Citát

JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez
placení někdy, jestli se vám to...

ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem
měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a
dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do
kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to
nebylo.

JV: ehm.

ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té
hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo
přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk-
nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej.
neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no.

JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a
vyvedli ho ven z toho kina?

ZP: em ne.

JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.

LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.

JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.

JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností,
asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla
ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte
tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s
filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl
ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna.

ZP: ano.

JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...

ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.

JV: mhm, a který den asi?

ZP: myslim, že to bylo v sobotu.

JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po
deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála
dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací
hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno,
které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze
sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?

ZP: tak asi.

JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již
nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?

ZP: ne, to bylo výjimečně.

před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]

LS: [a to] se tady v Brně promítalo?

JN: to se promítalo eště v Telči.

ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš
sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky,
protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme
u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou
skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam
bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.

že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...

LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?

JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.

LS: mhm.

JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...

LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).

JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...

LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).

JN: před baronem Prášilem.

LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?

JN: tu sem viděl v Telči.

LS: v Telči taky, hm.

JN: to sme, se nám velice líbilo

LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.

JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.

LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?

JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no.

dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem
chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina
Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho?

JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám.

ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo
hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne?
mladej...

JV: já se můžu podívat...

ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.