Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 3 z celkového počtu 3

Marie (1928) 0.0 3:1168
Celý rozhovor

Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]

MB: [ano.]

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

LH: ehm.

MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...

LH: [hm.]

MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.

LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...

MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...

LH: [hm.]

MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))

LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?

MB: [na- na-]

LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...

MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.

LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?

MB: no tak já nemůžu teď chodit.

LH: jasně.

MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.

LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?

MB: to si nevzpomenu.

LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]

MB: [em to-...]

LH: vzpomínka na kino?

MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))

LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?

MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.

LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...

MB: [ano.]

LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]

MB: [ano, ano.]

LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.

MB: ne, přesně nevím.

LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?

MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.

LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]

MB: [ne,] ne.

LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?

MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...

LH: ehm.

MB: nebo prostě s někým starším.

LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?

MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...

LH: [ehm.]

MB: [se] tam promítalo.

LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?

MB: ano.

LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?

MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.

LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...

MB: [né, né.]

LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?

MB: em-em.

LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...

MB: ne.

LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]

MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.

LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: [no, no.]

LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?

MB: ne to (to stejný).

LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...

MB: nó (pak) stále.

LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?

MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.

LH: a kdyby ste si vzpomněla...

MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.

LH: ehm.

MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.

LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]

MB: [no tak to sme] chodili, jo.

LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: no.

LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?

MB: no to už, to už ani moc ne.

LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]

MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...

LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...

MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.

LH: ehm, ehm.

MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>

LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?

MB: ne, ne.

LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...

MB: [no to ano.]

LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.

MB: no to ano.

LH: bavili ste se kon- ee...

MB: hlavně při týdeníku. ((smích))

LH: ((smích))

MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>

LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...

MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>

LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]

MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...

LH: [hm.]

MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.

LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]

MB: [ne, v té] v té době ne.

LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?

MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.

LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?

MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))

LH: [takže...]

MB: [<to sme] neměli čas.>

LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]

MB: [no tak to] ano.

LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...

MB: ne, ne.

LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]

MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.

LH: ehm.

MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.

LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...

MB: [no.]

LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...

MB: ano.

LH: a kde, kde?

((něco padá))

LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?

MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.

LH: ehm.

MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.

LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...

MB: [ano.]

LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]

MB: [no to víte, že ano.] ((smích))

LH: kteří to byli třeba?

MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).

LH: (...) [a vy ste...]

MB: [ten ovšem] hrál až později.

LH: ehm.

MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.

LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...

MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.

LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]

MB: [no taky taky] nó.

LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?

((ticho 13 vteřin))

MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))

LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?

MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))

LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]

MB: [no tak (.) taky], no.

LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?

MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...

MB: prosim?

LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...

MB: nó určitě.

LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?

MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?

MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.

LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]

MB: [no, no, no.]

LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.

LH: poďme.

MB: oni si chcou hrát myslim.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.

LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]

MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.

LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.

MB: [no.]

LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?

MB: ehm.

LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?

MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.

LH: ehm.

MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]

LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...

MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...

LH: [takže do konce...]

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

LH: [a až] teprve...

MB: [no.]

LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]

MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...

LH: ehm.

MB: pak byla přestávka (..)

LH: a po přestávce?

MB: prosím?

LH: po přestávce [následovalo...]

MB: [mm byl] film, no.

LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]

MB: [ano, ano.]

LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?

MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?

LH: ehm, ehm.

MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)

LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?

MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]

LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?

MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.

LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]

MB: [no, ano,] ano.

LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]

MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.

LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?

MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.

LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?

MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.

LH: takže hlavně pořád ty ty...

MB: [ano.]

LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?

MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.

LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?

MB: no, později potom ano.

LH: ehm.

MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.

LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?

MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.

LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]

MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...

LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?

MB: no určitě.

LH: a jak se to třeba projevovalo?

MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>

LH: jasně. [tak já, pardon...]

MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.

LH: ehm. takže...

MB: [prostě...]

LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?

MB: ne tom bylo venku. (..)

LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?

MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.

LH: ehm.

MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.

LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?

MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?

MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...

LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?

MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))

LH: [ehm.]

MB: to taky.

LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?

MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.

LH: ehm.

MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.

LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]

MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)

LH: a byl pro vás [ně-...]

MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.

LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?

MB: prosím?

LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?

MB: ee no ten se mně líbil.

LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?

MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.

LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?

MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).

((ticho 15 vteřin))

LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]

MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.

LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?

((ticho 20 vteřin))

MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.

LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.

Konec rozhovoru

1

Miloslava (1925) 0.0 3:1426
Celý rozhovor

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno

Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.

Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.

Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.

JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?

MM: ano, dvacet pět.

JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?

MM: já sem se narodila v Brně,

JV: hm

MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.

JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?

MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?

MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.

JV: do vašich devíti let?

MM: ano

JV: takže asi do roku třicet čtyři.

MM: ano, ano.

JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.

MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.

JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,

MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.

JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.

MM: ano, ano pořád, ano.

JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?

MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.

JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?

MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.

JV: jinak ste teda byla,

MM: jinak sem byla sama.

JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?

MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.

JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,

MM: ano, ano

JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.

MM: ne.

JV: a pak ste učila?

MM: ano. pak sem učila,

JV: hm

MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.

JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...

MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.

JV: takže vlastně těsně po válce.

MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.

JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.

MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.

JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]

MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.

JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?

MM: ano, až do důchodu.

JV: nezměnila ste už teda pracoviště.

MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.

JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.

MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.

JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?

MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.

JV: a vrátili ste se v jakém roce?

MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.

JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?

MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.

JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.

MM: ano.

JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?

MM: víte že ne.

JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.

MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.

JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]

MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.

JV: na té Tumové.

MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))

JV: hm

MM: to si pamatuju.

JV: to vám mohlo být kolik let?

MM: tak co já vím, do první třídy?

JV: tak šest sedum?

MM: no, tak nějak.

JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.

MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.

JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?

MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.

JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]

MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.

JV: vůbec nechodili do kina.

MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská

JV: hm

MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.

JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.

MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.

JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.

MM: ne, ne.

JV: nebyla, nikdy.

MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.

JV: v kině ne.

MM: v kině ne.

JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,

MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.

JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,

MM: nó,

JV: dejme tomu do roku třicet devět.

MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.

JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.

MM: no, ano.

JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.

MM: ano, ano.

JV: takže s tím nebyl žádný problém.

MM: ne.

JV: on vás pustil normálně.

MM: no ano.

JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...

MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.

JV: v první řadě?

MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.

JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.

MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.

JV: hm

MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.

JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))

MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.

JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.

MM: ano, ano.

JV: ste nemusely nikam daleko

MM: ano, ano.

JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.

MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.

JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?

MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.

JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]

MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).

JV: jo.

MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.

JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy

MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.

JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?

MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.

JV: chodila ste ráda.

MM: chodila sem moc ráda.

JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,

MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.

JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?

MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.

JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?

MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))

JV. hm

MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.

JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?

MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.

JV: takže ještě ta obecná škola.

MM: ano

JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,

MM: ne

JV: nebo ve společných debatách.

MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.

JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci

MM: ne, ne

JV: společenskou [nebo dětskou]

MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.

JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.

MM: ano

JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.

MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.

JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?

MM: čtyřicet čtyři.

JM: čtyřicet čtyři, jo.

MM: to byl osmiletej.

JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.

MM: ano, ano.

JV: dobře.

MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.

JV: čtyřicet čtyři.

MM: ano.

JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.

MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.

JV: s babičkou.

MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.

JV: s babičkou.

MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.

JV: ani za toho protektorátu?

MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.

JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.

MM: ano, ano

JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]

MM: [ano, ano, ano]

JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?

MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.

JV: funguje pořád, to je pravda.

MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.

JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?

MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.

JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,

MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,

(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)

MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.

JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.

MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.

JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,

MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.

JV: hm

MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.

JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,

MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.

JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.

MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).

JV: hm

MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,

JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance

MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.

JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.

MM: no, samozřejmě, samozřejmě.

JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?

MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.

JV: a to vám mohlo být kolik let?

MM: co já vím, devět, deset.

JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?

