Citát

Vedl: Lukáš Skupa
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: 13.2.2009, bydliště pamětníka

Rok narození: 1924. Sestra starší o devět let, bratr starší o sedm
let.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Telči, střední školu vystudoval
v Brně, pravděpodobně byl v Brně od roku 1939 do 1943. První rok
bydlel na Gorkého – Veveří (nebo na ulici Steinerova – Veveří),
další tři roky na Úvoze - Veveří, na prázdniny jezdil zpět do Telče.
V roce 1943 se přestěhoval z Brna do Telče.

Povolání rodičů: Otec učitel, matka v domácnosti.

Povolání narátora: Po 1945 byl učitelem v učňovské škole v Třešti.
Poté musel na vojnu, sloužil v Českých Budějovicích, Praze a Zlíně,
v armádě byl 20 let, poté pracoval pravděpodobně jako technik.

LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]

JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.

LS: jasně, hm [hm hm]

JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...

LS: ne, to nevadí...

JN: si nepamatuju...

LS: ani nemusíme do takových podrobností vlastně [zasahovat]

JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.

LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.

JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.

LS: štyrycátým třetím, ehm.

JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...

LS: ehm.

JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...

LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?

JN: to můžu, to můžeme.

LS: jenom opravdu stručně to stačí.

JN: tak co chcete teďko vědět?

LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.

JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...

LS: ehm, a tam jste co dělal?

JN: jako učitel.

LS: jako učitel.

JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-

LS: to nevadí, nemusíme ty léta úplně upřesňovat, stačí jenom, když
vezmete povolání.

JN: no a tam tam sem skončil taky.

LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.

JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.

LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.

JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.

LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.

JN: kdy skončilo? (..) no to sem...

LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.

JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.

LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...

JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.

LS: hm, hm.

JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo, em ve
válce, před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]

LS: [a to] se tady v Brně promítalo?

JN: to se promítalo eště v Telči.

LS: aha aha aha.

JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla
válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si
pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..)
em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr
((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko
vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo.

LS: to si nepamatuju.

JN: Slovenský stát tehdy...

LS: no, no.

JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu
to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono
to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady
vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko
dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo
jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom
brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad, si
vzpomínám a měl sem tam aj jednoho dobrýho kamaráda, ten jezdil tady
do Stražovic u Kyjova a vždycky vždycky přijel, já už na něj čekal,
on mi dal vždycky najíst jako. já sem se styděl, ale já měl takovej
hlad, to...

LS: no, co má člověk dělat, když má hlad, no.

JN: to...

LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...

JN: myslím Štajnerova teda...

LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]

JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-

LS: to není daleko, no.

JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.

LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...

JN: na Sokolské.

LS: na Sokolské.

JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.

LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají
toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně
první návštěvu kina.

JN: no, to, to si nevzpomenu...

LS: nebo...

JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když
jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam,
že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle
přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si,
že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film.

LS: tenkrát to bylo jako na pásu.

JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.

LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?

JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LS: na ten si vzpomínáte?

JN: na ten si vzpomínám živě.

LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]

JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju, a těma filmama em pak
byl velice dobrej film taky U pokladny stál,

LS: to byl taky...

JN: ten vyšel ale už v devětatřicátým roce, už v době zavřenejch,
zavření škol, ho teprv uvedli, no, to byl náš film, no ty americký
napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono
třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině
Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek.

LS: a to byly němé grotesky nebo...

JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny
byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo.

LS: kreslený myslíte?

JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,)
to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už
tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili a pak
přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už
potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to
sme nevynechali ani jeden z těch...

LS: jo?

JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou
dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel
a a š- celej týden sem vim, že sem šel...

LS: jo?

JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá
propaganda a to...

LS: ehm, hm...

JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap
mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti
vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu.

LS: no, přesně tak.

JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...

LS: ten ste viděl?

JN: ten sem viděl.

LS: tady v Brně v kině?

JN: tady v Brně, jo.

LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?

JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...

LS: hm.

JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em
baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

LS: baron Prášil, ehm hm.

JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že
se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za
padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek
a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na
to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám
vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to
zhaslo nebo).

LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi,
to si nevzpomenete?

JN: to si nevzpomenu.

LS: ani kino, kde to bylo?

JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně
studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo
laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no
na tý hlavní ulici

LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala))

JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta
byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo.

LS: ale byla drahá.

JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo
Pole)) bylo lacinější kino, jo.

PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino.

JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na...

LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat...

JN: na toho, na (..) em na kraji (..)

LS: v Králově Poli, [myslíte]

JN: [v Králově Poli]

LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově
Poli bylo kino Union.

JN: to je možný.

LS: ale bylo jich tam určitě víc.

JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo
do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali
v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo
blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát
počítat, to víte.

LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.

JN: Besední dům...

LS: sem našel.

JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.

LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho
Králova Pole...

JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý
radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď
jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no
em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek
((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to
kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky
chodili.

LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-]

JN: [Stará radnice]

LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino
Univerzum, potom se to menovalo Metro...

JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo...

LS: Excelsior, Republika.

JN. jo.

LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom
centru

JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak
nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často
jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který
sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no.

LS: ehm.

JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už
to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film
se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam
byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht
musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy
byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky
ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to
to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco
protiněmeckýho.

LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?

JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.

LS: takže vy ste si vybíral podle...

JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.

LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-

JN: hm.

LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste
říkal, že tam bylo taky kino.

JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v
sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se
v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště
někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a...

LS: hm.

JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se
chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a
vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já
sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.

LS: tak to bylo pro vás...

ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli,
matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel,
tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně,
brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em
sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.

LS: no...

JN: ((smích)) to nebylo to lehký.

LS: to se nebylo lehký udržet na studiích.

JN: [no jasně]

LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam
byl?

JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em
dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam
nešlo, snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se
bojkotovat německý filmy.

LS: jo?

JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.

LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina?

JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo,
tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a
tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé
((NSDAP)) Němci tam chodili.

Ls: mhm.

JN: tam se...

LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central.

JN: to bylo asi vono.

LS: jo?

JN: to bylo vono.

LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino.

JN: to bylo německý kino.

LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal.

JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl.

LS: hm.

JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl.

LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom
byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být
že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky.

JN: no jó.

LS: em jak ste tohle všechno vnímal, nebo židovské obyvatelstvo mělo
zákaz vstupu do kin.

JN: no to no to tak člověk na to koukal jak jak blbec a em em to
pamatuju si, že bylo tak v tý první zimě už bylo to napadlo hodně
sněhu, víš jak em (jak letos bylo hodně) tak voni vyhnali všecky
židy a ty museli uklízet sníh, si pamatuju, byli slušní, většinou to
byli bohatší lidi, byli voblečený pěkně, měli lyžařský boty třeba
vim, a odhrabovali sníh a většinou to házeli do těch kanálů, jo, pač
v kanálech je teplejc a vono se to vodplavovalo (a něco vodházeli) a
em dycky tam chodil nějakej ten esesman ((SS)) voni sou takový zvla-
všici se báli, jo.

LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý
doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy
em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem
svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo.

JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska,
Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně
zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito
a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni,
jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i
Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase
( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci
rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho
nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a
nevěděl za co.

LS: hm.

JN: mně se stalo, že vedle mě seděl hoch, ňákej Miloš Král, a on měl
vtip na Hitlera a se to, blbostí se, to musim říct, se to rozneslo a
a em najednou nám tam přišli gestapáci a a zavřeli ho, já sem byl u
výslechu, páč sem seděl vedlěe něj, a eště jeden a a em byl bylo
vokolo toho velký zle a to bylo ve dvaaštyrycátým roce, v březnu a
toho Krále zavřeli a pak já sem byl pak eště u soudu na Cejlu
v červenci, jenomže em toho koncem května byl atentát na hajdrycha
((Heydrich)).

LS: hm.

JN: to bylo strašný, to si nedovedete představit, jaká byla hrůza
mezi lidma. teďka si pamatuju, že sem byl na večeři, no na večeři,
tam měli papriky ňáký naložený a naši zrovna ( ), jo, to si
pamatuju, jak se všichni takhle přikrčili a každej se bál na někoho
podivat, pač to chodili, denně byly cedule rudý, tam bylo, že em že
se že byli popravený, třeba jich tam bylo deset nebo dvacet a em a
důvod, souhlasil s atentátem na zastupujícího říšskýho protektora,
souhlasil s atentátem, sem tam jednou šel a bylo tam asi patnáct
nebo štr- nebo pár lidí, já čtu a najednou tam vidím J. N.,
ročník devatenácet dvacet čtyři, sem měl taky, ale byl ze Zlína, byl
popravenej taky, tak to () to vám přeběh po zádech takovej mráz
protože...

LS: hm.

JN: (..) to je se člověk nemůže divit, že potom sme ty Němce tak
nenáviděli, dyš uvážíte, že z těch Lidic voni zabili
vosumavosumdesát dětí, dětí jo, to hrozný, dneska se to bere jako
nic.

LS: to jo to máte pravdu, no.

JN: no.

LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?

JN: s kamarádama.

LS: tady v Brně.

JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]

LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak...

JN: v Telči, tak taky s kamarádama.

LS: taky s kamarádama.

JN: ( ) co sme byli známí.

LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?

JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...

LS: ((smích))

JN: to bylo, to víte to, vona dyš se dělá taková taková nepřirozená
vý- výchova, tak třeba my sme měli katechetu, von byl doktor, doktor
teologie, ( ) ten nás měl na gymplu a von em měl met- von měl
vlastně ty svý metody velice tako- takový takový jezuitský, von se
choval jako teda jako kdyby si ho Jirásek ((Alois Jirásek)) vymyslel
v tom em si psal, jestli chodíme do kostela si zapisoval, si dělal
čárky každýmu a em a tou přísností by se dal, ten ze mě udělal
ateistu, ten ten člověk tou svojí přísností, pak eště když o tom
uvažuje a rozumíš už si říká, no tak to je em sem byl vychovanej
teda jako v katolickým em v katolický víře, ale uplně to nakonec
dopadlo jinak.

LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?

JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.

LS: myslíte v té Telči.

JN: v Telči, jo, a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to
vůbec nepřišlo.

LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete
do kina na ňáký film.

JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten
udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky,
vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom
teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em
německý, jo.

LS: ehm.

JN: to se přišel sem přijel do Brna nějakej propa- propagandista, si
pamatuju, se menoval se Hugo Tuskány.

Ls: mhm.

JN: čili musel to bejt původně Maďar nebo co, a ten em on doved
mluvit teda plamenně nás přesvědčoval, že to Němci vyhrajou, jo, a
to si vzpomínám, my sme pak měli nějakýho tich- Tichý se menoval a
zase sme měli kluka, kerej byl fašista, jo, ten fašista, to byl
blbec, jo, a ale zajímavý, ale von nás neudal nikdy, to jo, páč se
mluvilo votevřeně čí je a ((smích)) ten ten začal vykládat jak ten
Hugo Tuskány, jakej je to génius a všici kluci vokolo něho
přikyvovali a Franta, ten ten fašista Franta, (em teď sem si nemohl
už tak von si myslel, že nás všecky ((smích)) <dyš sme končili, tak
sem mu řek) ty vole, to teď to proserete stejně> ((smích))

LS: tak to bylo štěstí, že na vás ještě nikde nežaloval, že?

JN: ne no ale my sme bylo hrozný bylo, že se že se ten ten vtip, von
řekl jenom tak, že em vy umíte německy, že jo?

LS: právě že skoro vůbec, spíš teda anglicky, ale...

JN: jo, my sme se učili německy, von říká, von ten náš kantor byl
přišel z Jižní Ameriky, měl původně tam prodělal, byl takovej
žlutej, prodělal tu zimnici.

LS: jo, jo jo.

JN: a tady se chyt, dělal, učil němčinu, protože to byl strojař,
neměl se kde chytit, voni k nám přišli vysokoškolský kantoři pr-
přednášet.

LS: no.

JN: a a von em teď co sem vám eště chtěl říct (..)

LS: asi něco v souvislosti s tim vtipem to mělo být.

JN: jo s tim vtipem, a von dycky ten kantor ke konci hodiny aby to
zpestřil, tak měl tam německý noviny, kerý normálně vycházely a
Němci totiž tam votiskovali různý vtipy, většinou blbý teda, jo, a
tak aby tak em tam bylo třeba něco na ženský anebo takový, ale em
takový em blbý prostě ty f- byly ty fóry a a těsně před koncem
hodiny ten- ten Král se přihlásil, že řekne taky vtip a řiká (engl
tr gutrman štant a viktoria plac a elektriše) čili jeden dobrej muž
vystoupil z elektriky na na na au- platz nebo au- au- náměstí
Svobody, jo.

LS: mhm.

JN: (un sákte) a řekl (ich šajse fírer) jenže fírer je štyrka a
fýrer je em fýrer byl vůdce, jo, to bylo posvátný, to všici chlapi,
kerý kde někde dělali dělali nějakýho fýrera, vedoucího, tak se
musel se přemenovat, byl to byl byl z nich lajtr.

LS: mhm.

JN: jediné výjimky, jediná výjimka byla, že byl mašinfýrer, jo, no a
von to řekl takle a em štyrycet nás bylo ve třídě, to bylo nacpaný
jako a von jak řekl to von von trochu zadrhoval, řekl šajse, tak
kluci mysleli, že se předvedou, že jo, a haha, rozesmáli se, no a
ten Lajze, ten profesor se menoval Lajze, si ho zavolal a řikal k
němu jako domlouval a nikdo si toho celkem nevšímal, jako ve třídě,
už konec hodiny, tak oni se mezi sebou a von mu řekl, že bude
potrestanej. no a za tejden tam přišel německej pověřenec, inspektor
s (plackou zy pacenchajcem) a a zkoušel nás a na konci řekl Král
Novak und Černýček, Král, já byl vedle Novák a jeden kluk vzadu
Zedníček se menoval chomen mite a vodved si nás do sborovny dole a
tam už čekali gestapáci, postavili každýho do rohu čelem (no a začal
sem si řikat) co a jak a oni z toho udělali právě fýrer jak řikám
fýrer je byl vůdce a fírer a v tom jim, náhodou v tom jim poněvač ze
mě si kluci dělali srandu, poněvač jim voni tady nedokážou říct
tvrdý i...

LS: jo.

JN: jo to znáte taky taky jo tady em třeba em ze mě si dělávali
srandu, že poněvač, já sem řikal ix a řikal ty jak to to řikáš ex jo
a von voni vo- ix ypsilon, jo, já sem věděl, že to nedovede vys- tak
já sem tam několikrát jim prostě v těch řikal, že neřekl fýrer že
řek, jo, fírer že řek fírer, štyrku, a voni to no taky viděli mladý
kluky, tak to akceptovali eště a a bylo to vo hubu to až pak to bylo
s tim s tim em hajdrichem ((Heydrich)) to to bylo vo hubu.

LS: no.

