Citát

MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na
filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné
škole,

JV: mhm

MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás
vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud
byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a
nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem
chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let a pak teda už
s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady.

JV: mhm dobře. á dál bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na filmy
a na kina? jestli vás třeba podporovali v chození do kina nebo
naopak.

MJ: no oni se dycky ptali na co du a s kým du a to já sem jim
poctivě říkal. já sem je poslouchal.

JV: mhm

MJ: to přiznám.

JV: a říkali vám třeba na co máte jít e na co nemáte jít?

MJ: ne.

JV: ne nemluvili vám do toho.

MJ: ne, leda když byl ňákej takovej, no naučný, ale to byly, to
dávali zvlášť, ale do toho nám nemluvili, jenom řekli p- právě co
oni taky viděli a to byly em to byly ty filmy e zaprvé ty ee
zábavné, ty veselohry e

JV: mhm

MJ: s Burianem ((Vlasta Burian)) a nebo e potom s e byl Pat a
Patachon americkej a nebo byl ten (.) Voskovec a Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), ale to mělo už úroveň aj teda m- mravní, že
jo, to byl boj proti fašismu e t- to e á ty sociální em to nás tam
vodili a nebo říkali, že to je dobrej film, tak sme tam šli sami.

JV: takže vy ste se doma bavili o filmu?

MJ: no když se mě ptali, tak jo.

JV: mhm

MJ: no jistě.

JV: takže se ste se bavili o tom, který film je dobrý a který
špatný, doma,

MJ: no [no].

já když sem chtěl jít, tak sem
řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě
to, tak mi dali peníze.

MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla
osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly
rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný

MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže
filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký,
stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e
ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to
rádi díváme.

JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to
promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali?

MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo.

JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli,
nebo

MJ: no přátele to nezajímalo ( )

JV: hm

MJ: jenom rodinný, no.

PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...

JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech

PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]

JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

PS: v Řečkovicích

JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina,

PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?

JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo

PS: mhm

JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...

(.)

PS: mhm a na to chodili teda

JV: chodili chodili určitě

JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,

PS: mhm

JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film

LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle
hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a
to takže to ee

LG: [a z]

LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o
ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s-
(sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění
no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si
teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no.

LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom
kině, já to asi m- moc dobře nechápu

LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy

LG: [to vim]

LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená]

LG: [mhm]

LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět
ňáký zaměstnání,

LG: [aha]

LV: [můj muž] pocházel ze Slezska

LG: [mhm]

LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání
tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším
synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo?

LG: [mhm]

LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako
bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako
ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se
potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal
do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam
kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě
se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat

LG: mhm

LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli
jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině,
vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče

LG: mhm

LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no

LG: jasně,

LV: no

LG: no dobré, už to chápu,

LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej