Citát
03.399
1214:1217
marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]
03.399
1239:1247
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu,
02.398
1445:1466
já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.
LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?
LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.
LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?
LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.
LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?
LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.
LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.
LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.
01.397
1239:1276
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a
hlavně tam byly ty žurnály.
LR: mhm
DB: z té fronty
LR: mhm
DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to
dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi
zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se
doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem
prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali
prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak
diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už
se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně
řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta
zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý
LR: český, německý
DB: nó
LR: mhm
DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný
LR: mhm
DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo
stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky
mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli
tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam
nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a
jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách
ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko
tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no]
LR: [mhm]
DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
01.397
1392:1402
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce,
01.397
1299:1336
LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.
LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?
LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.
LJ: mhm
LŠ: ne
LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst
LŠ: a ty tu- ruský taky ne.
LJ: větší nárůst těch německých filmů?
LŠ: bylo to, ano, ano.
LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?
LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.
LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...
LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.
LJ: a v českých filmech? bylo něco?
LŠ: ne českej film byl českej film, jo.
LJ: v českých byly jenom české.
LŠ: jo.
04.396
227:247
to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak
to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona
brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam],
LČ: [mhm ano.]
LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže
tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak
sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já
jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika,
LČ: mhm.
LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak
léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak
já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak
až tam pěšky...
04.396
257:281
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.
LČ: takže až třeba v [důchodu?]
LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,
LČ: mhm
LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).
LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...
LŠ: <teďka už nechodím.>
LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?
LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,
LČ: takže to je [poslední (dobou)].
LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
04.396
718:846
LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba
jíst nebo pít v kině?
LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale
jinak nic, tam se nejedlo.
LČ: a bonbóny ste si kupovali?
LŠ: no to von koupil vždycky nějaký.
LČ: před kinem nebo jak se to...
LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej
malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata.
LČ: a lidé si to kupovali?
LŠ: ano, hodně.
LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako
mohli...
LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý
rozčilovali, víte
LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek?
LŠ: no
LČ: co to vlastně bylo?
LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně
nějaká sle- děvčica nebo tak, jo,
LČ: mhm
LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím.
LČ: a to byly nějaké limonády?
LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply.
LČ: a to ste museli
LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do
tech umělejch.
LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo?
LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte?
jako to trhali ty lístky tam,
LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu?
LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo.
LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne.
LŠ: ne. s pitím ne.
LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s
ostatními?
LŠ: nebavili sme se.
LČ: bavili se lidé v kině?
LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř?
LČ: v kinosále.
LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak?
LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali.
LŠ: ne, to sme se nebavili.
LČ: ale o přestávce třeba potom,
LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak
víte s tema šplíchačkama,
LČ: tam osvěžovali vzduch?
LŠ: osvěžovali vzduch, jo.
LČ: o přestávce.
LŠ: o přestávce.
LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal?
LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak
víte? tak si to ještě vzala mimo.
LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo?
LŠ: jo, takovej parfem nějakej
LČ: tam osvěž-
LŠ: jo jo jo
LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na
promítaný film?
LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne.
LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi...
LŠ: ne to neexistovalo. ne.
LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po
představení.
LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne.
LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.
LŠ: no tak málo.
LČ: málo.
LŠ: málo.
LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?
LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.
04.396
881:885
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?
LČ: mhm
LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.