JN: to no tenkrát em nám vyházeli takhle a no, a člověk to musel no
no a von ten ten se tam stal jeden chlap ředitelem, menoval se
Bujniak a ten Bujniak byl v roce třicet štyři nebo kdy tady v Brně
byl byl puč fašistickej, esi ste nějak vo tom něco slyšel.

LS: hm.

JN: a em voni fašisti zabili em zabili em v Židenicích strážnýho a
mysleli, že udělaj revoluci, blbci, že jo, tak tenkrát voni je
někerý pozavírali a ten Bujniak byl mezi nima a to z něj byl
strašnej fašista a prosazoval prosazoval todle, no a ten nás do-
dotáh asi dvakrát jed- jednou ve skale ((Scala)) a tam ( ) nějakej
ten film a tam...

LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.

JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.

LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?

JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost

LS: aha aha

JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.

LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?

JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.

LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...

JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.

LS: hm hm.

JN: tady byla nějak hm hm na to pověšení, sem tam nešel, protože
tady lidi chodili na takový na takový atrakce jak blbí, jo.

LS: to je hrůza no taková podívaná.

JN: no to em.

LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.

JN: co?

LS: tady ty povinné projekce těch...

JN: skala ((Scala))

LS: ve skale ((Scala))?

JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).

LS: mhm.

JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.

LS: ((smích))

JN: no, to víte.

LS: tak a eště se vás zeptám em do věku zhruba deseti let, když ste
eště vlastně byl v té Telči, jak moc pro vás byl ten film důležitý,
jako...

JN: to...

LS: pro dítě.

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

LS: a dyš eště bysme to mohli specifikovat, třeba dyš ste jako malý
chodil do kina, tak jestli potom z těch filmů, jestli to na vás mělo
takový vliv, že by se to třeba projevilo nějak ve vašem chování, že
byste napodoboval herce, v rozhovorech s kamarády ve vašich hrách a
tak dále.

JN: nějak se to moc nepodařilo.

LS: ne?

JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty
grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...

LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak
často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste
měl.

JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně.

LS: mhm, jednou až dvakrát týdně.

JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a
em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme
si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej
western, jo, nebo tak...

LS: no.

JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy
někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková
em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo.

LS: to se vám líbilo?

JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky
tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly
to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite.

LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech,
tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se
rozhodoval, co byl dobrý film podle vás.

JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom
em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý
růz- různý ty a no tak (..)

LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál.

JN: jo.

LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky?

JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a
Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali.

LS: hm.

JN: pamatuju si.

lS: hm.

JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.

LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?

JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.

LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna,
tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady
navštěvoval?

JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to
laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo,
nebylo tam?

LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady...

JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion
sokolskej...

LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion?

JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo
něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli.

LS: jo?

JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak
se to nedalo, to bylo blbý.

LS: ale na kino dycky se muselo najít.

JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit
tak za to, no.

LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio.

JN: Studio a to to na ten Stadion.

LS: Stadion, [a eště nějaké kino]

JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo
čoveče tam dole...

LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat.

JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia))

LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova...

JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme
taky chodili.

LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice
se menovala jinak že jo?

JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala.

LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte.

JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra
dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký...

LS: ne to vůbec nevadí.

JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice.

LS: mhm, Moravské náměstí.

JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první...

LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská.

JN: tak před.

LS: Antonínská.

JN: Antonínská.

LS: Antonínská.

JN: tam to bylo někde vedle Antonínský.

LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne.

JN: proti to bylo.

LS: proti Městskému divadlu?

JN: ale proti blíž ještě k Antonínský.

LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se
to menovalo pak to kino.

JN: si to si napamatuju tak...

LS: ale bylo tam ještě jedno.

JN: takovej krcálek to byl.

LS: mhm, takže tam ste taky chodil.

JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.

LS: mhm mhm

JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.

LS: takže ste čekali, až...

JN: až až až to tam příde.

LS: až to příde do toho lacinějšího kina.

JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.

LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější
pro vás to kino.

JN: no to Studio.

LS: a proč bylo zrovna oblíbený.

JN: protože je laciný.

LS: protože bylo nejlacinější, jiný...

JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co
sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo.

LS: mhm.

JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili
do Krpole nebo tak.

LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo
vevnitř, nebo...

JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte.

LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil
spoustu...

JN: jó.

LS: tak kdybyste měl [porovnat]

JN: [tak velký rozdíly] nebyly.

LS: ne?

JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově.

LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho
kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům?

JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo
jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em
naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička
zahybá... ((kino Kapitol))

LS: hm.

JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino.

LS: pořád je tam eště?

JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky
někdy byli, sakra jak se to tam menuje.

LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se
ta ulice menuje?

JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží.

LS: mhm.

JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo.

LS: a jakým směrem dyš jede?

JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra
nebo a pokračuje.

LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově
náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem.

JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře]

LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře.

JN: nahoře, hergot.

LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí]

JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako
víte takový lepčí.

LS: hm.

JN: no takový a je to tam dodnes jo, to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

LS: to jo to člověk musí (načasovat)...

JN: my si žijeme teda ze ženou dobře, páč ze ženou sme tady dva, jo
a sme zvyklí šetřit, nejsme zvy- nejsme zvyklí utrácet a já si
nemůžu naříkat na nic.

LS: mhm.

JN: děcka mám dobrý, jo, jako bejvají taky případy, že děcka tahaj z
rodičů peníze, tak to né, to vůbec nepřichází v úvahu u nás a mě
spíš podporujou, dyš ne peněžně, ale to jako to em.

LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi
naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste
zásadně nechodil.

JN: no tak do toho německýho.

LS: do toho centrálu ((Central)).

JN: do toho centrálu ((Central)).

LS: a ještě nějaké další to bylo?

JN: ne, já si nepamatuju.

LS: ne.

JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý
kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na
někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale
tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste
řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině,
to vaše chování.

JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že
(vohlídali) ty Němci ticho ticho...

LS: mhm.

JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila
maličkost, třeba v tom v tom em devětatřicátým roce eště než než
před vypuknutím války, tak já sem u toho nebyl, ale byla tam moje
sestra u nádraží, najednou se s– nějaký lidi scukli tam a začli tam
vykřikovat cosi, jo.

LS: ehm ehm.

JN: a najednou tam přijeli em asi dva obrněný transportéry německý a
em za- že tam vylez ten vedoucí a zařval rozejít se, za či minuty
budeme čílet, no a to sme věděli, že to každý věd- že toho voni sou
schopný, tak se honem rozběhli, poněvač, ale (..)

LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?

JN: no to nebylo možný.

LS: ne?

JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.

LS: takže ste byli...

JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.

LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.

JN: ne, to nešlo.

Ls: ne.

JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...

LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?

JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.

LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...

JN: to Němci jo.

LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?

JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.

LS: jasně.

JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.

LS: bylo to často, často?

JN: právě že to se...

LS: ne?

JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...

LS: mhm.

JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.

LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?

JN: (to nebylo možný)

LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.

JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LS: mhm.

JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).

LS: jo?

JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.

LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?

JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.

LS: ehm ehm.

JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.

LS: jaké herečky třeba se vám líbily?

JN: em em (..) to je voni přežívaly až do dnes jo (..) jak se sakra
menuje, no...

LS: česká herečka myslíte?

JN: no.

LS: jé, tam byla třeba Adina Mandlová.

JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).

LS: mhm.

JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.

LS: to nevadí.

JN: ( )

LS: lída bárová ((Lída Baarová)) třeba.

JN: no tak bárovou ((Lída Baarová)) taky, ta potom šla ( ) do
Německa, jo.

LS: nataša golová ((Nataša Gollová)).

JN: golová ((Nataša Gollová)), tu sem si vzpomněl, ta.

LS: mhm.

JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.

LS: mhm mhm.

JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.

LS: Terezie Brzková

JN: Brzková, no, tak.

LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?

JN: no líbil se, líbil se nám.

LS: jo?

JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.

LS: a na které filmy ste radši chodil, které ste měl nejradši?

JN: <no to bylo různý, to se nedá tak říct>

LS: jo?

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme si živě
pamatuju, jak ( ) tam bylo to dvaadvacátýho června roku štyrycet
jedna, Němci vpadli do Ruska, to sme nevěděli, sme tam byli celá
parta, bylo nás tam asi šest ( ) a měli sme tam ňáký jídlo a prostě
sme byli u vody a pak sme k večeru, to byl červen, to byl letní čas
sme jeli, ( ) jezdilo se vokolo Kounicovejch kolejí, to byl taky
hroznej zážitek, jo, tam tam byly šibenice a stří- stříleli tam.

LS: hm.

JN: sme tam jeli a tam na tom náměstí, tenkrát se to menovalo Tivoli
em nevim jak se to teďka...

Ls: já myslim, že je to pořád Tivoli, myslíte to secesní, jak sou
tam ty secesní...

JN: ty krásný baráky no.

LS: no no.

JN: tam stál ňákej kamarád z ze školy a mával na nás, my sme
zarazili a von říká, co to mu kluci řikáte, řikáme čemu, máme válku
s Ruskem.

LS: mhm.

JN: a my sme si totiž po cestě všimli, jak Němci chodívali s těma
klo- kloboukama a bílý punčochy a tak to voni jako, my sme si po
cestě všimli, že tam stála skupinka tři Němci a ( ) takle něco
kecají, za chvilku zase další skupinka a voni dyš tam vpadli, tak eh
už z toho měli strach, poněvač řikali, ježišmarja s Ruskem, no a
Hitler je pak přesvědčil, no, že to teda udělají ( ).

LS: hm.

JN: to si pamatuju jak dneska. horko bylo my sme tam byli sme z toho
uplně vyjevený, dvaadvacátýho června (..)

LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?

JN: no nejlacinější bylo kino, jo.

LS: hm hm.

JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...

LS: jasně.

JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.

LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...

JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))

LS: baron Prášil.

JN: tady si pamatuju.

LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?

JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.

LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.

JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.

LS: jo, ehm.

JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.

LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.

JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.

LS: jo?

JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.

LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?

JN: já, to vám neřeknu.

LS: to nevadí.

JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.

LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli
pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází.

JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se
chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a
potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se
pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já
vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli,
chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a
francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána
mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.

LS: mhm.

JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet
jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.

LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?

JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.

LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily?

JN: to si nepamatuju.

LS: nepamatujete.

JN: to bych kecal, víte.

LS: to nevadí.

JN: to bych kecal, to jako...

LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny
po vzoru těch amerických.

JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale
bylo to stejně blbý.

LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na
některý ten film víckrát?

JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát,
třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně.

LS: hm.

JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem
dostal ty štyry stovky> a někdy, dyš to matce vyšlo, tak mi dala pět
a to si člověk musel koupit sem tam ňáký pravítko a takový voloviny,
to se dneska těm děckám si vůbec nedovedou představit, že může mít
někdo hlad, jo, já měl hlad jako pes. to sem vobtěžoval em moje
sestra měla jednu kamarádku ( ), já sem k nim šel na návštěvu jo,
poněvač sem, no vyloženě sem se tam šel najíst a taky to poznali na
mně hned, ale moc nadšeně mě tam moc nevítali, takže sem tam víckrát
nešel, ale ( ) já měl hlad, no, <co sem měl dělat>.

LS: co má člověk dělat, no, když má člověk hlad, tak si musí to
jídlo nějak opatřit, no, a dyš se vrátíme ještě k těm projekcím,
které ste tady navštěvoval, tak z čeho se vlastně skládal ten
program, dyš byste si měl vzpomenout na to, co se dělo od té doby,
dyš ste přišel do kina...

JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový
velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů.

LS: hm hm

JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta
reklama byla jako byly byly ty jak sem va- řikal, že sem byl na tom
na tom Tobruku ((Tobruk))

LS: mhm.

JN: tak tim ten film uplně zkazej, vite, no fakt fakt tam pětadvacet
nebo třicet minut.

LS: je to běžný, no.

JN: a a to člověk platí za to, že jo ten čas no a stodevětaštyricet
korun nebo kolik to fuj.

LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká
reklama.

JN: jo, krátce něco tam bylo.

LS: a přestávka, dyš byla přestávka?

JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž
někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že
to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( )
pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a...

LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako
doprovod nějaké živé vystoupení?

JN: nepamatuju.

LS: ne.

JN: nepamatuju se.

LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho
programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem
tady o tyhlety doprovodné.

JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...

LS: hm.

JN: ( ) podívat.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom
období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v
domácnosti.

JN: e- ne neměli sme nikde.

LS: ne.

JN: myslíte v domácí...

LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy.

JN: ne to sme neměli sme neměli.

LS: mhm dobře, teď tady mám ještě něco k tomu protektorátu, my už
sme toho vlastně ale docela hodně zodpověděli z toho protektorátu,
takže se vás zeptám em jestli ste pozoroval tím, jak se třeba
blížila ta válka ke konci, jestli to bylo nějak znát v chování
diváků v tom kině.

JN: to už sem byl v Telči.

LS: to už ste byl zpátky.

JN: to sem byl v Telči a no tak ňáký ( ) nebejvaly a ne, ne
nepamatuju si.

LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.

JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...

LS: jo.

JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení a ty reklamy
co byly, no tak sem třeba já sem sám psal, to no em pač to bylo na
velký formát a tak, ale to bylo třeba propagace třeba budeme mít
plavecký závody tam a tam, jo, takovýdle.

LS: jo jo.

JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.

LS: jo?

JN: jo.

LS a tam ste chodil do tanečních?

JN: no samozřejmě.

LS: ((smích))

JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.

LS: hm.

JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.

LS: no.

JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.

LS: všechno to bylo oddělený.

JN: no, a tak tam tak tam sme tancovali, no, holky často chodily
teda takle ( ) že jo, ale pamatuju na to, na ty taneční pamatuju
velice rád a ten Kadlec, to byl teda, ten byl dansmajstr

LS: jo?

JN: to byl elegán, čoveče.

LS: ((smích))

JN: pak prej už ke konci nemoh chodit, sem se po letech dozvěděl
(..)

LS: hm. dobře, já ještě se vrátím úplně, vy ste z telefonu zmiňoval,
že na prázdniny ste se vracel zpátky domů zase na venkov, že?

JN: no...

LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.

JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.

LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?

JN: taky.

LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...

JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).

LS: ani za války?

JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.

LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.

JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...

LS: já tady mám ještě úplně poslední záležitost tady, jestli se
můžete podívat, je seznam filmů od roku dvacet devět do roku
štyrycet pět.

JN: ( ) paměť ( ).

LS: a jestli můžete se podívat na ten seznam a říct, který z nich
ste viděl, jak na něj vzpomínáte, co pro vás znamenal. brejle asi
nemáte, já bych vám je podal, ale nevím teda kde sou.

JN: já mám různý brejle, vite.

LS: aha aha.

JN: to si musím vybrat. já špatně vstávám. dyš chodím, tak už to de,
ale než vstanu, tak mě bolí koleno. jo už to de, kde to mám sakra.
jo tady mám nějaký brejle.

