Citát
03.399
1900:1915
no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.
PV: hm
LH: tak dopadla.
PV: hm
LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila
PV: hm
LH: s gestapákama a takovýma lidma,
04.396
980:984
do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),
04.396
988:1000
a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo
každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku.
PV: hm
LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích
neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak
už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy.
PV: hm
LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco
už.
04.396
1491:1495
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.
04.396
2047:2049
no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný
zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný
zájem,
04.396
1861:1882
až
po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když,
když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a
prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře-
přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to
menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký.
PV: em vinetů? nebo em
LH: prosim?
PV: vinetů ((Vinnetou))?
LH: no.
PV: jo.
LH: tak na to sme chodívávali.
PV: jo.
LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.
04.396
161:179
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?
MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
AV: ((smích))
MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,
AV: ano, mhm.
MH: takže jsem peníze měl ((smích)),
AV: ((smích))
MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.
AV: mhm, mhm.
04.396
181:190
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
04.396
192:200
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil
AV: mhm
MH: vstupné.
AV: ((smích))
04.396
208:228
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.
AV: nebyl jste dvacet let v kině.
MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).
AV: mhm.
MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,
AV: mhm.
MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.
AV: mhm. a v brněnském kině.
MH: v brněnském.