Citát
11.378
442:451
LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se
spolužákama, e třeba napodo-
JB: [taky se spolužákama sme chodili]
LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty
písničky, napodobovali ste ty herce? jestli...
JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že
se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.)
11.378
1081:1088
JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam
nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z
toho, no to se smějete
LG: [mně to připadá]
JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už
sme honili blechy, no ((smích)).
11.378
690:743
LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto,
že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo?
JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a
kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a
tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta
písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě
ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali.
LČ: mhm
JH: přímo.
LČ: a to bylo drahé nebo?
JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš
těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch
písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech
táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho
zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě
vydělávali.
LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak
běžně?
JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty
dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh
prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále,
a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný
profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to
tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly,
normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo,
to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že.
LČ: a do těch tanečních...
JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom
už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde
potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo...
LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo
tam do těch tanečních...
JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká
nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox-
LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů?
JH: i ty písničky z těch filmů, no.
LČ: mhm
JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se
to objevilo na těch čajích.
11.378
758:786
LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými
písničkami existovaly, nebo to ste znal...
JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy
nedostal,
LČ: anebo v rádiu?
JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně.
LČ: a to ste poslouchal?
JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo
<nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme
měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám
dojem že né.
LČ: že ste to...
JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to
líbilo nebo se to zavřelo.
LČ: ale byly tam i ty filmové písničky.
JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky
((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše
písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo
hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej,
devětatřicátej rok.
11.378
543:565
ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,
JV: mhm
ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.
JV: hm
ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.
JV: takový ideální svět byl to pro vás.
ŽH: jo.
11.378
586:645
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se
ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]
JV: [kartičky]
ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.
JV: místo obvyklých pěti korun.
ŽH: ano.
JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]
ŽH: [ne, vůbec nic]
JV: [ne ne nemáte v paměti]
ŽH: [ne ne ne ne]
JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je
ŽH: ne vůbec
JV: neviděla [ste je nikdy mhm]
ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a
JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]
ŽH: [ano, ne]
JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]
ŽH: [ano]
JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]
ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už
JV: ne ne ne
ŽH: možná že při tom prvním představení
JV: mhm
ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]
JV: [v tom kině]
ŽH: vzpomenout.
JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]
ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.