LS: určitě si na něco z toho vzpomenete, myslím, že ste i některé z
těch jmenoval co tady sou, takže se zkuste podívat do toho seznamu a
jesi se vám vybaví nějaké vzpomínky, kde ste ten film viděl, s kým.
podívejte se na to.

JN: nevím nevím (..) tak ten první to ( ) vůbec neznám.

LS: mhm.

JN: céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no to je jasný.

LS: o tom sme mluvili už

JN: ( ) si nevzpomínám. To neznáte Hadimršku, to bylo taky
s Burianem ((Vlasta Burian)), že jo. Kouzlo valčíku ani nevím, to si
nepamatuju. Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
teďka nepamatuju. Pobočník Jeho Výsosti, nevybavuju, jak to bylo.
šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tak to sme
viděl, ale už nevim kdy, nepamatuju si, jo, bylo to na na...

LS: eště potom když otočíte, tak je tam druhá stránka.

JN: (na všecko) sem taky nechodil to víte. Mata Hari, víte že sem
Mata Hari viděl, ale už si vůbec nepamatuju...

LS: Mata Hari, tam hrála Greta Garbo hlavní roli.

JN: no jo ale já už si to vůbec, to sem musel bejt hodně, já sem byl
asi dost malej.

LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.

JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.

LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?

JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no. Cácorka, Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).

LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.

JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel. to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), jo.

JN: Tři muži ve sněhu, nepamatuju si. Svět patří nám, to je jasný
Dobrá země, to byl myslím, to byl myslím nějakej western.

LS: to byl americký film. já možná když byste to chtěl
připomenout...

JN: to byl nějakej western, ale to si nepamatuju vůbec ty názvy.

LS: tak já tady mám taková synopse k těm filmům, tak jestli byste si
chtěl připomenout obsah, můžeme klidně si to...

JN: no, Tři muži ve sněhu, to sem teda vůbec si...

LS: to je vždycky jeden z nich je český, jeden z nich je cizí. Tři
muži ve sněhu, to je zrovna český film.

JN: to jo ale, Moderní doba, no, ale Svět patří nám, to je jasný a
Dobrá země to mám, to musel bejt americkej film.

LS: Dobrá země je americký film. moment, já se tady podívám...

JN: asi asi to bylo něco nějakej takovej western to byl.

LS: příběh čínského farmáře, dostane od ot- od svého otce za ženu
osvobozenou otrokyni. usilovností a skromností se podaří rozšířit
svůj majetek...

JN: tak to teda ne to si teda nepamatuju.

LS: ale hladomor je donutí opustit statek a začít žít ve městě.

JN: ne tak to si nepamatuju.

LS: hm.

JN: Ducháček to zařídí, to je jasný, to je Burian ((Vlasta Burian)),
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...

LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?

JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.

LS: mhm.

JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...

LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).

JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...

LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).

JN: před baronem Prášilem.

LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?

JN: tu sem viděl v Telči.

LS: v Telči taky, hm.

JN: to sme, se nám velice líbilo Tři děvčátka pokračují, nepamatuju
si. U pokladny stál, no Burian ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, to bylo vo Kmochovi ((František Kmoch)), Město ztra-
ztracených ((Město ztracených)).

LS: to je taky americký film.

JN: americký, ale nepom- nepamatuju si. Opereta, to byl nějakej
cizí.

LS: to je Německo, vili forst ((Willi Forst)) režie.

JN: to je možný, jo. Roztomilý člověk, no to bylo (bezvadný taky).

LS: mhm mhm.

JN: Vídeňská krev, to byly tři čtyři rakouský produkce.

LS: to je taky vili forst ((Willi Forst)), Německo.

JN: no, pamatuju si, to si pamatuju ale...

LS: na tom ste byl?

JN: určitě sem na tom byl. voni dovedli udělat nějaký takový
bombastický filmy pěkný, někdy něco bylo jako em. no tady je baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) ještě.

LS: baron Prášil.

JN: Tanečnice, to nevím, jo, to...

LS: to je František Čáp z roku štyrycet tři. Marie Glázrová v hlavní
roli.

JN: to je, to sem taky určitě viděl. La Paloma (..) La Paloma to...

LS: to je německý film z roku čtyřicet čtyři.

JN: tak to si nepamatuju.

LS: muž se snaží zabránit své neteři pro- prostitutce v lásce k
námořníkovi, který má skony k alkoholismu.

JN: tak to sem teda neviděl to sem neviděl to e- (..) Neviděli jste
Bobíka? to je vo psovi?

LS: to je český film, Vladimír Slavínský.

JN: tak jesi je to český film, tak sem ho viděl.

LS: je to komedie a točí se děj okolo záhadného zmizení milého psa-
pejska.

JN: no, ale asi to velkou úroveň nemělo, páč si to a- jedině tak
( ). výpověď, neznám. Sobota, taky ne.

LS: můžete zkusit třeba konkretizovat nějaký ten film, na který si
vzpomínáte, kde jste ho viděl, když se vám líbil, tak co pro vás
znamenal.

JN: já sem vo tom tak neuvažoval.

LS: ne?

JN: to třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se mi velice
líbila ale vůbec to to sme byli to bylo zjevení, že jo ( ) barevnej
film a byl pěkně udělanej na tehdejší dobu, to bylo.

LS: a ten byl s titulky ste ho viděl, tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))?

JN: ta Sněhurka, ta byla americkej film, já vám neřeknu, jestli to
nebylo dokonce namluvený, nad- nadabovaný

LS: mhm.

JN: to bylo eště před válkou.

LS: to bylo, hm hm.

JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.

LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]

JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]

LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.

JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)

LS: myslím si nebo jestli si dobře vzpomínám, tak sem dokonce někde
narazil v materiálech, že tady u toho filmu tam taky publikum právě
tleskalo, že tam Kmoch ((František Kmoch)) přijede do Brna

JN: jo.

LS: a že se stalo v nějakém kině, že publikum tam u toho tleskalo,
začlo tleskat.

JN: ano ano, to se stalo určitě. mně se, já si na ten na ten záběr
jak von jede z ( ) si pamatuju. oni tady totiž ten kostel byl bez
věží dlouho, tam ty věže postavili až v minulým století...

LS: no no no.

JN: začátkem. a tak to byl jako ten záběr z toho (...) já špatně
vidim, já se já to nemůžu pořádně tady přečíst.

LS: co nemůžete přečíst?

JN: ( ) třeba vite, no.

LS: jo jo jo jo jo to, to je vlastně jenom pokyn k tomu.

JN: jo

LS: k těm filmům no, že em máte tam se podívat, které byly vaše
oblíbené, kde, kdy ste je viděl a proč se vám líbily a to sme v
podstatě teďka procházeli.

JN: no tak já se já sem je viděl vesměs jenom jednou, akorát tu
Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem viděl tehdy dvakrát.

LS: hm hm.

JN: ( )

LS: tak jo, tak to sme vyčerpali v podstatě co sme měli, já eště se
zeptám, jestli sám chcete něco doplnit k tomu co ste řekl, em
jakýkoliv postřeh k té vaší zkušenosti v kinech před rokem štyrycet
pět, kdybyste ještě chtěl říct cokoliv.

JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.

LS: hm.

JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam
bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že
ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho.

LS: hm hm.

JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta)
nějak jinak se menovali hm hm.

LS: co máte na mysli?

JN: to byly ňáký takový, čoveče (..) jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

LS: aha aha aha, tak já si ted asi nevzpomenu.

JN: ten Prstýnek, to bylo taky už po válce.

LS: Prstýnek, to byl rok štyrycet pět, nejsem si jistý, jestli šel
do distribuce po válce, ale eště spadá tou výrobou do té
protektorátní...

JN: já nevím jak to...

LS: a ten se vám líbil prstý-

JN: ten se nám líbil taky, no, to bylo vtipně udělaný (..) jak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce

LS: ah co myslíte teďka?

JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.

LS: Pytlákova schovanka?

JN: Pytlákova schova-

LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...

JN: taky po válce.

LS: no no no.

JN: taková pohádka.

LS: tak si zkuste třeba vzpomenout ještě na nějaký, který se vám
líbil, na který si vzpomínáte, který vám utkvěl v paměti.

JN: (jo no nevim jak se to) nevim jak se menujou (..) Nebe a dudy

LS: Nebe a dudy, to je taky...¨

JN: taky po válce.

LS: ne ne ne ne ne, ten právě myslim, že je protektorátní.

JN: nebo protektorátní.

LS: hm.

JN: tam hráli ty dva kluci malí (..) Plachta ((Jindřich Plachta)).

LS: hm hm.

JN: (..) to vite, já to mám stou pamětí blbý, no.

LS: mm to neříkejte, tady ste mi řekl spoustu zajímavých věcí.

JN: (to sem si vzpomenul náhodně)

LS: pokuď už si na nic nevzpomínáte, na žádný film, tak to nevadí.

JN: no jo to víte, člověk je starej a no co chcete, pětaosumdesát mi
bude.

LS: no, to já smekám klobouk, že si toho tolik pamatujete, to je
skvělý přece.

JN: co je mi co mám dobrýho, tak pořád mi chutná jíst.

LS: no, to je důležitý.

JN: to řikaji, že to je ( ) no vono taky se říká, dokud prase žere,
tak je to dobrý, dyš přestane žrát tak, se musí zabít.

LS: ((smích)) to snad ne.

JN: no tak to řikaj sedláci todle, no (..) ( ) mýho otce, otec byl z
deseti dětí, z Telče, a kerej tam zůstal na domě, tak ty mají
dvanáct dětí.

LS: hm

JN: všici sou zdraví, živí.

LS: dvanáct dětí.

JN: ( ) udělali a nemohli ho vyhnat, poněvač <co by udělali s
dvanácti dětma>

LS: <no>

JN: dokázal dokázali to přežít těch a velice všichni katolíci to
jako.

LS: hm hm.

JN: voni byli von navíc, dyš je tam byli do toho kláštera ( ) hodně
no a em.

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 28. 6. 2011 v Brně

Rok narození: 1930, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Masná (Zábrdovice), potom se přestěhovala na
Cejl
Rodiče: Matka Židovka, otec Čech
Povolání rodičů: Otec úředník a sportovní redaktor, matka v
domácnosti
Povolání narátora: Vystudovaná zdravotní sestra.

