Citát

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka

ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.

JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.

CN: spíš to byli procházející prodavači.

JV: hm

CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.

JV: hm

CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.

JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?

CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.

JV: hm dobře.

CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.

JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?

CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,

JV: hm

CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,

JV: hm

CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.

JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek.

JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?

ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy.

JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom
hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste
chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel...

ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás
ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak
dostali.

JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam
určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet?

ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi,
kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale
em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se
říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent-
přísnější.

JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.