestnice bej- no samotný to stojí, špalík [je]
to
LR: [mhm], e
DB: je to Radost
LR: to teď vám neřeknu
DB: teď to už neni kino, protože je tam ňáký e jak voni to jmenujou,
co to mlátí, skvoš ((squash)) a takový ty [věci] tam sou
LR: [mhm]
DB: ale e bývalo to Bajkal tušim. nemáte tam Bajkal.
LR: Bajkal
DB: náhodou
LR: Bajkal taj právě nikde nevidim [vůbec]
DB: [bylo] kino Bajkal. v Brně. bylo. máte tady mezeru [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: no... ježíš, teď teď sem se podívala na hodiny <teprve>. to je
hodin! já musim do knihovny (.) ne? Bajkal nemáte, to je zajímavý
ale, zkuste to někde [vypátrat]
LR: [určitě to...] tady. už to vidim, Bajkal e bylo to tady je
několik názvů, brněnské [varieté...] ((Brněnské varieté))
DB: [dovolíte?]
LR: ano určitě. tady je vlastně název Bajkal, e jak se to jmenovalo
poté nebo alternativní název, ale tady vlastně sou názvy, jak se to
ještě e jak se tomu ještě říkalo
DB: kino Rádio, tak [to vůbec]
LR: [Rádio] nebo [České varieté]
DB: [bombardování], v únoru. tak to znamená, že bylo po něm
LR: mhm
DB: a proč tady nemáte adresu?
LR: adresu mám, ale tu mám... to byste musela vydržet to jako mám
v počítači, protože tadyto mám vytištěné jenom
DB: mhm
LR: ale určitě tam mam adresu. a vlastně buď Brněnské varieté, Kino-
Varieté, České varieté a pak to byl vlastně ten Bajkal od devatenáct
set třicet pět.[a to Brněnské varieté to je devatenáct set
devatenáct, to je... a Rádio se to...]
DB: [no jo, tak to já si nemůžu pamatovat. to já si nemůžu
pamatovat. zajímalo by mě...] a Rádio taky ne. [taky...]
LR: [tak se] to jmenovalo podle podle našich informací od srpna
devatenáct set čtyřicet
DB: mhm, tak to teda vůbec. kino Rádio? to tam ne- to vůbec neznám
jako brňák, sem v životě neslyšela. není to pak to v Králově Poli,
co bylo zrušený, teď je tam z toho sekáč? na rohu? [((smích))]
LR: [nevim ((smích))]
DB: [no z-]
LR: [můžu] se vám hned podívat
DB: znám Brno dost, ale toto teda neznám
LR: kde to byló
DB: hm
LR: a Cejl padesát dva tady
DB: tak jo, to je vono
LR: mhm
DB: tak to byla a vy to máte no a to se nejmenovalo Rádio
LR: tady to je, Rádio od třetího srpna [devatenáct set čtyřicet]
DB: [já to vidim]. já to vidim. (.) pak bylo bombardovaný a teď se
to... teď tam je e řikám ňáký [sportoviště]
LR: [mhm] a hrají tam skvoš ((squash)) [a takový věci.]
LR: [mhm, jo, jo]
DB: a v Husovicích v tom Jasu, tam prodávali zase sekáč. měli tam
bedny takový obrovský v s- kinosále. už můžu jít? ((smích))
LR: určitě, můžete. já už...

konec rozhovoru