LG: snad. tak já bych se vás první zeptala na vaše (.) celé méno a
rok narození.
AB: hm, a. b., jedenáctého dvanáctý devatenáct set třicet.
LG: mhm a kde ste bydlela do roku devatenáct set čtyřicet pět.
AB: (.) do roku devatenáct set čtyřicet pět, tak do roku ee čtyřicet
dva,
LG: mhm
AB: sme bydlely na cejlu, s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [protože] předtím sme bydlely na masné, a jelikož to byl fašista
ten (z lokálu) co mu to patřilo, tak nás vystěhoval,
LG: mhm
AB: no a odsud šla maminka e do terezína,
LG: mhm
AB: a já sem byla ukrývaná. (..) do konce války.
LG: jo. (.) a jaké ste navštěvovala školy, jakoby dokud to šlo,
AB: no dokud to šlo, tak sem chodila tenkrát to byla měšťanka, [za]
LG: [mhm]
AB: za mně, že?
LG: mhm
AB: no tak do druhé měšťanky, no a potom už
LG: jo.
AB: s- jak sem byla ukrývaná, tak už sem nechodila, až po válce sem
si doplnila vzdělání, no, a mám maturitu sem zdravotní [sestra]
LG: [mhm]
AB: diplomovaná zdravotní sestra.
LG: (.) a ta druhá měšťanka ta byla v které části brna,
AB: e co prosím?
LG: ta druhá měšťanka jak ste o ní mluvila v které části brna byla,
jestli si [nevzpomenete]
AB: [to sem] chodila na starou, ale potom ee ee to tam vybombard-
vlastně ne, to bylo navopak, na cejl,
LG: [mhm]
AB: [a vocuď] nás dali na starou.
LG: mhm (...) [tak]
AB: [ta] škola tam stále teď je, [tedy]
LG: [mhm] a vy ste teda bydlela před tou válkou jenom s maminkou?
AB: (.) ne. před válkou sem až do roku třicet devět žila i s
[tatínkem]
LG: [mhm] (..) a jaké bylo povolání vašich rodičů,
AB: moje maminka byla v domácnosti no a můj otec byl úředník a (.)
měl dvě povolání, byl sportovní redaktor.
LG: mhm to je zajímavé ((pousmání))
AB: a nebyl žid, tedy.
LG: mhm (.) a měla ste nějaké sourozence?
AB: ne, ne.
LG: (.) a (.) hm váš vy ste teda potom byla zdravotní sestra,
AB: ano.
LG: mhm (.) a kdybyste hm mohla byste říct kdy pro vás skončilo
navštěvování kina? jakoby třeba i nějak dlouho po válce,
AB: no, (.) to e skončilo, (.) my sme chodili ještě na ty
předváděčky s manželem, (...) (k tomu) že manžel je pět let mrtvý,
(...) no, takových sedm let,
LG: mhm
AB: už to bude co nikam (...)
LG: a
AB: nechodím.
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.
LG: (..) já sem si teda taky nevím proč sem si myslela že se [že se
to menovalo jinak]
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině
chovala,
AB: (.) <no tak>
LG: jako, jestli ste vyrušovala a
AB: normálně, [nenormálně]
LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny,
jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak,
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou
nebo něco to ne.
LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo
jakoby nebylo to běžné?
AB: to já už si nepamatuju.
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině?
AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte
LG: [mhm]
AB: [to bylo]
LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu?
AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne,
LG: mhm
AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte
označeno,
LG: jo,
AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo,
LG: [mhm]
AB: [já] si to [nepamatuji ale]
LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm]
AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic
LG: [mhm]
AB: [takového]
LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení?
AB: <ne, ne>
LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e
AB: (.) nechodila sem do kostela, ne.
LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste
AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky,
LG: [mhm]
AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké
svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno
Skořepovou)) tam no.
LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou,
jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste
si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do
[toho kina]
AB: [ani ne] my sme měly náladu [<jít do kina>]
LG: [mhm jo]
AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý
film viděly několikrát [že?]
LG: [jo?]
AB: protože sme šly [a voni to]
LG: [jo, jo] <jasně> mhm
AB: <už už sme to viděly zase>
LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly
ste? nebo [ste tam zůstaly]
AB: [ne] ne, ne,
LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla
jakoby hodněkrát?
AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc]
LG: [mhm]
AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou
leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy
vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si
přesně na co na, na co sme chodily. ale teď když někdy e v televizi
sou ty starý filmy tak zjišťuji že už jsem to tehdy viděla, [no]
LG: [mhm] (..) [a]
AB: [ovšem] dost se mně plete co bylo (.) před válkou a co bylo po
válce.
LG: [mhm]
AB: [(tak jako)]
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch
filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o
to? ne-e.
AB: ne.
LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou))
LG: mhm
AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala,
LG: [mhm]
AB: [to až] v pozdějším [věku]
LG: [jo, jo, jo, a]
AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne.
LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby
vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás]
AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne
prudká, taková prostě plná života
LG: [mhm]
AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to
ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída
Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly.
(..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo
ještě no, (to si)
LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už
AB: [ne]
LG: [jenom na zvukové]
AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy]
LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim,
film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to?
AB: no to v dětství sem [nevnímala]
LG: [mhm]
AB: to sem vnímala jenom české a německé,
LG: [jo]
AB: [filmy] že?
LG: mhm
AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo,
LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že
ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste
měla eště ňáké jiné záliby,
AB: no měla sem, balet, chodila [sem]
LG: [mhm]
AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a
potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo
všechno.
LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských?
jestli si to pamatujete?
AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že
LG: mhm
AB: tak to byly takový lepší kina,
LG: [mhm]
AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti
LG: oránia ((míněno Orania))
AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější
kino no.
LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim,
ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby
že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná,
[ale]
AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik
těch kin v tom dětství
LG: [mhm]
AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo
LG: [jo]
AB: [po válce] všechno.
LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té
projekce? kromě toho hlavního filmu?
AB: (..) to vám nepovím.
LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké
krátké filmy (.) reklamní filmy nebo,
AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po
válce až nazývalo týdeník ale to bylo
LG: [mhm]
AB: [vždycky] před každým filmem
LG: jo mhm
AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky
LG: [mhm]
AB: [něco] před filmem.
LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.)
za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo
AB: ne, ne.
LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho
programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film]
AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera
LG: [mhm]
AB: [a takový] víte?
LG: jo.
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem
nic nebylo.
LG: mhm
AB: (.) aspoň si nepamatuji.
LG: jo.
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku?
AB: (.) ne.
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád
chodila do toho kina s tou tetou? nebo
AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.
LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si]
AB: [hm po dobu] ukrývání
LG: [mhm]
AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic.
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině
během toho protektorátu?
AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet
jedna, (.) [tak ňák]
LG: [mhm]
AB: no.
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee
LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.
LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš
česká nebo německá nebo židovská, [jestli]
AB: [no tak] židovská nebylo nic,
LG: mhm
AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to
si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla
česká, nebo německá,
LG: [mhm]
AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát
dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale
LG: mhm
AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno
příliš krátce.
LG: mhm [jasně]
AB: [to]
LG: (...) jo, a ještě tu mám otázku jaký byl osud vaší rodiny na
konci války. jestli teda o tom chcete nechcete mluvit, to jen (jako)
AB: ((povzdechnutí)) no na konci války se vrátila z koncentráku moje
maminka, (.) a jeden její bratr. a ostatní všichni zahynuli, maminka
byla z rozvětvené rodiny, bylo jich šest dětí (.) no ty už už
samozřejmě po- byly dospělý za e za
LG: [mhm]
AB: [války] že? no tak (.) měli, měli rodiny, měli e děti, no a to
ti všichni teda byli zavražděni v plynových komorách.
LG: mhm
AB: (.) nikdo se nevrátil, jenom jeden jediný bratr maminčin (.) ten
byl e v osvětimi až do roku čtyřicet čtyři ale (.) už byl tak
strašně na dně že to e nemohl přečkat a spáchal sebevraždu. šel a
chytil se těch elektrických drátů.
LG: (...) a e vy ste teda o tom ňák nemluvila, ten tatínek vy ste
s ním pak potom už jakoby nebydleli?
AB: [ne]
LG: [mhm]
AB: tatínek se v roce třicet devět s maminkou rozvedl, odešel [od
nás a]
LG: [mhm jo]
AB: a víc sme se neviděli.
LG: jo. a e (.) jakoby e kdo vás jako ukrýval, nebo
AB: no, ukrývali mě to byli (.) to byli cizí lidé [úplně]
LG: [mhm]
AB: to byli [cizí lidi]
LG: [které jste jakoby neznala?]
AB: [to byli] vod maminčiny e kamarádky známí
LG: mhm
AB: kteří když (.) e slyšeli že teda maminka musela do do transportu
a já že sem zůstala v bytě sama, tak (.) prostě přišli a vodvedli mě
a a schovali mě.
LG: mhm (..) jo. teď tu mám seznam filmů které byly jakoby dycky za
ten rok nejvíc hrané, nebo nejvíc navštěvované v těch ee těch
brněnských biografech, tak já nevím jestli to přečtete, [nebo]
AB: [no] to nepřečtu, páč se si nevzala brýle,
LG: [jo]
AB: [ukažte] já to zkusím, ale nevím.
LG: je to teda dost malým (no) (.) a jestli byste teda mohla říct
AB: tak němý film sem [neviděla žádný]
LG: [jestli ste] viděla v kině, e jakoby estli ste je viděla
v televizi to nás asi tak nejvíc jako nezajímá, ale spíš jakoby
estli si pamatujete že ste třeba některý z těch filmů e viděla v té
době? nebo
AB: [no to si pamatuju]
LG: [v jaké době to bylo]
AB: [to byl] burian [samozřejmě]
LG: [mhm]
AB: že? tady vidím cé ká polní maršálek ((míněno C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
AB: no tak jako (.) dítě sem ee (...) ne- nemůžu říct že bych byla
nadšením bez sebe no a až sem byla starší tak už sem do toho [kina]
LG: [mhm]
AB: nechodila, ale ty ty s burianem ňáký filmy toho ha- hadimršku
((míněno To neznáte Hadimršku)) ten lelíček ((míněno Lelíček ve
službách Scherlocka Holmese)) pobočník jeho vý- ((míněno Pobočník
jeho výsosti)) to se všechno dávalo, za války, že? (...) no, mata
hari to sem asi neviděla. (..) to taky nevím. (...) svět patří nám
sem asi viděla,
LG: mhm
AB: a sněhurku a sedm trpaslíků to sem viděla až po válce,
LG: mhm
AB: (...) no prakticky když tady čtu takhle ty filmy víte? to bylo
všechno spíš po válce, [potom]
LG: [po válce, mhm]
AB: [to sem] e jako dítě (.) neviděla. (...) no, to bylo všechno, to
sem všechno viděla po válce až. (..) a některý třeba tady já nevím,
její oběd a takový to sem vůbec neviděla.
LG: mhm
AB: (...) anebo la paloma a takový (..) to ne.
LG: jo. a chtěla sem se ještě zeptat jestli je třeba ňáká nevim,
historka z kina nebo, něco o ňákém filmu co byste chtěla ještě říct,
AB: ((smích)) <no>
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
LG: (..) jo, <to je vtipné> to jo. <tak a ještě ňákou historku máte?
nebo už>
AB: <ne> ((smích)) [<nepamatuju si>]
LG: [<tak dobře, tak děkuju> tak já to]
AB: [<nepamatuji se>]

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 18. 12. 2009; Husovická 16, Brno

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: V roce 1946 nebo 1948 se přistěhovala do Brna, bydlela na ulici Husovická (Husovice). Roku 1941 se vdala a přestěhovala na ulici Leoše Janáčka (dnes Srbská, Královo Pole).

Povolání rodičů: Otec dělník. Matka v domácnosti, občas šila.

Povolání narátorky: Vyučila se v obchodě s parfumériemi. 1943 se jí narodila dcera. Někdy po válce začala pracovat ve Zbrojovce na montáži psacích strojů.

JV: takže dneska je osumnáctého prosince dva tisíce devět, a em budem dělat rozhovor, začínáme. takže první otázka, já bych se zeptala na vaše jméno, celé,

LH: L.H.

JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?

LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.

JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.

LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,

JV: hm to je kde?

LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.

JV: na které ulici?

LH: tady, ano.

JV: em tady to je ulice em která?

LH: Husovická šestnáct.

JV: jo, hm.

LH: ano, Husovická šestnáct.

JV: hm

LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.

JV: hm

LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.

JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?

LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.

JV: hm

LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa. a ty známý, asi tři nebo čtyři, em no myslím čtyři. s tou Mařenkou, jo, tak čtyři byly odtáhnutý do Německa, jedna tam teda jak se říká lidově zařvala, ta byla zabita při bombardování, no a ty tři se vrátily a ta jedna byla v noční košili, a jenom něco měla na sobě, a utekly z Francie.

JV: hm

LH: utekly, tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.

JV: hm

LH: takže sme se nemuseli brát, ale chtěli sme teda, a potom už začínali brát i ty, i ty co neměli děti, no tak sme, nám se to podařilo a měli sme teda tu dcerku.

JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?

LH: no tak nějak, ano.

JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?

LH: tady.

JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]

LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,

JV: jo, hm

LH: a maminka zemřela, tam se říkalo stařenka.

JV: hm

LH: maminka tam bydlela, a ta stařenka umřela, a ona tam, oni tam nechtěli být.

JV: hm

LH: nechtěli tam být když zemřela ta stařenka. ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.

LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.

JV: dobře.

LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.

JV: tak a teďka bysme se vlastně už přesunuly k tomu samotnému dotazníku a k těm kinům. a první okruh otázek by byl vaše dětská zkušenost do vašich deseti let věku. takže do ukončení té obecné školy, nebo té měšťanky.

LH: no ano, měšťanka, pak se dete učit, že. no a to, to se někdo učil a někdo se neučil a šel hned dělat. ale maminka nechtěla a říkala ne, něco musíš mít. něco musíš mít, no.

JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.

LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon

JV: hm

LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom.

JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala,

LH: ano ano.

JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte]

LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí.

JV: to byli Švédové.

LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval.

JV: hm

LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý. a potom už začal pomalu ten

JV: zvukový film.

LH: ano ten zvukový, a to sme byli, jé, to sme byli rádi že všecko sme tak slyšeli, a na první krásnej film, na které hrozně ráda vzpomínám, to bylo teda kukuruku ((film neidentifikován)). ta písnička. a tam byl velký, to bylo zfilmovaný. a oni sedí u stolu potom v tom, to by dalo chvilu vyprávění, oni, pak oni se nesměli vzít, ti milenci, že, ale oni za to nemohli, a ona měla chlapečka ale on ju znásilnil ten její pán u kterýho byla zaměstaná. a on em ona měla malýho chlapečka s ním, a vona se ho strašně bála a von ji dělal teda zle, a vona měla ale lásku jinou. a on byl potom za to zavřené, že, že mu ňák ublížil, ale to byl darebák. a oni teda, jak on přišel domů, z toho kriminálu, on ho nechal zavřít, ten milenec teho, té dívky, že, a ji nechal zavřit, a a teda jeho, a on už ho pustili a oni oni seděli u stolu a on si donesl ňáký peníze. tak jí řekl aby navařila, a všecko nachystala, a ona navařila a všecko nachystala, a tam si zpívala to kukuruku ((film neidentifikován)) tam spolu zpívali. oni se drželi v náručí, a to byl už hranej film, že, a to dítě, ten chlapeček, malé docela, tady byl v náručí s nima, a tam zpívali to, a tak von ji říkal aby si z toho nic nedělala, to bylo něco, věříte že víc než půlku kina plakalo nad nima, jak jak to s nima dopadlo. ale on řekl že to nevadí, že budou žít jenom pro sebe. protože všichni věřili temu pánovi, ne jim. a z toho pak vznikla ta písnička, to kukuruku. to znáte.

JV: ano.

LH: no, to je krásná píseň.

JV: hm dobře.

LH: moc hezká, to byl nádhernej film. moc moc hezkej, opravdu. a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala?

JV: em ne, to neznám.

LH: americký film.

JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka

TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino.

JV: hm

TH: to bylo něco tak krásného. anebo potom takovejch těch filmů starých víte, když třeba oni měli ty americký filmy, oni mívali, oni to dodržovali, ty široké klobouky, a na tech koních, pak se to nafilmovalo. poprvé to byla krása, ale podruhý to už nebylo ono. to už bylo zmodernizovaný. anebo rozmery ((Rose-Marie)) ta první rozmery ((Rose-Marie)) ona se chtěla zalíbit tomu. tak vona si trhala košilu. a dělala takový pásečky a na- natáčela si to na ty pásečky. a teď bylo vidět ty, jak voni už jedou. ty koně nádherný. teď to taky to, taky už to nafilmovali pozděj. ale to nebylo ono. oni se mají raději v tom starším stylu. to se, i těm mladým by se to lepší líbi- líbilo. to bylo něco na- ty koně, ty podkovičky jak tam, víte, to bylo, jak tam, to bylo něco nádhernýho. opravdu.

JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být.

LH: no mohlo být mně tak pět roků.

JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em

LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím.

JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině?

LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně.

JV: u svaté Anny. ((kino Grand))

LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda.

JV: hm

LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin.

JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný

LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku.

JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně.

LH: no protože to tam dávali.

JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat.

LH: ano, tam sme, tam, tady bylo pozděj sme si vybírali když sme už byli teda jako už větší, tak nejvíc staréch filmů, starých filmů bylo jak je radnice ((kino Moderna)), a tam uvnitř, uvnitř, když se de, radnice je tak, a tady je hned ten trh masnej jak se říká, že, a tady je ta, pořád je tam to kino. víte?

JV: em teďka nevim. em nevíte na které to je ulici nebo

LH: ne na které ulici, podívejte se, tam je, tam je stálý kino. jestli je do teď nevim, já sem tam už teď dlouho nebyla, em tady je radnice, a tady je ten masnej trh, že. a když půjdete jako k té radnici, jako k té radnici. tak potom se zatočí a tam je takovej areál různejch obchodů, tam prodávaj svetry a všeckýho možnýho, a taky je tam kino. a tam zrovna měli tu, i tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)). tam. ježiš to bylo taky krásný. a tam měli často, a tam měli taky tu em rozmery ((Rose-Marie)) a a Byl lásky čas. no, myslím že třeba, jak já neznám vaši povahu, ale že byste si taky zaplakala. protože to je opravdu, to je film filmů.

JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?

LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.

JV: ne.

LH: ne. ne. ale em zatleskala bych, teď co se mně em teda, naši mně to natočili. říkali když se ti to tak líbí, em tak já ti to natočím. a já říkám, no tak ti to pán bůh nějak posvítil. co se mně líbilo, když, že, já sem, jak se to říká, opat- ne opatroval em sem krále.

JV: ano.

LH: to je film filmů na tuto dobu. já si teď honem ne-

JV: Obsluhoval jsem anglického krále.

LH: ano. ten je podařené. bych řekla, že, že se mu vydařil, ten film. prý zase dělá na ňákým filmu, tak si myslím že aby udělal zase tak podařenej. no a co se ti na tom líbí, ale mně se líbí na tom to, že em že je to takové pravdivé. takové lidské. moc se mně líbí.

JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.

LH: no, když sem měla koruny.

JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.

LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak

JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě

LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný.

JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji.

LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?

JV: tak tenkrát ne, dneska už to je jiné.

LH: dneska, tisíce, miliony.

JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina?

LH: no s potom už s manželem.

JV: ale já [myslím jako dítě.]

LH: [my sme neměli děti,] že

JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě.

LH: no právě s tím Pepíčkem.

JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil?

LH: ne.

JV: ne.

LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.

JV: a třeba když ste říkala že maminka vaše měla ráda ty, ty kina, tak ta s váma nechodila? nikdy?

LH: no, maminka zas měla, šila, sestřence. mé sestřence. šila, ona už byla na studiích, taky na to neměli, tak maminka ji ze starého ušila, a když byla ve škole tak paní profesorka si ju zavolala a říká, Marie, kdo vám, kdo pak, kdo vám šije? kdo vám, máte nějak, to máte tak krásné. maminka zas dostala věci z té Itálie, a vona nám to poslala třeba kabát, a tehdy byla mi- takový jako, takový, jako paleto to vypadalo jestli víte co to je.

JV: ano.

LH: a ještě zbylo kousky, takový byl, takové jako lodička. tak vona tam přišla nastrojená, no, kdepak na to be- berete. tatínek je taky bez práce. a vona řekla, tak já vám to řeknu paní profesorko, ale nesmějte se mně, moje teta mně to šila. a maminka, jak sme bydleli, jak sme bydleli, tak em tak paní em musela tam ji umýt nádobí po obědě a to, a za to sme bydleli. a teď je tam to, ta, nem- nemocnice. pod ní na, pod tím sme my bydleli, v té vilce. a tak, no to teda, řekněte té vaší tetě, že bych, že kdyby mně šila, a maminka říkala, to já si netroufnu. vona kouzlila. aby byla taky. ona, ona se narodila a měla takový prstíčky. víte, a maminka nevěděla jak ji, jak ji potěšit. no, tak to máte už víte skoro všecko o nás.

JV: dobře, tak já bych

LH: ale vona, vona s náma nechodila, vona chodila s těma, potom už s těma vyššíma.

JV: hm dobře. dobře, tak jak sme mluvily o těch kinech, tak já bych se zeptala, vím že ste teda byla na tom Králově Poli a na tom u svaté Anny v kině ((Grand)), ale zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.

LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.

JV: takže ste si vybírali vlastně

LH: vybírali [sme si]

JV: [kina] podle toho jaký měly program.

LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.

JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?

LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.

JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,

LH: v Husovicích, dvě kina.

JV: Husovice, em tak tady mám em

LH: naproti sobě byly.

JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?

LH: ne.

JV: hm

LH: možná

JV: nebo bio Sibiř?

LH: no Sibiř.

JV: Sibiř.

LH: ano ano.

JV: hm

LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.

JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.

LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>

JV: takže

LH: to je dneska...

JV: v Židenicích tady mám kino Orient?

LH: ano.

JV: tak to je ono?

LH: no.

JV: hm.

LH: ano.

JV: anebo...

LH: ne. to bylo ono.

JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,

LH: v Husovicích.

JV: v Husovicích.

LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.

JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo

LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,

JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo

LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou.

JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo

LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco.

JV: a na nějakým plakátě nebo?

LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.

JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být?

LH: mně roků?

JV: no

LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to,

JV: takže [v tom kině]

LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?

JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala]

LH: [chodila,] s manželem.

JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba]

LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že.

JV: a takže ona chodila se svým manželem,

LH: se svým manželem.

JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky

LH: ano ano.

JV: vy ste nechodili dohromady.

LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.

JV: hm, dobře.

LH: oni, oni si rozuměli, oni se nikdy nehádali, oni si nikdy nenadávali, já sem u nich neslyšela že by řekli nějak- nějaký hrubý slovo, a když někdy něco, něco se nelíbilo, tak maminka dycky začala se tak škaredit, a von říkal, na mě takle udělal a říkal, nádula hubu. ((smích)) <na maminku.> maminka říkala, no, teď říkáte že nadula hubu. vy si ju nadu- <nadute.> to byla celá velká aféra u nás.

JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně.

LH: chodil.

JV: [a teď]

LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal,

JV: [a]

LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák.

JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba?

LH: jo.

JV: hm

LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.

JV: no.

LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.

JV: hm

LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.

JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla

LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.

JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]

LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.

JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?

LH: chodila.

JV: a kvůli tomu hercovi? že byste

LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.

JV: hm

LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.

JV: hm

LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.

JV: dobře.

LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na postoj školy. jaký měla vaše škola postoj, jestli vám třeba učitelé říkali, že některé filmy byste měli vidět, nebo neměli, nebo že byste měli chodit do kina, nebo neměli,

LH: no někeří byli, my sme měli jednoho učitele, to by vám řekl, dycky vo něm mluvíme. a von vám seděl na, to bylo myslím v páté třídě. vždycky takle seděl,

JV: hm

LH: a takle měl nohy přes sebe,

JV: hm

LH: no tak vás budu zkoušet. teď se těšte. učili ste se? a my, ale učili, sborem. no to se uvidím, uvidí. ale u něho sem se strašně moc naučila. a doposud vám může naše Olinka na té fakultě, říkám, mami, tys tak úplně perfektně všecko ovládala a teď já to zapomínám už víte? když něco potřebovala kde je to, kde tam je a co tam je, a a kde to je, já sem si kupovala knížky, moc knížek mně tady ukradli. vykradli nám byt, a ty nejcennější knížky, vidíte že už tady mám jenom toto a toto, ty nejcennější to bylo na objednávku asi.

JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]

LH: [ne, málo.]

JV: hm

LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.

JV: do kina že ste šli? se školou do kina?

LH: ano.

JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo

LH: no, tak moc často ne, někdy. ale tak jako ten pan učitel co vám říkám, ten učitel už dávno nežije, že samozřejmě, ale to byl učitel. tak teď se tomu ne- a teď říkal, ty, ty, ty, ty si na to, teď to z nás to sypalo. třeba ňáký ty, kde je Orinoko, a kde je to a to a mě to zajímalo, no tak sem si to četla, protože mě to zajímalo kde byli, kde žili černoši, a to mě to nemusel em do mě biflovat, já sem si to ráda přečetla, a teď sem četla s baterkou, dostala sem pořádnej pohlavek, protože oni šli pro, pro uhlí do sklepa a neměli zase baterku. tak sem dostala poř- pořádnej pohlavek. že sem si to četla, že, že tam bylo kdysi město zlatý, a že to tam je, a teď sem to vykládala děckám zase, tak já sem byla takovýho něco jinýho, no. takže sme se odbočily?

JV: takže teďka bych se zeptala em na to jestli byl pro vás ten film v tom dětském věku důležitý. jestli třeba ste em dejme tomu napodobovala herce, nebo jestli ste si brala ňáké ponaučení do života z toho filmu.

LH: no já sem, já sem tam porád něco ve škole hrála. a ten učitel, u něho neměl nikdo pětku. on říkal, tak ty si nevzpomínáš, řekni mně kde je to, kde teklo, kde tekla voda třeba ta nebo ta? ty to nevíš, když jak sem říka, že, nebo říkal, a pak ještě byla učitelka taková. že tam že, a kde teče, a kde, odkud a jak. to děcko si vzpomnělo.

JV: hm

LH: věříte že si vzpomnělo? no to bylo, potom druzí ti učitelé řikali, von to pomalu to říkal za děcko. neříkal. vzpomeň si! on říkal dycky, já budu čekat, já čekám, já čekám. ale my sme ho milovali. a my sme se všichni naučili všechno, aby se on na nás nezlobil. a ten učitel se ( ) taky.

JV: takže vy ste říkala že ste vždycky hrála, takže vy ste napodobovala nějaké herce?

LH: je, já sem, já sem napodobovala ledacos. babičku, ne ta, to, ale em babičku em jak je to květinka, maminka mně ušila sukýnku, a babička em, zpívá se to, dívejte se to je teď to co mně to vadí hrozně, Princezna Pampeliška. no a když vnučka maturovala a říkala, babi, já sem se to, podívej se co se mám naučit. já povidám, tak. babi, já du za tebou. já sem ji, vona se neučila, vopica, já sem jí to všecko řekla co a jak, a vona říkala, babi, říkali no je vidět, že seš dobrá holka, ale to by, vona říká, babi, to bylo ale tvoje. sem jí to všecko řekla víte, literaturu, no dneska už je konec s tou mou pamětí.

JV: dobře, a napodobovala ste třeba i některé herce? nebo ňáké scény z filmů?

LH: no tak přímo ne, ale em hrozně ráda em sem, dycky říkali, Lídy, když bylo ve škole, pudeš tam a tam a budeš přednášet to a to. když byla, šli sme, šli sme, ale to jestli se to vůbec hodí teda toto říct aby někdo neřekl, nebo aby, jestli něco chcu, aby, já jako abych vyšla em šli sme em tam, na propast se podívat, no, kdo bude hodnej dostane jedničku, a to všecko krásně se snažte se. tak já sem to krásně napsala, a vona to přečetla, a říká, tos sama psala? a paní učitelka naše říkala no jistě, to bylo jejich tady to, to psali. a vona říká ano, ale má tam dvě hrubé chyby, tak. velká jednička, ale měla sem tam dvě hrubé chyby, já nevim jak. <nemohla sem> no ale říkám tak jak byla pravda.

JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?

LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce, všichni se snaží, ale opravdu, bych je, strašně ráda bych řekla, aby trošku toho sexu ubylo. aby toho sexu ubylo. a to přece v našich, za naši éry byla taky láska, ale teď, dyť to není ponížení ženy zeslíkat manžela? nebo ne manžela, zeslíkat chlapa bych řekla a on teď zase s ní, no to je pod úroveň ženy. to si musí manžel, anebo ňákej ten nápadník zeslíkat a z lásky si to potom lehnout a toto, to přece patří trochu té lásky, nebo sme nebyli mladí nebo co? to mě na tom mrzí. a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.

JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a

LH: ano.

JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?

LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.

JV: dobře.

LH: to bylo, ten stůl byl, a oni se drželi v náručí, bylo jim to moc líto, že tolik jídla a všeho měli nachystaný, a voni se báli teho pána, takže za nima nepřišli. on řekl že to nevadí. takže se tak, to je taková krásná láska, tak se tak objali a tím to teda potom končilo. a ještě jeden film byl nádhernej, ale já nevim ten začátek, ne začátek, já nevim jak se to ten film menoval. to byla, ňákej pán velkej, a em neměli dlouho děti. a on potom, potom tomu to chtěla říct, že čeká už konečně dítě, a eště než mu to řekla, takže přiš- přišli ňáký ti darebáci, sebrali ji a chtěli výkupný. a ona řekla dej ty, dej ty, ty peníze, aby dal ty peníze, že čekají dítě. a on ji nevěřil. on ju vyhodil, myslel že to má s tema darebákama to dítě, ten chlapeček. a ona se dostala na do takové jenom, ona prala potom, a on teda si ju úplně se k ní nehlásil, a končilo to to jenom takové kousíček toho, ten chlapeček to zase roznášel, ona prala, žehlila, a em on potom em je- to, jak to, všecko roznesl a zase si sedli a měli, měli se rádi jako, maminko dycky tak krásně u sebe byli a vyprávěli si. a von ten chlapec šel a ona říkala, dávej pozor abys, mně to, dyť to mám vyžehlený všecko co nedává, a děti mu dělaly zle že nemá táty, a tak dělaly mu zle. a von se nějak votáčel a mohlo mu to prádlo spadnout. v tom jel, jelo auto, a přejelo ho mu tu maminku. a ona ho poznala, že to je vlastně otec toho chlapce. a ona mu to řekla, tak von se teda potom, on je poznal tu manželku, a dobře to dopadlo jenomže ona umřela. to byl takovej citovej, né ňáká limonáda. takovejch limonád by bylo pořád dost. ale to bylo citový. moc.

JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba.

LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že,

JV: a tak to ještě byla ta první republika

LH: ne,

JV: hm

LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no

JV: ale ne, to bylo ještě za první republiky, když ještě

LH: a za první republiky, no, to sme potom sme zase šetřili ještě, abysme měli ten nábytek, abysme to měli, tak sme víc šetřili. abysme, no manželovi rodiče nám em koupili ložnici, a teta nám zase koupila ložní prádlo a všechno to ložní prádlo Rusi to tam eště co tam zbylo, tak co tam zbylo, tak to tam lidi pokradli a Rusi stáhli z těch sutin, stáhli peřiny aby to měli pod těma katušama.

JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů?

LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi.

JV: hm dobře a tak teda, která kina ste v této době navštěvovala. změnilo se to nějak? nebo se to nezměnilo. navštěvovala ste pořád [stejná kina?]

LH: [ne, no když tu,] to, tady sme do- potom chodili častěji, menovalo se Lípa,

JV: Lípa.

LH: ano. a bylo to tady em jak je na, nevim to by to tam myslím nebudete znát, to je, em tam se tancovávalo, a tak, víte, takový taneční, a tam potom bylo pozděj, pozděj tam byl to obsadila Zbrojovka, ale ne to kino, to bylo vedle. a tak tam sme, tam sme chodívali se někdy.

JV: a to kino Lípa, to ((dříve Lido bio))

LH: to bylo vedle.

JV: to se menovalo Lípa. a tenkrát se menovalo taky Lípa? nebo až později.

LH: ano. nevím jestli se menovalo tehdy, ale oni mívali dost dobrý filmy, a laciný.

JV: a vzpomenete si na jaký to bylo ulici třeba?

LH: no, oni tam, já nevim, Hvězdova se to menovala ta ulice.

JV: Hvězdova?

LH: no. myslím že to byla Hvězdova.

JV: jo.

LH: a potom tam byla

JV: takže, ano?

LH: Zbrojovka, to tam zabrala, a potom sme s tou vnučkou tam chodily ale ne do toho kina, potom to tam bylo kino, ale potom tam bylo pro ty děcka že třeba se tam chodilo na takový ňáký ty em dětské radovánky a tak. ale nebylo to tam špatný, bylo to docela dobrý.

JV: hm dobře. a teďka em vy ste vlastně říkala že do toho kina ste chodila kvůli tomu že bylo laciné.

LH: ano, že bylo levnější a hra- já sem si vybírala filmy.

JV: hm takže

LH: manžel zas ňáký vojáky a, a já říkám, já ne, já na ty vojáky ne. tam se dycky střílí, a toto a já, já to nechcu.

JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si

LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit.

JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino.

LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď, a je to když pojedete jako od nás,

JV: hm

LH: jedete autem?

JV: ne, ne.

LH: jedete až na konec Husovic a na té křižovatce, kde se přijede potom k temu em třeba k temu zelenému tady temu em voni říkají zelený kde sou ty lékaři, anebo potom em různejm věcem, a tady taky sou tam potom Černá Pole, a

JV: takže to bylo to kino Sibiř?

LH: Sibiř.

JV: Sibiř, ano, takže ste popisovala to kino Sibiř.

LH: jo. a taky tam byly velice, no tak, já sem se s tím nesetkala, že někdy někerý kina že, em kluci udělali legraci em nepěknou, přišli a teď si schválně jako votevřeli,

JV: hm

LH: a dva číhali a ten si tam pořádně prcl. a teď chtěli utéct. jenom voni že zapomněli, ale to sem se jednou v životě, von ho chytl, von se nepáral. von mu sdělal kalhoty, on mohl, jestli tak třináct, to už kluk, a von mu dal pořádně na zadek a řekl, já dám všem, to řeknu, tak se někde objev do kina. <potom se maminka,> pak se ho jednou, ona byla sama, tak prej ste vyplácel. a on řiká, von dělá takovou blbost, ale tata přišel a řekl, udělal ste moc dobře, že ste mu dal na zadek, protože je docela jinačí. takovou blbost, a oni prej ho navedli kluci.