MM: ano

JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?

MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,

JV: hm

MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,

JV: hm

MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),

JV: hm

MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,

JV: takže, hm

MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.

JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]

MM: [né, né, né] ten film, ano.

JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).

MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.

JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.

MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.

JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.

MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.

JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]

MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.

JV: kvůli tomu interiéru

MM: ano, ano.

JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?

MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.

JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?

MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?

JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,

MM: no, ee

JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.

MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,

JV: ve všech kinech

MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.

JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.

MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.

JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>

MM: no, teď je větší

JV: dneska je teda poměrně velké

MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.

JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.

MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.

JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.

MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.

JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.

MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.

JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,

MM: ano

JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.

MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,

JV: kterej vám za to stál.

MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.

JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?

MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).

JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,

MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a

JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?

MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.

JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho

MM: no, no, dost to dost vadilo.

JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,

MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala

JV: [a spíš to ten subjektivní]

MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.

JV: hm a kino Alfa třeba?

MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.

JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.

MM: ano, ano.

JV: tam ste chodila nejčastěji.

MM: tam sem chodila nejčastěji.

JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,

MM: ano, ano.

JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.

MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.

JV: myslím třeba spolužáci ze školy

MM: ne, ne

JV: nepřátelila ste se ve více lidech.

MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.

JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.

JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.

JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,

MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.

JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?

MM: no, do kostela sem chodila.

JV: v neděli.

MM: v neděli.

JV: pravidelně.

MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,

JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?

MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,

JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.

MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.

JV: do primy ste nastoupila teda ještě,

MM: tady

JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.

MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.

JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat

MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.

JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.

MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.

JV: takže vlastně s tím jak začala válka.

MM: ano.

JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.

MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.

JV: hm

MM: to tedy neexistovalo vůbec.

JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.

MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.

JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,

MM: ne, ne

JV: jedno nebo druhé.

MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.

JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?

MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))

JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?

MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))

JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?

MM: ne, vůbec. vůbec ne,

JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]

MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.

JV: už nesměla do kina.

MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.

JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]

MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.

JV: chodila třeba i do divadel?

MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.

JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.

MM: tatínek s maminkou měli předplatné,

JV: hm

MM: a maminka chodila nerada.

JV: s tatínkem.

MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))

JV: <to chápu>

MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,

JV: tatínek byl ten milovník divadla.

MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.

JV: tatínek byl syn babičky?

MM: ne, to byla maminka mé maminky.

JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.

MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,

JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]

MM: [no dobře, ale babička byla taky.]

JV: hm

MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.

JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]

MM: [do divadla ano.] do divadla ano.

JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?

MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,

JV: hm

MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]

JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))

MM: ano ((smích)) úplně.

JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]

MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.

JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.

MM: ano, větší roli.

JV: větší roli.

MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.

JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?

MM: ano

JV: probíraly ste třeba,

MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.

JV: snažila se,

MM: ano, ano.

JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,

MM: ne, nevzpomínám si.

JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,

MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.

JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.

MM: no tak, nó

JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]

MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale

JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]

MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.

JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.

MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,

JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.

MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.

JV: hm

MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.

JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,

MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.

JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?

MM: no samozřejmě sme platily.

JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]

MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,

JV: to nevadí, povidejte.

MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.

JV: hm

MM: já se dodneška,

JV: dneska by to byl byl úplatek

MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,

JV: hm

MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.

JV: pět korun za tu lóži?

MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.

JV: a deset korun už je docela dost.

MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.

JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě

MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.

JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,

MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.

JV: takže ten večer byl komponovaný.

MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.

JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.

MM: na ní, ano.

JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.

MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))

JV: to si pamatujete.

MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.

JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?

MM: ne, já sem na hvězdy,

JV: ne

MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.

JV: takže ten vás tak jako usadil.

MM: jo.

JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]

MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]

JV: [nechtěla ste být jako ona.]

MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.

JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,

MM: no kinoreví ((Kinorevue)).

JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.

MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).

JV: hm, pravidelně?

MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.

JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]

MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.

JV: hm

MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.

JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.

MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.

JV: hm

MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.

JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?

MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.

JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.

MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.

JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.

MM: ne, ne.

JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]

MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.

JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?

MM: no,

JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...

MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,

JV: divadlo že bylo sváteční.

MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,

JV: hm

MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))

JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?

MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.

JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste

MM: <to byly všechny> ((smích))

JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.

MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,

JV: všecko bylo zvukové už.

MM: všecko bylo zvukové, všecko.

JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,

MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.

JV: takže ten film byl zvukový.

MM: ten film byl zvukový ale ještě

JV: ale zároveň,

MM: ano.

JV: zároveň [tam byla ta produkce]

MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,

JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?

MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.

JV: to znamená do roku třicet pět.

MM: třicet pět.

JV: pak už ne.

MM: pak už ne.

JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?

MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.

JV: a to teda [bylo]

MM: [a Němci] měli už barevný.

JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.

MM: ano, ano.

JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,

MM: ano, ano

JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: hm

MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.

JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?

MM: ne.

JV: ne, to ste

MM: ne

JV: [takhle nikdy, jo]

MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.

JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?

MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.

JV: český filmy.

MM: samý český filmy.

JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.

MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.

JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.

MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]

JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.

MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.

JV: hm, adaptace.

MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.

JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]

MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.

JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]

MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.

JV: a to ste dělala záměrně?

MM: záměrně, jo.

JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]

MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,

JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]

MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.

JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.

MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,

JV: jo

MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.

JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.

MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,

JV: hm

MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.

JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?

MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.

JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.

MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě

JV: banální.

MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.

JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.

MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.

JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie

MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.

JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.

MM: ano, ano.

JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]

MM: [ano, ano, ano]

JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.

MM: ne, no v tehdejší době ne.

JV: ani s babičkou ani bez babičky.

MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))

JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]

MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]

JV: chodila ste [někdy]

MM: [jo]

JV: no, povídejte

MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.

JV: veselohry.

MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm

MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.

JV: lidový?

MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,

JV: hm

MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.

JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]

MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.

JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?

MM: no, ano.

JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.

MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.

JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.

MM: no, ano

JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]

MM: [ze zásady] ((smích))

JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]

MM: [ano, ano]

JV: a s babičkou samozřejmě do kina,

MM: ano

JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?

MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>

JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?

MM: no, i taneční byly tajný.

JV: hm

MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.

JV: po válce.

MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.

JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]

MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.

JV: a em sportovala ste?

MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,

JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]

MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.

JV: třeba na výlety ste chodila?

MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.

JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?

MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.

JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,

MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.

JV: takže

MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.

JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.

MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.

JV: v sobotu ste chodívaly.

MM: v sobotu sme chodívaly.

JV: každou sobotu ste chodívaly.

MM: ano

JV: hm a v rámci pracovního týdne?

MM: ne

JV: ne, hm

MM: ne

JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.

MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.

JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.

MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]

JV: [ty byly až za války] teda.

MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.

JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.

MM: ano, to se rovnou začal promítat film.

JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,

MM: ano

JV: byla pauza,

MM: ano

JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?

MM: ano

JV: a pak se to dopromítalo.

MM: běželo to dál, ano.

JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.

MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.

JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.

MM: celý, ano.

JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?

MM: hm, to nedovedu vodhadnout.

JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.

MM: no

JV: bylo to pozdějc?

MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.

JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]

MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,

JV: propaganda.

MM: propaganda k tomu, no.

JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,

MM: no, no [někdy]

JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.

MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.

JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.

MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.

JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?

MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,

JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.

MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.

JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?

MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.

JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?

MM: hm

JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,

MM: a pak

JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.

MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.

JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.

MM: to ne.

JV: nepamatujete se.

MM: to nebylo, to nebylo.

JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?

MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.

JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.

MM: no tak mě baví všechno ((smích))

JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.

MM: ne ne ne.

JV: bylo to pro vás zajímavé.

MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.

JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.

MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.

JV: může být.

MM: no ano, ano.

JV: [většinou samozřejmě domácí.]

MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.

JV: taky ste měli doma.

MM: ano, ano, to taky sme měli.

JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?

MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.

JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.

MM: ano, ano.

JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.

MM: no, no.

JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo

MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.

JV: a to už ste byla starší, to vám

MM: tak to už sem byla dávno dospělá.

JV: to už ste byla vdaná.

MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.

JV: máte ten film ještě?

MM: ne, ne ((smích))

JV: nevíte kde skončil.

MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.

JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.

MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,

JV: hm

MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.

JV: maj to v počítači všechno.

MM: jo, to je na nic.

JV: tak ono to jde i vytisknout jako.

MM: no dobře, no.

JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]

MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.

JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.

MM: internet doma nemám.

JV: nevedete.

MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.

JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.

MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,

JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))

MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.

JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]

MM: [já jich mám moře.]

JV: proč trávit čas u počítače.

MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.

JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))

MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.

JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.

MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,

JV: hm

MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.

JV: hm

MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.

JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...

MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo

JV: třetina Němci.

MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.

JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.

MM: ano.

JV: na to si pamatujete.

MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,

JV: hm

MM: á

JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]

MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.

JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]

MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.

JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]

MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.

JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?

MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.

JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]

MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.

JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,

MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.

JV: to byla Němka, ta švadlena.

MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.

JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?

MM: jaký?

JV: vstupu do kina Židům.

MM: ano, ano.

JV: byl zákaz.

MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.

JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.

MM: no to bylo jenom, to bylo jenom

JV: nebyl absolutní zákaz.

MM: ano, dovnitř ne.

JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]

MM: [absolutní, ano]

JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]

MM: [ne, ne, to neexistovalo.]

JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...

MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.

JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.

MM: no, ano.

JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že

MM: no, to, těma okolnostma,

JV: byl strach

MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.

JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?

MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.

JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]

MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.

JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]

MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,

JV: nikdy ste nešla.

MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.

JV: takže buďto babička nebo mládenec.

MM: ano.

JV: a kamarádka třeba, dvě holky

MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.

JV: nechodily do kin, do divadel.

MM: do divadel už vůbec ne.

JV: ale do kin taky ne.

MM: no, hrozně málo.

JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]

MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.

JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo

MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.

JV: to ste poslouchala ale taky.

MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.

JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: prosim?

JV: ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))

JV: jo, počkejte

MM: ta je lepší.

JV: to je ee sport nebo zpravodajství?

MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.

JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.

MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.

JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]

MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.

JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.

MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.

JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.

MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.

JV: tak to sledujete.

MM: ano.

JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?

MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i

JV: nějaké hlasité projevy?

MM: hlasité projevy ne. a i i třeba

JV: smích, potlesk, ne.

MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.

JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?

MM: no tak to sem nezažila.

JV: myslím třeba v týdeníku.

MM: ne, to sem nezažila.

JV: ani nikde jinde.

MM: ne, ne.

JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.

MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.

JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.

MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.

JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.

MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.

JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?

MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.

JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?

MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.

JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.

MM: ano, ano.

JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,

MM: představte si

JV: ano

MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))

JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné

MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.

JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a

MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily

JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]

MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JV: je [to tak,]

MM: [to bylo krásný]

JV: tyto filmy [sou poměrně rané]

MM: [Ducháček to zařídí, ano]

JV: ty ste vidět asi nemohla.

MM: nemohla, ne.

JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]

MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.

JV: to už ste viděla v kině.

MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).

JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste

MM: můžu to značit sem?

JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.

MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.

JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.

MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.

JV: no vidíte.

MM: teď jak sem si na to vzpomněla.

JV: s babičkou.

MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.

JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?

MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).

JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]

MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.

JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]

MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]

JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.

MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),

MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.

JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?

MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak

JV: tak ona hlavně byla barevná.

MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))

JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]

MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.

JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]

MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]

JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy

MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.

JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]

MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,

JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?

MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))

JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.

MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]

JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]

MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.

JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.

MM: ano.

JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.

MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.

JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.

MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.

JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))

MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.

JV: hm, s tím mládencem.

MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.

JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.

MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.

JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.

MM: deseti, no.

JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]

MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.

JV: hm

MM: bylo to nádherný.

JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.

MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.

JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?

MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]

JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role

MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.

JV: a baron Prášil.

MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.

JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]

MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.

JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?

MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.

JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.

MM: no

JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]

MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?

JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).

MM: aha, jo jo jo.

JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]

MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.

JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]

MM: [že to určitě] nebylo přístupno.

JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.

MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.

JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?

MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.

JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.

MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.

JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?

MM: ano, ano.

JV: Mata Hari?

MM: no, to taky. [mrkněte]

JV: [Cácorka?]

MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?

JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.

MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.

JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.

MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.

JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.

MM: no, Greta Garbo, no.

JV: imponovala vám, Greta Garbo?

MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.

JV: přišla vám tajemná?

MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.

JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?

MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.

JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]

MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]

JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?

MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.

JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?

MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.

JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).

MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?

JV: hm

MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.

JV: to vám přišlo,

MM: ano

JV: normální? ((smích))

MM: no, normální ne

JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]

MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.

JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.

MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a

JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.

MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]

JV: ((smích))

MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.

JV: ((smích))

MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.

JV: hm. Vídeňská krev

MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),

JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,

MM: no to já nevím.

JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))

MM: nehrála

JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))

MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).

JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii

MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.

JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).

MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.

JV: hm. a třeba ta La Paloma?

MM: ta La Paloma

JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.

MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.

JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))

MM: no, to byla legrace.

JV: byla to komedie.

MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.

JV: ta vás neurážela nebo

MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.

JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.

MM: no

JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.

MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?

JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.

MM: no právě, právě to musel [být]

JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.

MM: no protože, protože to už teda

JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).

MM: no, do kolikátého dubna to máte

JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]

MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.

JV: [no tak jakoby]

MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.

JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.

MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.

JV: hm, ale na ten film si pamatujete.

MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?

JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.

MM: no, no, ano.

JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.

MM: ano.

JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.

MM: ne, to vůbec ne, to ne.

JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.

MM: ano, ano.

JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?

MM: ano.

JV: jo.

MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.

JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.

MM: no

JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.

MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.

JV: nechcete nic dodat.

MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.

JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,

MM: prosím, není zač.

JV: ukončím rozhovor.

konec rozhovoru
1

Helena (1927) 0.0 20:1717
Celý rozhovor

Rok narození: 1927

Bydliště do roku 1945: Židenice, ulice Podlomní.

Povolání: Po skončení války narátorka nastoupila do zaměstnání, byla
úřednicí v pojišťovně. V roce 1954 začala pracovat ve Vaňkovce,
v nákupním oddělení, kde byla na pozici skladová účetní.

LR: už by se to mělo nahrávat, takže já se vás úplně na začátek zeptám,
abych to tam měla zaznamenané, na vaše jméno,

HH: nó to, H. Helena.

LR: anó, na rok narození,

HH: devatenácet dvacet sedum.

LR: mhm, a kde ste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět?

HH: do roku čtyřicet pět, sem bydlela v Židenicích na Podlomní ulici.

LR: mhm

HH: tam ves- v našem domě teda to byl.

LR: mhm, a kam ste chodila do obecní školy?

HH: do obecnej školy, taky do Židenic,

LR: mhm

HH: napřed do dívčí školy, to byla jenom dívčí škola, a potom sme
chodili další, možná tam jenom jeden dva ročníky a pak do té páté
třídy, pak sme chodili do chlapecké školy ale,

LR: aha

HH: dí- dívky teda [jenom]

LR: [jo]

HH: a byla to chlapecká škola, opět tam na Táborské, v Židenicích

LR: mhm

HH: já su Žideňačka

LR: mhm

HH: první a (te-)

LR: ((smích))

HH: já sem se v Židenicích i narodila, víte.

LR: a do té obecné školy ste chodila, přibližně mezi lety...

HH: tak ee víte to sedumadvacet, a chodí se vod, vod šesti [se chodí]

LR: [mhm]

HH: tak od třiatřicet, že,

LR: [mhm]

HH: [až] potom, až do páté třídy, [třiatřicet]

LR: [takže] třicet třicet třicet třicet osum.

HH: ano, no.

LR: a potom ste chodila do měšťanky? [nebo...]

