Citát

já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně,

LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].

MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...

LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].

MD: [celý?]. nebo v roce jenom?

LČ: stačí v roce.

MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.

MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))

LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].

MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...

LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.

MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))

LČ: a do jaké školy jste chodila?

MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].

LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.

MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?

LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do

MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.

LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...

MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,

LČ: hm

MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...

LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?

MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).

LČ: na Kopečné přímo hm.

MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.

MD: co? jaké bylo?

LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.

MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.

LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?

MD: nó, měla sem sestru.

LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.

MD: sestra?

LČ: ano sestra.

MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.

LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.

MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.

LČ: a na rok narození?

JH: devatenácet dvacet dva.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se
narodil a kde jste pak bydlel?

JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině
osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam
byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona
byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se
přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do
Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku.

LČ: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady?

JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský
ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou.

LČ: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste
skončil měšťanku?

JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a
patnáct, třicet sedum let.

LČ: a pak jste nastoupil...

JH: do učitelskýho ústavu v Brně.

LČ: do učitelského ústavu?

JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl
nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku.

LČ: a po válce ste začal na vysoké?

JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce
sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel.

LČ: jako učitel, mhm.

JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních
Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce
ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako
dálkově studoval na pedagogické fakultě.

LČ: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů?

JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená
švadlena.

LČ: a měl jste sourozence?

JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.

JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]

ŽH: [dvacet pět]

JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku

ŽH: na měšťanku.

JV: a v patnácti letech ste

ŽH: sem odešla

JV: odešla do Zlína.

ŽH: do Zlína.

JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]

ŽH: [ne, sama sem]

JV: [sama ste]

ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].

JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát

ŽH: na Údolní.

JV: na Údolní že ste říkala mhm.

ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))

ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.

JV: mhm a maminka?

ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]

JV: [v domácnosti]

ŽH: pět dětí.

JV: takže ste měla eště štyry sourozence.

ŽH: sourozence.

JV: a vy ste byla nejstarší nebo

ŽH: nejmladší.

JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]

ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší

JV: mhm

ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.

JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee

ŽH: pak byl druhý bratr

JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.

JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]

ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.

JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání

ŽH: jenom os- osm tříd

JV: [osm tříd]

ŽH: [a u Bati]

JV: [mhm]

ŽH: [sem] si dělala tříletou ee

ŽH: Baťovu školu práce,

JV: mhm

ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.

JV: to ste dělala po večerech.

ŽH: po večerech, my sme osm roků

JV: mhm

ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.

JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm

ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].

JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]

ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.

JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]

ŽH: [do Brna]

JV: padesát dva, ste říkala

ŽH: ano

JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee

ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu

JV: mhm

ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.

ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.

JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala

ŽH: ne ne ne, já sem

JV: ne ne to už bylo padesát dva

ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,

JV: hm

ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.

ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]

XX: [( )]

ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]

JV: [mhm mhm]

ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym

matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.