JV: hm dobře. em takže, chodila ste třeba i do ňákých lépe vybavených kin? vzpomínáte si třeba na ňáké lepší kino? že byste někdy chodila do ňákých lepších kin, hezčích?

LH: jak, eště?

JV: no říkala ste že v tý Sibiři ((Sibiř)), v tom kině Sibiř, byly takové ty tvrdé židle,

LH: ano

JV: a chodila ste třeba do ňákých kin, kde byly ňáký pěkný

LH: no jejda. zrovna to, tak jak je to blízko té, blízko té, em jak se de na tom zelným, ne zelným, masným trhu ((pravděpodobně kino Moderna)). a tam je ta, takže to, to vám řekne každej že je tam kino. a oni mívají dost často tady ty starší opakované filmy. a tam sme byli už za léta, v tom, jé prý dávají, známá paní mně říká, Lídy, představ si to, já sem se dověděla že tam dávají Byl lásky čas. no jé, my hrrr! to bylo, to bylo v momentě vyprodaný, a myslím že týden nebo, ne-li dýl, nevím přesně, to bylo porád vyprodaný.

JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak?

LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy. maminka, to by vám řekl manžel, maminka, řekl mně v nemocnici že ona je sice em ale že je vysoce inteligentní. ona byla zajedno sečtělá, a ona byla opravdu, a když ležela na tom stole a říkal že měla, že měla tělo jako z mramoru. ale jich bylo pět a tatínek jim umřel, tak vona nemohla do žádnejch škol jít, a ona uměla nádherně malovat. z ní by byla dokonalá malířka. ale to bysme, to tam vám nepatří. to bysme potom se, to bych vám mohla vykládat do nekonečna. škoda, š- velká škoda jí, protože opravdu ona byla nadaná. ale když byla ta válka blbá, to vám jenom k tomu řeknu, ona táty už neměla, táta zemřel ve Vídni, a oni dostávali té podpory málo, když teda pozbyla dva syny, a to byl taky nadané malíř, a říkal, Růženko nic si z toho nedělé, já už se na tu školu nedostanu, ale já ti to, já, ty musíš jít na školu. ty máš ještě větší nadání. a tak vona se dycky těšila na to, ale peněz bylo málo, jako vdova, a a dětí bylo pět, že, a vedle byl sedláka, sedláka byl em synek, hloupej byl jak, maminka vždycky říkala jak punštok, a Růži, napiš mně to. maminka, co za to. no, já ti, já ti dám pořádně namazané chleba se škvarkama. že je to směšný. takové oni mívali velké, tak on donesl takové velké chleba. takle namazané. maminka mně ukazovala, maminka to nesnědla. přišla dom, válka byla. nebyl nebyl chleba. tak maminka to rozdělila a měli všechny. ona, její ty kresby byly všechny se pomalu porvali faráři. ale aby ji pomohli do ňáké školy, to už ne. víte to bývala taky taková doba. to sou romány, že. tak se na mě nezlobte že vždycky odbočím.

JV: to je v pořádku.

LH: ale to je pravda, vona, vona nakreslila, jak se tak byla opřená, a tady byla lampa, a ty stíny od té lampy, a tak že byla taky opřená, a to bylo na objednávku, kdosi chtěl aby mu to namalovala. tak ona to tak namalovala, a teď se hádali, a von to. ne! já sem ji řekl že ji něco za to, že ji dám pytlík mouky za to. a von říká, já ji dám víc. oni se vo to pohádali, faráři, víte to bylo taky ta doba. faráři, no tak potom ten kněz, co tam byla, tak si to vzal a říkal, já ti, já ji dám, takže donesl takové pytlík mouky a kousek másla a bylo to. a tak říká, škoda, škoda přeškoda, že to přišlo pryč. ohromně malovala, ohromně. a za krajíc chleba, ale to byly takový ty selský. oni měli, ale ty chudý lidi, ty neměli. ty měli pomalu hlad. ta byla doba škaredá, no. a tak co ještě potřebujete, tak sem se vám rozvykládala,

JV: to je v pořádku.

LH: ale vy máte em takový možná přístup. já bych s každým takle nehovořila. věřte tomu. heleďte a chcete studovat co. můžu se zeptat?

JV: já studuju em dějiny a teorii filmu, tak proto, proto si povídáme o těch kinech.

LH: no. ale my máme přece krásný filmy. my máme, a hodně krásných filmů. a když se budete třeba držet těch starejch, málo teď je, vykládají z dějin. já sem ty dějiny znala, to, to sem, Vlaďka, vnučka, ta porád babi, kterej rok to byl, nevíš? dycky jenom zavolala, a teď už já to mám popletený. a teď co mě postihla ta nemoc, tak to je vůbec, no. a ráda sem, někerý maminky nutily děcka číst a to, no a já sem dostala pohlavek, abych už nečetla. já sem si myslím to, zkazila zrak.

JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo.

LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)).

JV: v Pisárkách.

LH: v Pisárkách.

JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo?

LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo.

JV: hm

LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,

LH: ne, vůbec ne.

JV: ne. a ostatní lidi?

LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.

JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde

LH: ty cukrlátka?

JV: ano.

LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.

JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,

LH: ano, ano, přímo v tom.

JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?

LH: ne.

JV: bylo ticho.

LH: to taky nemám ráda.

JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,

LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.

JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo

LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.

JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?

LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.

JV: dobře a

LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>

JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.

LH: ano, velice slušně.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle?

LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto. já, tak já povidám, manžel na to ňáký moc chození po těch hospodách, to nenáviděl, ale no tak jo, no tak půjdeme ne jedno pivo. a voni dycky se tam hašteřili, manžel. no, manželka mu, no mně se zdá že už máš dvě piva dost, ne? a já sem to nesnášela. a já sem říkala, jé pojď už, musíme jít už dom. a oni se tam ještě myslím hádali, a já, já sem doma nezažila žádný hádky a já tam budu v hospodě poslouchat jejich hádky, tak sme byli vyléčení.

JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že

LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali, a vona měla pak těžkou cukrovku, a tak to bylo s ňou špatný. ona měla velice těch, brzo potom umřela. a voni ji říkali teta Bíla, vona měla úplně bílý vlasy z té cukrovky. a měli v Židenicíh barák, a

JV: dobře.

LH: škoda.

JV: hm

LH: teta Bíla.

JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy?

LH: ne.

JV: ne.

LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte, tak všecko přečtou cos udělala, třeba ve škole nebo to. já sem měla z toho strach, že by to maminka poznala. no a až sem byla větší, tak už sem byla víc chytřejší, ale mě to už potom nebavilo, protože sem měla krásný knihy, který sem potom přečetla, bohužel hodně mně jich pokradli, no, a i ňáký peníze, a

JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla.

LH: ne.

JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho?

LH: to vůbec ne.

JV: ne.

LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne.

JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho?

LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.

JV: hm dobře. a chodila ste do kostela?

LH: no, někdy. ale já nejsu nějaké, jak se říká, voni někdo říká pánbíčkář, ale to není správný teda zrovna ocenění. já teď nemůžu, ale neodsuzuju lidi keří dou do kostela. oni v tom vidí, oni v tom vidí útěchu, víte, v tom se vidí útěcha. a někdy vás potká tolik bolu, v životě, tolik bolu, že tady už vám nepomůže tady člověk. tak hledá se, hledá se útěcha u toho boha.

JV: dobře. takže jak často asi dejme tomu, ste chodila do toho kostela?

LH: no, to sem jako děcko sem, prosim vás měla sem opravdu s- tady mám ještě vysvědčení, ale myslím v druhé třídě, samý jedničky a v náboženství sem měla dvojku. že sem neuměla, maminka tam letěla a říkala, jakto že Lídyna má z toho, no ona neuměla em přikázání boží. maminka byla tak toho názoru jako, dycky mně říkala, bůh chce mít pořádný lidi a ne takový dacany co sou tady.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy?

LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina.

JV: hm takže radši to kino.

LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.

JV: dobře.

LH: říkám, no když je to, je to tak, je to jak chce, je to jak chce, ať tam něco je tady navrchu, teď už říkají že je tam moc, moc podle novýho toho, my to s manželem sledujem, že je tam víc světů, je takovejch jako my, a no tak ať je tam co chce, a ať je to, když když se budu chovat teda, když to tak chcou, někdo chce a věří tak pevně v boha, anebo teď ti moderní, ti, jak sou to ti, honem ti, ti jehovové, no, takže když se budu chovat jako čestnej člověk, tak to je vlastně přikázání boží snad ne?

JV: hm

LH: nebo ne? a budu vraždit, a všecko možný dělat, a pak pudu do kostela, pane bože, deset otčenášů? no to není správný. chové se jako člověk, a když se budeš chovat jako člověk, tak, tak to je to přikázání boží.

JV: dobře. em ke které církvi ste se hlásila?

LH: no my sme byli v římsko-katolickým dycky, no tak

JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na

LH: no ne. ale řeknu vám toto. když my sme se měli s manželem brát, tak farář tady řekl že nás nevoddá.

JV: hm

LH: protože manžel je československé víry, to jak to bylo po té válce rodiče, to a no tak, no tak maminka říkala co váháš, tak, tak se dej na československé víry, já sem tam byla, máme to i nafilmovaný tu naší svatbu, a, no tak, a vod té doby jestli sme tam byli tak pětkrát, to bylo všecko.

JV: dobře.

LH: ale je to tam takový em lidštější, no, ale jinak

JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře?

LH: ne.

JV: ne.

LH: ne ne ne, to vůbec ne.

JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií.

LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody.

JV: hm

LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů, a kdyby to víc vysílali, ale teď se trochu polepšili. trošku je to víc. a hodně je toho na Vídni.

JV: hm

LH: dost je toho na Vídni. takže em rozhodně bych si, já osobně bych nepotřebovala nic tak jako že bych byla ráda, kdyby byly samý přírodní ňáký takový jak je ty medvídci jak tam byli, jak je vychoval, nebo ty, ty vlčata jak je vychovával, a potom on přinde, už sou z nich velcí vlci, a voni na něj skočí, volížou, a mně se to strašně líbí. a za nevim za jakej film bych to vyměnila, kdybych se chodila dívat jenom tady na to. ale já oni mně říkaj že su velkej idealista. nejsu, já chcu jenom to co by mělo být v přírodě pěknýho.

JV: dobře, takže em ste neměla ráda žádný akční filmy, nebo em, radši

LH: no, a nemyslíte že bych se, já bych se ráda podívala na všech- ale teď vůbec já se nemůžu dívat. ono jak se to přibližuje, tak já mám si- na toto trochu vidím, tak já si to musím zadělat, protože to je úplně slepé. vona řekla, paní Hošická, musíte si to nechat operovat. je to sice neobvyklý, ale potom by se mohlo stát, že byste mohla oslepnout. mi v krátké době, a dělal mi to nejlepší chirurg, tady v Brně, a to máte tak.

JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině.

LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že. no a teď mám tady jednu studentku, jak se dostane z toho celá na nic, je v Anglii, a ona tam šla chtěla, ona umí anglicky, ale ne do písmena, že, anglicky, francouzsky a částečně německy, ale to všecko jak se říká částečně, že. a já říkám, jé Terezko, ty budeš daleko. a ona porád chtěla být daleko. ale toto, nezdržuju vás od toho c o máte?

JV: ne.

LH: co potřebujete?

JV: no

LH: vona, tak tam šla, štyry tam šli, jenomže ona jak tam potom tam zůstaly dvě, a tak se chtěla přihlásit na tu školu v Anglii, a oni že, že to bude možný. no ale potom, jak přišlo ke zkouškám, voni říkali a vy ste z Československa, to už řekli Slovenska, proto já, vona se divila, že ještě teda řekli, no tak prostě z Česka no, ale teď to budete muset, muset vybrat. buďto budete studovat, a musíte si to zaplatit, anebo budete tady pracovat, dáme vám práci, a můžete tady být. protože máte tady, jak tam byla u toho někde, tak vám dám práci.

JV: dobře, takže em

((do pokoje přišel manžel narátorky))

LH: dědy prosímtě buď tak hodné, podej mně ty lístky. no tak teď už vykládám o Vlaďce.

JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých.

((manžel narátorky opustil místnost))

LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy.

JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět.

LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala.

JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů,

LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo?

JV: ne, nevim.

LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)).

JV: hm

LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska.

JV: hm

LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic.

JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí.

LH: ano, z doslechu.

JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to

LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.

JV: dobře, takže em byl ten, pro vás ten přechod na zvukový film nějak jako zajímavý, měla ste radši zvukový filmy než ty němý? bylo to pro vás něco nového, úžasného ten zvuk?

LH: no jé, no, no hlavně byl ohromné em když to mluvilo, pochopitelně, to, to bylo, když to mluvilo.

JV: takže ste měla radši ty zvukové filmy než ty němé, nebo

LH: no ne, zvukový. ano.

JV: takže, takže radši ste chtěla ten zvukový film než ten němý.

LH: no jistě.

JV: dobře.

LH: ano, ano. ale mně to už potom kolikrát bylo, jenom když sem byla v kině, ale zvukový je zvukový. já mám jenom tak ručičku prosim vás, tady mám takovou obálku.

JV: obálku?

LH: tam mám to od té Terezy.

JV: jo.

LH: tady je, nespadněte. to vono je to jenom tady na kraji, vidíte?

JV: obálku? jako vevnitř?

LH: jo. a já vám, tady na vrchu.

JV: obálku nebo pohled.

LH: no pohlednice.

JV: pohlednice, [tak já vám podám všechny.]

LH: [to vám chcu říct] právě, to je od té Terezky.

JV: já vám dám všecky.

LH: to je od té Terezky, víte.

JV: hm dobře.

LH: a samý, a tak co teď.

JV: teďka bych se zeptala jestli ste viděla ňáký barevný film do toho roku čtyrycet pět.

LH: jé, to se nám líbilo.

JV: do, do toho roku pětaštyrycet jestli ste ňáký barevný film,

LH: no, moc, moc sem jich neviděla, ale to bylo právě třeba tu rozmery ((Rose-Marie)), to bylo moc hezký, barevný

JV: a bylo, no?

LH: a potom ta Španělská vyzvědačka,

JV: hm

LH: to bylo taky barevný, a bylo to moc hezký,

JV: a já bych měla dotaz právě na to, jestli pro vás bylo důležité že to bylo barevné ten film. jestli to pro vás bylo lákavější.

LH: no věříte že ani tak z zvlášť, že bych na tom trvala, ne. hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat.