HH: [ne] já sem potom udělala zkoušku do reálného [gymnázia]

LR: [gymnázia] mhm.

HH: to sem chodila em na Křenovou,

LR: jo.

HH: a potom zase nás, pořád nás přesuno- přesunovali, tak do- pak zase
zpátky do Židenic,

LR:[mhm]

HH: [a] to byla [měšťanka],

LR: [aha]

HH: a tam sme nějaký ty dva roky, nebo kolik já nevim byli, v té
měšťance,

LR: [mhm]

HH: [jako] gymnázium, já sem totiž to gymnázium udělala jen do p- do
čtvrté, do kvarty,

LR: aha

HH: potom sem se rozmyslela, že sem si říkala, že mně jako moc latina a
matematika, to mně moc nešlo,

LR: mhm

HH: tak sem si říkala udělám něco jinýho, jako protože, sem byla taková
studentka, pořád sem tam... no tak em pak sem se ee, pak sem chodila na
Odbornou školu pro ženská povolání, dřív to byla Vesna,

LR: mhm

HH: pak se to menovalo Odborná škola pro ženská povolání. no a tam sem
chodila dva roky a pak do toho přišel konec války.

LR: mhm

HH: já sem ještě mohla udělat aj ten třetí ročník, to bylo buďto šití
šatů prádla anebo vaření, a to už bych byla taková jako vyučená, řekla
bych,

LR: mhm

HH: no ale, protože ta válka do toho právě přišla, konec války, bylo
to, tam sme ani nechodili do té školy, byl to zmatek takový. a náhodou
jedna známá, mně řikala, že ee dělá v kanceláři, jesi bych tam nechtěla
jako jít, jesi by mě to nebavilo, a protože můj otec byl <starý za
Rakouska úředník> já sem měla k tomu možná, víc jako vlohy než to, tak
e ee, tak sem ee přešla do té pojišťovny, to byla

LR: [aha]

HH: [pojišťovna] volný svobodných povolání, no a tam sem potom byla
stále, on pos- , pak se to menovalo i jinak. měla sem tam dost velké
úspěchy, mě to bavilo, já sem chodila do psaní na stroji,

LR: mhm

HH: a taklenc, já sem vyřizovala různou to, obyčejnou takovou
korespondenci, a to mě bavilo. tak sem tam zůstala až ee až do roku
padesát čtyři, kdy, kdy byl, byla nějaká ta měnová reforma, nebo
rekonstrukce nějaká, a oni mně nabídli, že né že by mě-, já sem byla i
v závodní radě, prostě sem se [angažovala],

LR: [mhm]

HH: ovšem nabídli mně, že by bylo pro mě lepší, abych víc si vydělala,
kdybych šla tady do toho bývalýho Zetoru,

LR: aha

HH: tam že ee bych si víc jako vydělala, a dělala bych taky takovou
[kancelářskou]

LR: [kancelářskou]

HH: práci. no skutečně sem to provedla, a byla sem tam velice
spokojená, byla sem na nákupním oddělení, ale dělala sem takovou jako
ee skladovou účetní i plánařku,

LR: mhm

HH: dohromady, tam sem už potom až do do penze zůstala

LR: [až do pen-]

HH: [víc] povolání

LR: [mhm]

HH: [sem] už neměla jako, ale tam se mně líbilo, bylo to blízko,
[víte],

LR: [mhm]

HH: měla sem, mohla sem tam pěšky i chodit, no, a tak tady z tech
Židenic, že, a tam se mně teda líbilo, no.

LR: mhm, dobře. tak ještě by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich
rodičů do toho roku devatenácet čtyřicet pět, říkala ste, tatínek byl
úředník...

HH: tatínek byl úředník a pak ee pak dosáhl dos- takové dobré funkce
vrchní účetní tajemník, a povolali ho tehdy, že by mohl do Prahy, [ale]

LR: [mhm]

HH: on byl takový patriot, a tady měl eště maminku, tak to odmítl teda,
a zůstal pořád v tom Státním nakladatelství dětské knihy.

LR: mhm

HH: a tam byl teda na Františkánské zaměstnaný, a maminka, ta byla v
domácnosti, protože dřív jako mladá nastoupila jako dělnice tady někde
v tom, to bylo na Staré Osadě, já nevim u- (Uhra) nebo jak se to
menovalo, byla to taková fabrička menší, no,

LR: [mhm]

HH: [za-] za protektorátu ona byla, šroubárna to byla, a ona měla zas
tak vztah k tomu, k těm strojům a tak, co já sem moc neměla,

LR: [mhm]

HH: [a] ona tam byla ráda taky, no a jako děvče už tam šla vlastně hned
po škole, a tak tam zůstala, až se vdala, tak už zustala v [domácnosti]

LR: [v domácnosti]

HH: se mnou

LR: mhm

HH: protože já sem se v tom dvacátym sedmym [se naro-]

LR: [narodila]

HH: narodila.

LR: mhm a měla ste nějaké [sourozence?]

HH: [já sem] bohužel neměla vůbec sourozence.

LR: dobře

HH: říkám bohužel ((smích))

LR: ((smích)) a chtěla byste. tak jo, tak, teď už se přesuneme k tomu,
k těm kinům, ale ještě se vás zeptám na poslední takovouhle obecnou
otázku, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina?

HH: no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz-
jak ee vznikla televize já [řeknu],

LR: [mm]

HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili,

LR: mhm

HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá
televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.

LR: mhm

HH: škoda.

LR: tak jo. tak teď už teda ee k tomu opravdu k tomu chození do kina,
vy ste byla malá,

HH: ano

LR: teď se budeme bavit asi o tom období do deseti let

HH: no

LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina...

HH: to teda <ne> ((smích))

LR: ((smích))

HH: ale když mně bylo, co já vim, tak tech patnáct nebo co, tak to už
sme chodívali,

LR: mhm

HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to
tak [bylo]

LR: [hm]

HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee
uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady
mám dat

LR: ((smích))

HH: a on <mě tam pustil teda, víte,> ale e smůla byla v tom, že já sem
zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to
byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do
obecenstva,

LR: mhm

HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z
toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco
a ven. víte,

LR: mhm

HH: tak na toto je špatná vzpomínka

LR: [jo]

HH: [ale] potom se mně to už tak neopakovalo, až sem trošku zestárla, a
po té po pubertě řekněme, tak to už vůbec jako ne.

LR: mhm a pamatujete si, jaké to bylo kino, kde ste- kam vás [tatínek]

HH: [bylo to] kino Kapitol

LR: Kapitol, v centru.

HH: v centru,

LR: mhm

HH: my sme, to já ty kina tam všechny skoro znám tam, [že].

LR:[mhm]

HH: skala ((Scala)) potom byla Moskva ze skaly ((Scala)).

LR: mhm

HH: pak byla Moderna, to bylo tam u Nové radnice v té pasáži ((pasáž
Jalta)),

LR: mhm

HH: že, Alfa na Poštovské,

LR: Poštovské

HH: všechno ty kina já si ještě tak pamatuju, ovšem ty filmy tak, no
některý si třeba [pamatuju trošku]

LR: [mhm] ((smích))

HH: mně utkvěly v paměti, a to sem ještě chtěla říct, že třeba i za
protektorátu byly tady německé [filmy],

LR: [mhm]

HH: skutečně em dobré, to byla ta, to byla třeba Dům u jezera se to
menovalo, to vím, nebo marika rek ((Marika Rökk)) to byla taková,
nevím, jestli ste o ní někdy slyšela, vona byla

LR: [tanečnice]

HH: [tanečnice], vona byla zpěvačka, vona byla herečka, měla krásný
nohy a ((smích))

LR: ((smích))

HH: tak na to sme teda někdy chodívali, to se mně, a nejvíc co byl, co
mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a
dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz
Rühmann)), Stalo se za bílého dne,

LR: mhm

HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo,
že na ten film nikdy nemůžu zapomnět.

LR: mhm

HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von
dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo
ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě
zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale
prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.

LR: mhm, dobře. tak jo,tak se ještě vrátíme

HH: no

LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch
deseti let, chodila do kina?

HH: no do tech [deseti]

LR: [deseti] let

HH: to tak moc ne

LR: [mhm]

HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to,
to si nevybavuju,

LR: [mhm]

HH: [až] potom sem byla starší [teda, no no]

LR: [až ste] byla starší. dobře a kina ste navštěvovala jaká?

HH: myslíte ee názvy, nebo jaká em?

LR: no názvy jako.

HH: no tady v Židenicích bylo kino Sport,

LR: mhm

HH: to byl e t- majitel toho kina byl pan Tříska, s jeho dcerou já sem
právě chodila na tom gymnázium, no a tam sme chodívali teda, třeba i
na- e na dětsk- na odpolední představení, pak tady byl kino, bylo kino
Světozor, ten byl kousíček dál,

LR: mhm

HH: a nakonec byla eště Hvězda, to bylo v bývalé sokolovně na nynější
Gajdošové

LR: [mhm]

HH: [ulici]. tam sme chodívali, pěšky samozřejmě, auto žádný, tak za
každýho počasí se putovalo do kina,

LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin?

HH: proč?

LR: mhm

HH: no byly [nejblíž]

LR: [nejblíž]

HH: nejblíž [no],

LR: [mhm]

HH: a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později

LR: [až později]

HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a
byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol,
to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali,
nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam
se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný
schodiště, nic,

LR: [aha]

HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se
chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla
Moderna,

LR: mhm

HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale
jak je Nová radnice [ta pasáž]

LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino]

HH: [Jalta]

LR: mhm

HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic
taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i
potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam
sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>

LR: mhm

HH: ale bylo to pěkný, já mám i vojenský filmy ráda, [víte]

LR: [hm]

HH: prostě, kde se něco dovim, no, kde ee nebo teď ty dokumenty, já se
dívám na dokumentární filmy, hodně, no prostě kino mě baví, no,

LR: mhm

HH: a tady teď máme možnost každou středu chodit [do kinosálu]

LR: [na fi- aha]

HH: a tam nám promítají ty staré filmy,

LR: jo

HH: no, tak si [vzpomínáme],

LR: [vzpomínáte]

HH: ještě no jé tak Král Šumavy a Práče a já nevím Hotel Modrá hvězda.

LR: mhm

HH: a takový, víte, no, někdy skutečně už to připadá člověkovi jako
takový dost naivní, ty starý filmy, víte, ale přesto se rády na to
podíváme, [no].

LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino?

HH: no dobrý tak [jako],

LR: [dobrý]

HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no,
zezačátku, že.

LR: mhm

HH: dobrý filmy

LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali
učitelé k filmu, ve škole...

HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo.

LR: mhm

HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by
se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.

LR: mhm

HH: to si nepamatuju teda, no.

LR: a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?

HH: no jistě, tam se člověk dozvídá kolikrát takový dobrý věci, že.
(..) jak se má chovat, a co je- co je dobré a co je špatné, že tam byl
ten rozdíl vždycky, něco bylo dobrý, no a pak se to třeba zase změnilo,
něco špatného

LR: [mhm]

HH: [a to s-] to bysme si mohli vybrat. tak ee to já... já su teda dost
na film, mám ráda film, no, mám pěkný vzpomínky na to, no.

LR: mhm

HH: no, další?

LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s
kamarády [na n-]

HH: [ne]

LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo],

HH: [ne ne] ne.

LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády?

HH: to, to možná ani ne.

LR: mhm tak jo.

HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina,
[víte].

LR: [mhm] tak vy ste říkala, že ste, vy ste chodila na tu obecnou
školu, tak ste ještě moc do kina nechodila,

HH: m-m

LR: a potom později už ste chodila častěji?

HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i
dvakrát do týdne,

LR: [dvakrát do týdne]

HH: [když se] nám [něco]

LR: [mhm]

HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer,
já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly
dokonce i na desátou byly

LR: mhm

HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],

LR: [mhm]

HH: ale na tu šestou hodinu, to bylo tak výhodný, [no]

LR: [mhm]

HH: tak to sme chodívali.

LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina
než s rodiči?

HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou
[jednou],

LR: [mhm]

HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch
dvou hodin asi,

LR: mhm

HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme
běželi, že>

LR: mhm

HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.

LR: aa vy ste potom už nastoupila do zaměstnání, tak jesi se změnila ta
frekvence, kdy ste chodila do kina, jestli víc často nebo míň...

HH: no když sem nastoupila do... to sem chodila možná aj víc a [potom]

LR: [mhm]

HH: ee když sem se vdala, tak eště víc

LR: [mhm]

HH: [to sme] s manželem, pokud sme neměli televizi, tak [hup do kina].

LR: [a vdala ste se], vdala ste se v jakém roce?

HH: v roce e padesát sedum,

LR: mhm

HH: já sem se vdávala pozdě až ve [třiceti letech]

LR: [<aha až ve třiceti>]

HH: no

LR: to bylo nezvyklé [na tu dobu, že?]

HH: [no to sem-], no no no no, takže já sem pořád nemohla jako najít
toho pravýho, nebo von mě, já nevim, no, tak nespěchala sem,

LR: mhm

HH: neměla sem prostě ani, ani chuť moc, no.

LR: mhm, vy ste nastoupila do toho zaměstnání, tak ste už chodila třeba
do jiných kin než tady v Židenicích? [nebo...]

HH: [no to], to do těch [i]

LR: [do-]

HH: v Židenicích i do města.

LR: pořád stejně.

HH: ano pořád stejně.

LR: mhm

HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že

LR: [mhm]

HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu
kulturu jako <projevovala>.

LR: mhm, a měla ste nějaké své opravdu oblíbené kino?

HH: ne, to nemožu říct, že bych zvlášť do některýho ráda chodila, já
sem se nedívala ani tak na to kino, jako na to, co se hraje.

LR: mhm (.) takže ste se vždycky rozhodla spíš [podle]

HH: [ano]

LR: spíš podle filmu

HH: byly plakáty, že, a v novinách bylo, a tak co sem si řekla, to by
mohlo třeba být dobrý, někdy sem se taky zklamala,

LR: mhm

HH: a třeba se mně to nelíbilo, no, ale ve většině případů bych řekla,
že ty filmy byly dobrý.

LR:mhm

HH: na- na tehdejší dobu [víte].

LR: [mhm], takže kde ste získávala ty informace o těch filmech? na
plakátech, vždycky [ste sledovala plakáty ]

HH: [na plakátech, no,] plakátech

LR: pak [noviny někdy]

HH: [anebo v novinách,] no.

LR: mhm a ňáké časopisy...

HH: ne to sem [nebrala].

LR: [to ne]

HH: ne ne

LR: mhm

HH: voni byly časopisy Kino, myslim se to menovalo, ale to sem já
[nebrala].

LR: [mhm], a bylo v ki- v Brně naopak kino, které byste neměla ráda?
kam byste vůbec nešla, kde se vám to nelíbilo?

HH: ee nebylo, to si nevzpomínám, že by mě některý tak... tady byly
taky ee, třeba kina, Čas u [nádraží]

LR: [mhm] [u nádraží]

HH: [tam se], člověk chodil po městě, měl ještě čas, nebo někdo spěchal
na vlak, šel na vlak, tak si šel do kina, kdykoliv si tam sedl,

LR: [mhm]

HH: [a] zase kdykoliv odešel, to bylo výborný,

LR: mhm

HH: a potom bylo, totéž kino bylo taky na náměstí Svobody ((Úderka)),
tak ee taky sem někdy tak, byla sem ve městě, tak sem si tam zašla no a
chvilku sem poseděla.

LR: a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla právě s
těmi rodiči, nebo s tou kamarádkou...

HH: jak do různých myslíte?

LR: no že třeba s rodiči ste šla já nevim, do Židenic do Hvězdy
((Hvězda)), s kamarádkou zase někam jinam...

HH: no s tou kamarádkou, vona byla tam ee ze Židenic dóle až u
Zábrdovic, tak s tou sme obyčejně šly do toho kina Světozor.

LR: mhm

HH: anebo Sport a jinak s rodiči třeba tady do té Hvězdy ((Hvězda)),
no.

