Citát
11.378
479:494
LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten
ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech
(potom)?
LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký
měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný
takový (.) prostředek. [na tu mládež].
LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat?
nebo...
LŠ: a to ne.
LČ: ne?
LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
11.378
496:525
LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?]
LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková
nová, pak se to zpívalo a.
LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali?
LŠ: no to sme si pamatovali.
LČ: přímo z toho kina?
LŠ: no.
LČ: anebo ste třeba měli...
LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak...
LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky...
LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam
vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu.
LČ: a to ste si kupovala?
LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený],
LČ: [aha]
LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to
koupila.
11.378
542:547
LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té
paní, jak ste říkala?
LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký
ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu
a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.
11.378
834:846
LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.
LŠ: no tak málo.
LČ: málo.
LŠ: málo.
LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?
LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.
11.378
581:588
LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo
prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr
dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu.
PV: hm. takže to bylo důležité pro vás.
LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma
nehovořili,
11.378
1197:1201
LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se
bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em
těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v
Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v
kině, anebo prostě tohle.
11.378
1207:1210
PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech.
LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes
hodinu cesty.
11.378
566:577
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo...
LH: né, vůbec né.
PV: hm
LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč.
PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?]
LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali
prostě,
11.378
310:325
LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].
MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>
LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...
MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...
LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste
MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...
11.378
527:541
LČ: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste
viděli nebo?
MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu
líbilo a co se nelíbilo, že.
LČ: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo...
MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál
a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo.
LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?
MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.