JV: hm

LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu. to jenom vám ukážu jak vona mně posílá pořád, babičko pusinku posílám, co mám z pusinky, když no, podivejte se co toho má, tady dávám tyto, tady taky, no, samá pusinka, a co mám z toho. já povidám, mělas zůstat doma. trdlo. no. a oni, oni, tak co se teď má tak tam zůstala. teď přijede teď, tak su zvědavá, tak su zvědavá jak to dopadne. teď přiletí a máma její, no, ne, no všecky sou ty lístky vidíte, od našeho domácího. to všecko von má, to je samá pusinka, samá pusinka pusinka, a nikde nic. a je tam. no. tak ji řekli, tak co teď má dělat to děcko blbý. neměla tam lézt.

JV: hm

LH: no

JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si

LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli. my sme šly s kamarádkou jenom, krátce, s kamarádkou sme šly z Husovic, a najednou sme slyšely bum, bum, bum, bum. a tady byl, tady byl takové jeden pán, které měl ne byt, ale em dolů brousil nože, nůžky a tak. a my říkáme, ježišmarja co teď, co teď. voni měli takový veliký bubny, a na to bubnovali. teď měli ty, ty rukavice a ty prapory. já povidám Mařenko, je s náma konec. teď jsem si vzpomněla, já povidám, zeptáme se tady pána. a on to měl hodně hluboko. a já povidám prosim vás, schovte nás tady někde, oni nás ještě neviděli, oni jakorát dojeli, došli, docházeli do ulice, docházeli. a já řikám, a on řiká, já sem slyšel ty bubny. no nebojte se holky, honem, já vás pustím dozadu, a tam vzadu je kostel, československej. tam je vzadu jak měl ten pán, a to je jenom u toho jak tam je elektrika. a on řiká, kdybyste nemohly od toho, k temu kostelu, byl byl zavřené, tak jeďte honem tamto, můžete tó brankó, tu přeskočíte a budete v Židenicích, a tam sou lavičky, tam si sednete a to oni vás tam nenajdou. a nevim co by nám bývali udělali kdyby nás chytli. to byla zlá doba, Němce sme neměli rádi. a co potřebujete eště.

JV: no

LH: celý můj život a a teho máte dost? ne- nebudete se na mě zlobit že sem vám tady dala kus života svýho?

JV: ne, to právě chceme, to je, to je právě důležité.

LH: víte, to bych vám třeba o té Itálii, kdybych vám to všecko vyprávěla, ale to, ten, vy myslím ale jistě ste se to na vysoké škole učili o hraběti čiano ((pravděpodobně Ciano)), jak zastřelili jeho dceru a to. ale to tad teď nepatří, ale to bych vám vyprávěla.

JV: hm

LH: oni nesměli ani k oknu. on byl pobočník krále. ale to tady nepatří, co ještě potřebujete.

JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu.

LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili.

JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste

LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.

JV: hm

LH: víte, poučil se. a já sem pořád prahla po tom em rozhodně bych bývala šla někde do škol a všecko, kdyby nebylo tady toto. pak nám to rozbili, nezůstalo tam nic, co tam ještě zůstalo, tehdy se to meno- a teď je tam k- ňáký hřiště a všecko možný, a dřív se to menovalo Leoše Janáčka. a kdybysme tam bývali zůstali, tak z nás zůstaly třísky. ale eště co bylo, tak to lidi pokradli. tak viděli, že tam sou jenom sutiny, a dovedou ty lidi to pokrást, dokázala bych to já.

JV: hm

LH: a manžel říká, měli tam, sou tam takový ty, aspoň pokličky ti donesu, když to nádobí je pryč. víte že ty pokličky byly taky sebraný? já nevim, co se děje v lidech. já bych nic takového neudělala. a já bych si vzpomněla na maminku, protože ona říkala, za to bude každej jednou potrestanej, pamatuj si to. a já si to pamatuju.

JV: dobře.

LH: a co potřebujete.

JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát.

LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát.

JV: a co byste řekla že se vám právě na tom filmu líbilo. na té Španělské vyzvědačce ((Španělská vyzvědačka)).

LH: no tam, tam se taky zpívalo,

JV: hm

LH: krásně to bylo všecko aranžovaný, a vůbec, celej ten film byl takovej, no prostě bylo to taky, to už dávno bylo teda em mluvený, že, a nebylo tech filmů sem tady tolik, z té Ameriky. nebylo, že, tolik. takže em vůbec.

JV: takže ste měla ráda americké filmy třeba?

LH: no, měla sem jenom určitý.

JV: a jak-

LH: ne všechny.

JV: a jak třeba vypadaly ty filmy které ste měla ráda.

LH: proč sem měla ráda, protože třeba ta rozmery ((Rose-Marie)). oni ju potom nafilmovali podruhý, ale to už nebylo ono.

JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu

LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši.

JV: hm ano?

LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí.

JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou.

LH: no ano, ne, naše Babička, že,

JV: hm

LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)).

JV: hm

LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.

JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.

LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.

JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na

LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem

JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))

LH: ano.

JV: hm

LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.

JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.

LH: ano.

JV: a lišil se třeba

LH: plyšový.

JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci

LH: to mně nevadilo.

JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch

LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.

JV: hm a

LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.

JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo

LH: no myslím že stejný, no.

JV: dobře.

LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?

JV: Ponrepo v Praze

LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.

JV: hm

LH: a oni prósim tě, to sem říkala kamarádce, a bohužel zemřela. ona mně, jeden den mně říká Lídy, já přindu pozděj. no tak říkám tak dobře. a její dcera mně řekla, že říkala, zavolej Lídě, máš tam jít a, a vona, já žádnou Lídu nemám a vona se pomátla do rána. ona mě neznala, ona mě neviděla nikdy, a, a třetí den zemřela. vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.

JV: hm já to chápu, dobře.

LH: no, pochopíte mě?

JV: ano.

LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,

JV: dobře.

LH: doufáme že vydrží a že ňákej ten eště udělá nějakej ten film.

JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality,

LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte,

JV: Pepek námořník?

LH: jak?

JV: Pepek námořník?

LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)).

JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před

LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi.

JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů.

LH: ano taky, ano. taky.

JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem?

LH: ne, vůbec ne.

JV: reklamy ne.

LH: ne ne ne.

JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly?

LH: no ale málo.

JV: málo.

LH: byly, ale málo. byly.

JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že

LH: no před filmem.

JV: a byly vždycky? před každým filmem?

LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film.

JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště.

LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.

JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti.

LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery.

JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla

LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové,

JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste

LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu.

JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem.

LH: no mám to no máme.

JV: ale

LH: všecko na to tady.

JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku.

LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a

JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali?

LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo.

JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem?

LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to.

JV: takže vy ste měli promítačku? doma?

LH: ano.

JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy?

LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.

JV: hm

LH: a chudák be- brzo umřel na rakovinu a škaredě umíral.

JV: hm dobře. a teďka poslední, poslední část, a to je protektorát. a teďka bych se zeptala em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. em jestli to třeba nějak bylo poznat v těch kinech, jestli byla nějaká jiná atmosféra v kinech, když začaly být ty předpisy protektorátní. jestli byla nějaká citelná změna v těch kinech.

LH: já, tehdy, my sme nenáviděli Němce, zajedno, protože sme viděli, sme viděli vlastním okem jak tam viseli dva, my sme zděšeni, bohužel sme jenom tak to zahlídli, tam ty studenty, a byla to špatná doba. špatná. a manžela otec, sme o vlásek, bývali by nás postříleli myslím všecky, všecky, protože on tam měl podnik, a on tam měl na půdě, no, strašně dobře zebezpečenej telefon. a a takovou tu vysílačku nebo co to bylo já nevim už přesně. a až bylo po válce, tak manžel říká, tati, tys mně to vůbec neřekl. a on říká, chtěl chtěls viset? a on o tom do této doby, já sem ho měla tady sedum roků, sem ho opatrovala, sedum roků sem ho opatrovala, a on o tom nechtěl mluvit, on měl pořád strach. představte si to.

JV: dobře. teďka bych se zeptala, jestli em byla některá kina vnímána jako německá, že tam třeba chodili jenom Němci nebo to bylo

LH: no ano, taky byly ňáký, a když sme bydleli v Králově Poli, potom, tak tam bylo, oni tam cvičili Němci, to sme ještě nebydleli tam teda, takže to sme bydleli jinde jako s rodičema, že, a voni když vyšli ven, tak šla z vás hrůza. ma, ma, ma, ma ((dělá zvuky připomínající pochod)) to není nadnešený. vyšli ven, mahé, majn, ((dělá zvuky připomínající němčinu)) a eště sme měli republiku.

JV: takže to bylo před protektorátem ještě.

LH: ano. to už bylo na spadnutí, víte? na spadnutí.

JV: dobře. a když teda některá kina byla vnímána jako německá, tak em víte která to byla? vzpomněla byste si?

LH: no, no to museli být všichni museli, když chtěli mít obživu tak museli všichni mít německý filmy.

JV: ano, ale já myslím třeba že to bylo vnímaný tak, že tam choděj pouze Němci, a Češi se teda tomu spíš

LH: to nevim teda, to přesně nevim. ale Němci byli strašně zlí. ja vám říkám, kdyby se bývali dopadli, anebo když jak voni vyšli ven, ven z té cvičitelny, to bylo pod Špilberkem, to sme jednou s maminkou, sme zůstali stát, ale to byla hrůza- hrůza, voni dupali těma nohama a voni šli, a zdravili se, hajl, ((Heil)) nebáli se, a řvali jak, co dělá všecko nacismus. nacismus. no- normální lidi to nedělali, to jenom ti dacani. to by vám člověk vykládal. ale to kdyby nám bývali ti hajoti, ty Němci, ty by nám bývali dali, oni měli takový velký ty, ty em a bubnovali, ježiš a potom sme se tam stavili na druhej den a von povidá, no to bylo, to mně máte co poděkovat. maminka mu koupila, taková byla, tabák, a von to kouřil, tabák, když to vykládal, a von řikal, holky uřechtaný co ste se temu měly řehtat. my nevíme čemu sme se smály. no a oni šli už začínali, oni by řekli že se jim smějem. oni by nás bývali přinejmenším zmlátili. to už by nás tam pomalu při nejmenším nesli dom. ne- nevzpomínám na to ráda. a dneska je to už trošku jinačí, no.

JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím.

LH: málo.

JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu?

LH: protože to bylo jenom německy, ježiš vy máte hlad. já vám dám

JV: ne, já nemám hlad, ne.

LH: ne. tak jezte.

JV: ještě je brzo.

LH: no Olinka to zavinila, no ona chudák tam bude nejmíň do devíti do osmi hodin, dodělat aby mohli být zase doma.

JV: a to je v pořádku, to si nedělejte starosti s náma.

LH: já dycky mám všecko nachystaný, a ona, no když tak, mami tak když tak počkej já přídu. ale manžel tam bude mít něco v ledničce.

JV: já no, ne, eště je teprve půl pátý, to je v pořádku.

LH: no, a tak co ještě potřebujete.

JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.

LH: no moc málo, moc málo.

JV: a z jakého důvodu? že teda

LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.

JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.

LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.

JV: no

LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.

JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?

LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.

JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-

LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.

JV: takže em ste chodila

LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.

JV: ale

LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.

JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu

LH: méně.

JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,

LH: bála.

JV: hm a za-

LH: ale

JV: potom ste neměla ráda tu němčinu, ale

LH: ano, ne že by em já bych neobvinila Němce keří, tady byli nad náma, ňáký manžel- potom, manželka byla potom odsunuta a on zůstal ještě tady. a on potom měl dovolený, dovolený jít navštívit kde bydlel. na té druhé straně. a on říkal mamince, paní Štefková, kdybyste viděla jak ti lidi na sebe, co já krčím, anebo na záchod, co můžu než se spláchlo, co tam lidi dávali, Češi, dávali udání. Češi, i Češi Čechy. a on dycky přišel za maminkou, mohl teda, a přišel za maminkou a říkal, já vám budu vděčnej nadosmrti. a opravdu, von nikomu neublížil. oni byli takoví hodní, a tady zrovna naproti nám ten byt, ta, jak to začali křičet kolik jich to, kolik jich odsoudili, tak oni chodili plakat k mamince. proč to dělají, no.

JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.

LH: ano.

JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]

LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,

JV: takže těch diváků

LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.

JV: jo, takže myslíte těch diváků v tom sále, i tak, dobře. em takže spíše těch lidí, kvůli těm lidem ste

LH: dědy, musíš tady nachystat talíře, máš tam něco? no počkej. no tak co ta Olinka řekla, no, že přinde hned s cukrovím. nemáš tam, nemáš tam ještě ty dobrý špekáčky? no tak je vodmrazuj. dyť oni sou tady chudáci hladní, no už, podívej se jak šilháme. ((narátorka mluví na manžela))

JV: to je v pořádku, to si nemusíte kvůli nám dělat starosti.

LH: no ne, no ale to se někdy, u nás se každej nají, a dobře. víte, Němci, ty normální lidi,

JV: hm

LH: ty, to neřikám, ale ti nacisté, nacisti,

JV: hm

LH: ty byli, manžel se chtěl dostat když ho nasadili, nasadili ho do do Vídně, teda ne do Vídně ale tak potom přes známý ho dali do Vídně, ho dali. a dali ho do Vídně, tak já sem tady s děckem zůstala, že, a pak, že, nás odvezl na venkov, a dobře že odvezl, protože jinak by to bylo bývalo špatně dopadlo, a tak sme se odstěhovali a bylo dobře. jinak to bylo rozmlácený, a no tak Rusům za to nemám, nemůžu mít zase tak dalece za zlý, ale voni prej byli úplně na mol vopilí. no ale voni se dostali, tady byla kořalárna, a tam si chodili prý s těma esšálkama em měli prostě do esšálků a do do všelijakejch konvic plechovejch, si to nosili ty likéry a to, no tak se napijou, a byla válka, no tak, maminka se na to nadělala a teta nakonec taky, krásnej nádhernej prsten sem měla takhle velikej, nádhernej, to vám řeknu, nádhernej, tak opravdu nic, nic to, nic to nenadsazuju. představte si to, že nám jak nám to vykradli tak aj ten prsten. a ten byl z Itálie, a to vlastně ta Židovka chudák, ta řekla, já to Ludmilce, ta zas mně říkala Ludmilka, já ji to koupím. a ona říkala, né, já ji to, na tak, dáš něco ty, a ostatní dá já. to bylo tak trošku tak jako ten prstýnek, to je tak nahoru tak, nahoru, a ten em to bylo zlato, a to bylo v platině. a ty ta platina byla růžičky. oni to museli dávat do něčeho že prý by to nebylo dobrý, ty, já nevim ňák, to se ňák příčí, že, že to musí být tak to. pak sem měla zlaté náramek od biřmování. taky pryč. pudřenka krásná, taky pryč.

JV: hm je to hrozný.

LH: ale nechtěla sem aby ho zavřeli, mama tady plakala, no tak co sme, maminka říká prosím tě už je to pryč, my to už nezachráníme, tak to necháme plavat, no.

JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně.

LH: moc málo.