LR: mhm

HH: [nevím]

LR: [nebylo] to vyloženě, že [byste]

HH: [to nebylo] vyloženě, že bych měla to, nebo to kino v obli- oblibě,
to ne.

LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala?
například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje?

HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo
skoro bifé,

LR: [mhm]

HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba
aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit,
víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili

LR: [mhm]

HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco,
ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo
v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký.

LR: to se tam prodávalo,

HH: to se tam [prodávalo],

LR: [mhm]

HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo
to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee
konzumovat i káva, víno,

LR: mhm

HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na
konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale
byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy

LR: [mhm]

HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané
nebo [tak, víte.]

LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky?

HH: né

LR: ne.

HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila.
((smích))

LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film?

HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili]

LR: [mhm]

HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak
((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to
kluci hlavně,

LR: mhm

HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích))

LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy
ste zažila...

HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne.

LR: hm

HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly,
ale to sem nezažila.

LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině,
nebo až

HH: [ano ano]

LR: [pak cestou] z [kina?]

HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když
sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme,
ale tak jinak ne, to ne.

LR: mhm. takže vy ste vlastně říkala, že ste chodila, nebo že vás
tatínek od- ee vlastně vzal [na ten nepřístupný]

HH: [propašoval], to [mě tehdy]

LR: [propašoval], přesně [tak]

HH: [propašoval]

LR: a někdy jindy se to stalo taky? [třeba s]

HH: [ne ne]

LR: kamarádkou, [nebo...]

HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková
silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako,
a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo,

LR: ((smích))

HH: ona byla [menší]

LR: [mhm]

HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy
[nechtěli pustit]

LR: [mhm]

HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.]

LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly.

HH: jó, [jo jo]

LR: [nezkoušeli] ste to,

HH: [ne ne ne]

LR: [samy].

HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne,
když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to
bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.

LR: mhm

HH: ona tak je to má kamarádka, chodíme spolu do školy.

LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení?

HH: ne

LR: ne

HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
pakatele.

HH: proto-

LR: mhm

HH: proto- jak to slyším dnes, tak to byl pakatel. když stál lístek pět
korun, tak to už bylo hodně.

LR: mhm. a chodila ste do kostela?

HH: do kostela sem chodívala v době, když sem byla eště ve škole.

LR: ve škole.

HH: no to obyčejně, já sem chodila do náboženství,

LR: mhm

HH: a obyčejně se nás potom ten katecheta ptal ve škole, ee jaké bylo
kázání, o čem,

LR: mhm

HH: a když sme nevěděli, tak <poznal jako, že sme tam nebyli>, tak my
vždycky, jo, sme pamatovali sme si, co bylo asi tak v krátkosti. tak
bylo to takový... tak to bylo zavedené, no, tehdy bylo přísný.

LR: mhm, a jak často ste chodila do toho kostela?

HH: do toho kostela sem chodívala hlavně v neděli, dopoledne, a jinak
když byly nějaký svátky, že, Vánoce, Velikonoce, ráda sem zpívala
aleluja a já nevím já všechny ty písničky, [jo,]

LR: [mhm]

HH: to sem si zazpívala na konec každé mše, Svatý Václave, vévodo

LR: [mhm]

HH: [české] země, bylo a tak chodila sem ráda, no.

LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina?
že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela.

HH: ne tak to se mně [nestávalo.]

LR: [ne]

HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne,

LR: mhm

HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila,
tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký
ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale,
prostě nějaký to modlení,

LR: mhm

HH: tak to né

LR: [mhm]

HH: [to sem] nechodila.

LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]...

HH: [římskokatolické.]

LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do
kina, [nebo jaké filmy ste]

HH: [ne]

LR: si vybírala.

HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy
byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď. teď ty, co
vidím v televizi, třeba hraje se to i tak, to sou tvrdý filmy, akční a
to mě do dneška nebaví.

LR: mhm

HH: jak říkám, detektivky, nebo při- to mě bavilo, ale musela sem
trošku na tom přemýšlet, kdo to asi bude a jak to dopadne, ale tady
toto, já když to teď vidím v televizi, tak řeknu vám, slečno em
bakalářko,

LR: ((smích))

HH: že mě to skutečně toto nebaví. mě nebaví už ani ty seriály. já
nejsu puritánka, ale pořád když tam při každé scéně vidíte jenom sex,
líbání, pití a tak, to se mně [nelíbí.]

LR: [mhm]

HH: to dřív tak nebylo, víte, ten film opravdu o něčem pojednával, jo
mělo to, ale tady toto, em, už teď ani na tu Ordinaci ((Ordinace
v růžové zahradě)) se moc nedi- nedívám, protože říkají mně sestry, co
se dívají, říkají to to teda si nemůže sestra dovolit, nebo tak toto em
tam je práce v nemocnici, na to by ani čas nebyl.

LR: mhm,

HH: mm

LR: ještě poslední otázka k tomu kostelu a filmu,

HH: [no]

LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře?

HH: ne,

LR: [ne]

HH: [ne] to si nepamatuji.

LR: tak, tak vy ste říkala teda, že ste si vybírala ee spíše návštěvu
kina podle toho filmu, [že,]

HH: [podle] filmu, no, co se mně tak zdálo, nebo sem to slyšela od
známých,

LR: [mhm]

HH: [to je pěkný], na to běžte, [že].

LR: [mhm]

HH: no

LR: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo ve filmu hraje?

HH: no bylo, protože já některý herce skutečně mám v oblibě.

LR: mhm, takže ste měla své [oblíbené herce].

HH: [ano, já sem] měla své oblíbené teda herce a doposud je mám, hodně
z nich už zemřelo, [že.]

LR: [mhm]

HH: ale em teda skutečně někteří se mně moc zamlouvají,

LR: [mhm]

HH: [a mně] se i zamlouvají t- t- třeba když jenom mluví, nějaký
dialogy, když někdo, jednou Jiřina Jirásková, jenom sama četla nějak
dialog a to bylo tak nádherně podaný, že sem si říkala, toto teda je,
toto je umělkyně [skutečně.]

LR: [mhm]

HH: ee mám ráda i veselohry taky, Petra Nárožnýho ((Petr Nárožný)),
toho mám ráda, to je zajímavý. ((smích))

LR: mhm

HH: on má takový <zvláštní humor, jo>

LR: ((smích))

HH: no a všechny teda ty co sou to... [Šimka ((Miroslav Šimek)) sem
měla ráda]

LR: [a do toho roku] devatenácet čtyřicet pět ste měla jaké oblíbené
herce? eště právě [třicátá léta,]

HH: [tak ee]

LR: druhá světová [válka,]

HH: [no tak] to, Karel hégr ((Karel Höger)) byl, že, ee Dana, Dana
Medřická myslim eště byla,

LR: mhm

HH: Zita Kabátová, ee ta ještě žije, že?

LR: [mhm]

HH: [ta eště] žije, pak e ta em já sem- safra (.) Mandlová ((Adina
Mandlová)),

LR: mhm

HH: Vítová ((Hana Vítová)), (.) Glázrová ((Marie Glázrová)), všechny
tady tyto mně se líbili no, mně se ten projev líbil, Štěpánek ((Zdeněk
Štěpánek)) herec,

LR: mhm

HH: vynikající, že, hégr ((Karel Höger)), to už sem myslim [říkala,]

LR: [mhm]

HH: tady Brňák náš, a tak no, tak se mně to...

LR: a šla ste třeba na některý ten film, když dávali s tou vaší
oblíbenou hvězdou, víckrát do kina?

HH: ne to sem já [nechodila.]

LR: [ne]

HH: jak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to
sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty
německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo,
tak na tom sem byla dvakrát,

LR: [aha]

HH: [ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem
zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych]

LR: [mhm]

HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát,

LR: [mhm]

HH: [tak to] já ne.

LR: mhm dobře. a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý, nebo
barevný?

HH: no tak černobílý, mně je to celkem jedno, abych řekla pravdu, teď
je ta barva samozřejmě, je to lepší, ale když je to i černobílý, jak
onehdy nám tady třeba toho Krále Šumavy ((Král Šumavy)) ee promítali,
[to bylo]

LR: [mhm]

HH: černobílý, že, Práče černobílý, ten Hotel ((Hotel Modrá hvězda)),
všechno tady to byly černobílý filmy, co nám [tady]

LR: [mhm]

HH: z toho dívídýčka ((DVD)) prostě tam pouští, no,

LR: mhm

HH: tak ale moc lidí ani tam nechodí, víte.

LR: mhm

HH: někdy jo, a někdy je to skoro prázdný.

LR: a které filmy ste měla ráda a které zase ne? bylo něco...

HH: no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy
třeba rodinný, o rodině [něco, že]

LR: [mhm]

HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si
nepamatuju,

LR: [mhm]

HH: [samozřejmě], ale (.) co bylo, no tak jinak detektivka nebo, nebo
ty seriály tehdejší taky byly, [že,]

LR: [mhm]

HH: Taková normální rodinka, teď to dávají zase něco podobnýho znovu,
anebo Chalupáři, to bylo taky myslim taky černobílý, [ani nevim],

LR: [ne to už je barevný].

HH: to už je [barevný?]

LR: [mhm]

HH: anebo co to bylo, b- Byli jednou dva písaři, Horníček ((Miroslav
Horníček)) a to, to byly všechno moji oblíbení, já cením tu jejich
mluvu, tu prostě, to jak, jak si všechno pamatují, že, a jak se vžijí
do té osoby, kterou představují,

LR: mhm

HH: skutečně to já cením.

LR: mhm

HH: no, skutečně se dovede vžít do toho, být třeba nějaké drasťák a
přitom je to úplně <mírnej člověk>.

LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho
dětství.

HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam]

LR: [kromě toho kina]

HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na
Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou
[kamarádkou]

LR: [mhm]

HH: no, jinak já lyžovat ani nedovedu, já nejsu sportovec, víte

LR: [mhm]

HH: [žádnej] ((smích)) <dodneska sem se nenaučila plavat třeba, když
vlezu do vody, tak euuu> ((smích))

LR: ((smích))

HH: <a manžel mně řikal, dyť to nic neni>, dyť se polož na tu vodu. a
já mám z vody strach,

LR: mhm

HH: já mám, my sme byli u moře, ale já já mám z té vody, z toho
strašnýho množství a tak, ne že bych sr- taky sem tam vlezla, že, co na
kraj někde, ale mám takovou zvláštní k vodě em jako strach z té [vody
víte.]

LR: [mhm]

HH: takže lyžovat neumim, akorát sem jezdila trošku na kole a a em teda
to bruslení, no

LR: [hm]

HH: [a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda.

LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem?

HH: ne myslim, ne, [ne.]

LR: [mhm]. tak a vy ste už mluvila tady o těch kinech, že ste znala v
Židenicích, v Husovicích [ste byla,]

HH: [mhm v] Husovicích taky [sem byla]

LR: [vůbec v Brně], tak jaký b- jaké byly rozdíly v těch kinech? jesi
ste si něják jako říkala...

HH: no tak byly někteře- některý kina byly veliký, že, potom třeba kino
Jadran, tam bylo širokoúhlé plátno,

LR: [mhm]

HH: [to] už, to už teda bylo pěkné, a v tech Husovicích to byly takový
menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na
ten interiér ani tak moc nedívala,

LR: [mhm]

HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný
obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.

LR: mhm, a lišil se třeba přístup zaměstnanců tady v Židenicích v
centru, že se chovali jinak?

HH: [jak myslíte?]

LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější
někde nebo...

HH: ne ne ne.

LR: mhm

HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch
Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u
bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))

LR: mhm, a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program projekce?

HH: z čeho se skládal [program?]

LR: [no], jesi jenom z filmů, nebo ještě [něco jiného bylo...]

HH: [ne, byly] tam napřed e ee reklamy myslim, a potom nějaká groteska
[bývala],

LR: [mhm]

HH: vždycky před filmem. a pak začal teprve film.

LR: mhm

HH: a bylo to... já už si tak matně vzpomínám, tady člověk, víte, tady
v tom domově člověk už úplně zakrní, úplně zakrní, já už na některý
slova ani si nedovedu vzpomnět. není to teda, vono je to všechno pěkný,
ale (.) člověk se octne v takovým prostředí, kde si nemůžete ani
popovídat [vo tom filmu,]

LR: [mhm]

HH: tady se mluví jen vo jídle pořád, jaký bylo a jaký em je to takový,
ja ne- to já nikoho nemám a já nemám tu nohu, takže já mám ještě byt ve
zř- teda [ve vlastnictví],

LR: [mhm]

HH: no ale tam bohužel to není bezbarijérový, a je to malý, tam bych
nemohla být, já bych byla stokrát radši, kdybych třeba měla někoho,
komu bych ty peníze, co dám tady, dala, a č- a chvilku častěji teda
párkrát denně třeba se mně trochu věnoval a mohla s ním pohovořit, tak
jak třeba hovořím teď s [vámi],

LR: [mhm]

HH: tady dám všechno a em a su taková jakoby vopuštěná, a teď zvlášť,
tam mám s tou paní veliký potíže.

LR: mhm

HH: víte, takže budu se možná stěhovat už brzo zas na jiný pokoj, a já
kolikrát plaču, abych vám řekla, a vzpomínám na to, co bylo, no.

LR: mhm

HH: tak.

LR: tak můžeme se teda ještě vrátit ee vy ste říkala, že tam byla ta
reklama, pak ta groteska,

HH: [groteska]

LR: [tak jestli vás] to zajímalo, tyhle části?

HH: [ale jo]

LR: [kromě toho] filmu.

HH: protože hlavně ty grotesky, že, tech reklam nebylo tolik jako
dneska, dneska máte reklamu na reklamu, tady v té televizi, že,

LR: [mhm]

HH: [a v- ] tam možná taky v tom kině, to tam sem nikde nebyla v tej
olympiji ((Olympia))

LR: [mhm]

HH: [že] a Velký Špalíček a olimpija ((Olympia)) [se to menuje]

LR: [ano]

HH: no to já vůbec tam sem nebyla nikdy, tam nevim, jak to vypadá.

LR: mhm

HH: a tady, tady teda, dycky nějaká ta groteska, miki mauz ((Mickey
Mouse)) to já nevim, co to tam <bylo,> to sme se chvilku zasmáli a pak
přišel film, půldruhé hodiny asi, no a šlo se domů zase.

LR: mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle
do toho roku devatenácet čtyřicet pět.

HH: em ne [ne].

LR: [ne], dobře. tak teď už pos- téměř poslední otázky, které se budou
týkat protektorátu. vy už ste o tom samozřejmě mluvila, protože ee ale
teď vyloženě, které se týkají, em toho [protektorátu]

HH: [protektorátu], bémen und méren ((Böhmen und Mähren)), [že jo.]

LR: [ano]

HH: [no jo]

LR: [tak jak] na vás působily změny po roce devatenácet třicet devět,
vlastně které, když začaly platit ty protektorátní předpisy, teď myslím
hlavně v těch kinech, jak to na vás [působilo.]

HH: [mhm], já si ani nepamatuju, co, co jako to bylo. no tak (.) e e
napřed bývaly samozřejmě německý filmy s titulkama, [že]

LR: [mhm]

HH: potom to, to odpadlo, to myslíte po tom po tom em osvobození už
nebo jak.

LR: ne, myslim ee právě po tom roce devatenácet třicet devět, právě
třeba jesi vám vadily ty titulky, nebo ty týdenníky?

HH: ne ne to mně nevadilo. viděli sme tam teda všelijaký ty nálety,
střílení a tak ale, mně to nevadilo. a titulky taky, někdy to šlo moc
rychle, člověk to nemohl ani [přečíst]

LR: [mhm]

HH: no ale...

LR: a vzpomínáte si, že by některá kina byla německá v této době, a
některá zase česká?

HH: tady myslíte ryze [německá nebo]

LR: [no jako], vyloženě, jako že by tam chodili třeba víc Němci.

HH: mhm, ne. to si nevzpomínám.

LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více
nebo méně, než dříve?

HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím,
to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá.
((smích))

LR: mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila?