JV: ale chodila ste přece jenom trochu. takže změnil se nějak výběr těch filmů? chodila ste na nějaké určité filmy jenom?

LH: no, no byly tam, byly taky, když nějaký na ten, ten (volbrik) když tam hrál, a nějaký takový jedno bylo takové, to, Lídyno běž na to, to je docela pěkný, a nepropagujou tam ty Němce, no von měl zase psa, a em voni se rozešli s tou holkou, oni se rozešli, a teď ten soud nevěděl komu teho psa dát. a tak oba ho chtěli, a von řiká, no tak já vezmu teda sekeru a rozseknu ho teda a dám vám, no to ne, to ne, my to, to ne. tak já mně patří, mně patří. a vona zas taky. ne mně ne, mně patří. tak se hádali, tak on ten soudce řekl, víte co? běžte spolu pěkně dom, a pejsek teď bude s váma a vy se usmiřte a nehádejte se. tak voni šli a na ten, na to vodítko drželi voba dva, dívali se na sebe a kvůli tom psovi se usmířili. tak to bylo, to říkal, na to běž, to je hezký.

JV: hm dobře, takže chodila ste třeba jenom na české filmy?

LH: na české.

JV: a na německé jenom málo teda, nebo

LH: no výjimečně.

JV: dobře. a teďka, jak se diváci za protektorátu v kině chovali. třeba em vzpomínáte si že by ty nacisté nebo ty sympatizanti s tím em nacismem, že by třeba hajlovali v kině kdyby třeba viděl hi- Hitlera, nebo že by nějak projevovali se nadšeně například.

LH: jako něm-

JV: no, Němci v kinech.

LH: no, nemůžu říct že by se nějak, tam nějak nechovali toto, to voni zase měli svůj řád, to voni byli, toto bylo.

JV: takže se nechovali nějak nápadně nebo

LH: ne, ne. to teda tady ty, Kociánovi se menovali, a oni utekli z domu, aby je nebylo slyšet, a šli k mamince, a tam bych řekla všecky ty, no ženský, plakaly, co dělaly, když byla řada kolik jich zabili, zase pověsili. Čechů. a studentů. a vona, no ta plakala. a manžela. no pak byli, toho jejího manžela, taky on byl vlastně Němec, ale jakej Němec. tatínek jeho byl vlastně Němec a on o tom ani nevěděl,a jak bylo tak museli, jako Němec.

JV: hm

LH: on musel být jako Němec. tak musel jít. a pak byl na vojně, ale on byl jenom na těch zákopech, víte? tak to byla taky Němka. a museli jít teda na odsun, že, tak to bylo teprve pláče, bylo jim mamince líto, že, a em tady zase na druhé straně je dům, a on řekl, no, paní Štefková, tam je, tam máte schovanýho Němca. a on utekl od tam, u tech vojáků, a schoval se tady v našem domě. my sme teda tady nebyli. přišel Němec, přišel ruskej voják a řekl, ten uměl trošku česky, že tady je, že tady je Němec. a maminka říká, no ano, ale von ne- nikdy nebyl Němec. a on řekl aby odešla. maminka se složenejma rukama a ta jeho manželka taky. prosim vás, oni nejsou opravdu, já bych se ne, já bych se nepřimlouvala. takle jenom rukou.

JV: hm

LH: a voni ho ve sklepě, tam ho zastřelil, a ten ruskej voják tam ho zastřelil a, tak, co chcete, no

JV: tak ještě bych se zeptala em když se blížil konec války, s tím koncem války jestli se nějak změnilo chování v kině em atmosféra v kinech. jestli třeba tam bylo vidět že už je konec války, jestli třeba už lidi nevěřili těm týdeníkům, nebo že už si tam víc dovolovali, bylo to ňák poznat?

LH: no, nemůžu to nijak zvlášť ovlivnit, protože sme bydleli v tom Králově Poli, a tam zrovna kino nebylo, až dole, teď je tam plova- teď je tam em hřiště a všecko. takže já nevim jak to tam teď teda je a jak to tam bylo tehdy už potom, protože my sme neměli kde bydlet, tak maminka to tady chytla, tak potom říkali, no jakejpak byt. a maminka říkala, no oni nemaj kde bydlet.

JV: hm

LH: no, takže, ale on potom mohl, on měl potom měl prostě takovej papír, a padesát lidí von zachránil. taky takový byli. a padesát lidí zachránil. no a potom potom přišel a a říkal že už bude asi na odsunu. a říkal že moc děkuje za to, že se jako maminka se ho nebála ho jako vzít, když k ní přišel. no proč by se ho bála, ukázal papír kolik lidí zachránil. a tam byla jedna taky na vrchu, a vona porád propagovala že je Němka. a tatínek, ona žila s jedním jako Němcem, a vona měla, on ji tatínek náš mu pomáhal, sekali to řezali to, a ona přišla, nó, vona mu říká, em ee me- mluv česky, mluvíš, co nemluvíš česky. a vona říká, já já su Němka. já vám to musím říct škaredě, tak jak von ji řekl. ty takle prej se postavil a povidá, ty Nemka? ty Ceska a Nemka ani uprdéle, ty Nemka. a ten zachraňoval moc lidí, tady přišlo auto, přijelo to maminka, znám od maminky. přijelo auto a hledali ho. a on řiká, no, hledali ho hledali, nena- tady nebyl, a strašně em ho chtěli najít. a maminka řiká, a od čeho vy ste. a oni říkali, on mně zachránil život, představte si to. čistou pravdu vám řikám. jak, jak vozili em už potom na to nejvyšší, Čechy, ty tam potom už šli jenom na smrt, dopisy a všecko možné on, i třeba manželce to dal, kde je, i toto. to on všecko dělal. no našli ho potom on byl operované na žlučník a myslím na něj nedbali, řekli že je Němec a on umřel. a oni strašně toho želeli, že on moc udělal. takže jako Němec, ale on byl původem Polák. původem ale jinak ne. takže nemůžou se odsuzovat všichni. no, a co ještě máte.

JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.

LH: no, nevím tak přesně, ale

JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.

LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.

JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?

LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.

JV: hm dobře.

LH: nesvoboda. a vážím si všeho, aby jenom byli ty lidi lepší. vy ste mladí, vy vy to můžete trošíčku, kdybyste mohli to ovlivnit, aby byli ty lidi, vím že jeden člověk ne, ale em aby to bylo trošku, trošku lepší. dyť není zase tak zle. tak zle. no, ale to není jenom u nás, máme známý, on vždycky jezdí známý, nemohl najít em ubytování když byly tyto, když byly závody, závody, a tak a náhodou přišel jel okolo chaty, a poprosil nás moc prosil, jestli bysme ho vzali se synem. tak nakonec sme se nechali uprosit a potom od té doby, no myslím že sedumnáctkrát spával u nás. a to byl taky. jeden kterej nenáviděl nacismus. nenáviděl nacismus. takže není to tak všecko, prosim vás, tak si řekněte že ta baba byla

JV: ne já mám ještě, já mám ještě jednu poslední věc, a to je, já vám ukážu seznam filmů, a vy si zkusíte vzpomenout, přečtete si ty filmy tady, je to podle roku,

LH: je to já nevidím.

JV: aha, tak já bych vám kdyžtak přečetla, a kdybyste si vzpomněla na některý film, který který ste v té době viděla, z těch co teďka uslyšíte, a měla ste k němu nějakou zajímavou vzpomínku, třeba že ste v tom kině něco zažila, zrovna když ten film běžel, nebo že vás ten film nějak ovlivnil v něčem, v nějakém chování nebo tak, tak byste kdyžtak mi to řekla. em takže v roce dvacet devět to byl singing ful ((Singing Fool)) a Pražské švadlenky

LH: no, to sem viděla.

JV: hm a máte nějakou zajímavou vzpomínku na to, že by třeba vás to

LH: no mně se to em líbilo jak krásně zpívali.

JV: hm takže to zpívání.

LH: zpívání.

JV: hm dobře. em takže v roce devatenácet třicet to byl cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LH: no taky

JV: taky

LH: taky sem to viděla.

JV: taky. a em Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)).

LH: to, to ne, to sem neviděla.

JV: to ne. takže ten cé a ká polní maršálek, ((C. a k. polní maršálek)) ten vás

LH: no ano.

JV: na vás zapůsobil nějak?

LH: no nezapůsobil, to ale líbilo se mně to.

JV: hm

LH: protože to em byl em ten náš slavnej

JV: Burian ((Vlasta Burian)).

LH: ano, Burian.

JV: Burian.

LH: kdybyste viděla jak von dopadal, ale to byste tady museli být do půlnoci a ještě k temu hladný. no, no

JV: takže třeba toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste měla ráda, chodila ste na něj?

LH: Buriana ((Vlasta Burian)) sem měla moc a moc ráda, všecko mu sebrali, potom už druzí a to radši nebudeme vykládat.

JV: dobře. takže tady je v roce třicet jedna, To neznáte Hadimršku

LH: taky.

JV: a to ste taky viděla. a Kouzlo valčíku

LH: to teď si nevím.

JV: hm dobře.

LH: nevím teď.

JV: takže kdyby vás vždycky k tomu napadly ňáký, ňáká tak zajímavá událost, nebo to že by vás ten film v něčem ovlivnil, tak kdyžtak to můžete klidně říct.

LH: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to je dycky, anebo něco takového, co on hrál, on to hrál taky, on dovedl em zpívat, tancovat, a všecko takže sem ho, obdiv měl. můj obdiv.

JV: dobře.

LH: tak bych to řekla. můj obdiv.

JV: takže rok třicet dva, to byl le- Lelíček ve službách šerloka holmse, ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) a film qik ((Quick)) taky. potom v roce třicet tři to byl Pobočník Jeho Výsosti,

LH: no

JV: a dál

LH: taky sem.

JV: taky. a dál je tady Šest žen Jindřicha osmého. ((Šest žen Jindřicha VIII.)) em potom rok třicet čtyry, em to je Zlatá Kateřina

LH: no,

JV: a potom, teďka nevim jestli to přečtu správně, neumím německy, em

LH: manžel vám by to

JV: cizby der frac, nebo čis- ciby der frac. ((Csibi, der Fratz)) tak to asi ste neviděla.

LH: ne.

JV: potom rok třicet pět, to byla Mata Hari a Cácorka

LH: no, Mata ((Mata Hari)) ano.

JV: Mata Hari

LH: to je naše, to to byla naše největší vyzvědačka, ano. ano.

JV: dobře.

LH: ano.

JV: a vás to nějak jako

LH: no,

JV: ten film.

LH: neovlivnil, ale em dovedla em si v tom jak to všecko hrála opravdově, to byla slovenská herečka,

JV: hm

LH: a opravdu sem se ji obdivovala.

JV: dobře.

LH: můj obdiv měla.

JV: hm tak jo. dál tady máme rok třicet šest, a to je Moderní doba, a Tři muži ve sněhu.

LH: to si teď nevzpomínám.

JV: Moderní doba je s čeplinem ((Charlie Chaplin)). tam hrál čeplin ((Charlie Chaplin)).

LH: to taky ne.

JV: takže rok třicet sedum, Svět patří nám, a Dobrá země. em rok třicet osum Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LH: no tak to, to sem, myslím si líbilo všem.

JV: hm

LH: to bylo takový dětský.

JV: dětský.

LH: ano.

JV: dobře, a em další další film z toho roku třicet osum je Ducháček to zařídí.

LH: no to je taky dobrý. to je taky, taky moc dobrý.

JV: a proč myslíte že je to dobrý.

LH: no protože se mně to líbí, zajedno herecky,

JV: hm

LH: zajedno herecky, a je tam hodně taky pravdy.

JV: hm

LH: protože von to dycky opravdu to zařídil. on to, on to za- zařídil v tom prospe- pro těm mladejm.

JV: hm dobře. takže rok třicet devět, tady sou tři Tři děvčátka pokračují, a U pokladny stál.

LH: U pokladny stál dobře, ale ty tři děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) to ne, to nevim, ale U pokladny stál, no to byla, tehdy se léčilo aspirinem.

JV: dobře. další je rok čtyrycet, a tady sou filmy To byl český muzikant a Město ztracených.

LH: no To byl český muzikant je velice citově založený,

JV: hm

LH: a moc se mně to líbilo, no, to vím, to znám.

JV: dobře.

LH: ano.

JV: a třeba em

LH: on byl pak [učitel.]

JV: [ňák] to na vás zapůsobilo třeba vlastenecky nějak, nebo ten To byl český muzikant

LH: no i já mám radost když někdo Čech něco dokáže.

JV: hm

LH: když něco dokáže, tak já mám z toho takovou radost,

JV: hm

LH: a že až su na to hloupá, no.

JV: hm dobře. takže čtyrycet jedna tady sou filmy Opereta a Roztomilý člověk

LH: no to, to je legrace pořád.

JV: Roztomilý člověk?

LH: ((smích) jak von to dokázal všecko tak vylhat, že a potom, ale von vlastně nelhal, von dělal legraci. jo dobrý to bylo. ne že by to na mě působilo, ale em ráda sem to viděla protože to je legrace.

JV: hm dobře, takže ste měla ráda ty komedie teda.

LH: no měla ráda taky komedie.

JV: dobře. em takže rok čtyrycet dva, Vídeňská krev a Muži nestárnou

LH: i Muži nestárnou taky to nebylo em no, bylo to krásně, ten herec co to představoval ((Jan Pivec)), to byl strašně podobný našemu strejdovi.

JV: hm a pak tady máme rok čtyrycet tři, a to byl minhauzen ((Münchhausen)), Dobrodružství barona Prášila, a další film Tanečnice.

LH: to teď nevim.

JV: dobře. rok čtyrycet čtyry, to je La Paloma, a Neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)).

LH: no však to je to, jak se ti dva potom rozváděli, tak ti to naši, ti to ňák pře- předělali.

JV: hm

LH: ne ne ne, omyl, to je ta Babička, to je ta,

JV: jo.

LH: ta Babička, a teď dávala všecko možná za to kdo ji dovede babič- em Bobíka.

JV: hm

LH: ano, to je naše herečka, to je něco jinýho, ne omyl. omyl.

JV: a potom poslední dva filmy z roku čtyrycet pět, em Její oběť a Sobota, tak to asi, hm

LH: ani sem to neslyšela.

JV: dobře, tak to nevadí. em takže to vlastně by byl asi tak konec, zeptala bych se na poslední otázku třeba jestli máte nějaký dodatečný, ňákou informaci dodatečnou o které, o čem sme se nebavily k těm, těm filmům, nebo k těm kinům. něco zajímavého co by vás třeba ještě napadlo k těm kinům.

LH: no, já vám řikám, já mám ráda všechny naše filmy, ale já teď vůbec už nechodím, protože nemůžu,

JV: hm

LH: ale jenom když to vidím em v televizi. v televizi. a je mně to líto že teda to. a to vám řekne, myslím osumdesát procent lidí, snad těm mladejm se to lepší líbí, že, že to není nic hezkého. pořád jenom se ukazují, anebo teď to, ňáký takový to, teď tam v zahradě ((Ordinace v růžové zahradě)).

JV: hm

konec rozhovoru