HH: [změ-]

LR: [třeba přišly] jiné filmy, tak jestli ste si nějak jako vybírala
jinak.

HH: no, no tak byly tam ty budovatelské filmy, že, všelijaký,

LR: mhm

HH: tak na to sem taky chodila no. si všechno eště pamatuju, jak to
tehdy bylo, že. mm (.) totální nasazení a já nevím co, a lidi
pozavírali a nesmělo se vo ničem mluvit, že šel hnedka [do vězení],

LR: [mhm]

HH: a to tak to, a nějaký ty procesy takový zinscenovaný, že ví- nebo
třeba po ee po smrti hajdricha ((Reinhard Hendrich)), že co lidí bylo
zastřeleno a toto všechno sme my viděli i v kinech to bylo no.

LR: mhm a bylo víc těch německých filmů, tak to vám nějak vadilo,
nevadilo...

HH: no pokuď byly pěkný, no, někdy ty filmy ee z válečného prostředí
byly docela fajn,

LR: [mhm]

HH: [třeba], když se jednalo o letcích, že, co všechno letci dělali,
jak útočí, jak prostě se zúčastňují těch bojů, tak mě to baví, i dneska
se dívám na to tam, jak jak prostě ty stíhačky tam [lítají a]

LR: [mhm]

HH: mě to baví, no tak já ty letce teda stavím hnedka na druhý místo
myslím po chirurzích a tak, letci sou moji oblíbenci.

LR: ((smích))

HH: ty mě jako baví, no. o těch ráda slyším a [vidím je.]

LR: [mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu
chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát?

HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se
chovali, to to ne,

LR: mhm

HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině,

LR: mhm

HH: byl, bylo ticho, no.

LR: a když se blížil konec války, tak změnilo se vaše chození do kina
nebo chování diváků...

HH: no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina],

LR: [mhm]

HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní
skoro, chození [no do kina.]

LR: [mhm]

HH: skoro každý týden, dá se říct. no.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich
atmosféru, těsně po válce...

HH: ne.

LR: mhm

HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no
tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že
<komunistický, jo> ((smích))

LR: ((smích))

HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,

LR: mhm

HH: takže, (.) nevzpomínám si přesně na to, jak to bylo už.

LR: mhm, dobře. tak to už sem téměř skončila s otázkami, ještě tady mám
poslední věc,

HH: no

LR: a to je seznam filmů, jenom třeba si to přečtěte. tady to začíná,
ale mám pocit, že vy ste trošku mladší ročník, takže em možná se vás
bude týkat asi tak odsaď, ty filmy. [tak třeba j-]

HH: [počkejte, co to] tady, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: jesi si nevzpomenete, nevybavíte, že ste na tom s někým byla v
kině, v jakém kině, nějaká vzpomínka [třeba],

HH: [no v jakém] kině [nevím],

LR: [mhm]

HH: ale viděla sem to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
to je s Vlastou burijánem ((Vlasta Burian)). Dvě srdce ve tříčtvrtečním
taktu, to si nepamatuju,

LR: mhm

HH: To neznáte Hadimršku, opět Burian ((Vlasta Burian)), Kouzlo
valčíku, zase si nepamatuju, toho burijána ((Vlasta Burian)), to sme se
chodili dívat, to byl skutečně tehdy král komiků teda. Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky
sem viděla, taky buriján ((Vlasta Burian)), Pobočník Jeho Výsosti (.)
taky myslím Burian ((Vlasta Burian)), šest žen Jindřich osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla asi, Zlatá Kateřina, si vider
fránc frac, to teda vůbec ne, co to je, to neumím ani číst, ci bider

LR: ci bider frac ((Csibi, der Fratz)), to je německý film

HH: mhm, mata hári ((Mata Hari)), byla vyzvědačka, to byla em myslím to
byl taky film, ale už si nepamatuju, jesi sem... Cácorka ne, Moderní
doba, Moderní doba, není to Werich ((Jan Werich))?

LR: ne, to je čeplin. ((Charlie Chaplin))

HH: čeplin?

LR: mhm

HH: tak toho em já nevim, toho sem moc ani toho čeplina ((Charlie
Chaplin)) moc neviděla, Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, tak toto je
Werich ((Jan Werich)),

LR: ano, mhm.

HH: Dobrá země, ten název sem taky slyšela, ale už si to nedovedu
vybavit, Sněhurka a sedum [trpaslíků], ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LR: [mhm]

HH: ano, Ducháček to zařídí, ano.

LR: ((smích))

HH: to je taky ten v- e Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: mhm

HH: Tři děvčátka pokračují, nevím, U pokladny stál, taky buriján
((Vlasta Burian)), To byl český muzikant, já nevím, bylo to vo
Hašlerovi ((Karel Hašler)), nebo o kom, to nevim teda, To byl český
muzikant.

LR: to bylo myslim o, ježiš, jak [se menoval]... ((smích))

HH: [já nevim]. to si z- ale To byl český muzikant sem určitě viděla,

LR: mhm

HH: ale nevím, kdo to byl, Opereta, nevím, Roztomilý člověk, mhm myslim
Oldřich Nový

LR: ano

HH: Vídeňská krev, hm to byl film taky?

LR: mhm

HH: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)). minhauzn ((Münchhausen)),
Dobrodružství barona Prášila, a to ano to sem viděla, Tanečnice, to si
nedovedu už představit, La Paloma, taky si nedovedu představit,
Neviděli jste Bobíka? to byla česká veselohra, ale kdo tam hrál, už si
teď přesně mm to sou Bobík byl pes, že,

LR: mhm

HH: Její oběť a Sobota, to to už ne, to si nepamatuju, já některý si
pamatuju jenom podle toho názvu a třeba si vůbec nedovedu vybavit jako,
ale s s tím burijánem ((Vlasta Burian)), to samozřejmě jo, na to sme
chodívali.

LR: mhm.

HH: no tak...

LR: tak.

HH: konec?

LR: no tak z mé strany to je všechno, a teď už se jenom zeptám, jesi
třeba byste chtěla něco dodat, jestli třeba něco sem zapomněla se
zeptat, vy ste zapomněla [říct],

HH: [ne]

LR: o těch kinech, o filmech.

HH: bylo to obsažný, takže...

LR: ((smích))

HH: ((smích)) sice to netrvalo tak dlouho, no taky to [hodinku]

LR: [no]

HH: skoro trvalo, že.

LR: hm

HH: no a já včera už sem [byla nervozní],

LR: [no jasně].

HH: řikám, ježišmarjá, toto snad není možný, voni přijdou už za chvilku
sem s těma plínkama sem

LR: [mhm]

HH: [protože já] mám inkontinenci, kterou sem získala taky v té
nemocnici, když mně brali ee tu nohu, a tak já musím dostávat em denně
tři pleny,

LR: mhm

HH: takový ty pemprsky, a to vždycky přijdou, takže sem měla obavy, aby
zrovna nepřišli, když budeme jako,

LR: jasně

HH: v nejlepším hovoru, že.

LR: tak jo, tak já sem moc ráda, že ste si udělala čas i

HH: no

LR: i dnes

HH: no a proč ne,

LR: že to takhle vyšlo dobře.

HH: já, já se ráda pobavím,

LR: ((smích))

HH: ((smích))

LR: tak.

HH: dneska svítí sluníčko dokonce t- [dívám se],

LR: [no trošku], trošku

HH: [trošku]

LR: [mohlo by] svítit líp.

HH: a je tam chladno? je tam venku chladno?

LR: nó mohlo by [být jako]

HH: [no]

LR: asi když je listopad, tak by mohlo být víc chladno, ale docela je
[zima, no].

HH: [hm jo]. je zima. já někdy vyjedu jenom tady, jak jede

LR: mhm

HH: teď ten pán a chvilku tam su na vzduchu

LR: mhm

HH: a někdy teda jedu dál, když se to, když se to hodí, no.

LR: jo.

HH: tak sem ráda, že sem vám [vyhověla.]

LR: [no já sem] taky ráda.

HH: to už je potřetí, řikám, přišla ta e ta studentka, ta pomáhala v
kantýně tady a ta se mě jednou zep-

Konec rozhovoru